Příspěvek

Tak....Tohle byla poslední kapka...Už od dvou hodin, co jsem se vzbudila, jsem cítila dno...Ale emoce jsem držela na uzdě...Pak asi v 8 večer se poprvé ozvala mamka...byla hnusná, byla zlá, ale měla pravdu...Neřekla jsem jediný slovo, protože jsem věděla,že emoce by povolily a já bych se rozbrečela...To se taky stalo, ale až v pokojíčku a tak, aby o otm mamka nevěděla....V tu chváli jsem byla rozhudnutá....rozhodnutá, že to udělám...bylo mi zle...ze sebe....z lidí... z života...ze všeho....Pak jsem si pustila Banánový rybičky...Halina Pawlowská mě probudila...a vhlavě se mi začala rodit myšlenka,že já přece nechci....Musim najít sílu....Já jsem přece chtěla dělat záraky, tak kam se ty všechny sny sakra poděly?Chtěla jsem dělat správný věci, chtěla jsem studovat psychologii,chtěla jsem napsat knížku....Já to teď opravdu nechci zahodit...Ale vidím, že to sama nedokážu..Jediný co teď musim, je se vzpamatovat...Třeba ještě není pozdě..Možná bych ted měla jít za mamkou...ale vim, že bduu brečer...sakra, jsem přecitlivělá...klepou se mi ruce a když si uvědomim jak moc to bude těžký......Tohle je dno, nikdy před tim sem nebyla v tomhle stavu...Ještě pár dní a rozsypala bych se...Musím za ní jít a říct jí,ať mě objedná k psycholožce...Musím, jestli chci žít...A musím hned i za cenu,že se před ní zkácim a ona to uvidí,i za tu cenu..teď si dám pět minut...a pak za ní půjdu...

0 komentářů