Příspěvky
Tak deníčku, jdu spát...Dnešek byl až na večer neutrální...A to je pro dnešek všechno, dobrou noc..
Byl tady...Vůbec sem to nečekala....Dokonce i se Standou...Možná sem to podělala, ale určitě ne ve všem...Teď zas budu v nemilosti, radši bych se mu měla vyhejbat obloukem..Hlavně si to nesmim vyčítat, i když......Co teď dělám?
What a wonderful world....
I see trees of green, red roses too
I see them bloom for me and you
And I think to myself what a wonderful world.
I see skies of blue and clouds of white
The bright blessed day, the dark sacred night
And I think to myself what a wonderful world.
The colors of the rainbow so pretty in the sky
Are also on the faces of people going by
I see friends shaking hands
saying how do you do
They're really saying I love you.
I hear babies crying, I watch them grow
They'll learn much more than I'll never know
And I think to myself what a wonderful world
Yes I think to myself what a wonderful world
-------------------------------------------
Není to můj obvyklý zápis do deníčku, ale chci aby to tady bylo...Kouzelné spojení slov, kouzelná písnička a kouzelný Louis Amstrong.
Musím to sem, napsat, protože mě ta situace...zarazila....Před chvílí sem přišla mamka s otázkou, jestli nechci jahody...Samozřejmě jsem řekla ano....Asi po minutě mi je přinesla...Já jsem řekla něco v tom smyslu, že vypadaj nádherně...A mamka vypustila ze svých úst větu, kvůli který teď vzniká tenhle zápis....Řekla: "Ty jahody koupil Robert."....Bylo mi jasný, že je koupil on, když před chvilkou přišel.....a ona to ví taky......Jahody....před tim pizza...Ale Verča je pořád nevděčná, nemá Roberta ráda, i když se tak snaží, co by jiný dali za tak skvělý jahody?....Měla jsem divnej pocit, když jsem ty jahody jedla... nemám ho ráda, dokonce mě jeho přítomnost uvádí do deprese, ale jahody..ty si vezmu.....přemješlím ale dál...Kdybych řekla, ne, nechci jahody, mamka se zeptá proč....A myslim, že by mi neskočila na to, že mi přestaly chutnat a viděla by v tom recesi, naschvál a bůh ví co ještě....Takže moje reakce byla pro mamku přijatelná...jen se mu za tyhle drobnosti budu cejtit zavázaná a možná i ta podlost mě trošku napadá...Vím.....skoro nikdy by tuhle situace neřešil,ale....já musim....Ach jo..kde seš domečku v malym velkoměstě?:(
Začíná uapadat do deprese..nevím, jestli za to může ten čtvrteční alkohol....Jednou se z tý samoty zbláznim...Pokusim se z toho dostat......Mám takvoej jeden sen, vlastně nemám, teď si ho utvořim.....Chci žít ve městě...Je malý, ale přitom obrovský, žije tam pár lidí, ale přitom celej svět..Já bych žila v malym domečku s mamkou, tátou,bráchou, Honzou a Láďou...Táta by byl tim nejlepším tátou pod sluncem...Nezkazil by bráchu,takže i on byl byl skvělej...Všichni bysme se měli rádi a doma by bylo doma...Mělo by to ten význam, kterej tomu slova dávám....Stop.....Mohla bych sice pokračovat dál, ale má to cenu?....Nemá.....Teď poslouchám kouzelnou písničku..je asi dot stará,ale ona vyjadřuje to, co měl být můj život...Už přišel Robert a jeho kamarádka...Budu dělat, že m ito nevadím, budu se snažit, budu milá, budu příjemná...Nikdo mi už nebude řikat, jak sem sobecká, naopak, budu skvělá Verča, která dostala rozum...A budu to v sobě dusit, tu představu o rodině..Moc mi na tom záleželo....A jednou....za deset let....Budu mít svůj byt...v něm jednu kočku, hodně knížek.... samotu a moje představy..
Tohle ráno patří k těm horším....Včerešjí dokument na čt2 byl...hezkej, i když na mě uvalil mensší depresi...Opět u nás dneska bude spát Robert, mám strach, že mě to zase rozhodí....Na svoje nepovedený narozeniny pomalu, ale jistě zapomínám...jediný, co mě mrzí, že mi nepopřál nejenom tátu, ale ani brácha..To sem nečekala..
Můj fyzický stav se mírně zlepšil, takže snad sem schopná zrekapitulovat události včerejšího a vlastně i dnešního dne..nejdřív se vrátím k mojí první "osalavě" v kruhu rodinném...Moje....."nemoc" se potvrdila a dokonce je v horším stádiu než jsem si myslela..Ta hodinka s nima pro mě bylo utrpením a to nepřeháním...Celou dobu sem byla ve střehu a čekala sem, kdy na mě někdo zaútočí, k tomu se přidaly moje paranoidní představy,že to všichni vidí a litujou mě...Nebyla sem schopná normální komunikace,když už sem něco řekla, byl to většinou totální blábol..Naštěstí mě pak vysvobodil můj pubertální bratranec, chtěl si stáhnout pár písniček z mýho počítače....Nejvíc ho zajímala pro mě nepříliš oblíbená skupina Tokio hotel, ale to mi vůbec nevadilo, tu druhou hodinku sem byla v klidu, ne že by mě rohovor s ním nějak ohromil, ale už sem neměla ten strach a nejistotu...Ani on ale není v pořádku..i když jinak než já,ale to sem nepatří.....Tak to by byla první část....druhá příde později a nebo vůbec, protože to bude jenom o tom na jak nízkou úroveň pitomá Verča klesla a jak je jí ze sebe špatně..
Pořád mi je špatně, na chvíli sem sice ještě uslnula, ale je to pořád stejný, teď už sem došla do takový fáze, že toho lituju..
Je mi moc špatně, alkohol neni a nikdy nebude můj kamarád...Neřekla bych, že toho přímo lituju, ale mám z toho divnej pocit....Dneska budu celej den nepoužitelná...Ach jo, možná sem se v sobě troochu zklamala...nevim...jít oslavit narozeniny zrovna do Přírody a ještě k tomu s takovejma lidma..Věra - jednoduchá, vulgární, Martin- věčně opilej, zhulenej, vulgární, nedá se mu věřit...dvě hrozný existence, moji bývalí "kamarádi"...Hlavně ať z toho nejsem v depresi...Moje chyba, moje vina, nikdo mě nenutil...
13. 7.
