Příspěvek

Když domov přestává být domovem...
...A stačí k tomu málo...jeden jedinej člověk a všechno se tady změní..Nehne se od mamky na krok, ikdyž vaří, sed tam v kuchyni a pořád mluví tím svým chytrým hlasem....Já h otak nemám ráda...Co když s náma zas bude bydlet?.....Mamka ho určitě pozve na Vánoce, i přesto, že ví jak moc pro mě Vánoce znamenaj...Když já tady on, nemůžu si s mamkou povídat...ani kdybych chtěla...Mrzí mě tp, mám to tdy moc ráda, jakmile odešel Milan, bylo to tady krásný, teď to občas kazí David,ale to je puberťák a hlavně můj brácha,ale on? Nesmířím se s tim..Bere mi něco, co mám ráda a co má pro mě velkou cenu, snad tu největší...Sem z toho zoufalá...ale neovlivnim to, na to nemám právo, můžu říct svůj názor,ale to je asi tak všechno...Už před pár dny jsem o otm s mamkou mluvila, podle ní sem sobec, asi má pravdu...Sem sobec, protože ho nemám ráda,ale mamka ano...

0 komentářů