Příspěvek

Tak a zůstala sem tady úplně sama...Tentokrát mi to ale nevadí....Konečně jsem si stáhla tu písničku od Nagyho...Mamka si jí pustila před 20 lety,když jí nepřijaly na její vysněnou školu...Pustim si jí i já až mě nevezmou na mojí vysněnou školu?Asi jo...s žiletkou v ruce...Až umřu, složí pro mě taky někdo tak nádhernou písničku?...těžko....Takže k čemu jsem dneska došla? Že můj domeček z karet je postavenej na špatnejch základech, že můj život postrádá reálnej smysl, že můj život je momentálně k ničemu, a pozor tohle není pesimismus,ale fakt!Všechno má svůj následek...Dá se s tim něco dělat? z toho co sem se dneska dozvěděla,moc ne...25letá paní...Podobný zkušenosti, s následkama do teď...Zkaženej život...Pořád se přemáhat, pořád se bát, snažit se o dokonalost s vědomím svý naprostý neschopnosti a vědět,že to bude napořád, krásná představa do budoucna...A opakuju podruhý,tohle neni pesimismus...Ale mohla sem dopadnou i hůř, některý lidi jsou pak stejný jako "oni"...Zlí a agresivní...Proč to sem vlastně píšu?....Snažim se ty myšlenky nějak urovnat a snažit se je pak pozdějc využít...k čemu? To nevim, fráze typu to bude dobrý neberu a nesnášim je...Jediný co můžu je učit se...trochu to pomáhá,ne moc,ale pochopila sem,že tenhle záchytnej bod je opravdu pevnej...Nikdo mi ho nevezme.......Chci mít tu moc,abycj tomu zabránila,ty víš čemu...Ale nejde to..A bude to horší...S tím už ale Alchymista nebo spíš Santiago nepočítal co?Nechci tim tu knížku schazovat, jenom tim chci říct,že kdyby to ten autor napsal o současnosti, měl by to o dost těžký a najendou už by jeho moudra postrádaly tu moudrost a vlastne i reálnost...jestli se dožiju věku tak 40 až 50 let, napíšu taky knížku....a namaluju obraz..obraz mýho života.....A snad už poslední věc...Dneska jsem mimo jiný přemejšlela nad tim,jak vznikla ta otřepaná fráze s princem na bílym koni....Vzpomněla sem si na Tři oříšky pro popelku..Zkusila sem si toho prince představit i s koněm....Je to fakt kouzelná představa,i když nemám ráda fráze, tahle je pěkná,dávám jí plnejch pět hvězdiček, jenom snad půlku ubírám,kazí mi to Trávníček:)) A teď už fakt konec,zakouřim si a budu rozjímat nad mym zpackanym životem, ale všechno co se stalo, se taky mělo stát,takže nikoho neobviňovat,nenadávat na osud....Třeba jednou pochopim,proč to tak bylo,je a bude..

0 komentářů