A co to pro mě znamená? Vlastně skoro nic, jen to, že dneska bych měla oslavit své sedmnácté narozeniny..mamka je na mě moc hodná...napsala mi teta z Ostravy ať přijedu...I Jitka s Míšou si vzpomněly, i když je mi jasný, že mi přály jen ze slušnosti a nemyslely to upřímně....Jsou tady ty lidi, myslím, že i mamka vycítila, že něco není v pořádku, poprvé v životě mi řekla, že mě má ráda a že nejsem sama...Je to sice hezký, ale....vždyť víš, tolhle k životu bohužel nestačí...Místo abych se radovala, jsem neš'tastná...Teď mě čeká příchod pár příbuznejch, musim to vydržet...Co když se zmíněj třeba o vejšce?..neunesla bych to, přece nemůžu přiznat, že sem to vzdala...Doufám, že se v mym živote nebudou rejpat....
Hm...nečekala jsem,že to všechno takhle dopadne....S mamkou jsem nemluvila, ale myslím ,že zejtra už to zvládnu,slzy už vyschly a konečně to chci začít řešit,tentokrát už musim, aby ta další deprese nedopadla koncem..Tohle ale není to hlavní....Udělala sjem ve svym životě jednu velkou změnu...Přišla jsem tim o jednoho člověka, chvíli bude trvat,než se zvyknu, ale věřím, že mi to pomůže....Za všechno se platí...Tak dobrou noc.
Tak....Tohle byla poslední kapka...Už od dvou hodin, co jsem se vzbudila, jsem cítila dno...Ale emoce jsem držela na uzdě...Pak asi v 8 večer se poprvé ozvala mamka...byla hnusná, byla zlá, ale měla pravdu...Neřekla jsem jediný slovo, protože jsem věděla,že emoce by povolily a já bych se rozbrečela...To se taky stalo, ale až v pokojíčku a tak, aby o otm mamka nevěděla....V tu chváli jsem byla rozhudnutá....rozhodnutá, že to udělám...bylo mi zle...ze sebe....z lidí... z života...ze všeho....Pak jsem si pustila Banánový rybičky...Halina Pawlowská mě probudila...a vhlavě se mi začala rodit myšlenka,že já přece nechci....Musim najít sílu....Já jsem přece chtěla dělat záraky, tak kam se ty všechny sny sakra poděly?Chtěla jsem dělat správný věci, chtěla jsem studovat psychologii,chtěla jsem napsat knížku....Já to teď opravdu nechci zahodit...Ale vidím, že to sama nedokážu..Jediný co teď musim, je se vzpamatovat...Třeba ještě není pozdě..Možná bych ted měla jít za mamkou...ale vim, že bduu brečer...sakra, jsem přecitlivělá...klepou se mi ruce a když si uvědomim jak moc to bude těžký......Tohle je dno, nikdy před tim sem nebyla v tomhle stavu...Ještě pár dní a rozsypala bych se...Musím za ní jít a říct jí,ať mě objedná k psycholožce...Musím, jestli chci žít...A musím hned i za cenu,že se před ní zkácim a ona to uvidí,i za tu cenu..teď si dám pět minut...a pak za ní půjdu...
Dívala jsem se na film....Je to jeden z mých oblíbných, není to žádná komedie, ale i tak jsem si myslela, že mi třeba pomůže...Nepomohl, snad už to ani nejde....Zítra příde babička...Musím se snažit....Jinak to uvidí.. Ona i mamka...Mám strach.
Tak.....nevim co napsat....možná bych si fakt měla jít lehnout...Jediný co ted vim je,že chci konec, ale zároveň to chci zvládnout..Vždycky tady bude člověk, kvůli kterýmu stojí za to žít.....Ale protože vim,že to nezvládnu a vim, jak moc je to nesnesitelný.....bude to těžký rozhodování...tak dobrou
Nedočkala jsem se....Že by znamení?Možná jo...Tohle je snad ještě horší,než ta poslední velká deprese...Moc mě to bolí, nechci to udělat,ale....Pořád se to střídá..slzy..apatie...slzy..apatie....Vidím to...všechno...Ne to co se stalo,ale ten dopad toho všeho...Někdo mi řekne,že sem se zbláznila, někdo at jsem silná....nikdo to ale nepochopí...Snad VEF by to pochopil,ale ten už zemřel..Půjdu si lehnout, dobrou noc deníčku...
Vždycky když člověk potřebuje pomoct, všichni kolem zmizej...Zvláštní..Ale nevadí. Mamka už šla spát...moc se spolu nebavíme, krom pár jejích moudrých vět a divnejch pohledů..Čeká mě ještě minimálně týden a pak se uvidí...Snažím se vnímat všechno kolem,aby mi ten důvod neunikl, místo toho se to ale zhoršuje...Možná to tak má bejt, nevím...
Na co vlastně čekám? Na zázrak, Vždyť na to přece neveřím...Přestávám normálně uvažovat. Mám strach, jak by to probíhalo a co by po tom bylo...Já nechci, ale.....vždyť víš...I kdybych tuhle krizi překonala, přišla by další..třeba ještě horší...Tady není to pravý místo...Měla bych jít spát,ale vím, že neusnu...Můžu tady sedět a čekat...
Odešla, naštěstí bee slov...Buď si udělá výlet do Prahy nebo si udělám výlet do lesa, samozřejmě nezapomenu na Amélii. Nečekám nic převratnýho....Uvidíme..
Další věta, která mě od mámy překvapila, oznámila mi,že ze mě bude troska....Asi si nevšimla faktu, že se už stalo...Ale neboj mami, za chvíli to vyřešim...Už brzo.
to zas bude den...Vstala sem ve čtvrt na dvě.Zdálo se mi hodně snů...Skoro v každym vystupoval jeden člověk....Byly to divný sny...Už nechci bay se mi zdály.Tu hodinu co jsem vzhůru mi neni fajn, ale po včerejšku se neni čemu divit, nevim co budu dělat, nevim nic,protože se snažim nemyslet.
Nevydržela jsem u toho moc dlouho,myšlenky mi pořád lítaj jinam, ale pomohlo mi to..Belva Plain bude mít pořád nádherný knížky, i když mi bude sebehůř, ty knížky (a to nejen od ní) budou pořád stejně kouzelný,aspoň nějaká jistota.
Potřebuju ze sebe shodit psychickou únavu a apatii a aspoň na chvíli věřit svým nereálným snům...A k tomu mi dopomůže jedná úžasná osoba...Pak ti napíšu výsledek.
Po dlouhý době jse si pustila, jak to nazvat, "videoklip",ale tohle slovo nemám ráda...Ohromující hudba,když se daj housle a klavír dohromady v nádehrný melodii je to překrásný...Malý děti,vypadající jako andílci v bílých košilích...k tomu nádherná atmosféra kolem...Co kouzelnějšího bych se k dnešnímu večeru mohla přát..Přesně ta atmosféra a ten pocit z té hudby....takovej pocit bych chtěla mít v sobě z mýho života.. Vim že je to nereálný,ale pomáhá mi to...Stejně jako neexistující ostrov....Jsou to moje představy...Snít přece můžu..
Tak...opět jsem to nezvládla...Snažila sem se to vykomúenzovat tim,že nic netrvá věčně a že to vždycky můžu skončit,najendou si ale připadám nesmrtelná...Můj největší trest je můůj živtot...Touhle věcí jsem si připomněla všechno ostatní..Jaká jsem troska...Může vůbec člověk v takovym psychickym stavu studovat psychologii? No jasně,že ne...Sakra,proč?O co se mám teď opřít?Je mi moc zle...Můj domov...Můj velkej sen... můj život...Vše zničeno.. Přeju si smrt,zatim vim,že to neudělám,ale přeju si jí...Klidně bych na sebe vzala všechny nemoci světa...Sem labilní a zoufalá..Kdy byl ten den,kdy se to ve mně zlomilo?Byl to ten den se zapalovačem? nebo s knížkou pohozenoou na koberci? nebo dnem kdy dávali poprvé v televizi Titanic ale zlá,nemožná Verča,která se natotak těšila se nemohla dívat?Nebo naší poslední dovolenou na Slovensku kde se o mý nemožnosti dozvěděl celej zájezd?Tch situací je tak moc...Teď už to nemá cenu hledat...Víš co mě te'd napadlo? Že bych se jednou mohla přestěhovat na nějakej malej ostrůvek,kde je jenom pár lidí..hodnejch lidí...hodně knížek...a jinak nic...Nemusela bych se tak bát a třeba bych byla i šťastná...Můžu o tom před spaním snít..
Uf..pět jsem psychicky nezvládla situaci...Robert asi před hodinou odešel..Trochu sme o tom s mamkou mluvili..Víš co mi řekla? Že v 18ti se klidně můžu ostěhovat, pokud mi Robert vadí...On je u ní na prvním místě a já jsem ten sobec...Kde je ta moje nezávislost? ted vidim jak moc jsem na ní upnutá...Většinou jsem měla jenom jí, možná proto...Co z toho plyne? Od tedka se bude snažit,aby můj vztah k ní trochu ochladnul a zbavila se tý závislosti...Bohužel..ani ona není mým záchytným bodem..
Situace doma je pro mě čím dál víc neúnosnější...Ale díky dnešku jsem pochopila pár věcí. A to jak velkej rozdíl je mezi mnou a mamkou...A jak se odlišuju od ostatních...Zjistila jsem taky,jako moc miluju knížky, neumim si to tady bez nich představit, a taky jsem si uvědomila,že nejsem a nikdy nebudu sama, mám svůj vnitřní hlas,je se mnou pořád,slyšim ho každej den,každou hodinu,každou minutu,ale až dneska sjem si to uvědomila,je to moje podvědomí?..Moje názorky, myšlenky...Slyším ho skoro pořád, utichne jenom když si čtu nebo když s někým mluvím...a nebo když spím....Zvláštní,že sem si to uvědomila až teď..A ještě jedna věc, kžádný psycholožce nepůjdu, nepotřebuju jí...Nechci aby změnila mojí osobnost, už jsem se s touhle novou Verčou naučila žít a jsem takhle štastná,sice jinak šťastná,ale nechci to měnit..Třeba tím o hodně přijdu,ale mě to nevadí...Nevaděj mi deprese,ani některý horší chvíli,protože to jsem já, bez depresí a špatnejch nálad už by to nebyla Verča..Všechno to ke mě patří...Třeba dělám chybu,vim,že to není v pořádku, ale už jsem se rozhodla...
Když domov přestává být domovem...
...A stačí k tomu málo...jeden jedinej člověk a všechno se tady změní..Nehne se od mamky na krok, ikdyž vaří, sed tam v kuchyni a pořád mluví tím svým chytrým hlasem....Já h otak nemám ráda...Co když s náma zas bude bydlet?.....Mamka ho určitě pozve na Vánoce, i přesto, že ví jak moc pro mě Vánoce znamenaj...Když já tady on, nemůžu si s mamkou povídat...ani kdybych chtěla...Mrzí mě tp, mám to tdy moc ráda, jakmile odešel Milan, bylo to tady krásný, teď to občas kazí David,ale to je puberťák a hlavně můj brácha,ale on? Nesmířím se s tim..Bere mi něco, co mám ráda a co má pro mě velkou cenu, snad tu největší...Sem z toho zoufalá...ale neovlivnim to, na to nemám právo, můžu říct svůj názor,ale to je asi tak všechno...Už před pár dny jsem o otm s mamkou mluvila, podle ní sem sobec, asi má pravdu...Sem sobec, protože ho nemám ráda,ale mamka ano...
nikto nezachytí moje laná, keď sa rútim z kolmých skál..
Tohle bude pro dnešek můj poslední zápis. Zrekapitulovat dnešní den (myslím po tom,co jsem se probudila) nemá smysl...Moje pubertální chování nemá konce...Tolik sprostejch slov kvůli "ničemu".........Dneska nemám psací náladu, neumim vystihnout svoje pocity.. Zhruba za hodinu se pokusím usnout, i když nejsem vůbec unavená...Co ještě dodat? Snad jenom...Jsem nemožná...Dobrou noc.
Čert vem peníze i ty cigarety,ať to bylo jakkoliv nebudu se v tom už rejpat....Už máme s Míšou celkem naplánovanou tu Prahu,díky mě se to trochu prodraží,chci jít do jedný galerie, 3D kina a Dobrý čajovny:))Míša chce Vyšehad i s hřbitovem a pražskej hrad....Je viděj jak jsme obě rodílný...
Proč zas?
Kvůli blbejm svoum stovkám...Moje rovnováha a vyrovnanost, klid a zdánlivá spokojenost ...tohle všechno je prč...Místo toho přišly slzy...nemám je ráda...Možná se ty emoce uvolnily nedostatkem spánku, nevim...Ale složilo mě to..Nešlo jen o ty peníze, ale snad i o důvěru v druhý, ale snad už i sama v sebe....To že si nevěřim,je všeobecně známej fakt,ale tohle je něco jinýho...Dala bych skoro ruku do ohně že tam ty peníze byly..
Tohle přece nejí deprese, je to přesně ten stav,c omám tak ráda...Je mi zase fajn...Samota mi prospívá, kulisu mi děla Peter Nagy, je mi nádherně...At jsem jakkoliv tyhle prázdniny proklínala, na tuhle kouzelnou noc nikdy nezapomenu...Jeden z nejdelších a zároveň nejkrásnějších dní mýho života.
Byla jsem vzhůru přesně 22 hodin, vstla jsemvčera v 10 a šla sem spát dneska v 8...Až na pár momentů to bylo fajn...Udělala jsem všechno, co jsem chtěla, přemejšlela sem o otm,o šem jsem chtěla, ve čtyři sem si udělala prochátku po Slovance-nádhera,ticho, žádná lidi...Nelituju toho,že sem nešla spát....Ale ted mi už tak fajn neni..A nejenom po fyzický stránce..Počáteční deprese jako po flámu..Ale tentokrát jí opravdu nechci,takže nemá šanci...
Tak a zůstala sem tady úplně sama...Tentokrát mi to ale nevadí....Konečně jsem si stáhla tu písničku od Nagyho...Mamka si jí pustila před 20 lety,když jí nepřijaly na její vysněnou školu...Pustim si jí i já až mě nevezmou na mojí vysněnou školu?Asi jo...s žiletkou v ruce...Až umřu, složí pro mě taky někdo tak nádhernou písničku?...těžko....Takže k čemu jsem dneska došla? Že můj domeček z karet je postavenej na špatnejch základech, že můj život postrádá reálnej smysl, že můj život je momentálně k ničemu, a pozor tohle není pesimismus,ale fakt!Všechno má svůj následek...Dá se s tim něco dělat? z toho co sem se dneska dozvěděla,moc ne...25letá paní...Podobný zkušenosti, s následkama do teď...Zkaženej život...Pořád se přemáhat, pořád se bát, snažit se o dokonalost s vědomím svý naprostý neschopnosti a vědět,že to bude napořád, krásná představa do budoucna...A opakuju podruhý,tohle neni pesimismus...Ale mohla sem dopadnou i hůř, některý lidi jsou pak stejný jako "oni"...Zlí a agresivní...Proč to sem vlastně píšu?....Snažim se ty myšlenky nějak urovnat a snažit se je pak pozdějc využít...k čemu? To nevim, fráze typu to bude dobrý neberu a nesnášim je...Jediný co můžu je učit se...trochu to pomáhá,ne moc,ale pochopila sem,že tenhle záchytnej bod je opravdu pevnej...Nikdo mi ho nevezme.......Chci mít tu moc,abycj tomu zabránila,ty víš čemu...Ale nejde to..A bude to horší...S tím už ale Alchymista nebo spíš Santiago nepočítal co?Nechci tim tu knížku schazovat, jenom tim chci říct,že kdyby to ten autor napsal o současnosti, měl by to o dost těžký a najendou už by jeho moudra postrádaly tu moudrost a vlastne i reálnost...jestli se dožiju věku tak 40 až 50 let, napíšu taky knížku....a namaluju obraz..obraz mýho života.....A snad už poslední věc...Dneska jsem mimo jiný přemejšlela nad tim,jak vznikla ta otřepaná fráze s princem na bílym koni....Vzpomněla sem si na Tři oříšky pro popelku..Zkusila sem si toho prince představit i s koněm....Je to fakt kouzelná představa,i když nemám ráda fráze, tahle je pěkná,dávám jí plnejch pět hvězdiček, jenom snad půlku ubírám,kazí mi to Trávníček:)) A teď už fakt konec,zakouřim si a budu rozjímat nad mym zpackanym životem, ale všechno co se stalo, se taky mělo stát,takže nikoho neobviňovat,nenadávat na osud....Třeba jednou pochopim,proč to tak bylo,je a bude..
Původně jsem myslela,že pudu fakt spát v deset. Teď je půl jendý a mě se vůbec nechce do postele..Myslim,že minimálně do jedný budu vzhůru...Mám v hlavě moc myšlenek....Třeba porovnávám Roberta s Vráťou....To snad anisrovnávat nejde...Ať už svym chovánim "V" sledoval cokoliv, měla sem ho ráda...mám na něj krásný vzpomínky, ať se mamka snaží sebevíc,nezhnusí mi ho...Chtěla sem,aby se k nám vrátil, ale mamka už v tu dobu měla Roberta...Jo,ze začátku nebyl až tak špatnej....ale...poslední rok a půl...Já nevim...Měla bych už přestat hledat v někom "tátu"....Slovo táta od týhle chvíle vyškrtávám ze svýho slovníku...Už to prostě nejde no..teď tady jendou za čas bude Robert,jendou se z toho vyhrabe abude s náma třeba zase bydlet...A%t se mi to líbí nebo ne.je to mamky život...S tim už se začínám smiřovat...Až mě to děsí,že jednou...mamka z mýho života částečně zmizí...Pak se mi asi všechno zhroutí,protože většina "karet" je postatvená právě na ní...Teď už díky pár informacem vim,proč se chovám tak jak se chovám, proč to tak všechno je...
Konečně napsala....Dorazí zejtra večer a Robert u nás opět přespí.....No tak Verčo, nerozčiluj se a aspoň na chvíli přestaň bejt tak nechutně sobecká!
Už nejsem ani unavená, ani protivná,spíš naopak,dneska je jedn z lěpších dní:))Je mifajn...Jsem tady jenom já...a Láďa..začala jsem číst další knížku od Belvy Plain, opět nezklamala...Nejlepší na tom cšem je,že je teprv půl 2, někdy se vyplácí vstávat dřív..Dneska mám v plánu ještě vyluxovat a uklidit pokoj...Sampzřejmě si budu číst, zahraju si fotbálek, udělám si ještě tak dvě kávy, projdu se s Láďou...A už za pár dní mi příde ten udájně kouzelnej film,i na to se těšim...Jenom odufám, že aspoň tenhle den bude krásnej až do konce, nechci aby se to pokazilo, chci si to užít:))
Chjo, sem unavená,vůbec sem se nevyspala:( Dnesku pudu spát nejdýl v deset,žádný ponocování!
Celej den jsem byla doma..krom toho,že jsem si zpracovala Alchymistu a umyla nádobí jsem neudělala nic,začíná mi z toho mírně hrabat,nic mě nebaví....Celej víkend budu sama doma, má to svy výhody,ale..budu se bát..Chjo....To sou prázdniny..
Už si pudu lehnout..Já vim,je dost brzo,nechci hned usnout,budu jenom ležet a přemejšlet,jako vždycky....Tak dobrou noc deníčku..
Dnešní den jsem kupodivu neproseděla doma..Vstala sem něco kolem dvanáctý s lehkou depresí,která se tak do čtyř stupňovala..Pak mamku napadlo,že bysme mohly někam zajít...Šly sme do Nebe,přišel tam její kamarád...Říct že mi bylo fajn,je přehnaný,ale jo...nebylo to špatný...Vykouřila sem tam půl krabičky,prohodily sme pár slov a kolem sedmý jsme šli domů..Vytáhla sem davida ve,že si procvičim podání...Po půl hodině nám ale spadl míš na strom,takže bylo po hře..Zejtra se ho pokusim shodit...ted už sem vykoupaná,trošku unavená a moje psychické rozpoložení? Neni ani dobrý,ale špatný taky ne,takže můžu bejt relativně spokojená ne?
Ch jo...Bude skoro jedna,mamka se ještě nevrátila....a já tady sedim... sama...a čekám až se mi bude chtít spát....Nemám náladu s někym komunikovat....baví mě posluchat to ticho tady...je to uklidňující...asi tak za hodinu bych si mohla jít lehnout a snít:))..Dneska sem problémy aspon na chvíli hodila za hlavu,nepřemejšlim nad nima,přemejšlim nad tim,jak to udělat..ty víš co, i když sem to sem nikdy nenapsala a ani nenapíšu,musíš to vědět,protože ty seš já v písemný podobě,víš i to,co tady není...Před pár dny sem měla s jedním člověkem takovou debatu ve který sme se mírně neshodli..On se snaží vidět na lidech to dobrý,každej je pro něj obdivuhodnej..já s tím zarytě nesouhlasila...Ted sem nad tím asi půl hodiny přemejšlela,proč vlastně....A úřišla sem na to..když si totiž zrekaituluju celej svůj život,až na vyjímky na mě byli lidi,který sem měla ráda zlí..Ted už si to dovolí jen málokdo...Nasadila sem si takovou tvrdou,chladnou masku...je to celkem solidní obrana,ale vim že je to jenom masku,ve skutečnosti jsem skoro stejná jak před šesti lety..Říkám skoro,protože malinkej náznak změny tady je.....Ted už ale nenadávám na nespravedlivej osud,asi to tak mělo bejt...všechno...Víc už se mi psát nechce, pudu si ještě zakouřit,pustim si na chvilku radio,budu sedět a koukat do stropu..
Chjo...Spala sem jenom pár hodin,ale nejsem unavená...První na koho sem po ránu narazila byl Robert...Odešel až v půl jedný..Ve všem so dělá vidim vypočítavost...Sna d i v tom že nám objednal pizzu, ale asi to tak nebude..Ted už je to jedno..Stejně mám v hlavě uplně jinou věc...Pořád nad tim musim přemejšlet...Dělám si to ale sama!
Asi neusnu....Mám v sobě už třetí kafe..Dneska se stala jedna taková....."událost"..Vždycky sem si to uvědomovala,ale dneškem sem si tim víc než jistá...Stalo se to,co sem si vždycky přála,ale štastná nejsem....Ty víš proč...Musim si to všechno promyslet a vyřešit to..
Sem pitomá, sem pitomá, sem pitomá, sem pitomá, pitomá..........a ještě jednou sem pitomá.......všechno zkazim...
Ošklivej den, měla bych jít spát, ale nemůžu se odtrhnout od počítače...I přesto,že vim...to co vim..Sem pitomá no..V některejch věcech si neumim poručit...Du si uvařit kafe a ještě tak hodku tady budu,co můžu zratit?...Nic...
Deprese v plný síle
Podělalo se to...Sem prosě nemožná, pitomá,sobecká, zlá a všechno je moje vina! Je mi smutno......
Štve mě to...nemám ho ráda,sem proti němu zaujatá....nechci aby tady byl ani minutu, nelituju ho....Má to moc dobře vymyšlený....Sakra,štve mě uplně všechno,jestli přežiju tyhle prázdniny,bude to zázrak...
Deprese je pořád se mnou...Odráží se to na mým chování,jsem vzteklá, bez nálady...Každej svýho štěstí strůjcem, takže nemám právo si stěžovat..:(
Dneska budu ponocovat...Stejně bych neusla,deprese se musí prožít sž do konce,aby nepokračovala další den..Budu na netu...můžu si pustit ňákej film....můžu si číst...A zejtra to zas bude dobrý a když ne,tak..to bude dobrý pozejtří :( Ach jo....
Ty to víš...Já to vim...Ty s tim nic neudělš...Ani já ne....Asi je to osud...
Včera byl divnej den,, proto jsemsem ani nepsala...Musela jsem vypnout a dělat věci, nad kterejma jsem nemusela přemejšlet.Měla jsem totiž strach, že se vrátěj ty myšlenky,vyvolaný z tý knížky....No jo, jsem srab, ale neni to příjemnej pocit,když se najendou objeví otázka,jestli je můj smysl života ten pravej,protože vim,že kdybych přišla na to,že pravej neni,byl by konec...Proto radši budu hrát celý dny fotbálek, protože se bojim pravdy,zatim na to ještě nejsem připravená. Až najdu něco nebo někoho, kdo by aspoň částečně nahradil smysl života,pak bych zvládla i tuhle ztrátu....Chápeš mě? Asi ne,ale to nevadí,aspoň se mi ulevilo.
Ještě je pár věcí,kterých bych tady chtěla zvěčnit...Úplně jsem na to včera zapomněla...Asi půl hodiny sem čekala na mamku u hlavních dveří kauflandu...Za tu dobu tam prošlo cca 150 lidí...Nevim proč,ale tentokrátjsem si nehrála s mobilem,ale pozorovala jsem je, 90% procent z nich mělo strhanej,prázdnej,unavenej,naštvanej výraz....Přišlo mi to líto...ty lidi nejsou šťastný,každej den se za něčim honěj,vlastně ani pořádně nevěděj za čim,nevnámaj okolí,nevnímaj skoro ani sebe..Nelíbí se mi dnešní doba,dnešní život,dnešní lidi...Na jednu stranu jsem ráda,že jsem jiná,i když přicházim o hodně věcí,tak v jednom jsem o dost bohatší než ostatní,mám svůj duševní život,svoje sny,vnímám svět kolem mě,vním¨ám sama sebe a tohle mi nikdo nevezme...A to je mi teprv 16,jsem na začátku,líí se mi ta svoboda, i když věřim osudu,tak taky vim,že mám víc možností,můžu v životě dokázat cochci,můžu bejt jaká chci,můžu téměř cokoliv...Tohle mě vždycky dokáže zvednout ze země,je to nádhernej pocit, že nic není nemožný,jenom se naučit univerzální řeč a vidět znamení....Nejvíc se mi líbí věta,- Když máš svůj osobní příběh,celý vesmír se spojí,aby se ti vyplnil...A já tomu věřim. Dřív jsem tady hodně často psala,že život není fer,omyl,život je až moc spravedlivej,jenom jsem si ty situace špatně vykládala..Další hezká věta-Celý život píše táž ruka. Tohle si musim pamatovat. Taky mě celkem překvapilo tvrzení,že svět má duši,tudíž vše co je vněm má duši. Je hodně věcí co nevim a domnívám se,že to neví tměř nikdo,všichni se litujou stěžujou si,jak je všechno k nevydržení,přitom je to vlastně to co chtěj nebo spíš cesta k tomu co chtějí....Nebo taky "odměna" za jejich činy....Ta knížka mi dalo moc...Neuvěřitelně moc..
Vysvědčení dopadlo přesně tak,jak jsem si přála...Pět jedniček,osm dvojek....A myslíš,že z toho mám radost? Ne...nemám,ani trochu. Doma nikdo není..Sakra, další deprese..Mrzí mě to....V jedný knížce je napsaný,že neexistují zlí lidé,jenom nešťastní lidé....Mám strach,že ztratím svůj osobní příběh, přehlídnu znamení a půjdu jinam, mám strach ze samoty, mám strach sama ze sebe...
Další relaxační den..Nic převratnýho se nestalo...Vlastně jedna věc jo....Začínám číst Alchymistu...Už po čtyřiceti stránkách musim říct,že je to další krásná knížka,která mi určitě hodně dá...Navíš jsem zjitila že v naší knihovně je cca deset knížek od Haliny Pawlowkské,skvělá ženská,takže knížky budou určitě neméně kvlaitní,Banánový rybičky miluju,její příběhy,způsob vyprávění,názory a vůbec celá její osobnost je pro mě téměř dokonalá:))..Už budu muset jít, Davča má na netu sraz s Kupcovou,ale za chvíli se ještě vrátim,dneska mám náladu na psaní:))
myslela sem,že budu celje dnešní den odpořívat hezky doma v chládku,ale mamka chtěla jít ven...Tak sme šly do města a koupily další nádhernej, velikánskej obraz samozřejmě od stejnýho malíře..Musim říct,že tentokrát mě na prvni pohled nijak zvlášt nezaujal,ale čím víc se na něj ted dívám,tim víc je zajímavej....Je v něm...optimismus, takový...imaginární pouta mezi dvěma lidma,který jsou takny napůl imaginární...Je zvláštní...Ještě chceme vyhodit jednu umělou kytku a místo toho koupit hodiny,ale musej bejt inikátní..Dnešek byl fajn...Mamka je fajn....A myslím,že o tý Praze uvažuje docela vážně..Nebo ne vážně,záleží to na tom....Petrovi....Upřímně..mám z Prahy strach....Velkej,na jednu strnu mě to láká,ale...já ,která miluju klid,ticho,pohodu.....Ted to ještě nebudu řešit:))Poslední věc,vypadá to,že jsem přišla o jednoho....člověka....Ale i na tom se dá najít něco pozitivního..
Konečně jsem se dokopala k tomu,abych vyluxovala..Teda ještě jsem nevyluxovala,ale mám to v plánu,jenom sem napíšu pár řádku a jdu na to:)Za poslední dobu jsem na sobě vypozorovala dvě vlastnosti,který bych měla utlumit...Ta první je přecitlivělost..A 2) perfekcinismus. Obzvlášt ta druhá přináší dost depresí...A to je pro dnešek všechno,loučím se.)
Tak dneska sem ze školy odešla o dvě hodiny dřív...Pak už tam puu jenom v pátek pro vysvědčení. dneska sem ještě dost unavená,ale zejtra už se konečně vrhnu na knížky....A další věc..Opět se vrátilo téma Praha... S tím rozdílem,že ted už na tom stěhovní začínám vidět i chyby...
To byl den...Ráno sem málem nevstala..ve škole to bylo zvláštní..a pak tělocvik...Samozřejmě sem cvičila i když moje výkony opět nebyly uspokojivé..I tak sem sem se pohodina Choce zeptala...nekompromisně mi oznámil,že trojku mám jistou....Složilo mě to...víc než sem čekala..naštěstí mi z toho pomohla Monika...Doma sem se trochu vzpamatovala a šla sem opět do školy....Po půhodinovym rozhovoru (náročnym) mám dvojku...S tim,že přes prázdniny se perfektně naučim volejbal a ve třetáku budu chodit na všechny konzultačky těláku....Zvládla sem to,i bez mámy....Myslíš,že je to nezasloužený?jasně,v některejch věcech sem se mohla snažit víc,ale na druhou stranu,osmistovku sem odběla s laryngitidou,na tělocvik sem poctivě chodila a ty nervy co sem kvůl itomu měla poslední tejden...ted o prázdninách krom čtení budu pracovat i na tom volejbale,ta dvojka neni zadarmo! iVšechno ostatní je podělaný,ale co se týče školy,sem na sebe hrdá,mohlo to bejt lepší,ale i tohle je velkej pokrok...
Že se nestalo nic převratnýho? Omyl. Tenhle víkend jsem viděla dva bez pochyb nejlepší filmy,který byly kdy natočený...Nevim co víc k tomu dotat,tady nejsou slova potřeba..
Tenhle víkend sem toho moc nenapsala,nemám psací náladu...Stejně se nic převratnýho nestalo...Celej víkend mám apatickou náladu,jenom pár věcí mě z ní vytáhlo a to Zelená míle,Davidova sobeckost a jeden psychouš...a pak ještě mamka.....
Už bych měla jít spát...Jsem unavená,ale přesto mám v hlavě tolik myšlenek,že nejde jen tak si lehnout a zavřít oči....Pořád do kola si podvědomě opakuju jednu otázku..Kde se v lidech bere zlo? A proč je ho tolik? Ty odpovědi tu někde jsou,jenom je najít...Nic nevzniká bez příčiny....Už toho ale opravdu nechám..Dneska to nerozluštim...Dobrou noc deníčku.
Až se mě někdo zeptá na žebříček mejch nejoblíbenějších filmů,už vim kterej bude na prvním místě...Byl to neskutečně silnej film..Já....vůbec nemám slov,pro tohle ani slov není,žádný slovo by nepopsalo tak úžasnej příběh....Musim se z toho vzpamatovat....
Přesně jak sem předpokládala..Celej den sedim u počítače...Mamka má dneska noční,asi budu dlouho vzůru,dávaj dva skvělý filmy....
Tak sem umyla nádobí, uvařila sem si kafe,chvilku budu jen tak sedět a pak se vrátim k tý úžasný hře...Jo dneska je relaxační den,balzám na nervy:))Jo a v srpnu jede babička do lázní a já budu mít na dva tejdny její chatu jen pro sebe...nebo spíš chatičku,ale je to tam skvělý......Večer budu na icq,doufám,že tam někdo bude:))
Už dvě hodiny hraju jednu stupidní hru,asi si dám na chvíli pauzu a pudu uklidit....
Ach jo....Sem nemožná....Včera sem to nezvládla a ni dneska to nezvládám,sem unavená,podání mám za pět, dvakrat sem se rozbrečela,což je u mě vyjímečný....Přenášim na lidi stres a deprese...A............dneska na ten seminář nejdu...A zejtra ani na tu exkurzi,akorát v půl 3 zajdu za Chocem....Jdu si lehnout,pustim si relaxační hudbu a pak se tady ještě stavim.....
Opět se to vrátilo do stejnech kolejí,jako by se nic nestalo..je to i moje chyba...Chvílema je to neutrální a stačí málo a sem dole...A pokaždý mi z toho pomůže jeden člověk,od kterýho bych to nikdy nečekala a naopak člověk od kterýho bych to čekala..nepomůže...Ale je to moje vina.
Já sem pitomá....Co sem to proboha udělala?:( To bylo naposled!
Chci si lehnout a příde david..Pohádali sme se..opět na téma táta..já sem vybuchla,chtěla sem se jít napít,ale sklenička mi vypadla z ruky a bum...rozbila se,chtěla sem to uklidit,ale omylem sem zavadila o talíř a bum rozbil se....nervy povolily....kap,kap,kap....
Zatím jsem neudělala nic..vůbec nic....Na chvíli sem si lehla a jen tak se dívala do stropu....Neni mi fajn, škoda že neexistuje ten čudlík,stačilo by aby se zmáčknul a byl by konec..ticho....nic....Ale to by bylo moc lehký,já vim....Už zejtra mě čeká ten seminář a pak.......kdo ví.....
To je konec,jsem vyždímaná,domu sem přišla až v půl 4, šla sem se psem a nakoupit,ted ještě umejt nádobí,vyluxovat, utřít prach v obejváku a pak jdu ven s Davidem,procvičit si podání....Robert se odstěhoval....ani se nerozloučil, jenom s mamkou....Jediný pozitivní je,že jsem byla ve srovnávačkách z matiky nejlepší,plnej počet bodů....Z účta mám dvojku na výzo....trojka asi opravdu žádná nebude, v první chvíli jsem z toho měla neskutečnou radost,ale ted? Jasně je to fajn, jenže 1) mohlo bejt i vyznamenání a 2) známky nejsou všechno....Naše rodina je v troskách,já jsem troska....No nic, končim debatu, práce mám ještě dost.
Díkybohu že jsem sem nenapsala nic v afektu....Ted už to ze mě opadlo,přemejšlim jestli napsat mejl,nenapsat mejl, vysvětlovat, nevysvětlovat....Rozhodnutí nechám napotom......Myslíš,že existuje na tomhle malym světě někdo jako je Jeffrey Geiger?Nebo jako .....? Stejně mi neodpovíš,tak proč se ptám...
A dost!Celejch šest hodin ve škole jsem se deptala tim,že neumim všechnoa že to nezvládnu. Ted se pro změnu nervuju z toho,jak jsem to napsala. Neudělala jsem pro to maximum ani ted ani nikdy jindy,maximum je pro mě nedosažitelná hodnota....Ale udělala jsem pro to hodně...Stejně jako celej půl rok,takže si ted nebudu absolutně nic vyčítat. K výčitkám jsou tady jiný věci....Já vim....Ale víš co? Neni to fér, nemůžu za to,co ze mě udělal někdo jinej...Každej večer o tom přemejšlim, snažim se na to dívat z jiný stránky..Vždycky je tady ta možnost volbya já dokonce vim,která je správná,ale.....ta druhá (špatná) je pro mě jednodušší,ale za vysokou cenu...Ptáš se proč to píšu sem? Protože nikdo jinej mě neposlouchá....Kromě mamky,ale tu tim už nechci zatěžovat...Vlastně už se s ní o otm nechci bavit,nepochopí to,protože je jiná a nikdy to nezažila,a bohužel jí chybí schopnost empatie........Stejně pořád doufám v to, že jednoho krásnýho dne se problem rozplyne,budoucnost se vždycky snažim vidět bílou i když vim,že bílá nebude..
Dnešek byl nejhorší den ve škole...Sem vynervovaná,unavená,naštvaná a z toho vyplývá že i protivná...Snažila sem se....ale, z toho čtvrtka mám docela strach,bud jo nebo ne....Ted už to neovlivnim....
To je nádhera....Miluju déšť...Akorát...je mi smutno...No nic,mrknu se ještě na chvíli na účto....Měj se hezky,deníčku...
Už mě to nebaví.....Chtěla sem si od toho na chvilku odpočinout,ale Tom nikde....To je asi znamení,že bych se měla jít zase učit:))
Ach jo..bude mi zas pár dní trvat než si na ty lidi zvyknu..Ve škole to dneska bylo kupodivu v pohodě....Ale zejtra....srovnávačky z matiky,zkoušení z účta,test z angliny a možná i zkoušení ze zboží...Zní to strašně...Jestli nebudu mít pořádně zapojenej mozek,nezvládnu to...Ale nechci se nervovat dopředu...Už jenom pár dní....a pak budu mít 2 měsíce pokoj:))
Málem bych zapomněla..Dneska maj svátek Milanové....Takže všechno nejlepší..."tati".
Místo abych se učila, tak jsem se koukala na přiblblou komedii,místo abych napsala Tomášovi,četla sem si komentáře k filmum a ted místo abych šla se psem,sedim u počítačea píšu sem tenhle blábol...
Nevim,kde začít,včera se odehrálo tolik věcí a opět jsem si toho tolik uvědomila,že to sand ani nejde všechno napsat..Určitě toho dost vynechá a možná právě to co vynechám,bylo to relevantní.Vyjmenuju tady pár hlavních pojmů: Rodinná konstelace,Feng shui, Silový seminář....To je to základní,a od toho se pak odvíjelo všechno ostatní...Nikdy jsem ani v nejmenším netušila,co dokáže lidské podvědomí,jak je důležitý zařízení a umístění věcí v bytěa co všechno na tomhle světě existuje...Nejvíc mě zaujala právě Rodinná konstelace,přímo ten jednodenní seminář...Přemýšlela jsem, jak bych ty lidi postavila,jakou větu bych jim určila a co bych jim potom řekla.....Zajímalo by mě taky,co je v našem bytě špatně..Už včera jsme se s mamkou domluvily na jedný věci,kterou předěláme,ale jednu věc nikdy nezměníme...Nikdy odsad nedostaneme tu hnusnou atmosferu,ta minulost tady pořád je...O prázdninách si o otm pučim knížku.....Ted je mi z toho všeho..divně..
Tak jsem se mrkla na goniometrický rovnice,a na 60. léta v český literatuře:))Já vim, neni toho moc,ale na to že je sobota,tak je to skvělej výkon:)).Tomáš je venku a na nikoho jinýho nemám náladu...Aha,ted se ozval kornflejk,tak tady chvíli ztvrdnu a pokusim se konverzovat...Dneska je zajímavej den:))A já mám zajímavou náladu,i když vlastně ani zajímavá neni,je docela normální...Doufám,že se večer dostanu na počítač,abych se o tu svojí náladu mohla s někym podělit:))
Psala sem tady šíleně dlouhej zápis,ale mezi tim se mi to odhlásilo...Takže ted ve zkatce,k čemu jsem dneska došla-Jsem primitivní,jednoduchá,vnímám,ale neuvědomuju si to,film už pro mně není jenom film a.....to je asi všechno..Vidiš,to co sem psala půl hodinu,mám ted za dvě minutky....Závěrem píšu,že mám celkem dobrou náladu a i když to tak nevypadá,dneska jsem optimistická:))
Tak sem to nevydržela a sem zase tady....Ach jo....chci si povídat..........
Tak jo....Pro dnešek s internetem končim...Ještě musim umejt,utřít nádobí...chci si přečíst kousek jendý knížky, at jsem na ten seminář víc připravená.....měla bych se ještě mrknou na pár příkladů........A z toho,co sem ted napsala už chápu,proč zmizel ten optimismus...Ale můžu bejt ráda,že aspon na chvíli mi bylo fajn:))Dá se říct,že sem byla chvíli štastná. Začalo to včera večer,skončilo to dneska odpoledne.
Tak David to kupodivu sněd....Aspon že tak....Čekala sem,že mi to hodí na hlavu..Ach jo...kam zmizel ten můj optimismus?
Hm....To nebyl dobrej nápad....Je mi divně....
No...zas tak moc jsem se toho nenaučila,ale aspon něco:))Ted..se nudim..přemejšlim,jestli si mám jít koupit cigarety nebo dál nekouřit....Když ani dneska nebudu kouřit, mohlo by se stát ,že bych byla protivná nebo bych nezvládala "hádky" s Davidem....Když ale budu kouřit,stane se ze mě zas plnohodnotnej kuřák....Asi si je koupim,ale vydrží mi aspon 2 tejdny.....No jo..nemám pevnou vůli...
Mám malou pauzu,už umim perfektně GP:))David právě odjel na trenink,takže už můžu bejt v pokojíku...Mám sto chutí se na tu jeho teplou večeři vykašlat,ale......asi by to bylo sobecký....Tak jo, jdu se zase učit....Ahoj:))
Tak...je tady relativně uklizeno...Další úklid mě čeká až večer....Ted se pudu tak na dvě hodinky mrknout na matiku.....Já vim...už asi 3 dny tady machruju,jak se budu učit.....jsem pohodlná,ale ted se na to opravdu vrhnu.....Jediný co mě v tuhle chvíli štve...je David,....Já se můžu přetrhnout, dělám ze sebe pitomoce,jenom abych s nim vycházela...Vymyslel si ledovou tříšt..tak sem jí udělala..nechtěl utírat nádobí..tak sem ho utřela.....Chtěl se koukat v pokoji na telku,tak sem šla vedle...Chce teplou večeři,tak něco uvařim.....A když jsem ted já jednou řekla,že bych se chtěla učit v pokoji,tak nemůžu,protože on tady chce mít zapnutou televizi....Je na mě hnusnej.....Mrzí mě to..Řekni mi,co mám udělat,aby na mě byl aspon trochu hodnej?....Jasně,zase si stěžuju,jdu se učit..do obejváku.....Zatim se měj...
Vždycky se najde nějakej blbec,kterej mi zkazí náladu...Snažim se s nim vycházet,ale někdy je to nad moje síly...Do toho todle úmorný počasí......Ale i tak se snažim ten optimismus udržet...:))
Ještě jedna věc stojí za zapsaní do mýho milovanýho deníčku..Včera jsem shodou náhod viděla pořad Na vlastní oči...Byla tam jedna reportáž...Hlava rodiny se dost podobala mýmu nechci říct tátovi,takže Milanovi...Byl ještě víc labilnější a...krutější,ale podobal se mu...Měl syna....Ted už je dospělej.Jemu nikdy neubližoval,ale...i tak ho to poznamenalo....Vypadal s prominutím jako...debílek...Troska...Já takhle dopadnout nechce,tohle mě nakoplo snad ještě víc k tomu,abych začala jednat....Já to zvládnu....Za pár let ze mě bude psycholožka..Budu dělat práci,ktterá mě baví,budu pomáhat lidem,třeba přídu i na nějakou novou metodu...Budu mít skvělou rodinu,ale v žádnym případě ze mě nebude domácí putka....Budu svá....Nenechám se ničim ovlivnit....A budu štastná.....Myslíš,že jsem najivní?Ne...Dávám si velký a těžký cíle,ale rozhodně to není nereálný...Už jsem toho přežila dost,jasně změnilo mě to....Hodně....ale dle mýho názotu k lepšímu...Já si ten život udělám hezkej....I za takovejch podmínek...
To odporný počasí mi překazilo plány...Samozřejmě že sem se neučila....Sakra,kde je ctižádostivost, pevná vůle?...I když je dusno a vedro,tak to přece neni žádnej důvod.....Slibuju,že zejtra už se opravdu budu učit.........Jinak......Všechno je to takový.....divný...Tohle slovo začínám používat docela často...Porad mi deníčku...Mám moc ráda jednoho člověka,ale vim......že ho nemůžu mít ráda,protože je tady ten problém..Jasně, mám naději na to,že by to mohlo bejt lepší,ale...Co když ne??Co pak??Když nepomůže ani psycholožka ani ten terapeut?Já mám strach...Závisí na tom celej můj život....Když to nevyjde tak...nebudu žít..jenom přežívat...Pořád na to musim myslet.....Po prázdninách se ze mě stane buď troska nebo nová Verča....
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Kdo chceš bezpečně prožít svůj život, nesmíš svou myslí vězet trvale v chybách, jěž mravům nejvíce škodí. (Cato)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©