Tajemná žena, která ráda o sobě mluví, temné stvoření, co miluje slunce...
To jsem já :)
| Občanská práva | obyvatelka |
| Registrován | 06.10.2006 00:00 |
| Naposledy přilášena | 25. 04. 2017 18:04 Tj. před 77 rok. |
| #. přihlášení | 206x |
| #.zobrazení profilu | 17161× |
| Příspěvků | 14 zpovědí |
| 113 komentářů u zpovědí | |
| 4 článků | |
| 28 komentářů k článkům | |
| 1 blbostí na nástěnce | |
| pohřbil 11 lidí | |
| zapsal do blázince 8 lidí | |
| 10x v přátelích |
Příspěvky
Pochopitelné nepochopitelné....
Hrůza, hrůzová. Proč se mi skoro každou noc o něm zdá? Je to uzavřená kapitola! Je mi z toho zle. Nechci ho už vídat, a vždycky ty sny jsou temné, nebo zamračené. Ten poslední? Výlet na vodu, zelenočerná řeka, tekoucí a já s ním v jedné lodi pádluji. Ta voda je naprosto ledová, zima mi je a on prosí abych se vrátila....NE! Obloha pochmurná skoro prší. Nechci ho vídat, nechci ho znát... chci klid! Proč se tohle děje? Martine... zachraň mne!
Zase studený pot...
CO se to sakra se mnou děje? Zlost, agresivita... totálně se ničím.... já vím přesně kdo nebo co to dělá, ale nechci si to asi přiznat. Potřebuju vypadnout... prostě už toho v sobě dusím strašně moc, cítím zoufalství, bolest a především vztek, ale asi sama na sebe, protože jinak si to vysvětlit nedovedu. Kecám tu takový sračky... jak bezvýznamná osoba si připadám a přitom nejsem! Můj partner je tak milující člověk, patřím k němu a tolik ho ničím... ničí to i mě. Já ho miluji, nechci mu dělat starosti, ale nejde to se před ním přetvařovat že se nic neděje a ani to neumím. Možná to chci řešit...ale čím víc to řeším tím je mi hůř. Asi i vím co chci nebo čeho dosáhnout... ale proč?! K čemu to je? Nevím... je mi fakt na nic. Totální kňučna seš Andulo.... kňučna a ještě úplně blbá. Víte všichni co chci? Taková hnusná egoistická věc... jo jsem egoista totální kretén co chce uznání. Uznání za to o co se snažím, o to co dělám. Bože... já nechci být taková! Upřímně řečeno, měl by si Martin najít vyrovnanější osobu než jsem já... a včera v práci? Totální zklamání sama sebe... na nic se nehodím. Proč je tma teď tak krásně černá a oheň tak nádherně zničující a příjemně spalující? Jen tak slétnout ze skály a létat mezi útesy... osvobodit duši a očistit ji od toho hnusnýho černého těla.... vzdát vše a dát všem novou šanci, aby našli nového lepšího člověka...
Bezva....
Fajn, jo bezva. Otče tvou vinou jsem ta troska... moc děkuju. Tvůj d**ilní přístup, který na mě uplatňuješ... jako že ty jsi ten NEJ a že co já si to dovoluji pochybovat. Ano jistě... když doma něco chybí můžu za to já a mám to u sebe i v případě že jsem doma týdny nebyla. Ano, jsem já ta špatná, protože mě nebaví škola, jsem já ta špatná že když si něco hezkého koupím, i když to třeba není k nošení ale kupodivu i k užitečné práci... je to špatně! A co já si to dovoluju, že mě musíš vůbec poslouchat, protože jsem nic nedokázala. Ani nevíš jak mě ničíš, tím jak si ze mě utahuješ a vůbec nevíš jaká já jsem, že ani trochu nejsem sobecká a že před tebou vlastně utíkám! Víš, paradoxem je že tě strašně mám ráda, ale hrozně to bolí a mám několikrát sto chutí znovu po X letech udělat něco čeho bych opět litovala. Jasně ty se bojíš že přede mnou ztratíš autoritu a svou hrdost, ale nepochopíš, že čím víc na mě budeš drsný a čím víc mě budeš drtit, tím já víc o tebe přestanu mít zájem. Na maturiťák jsi mi nešel ani přes moje prosby i slzy a vidíš... to je to. Já se tak těšila, jak řeknu: "Holky! To je můj táta! A je tu!" těšila jsem se jak si s ním zatancuju. Jak to dopadlo? Ty jsi mi řekl, že si dovolenou nevezmeš ani že nemáš volno a věděl jsi to půl roku dopředu. A to není jenom tohle... já si strašně vážím, toho když poprosím o pomoc z 70% mi ji poskytneš... ale sakra chci tak moc, aby jsi někdy přišel ty? To ti za to ani nestojím? Nevím jestli se s tím někdy srovnám... Nikdy z tebe blbce dělat nebudu a ani nechci, protože tě mám ráda. Ale tohle jsi prostě přehnal... já nejsem studentka úžasného gymnázia nebo průmyslovky jako tvoji synové, já jsem "jen" blbej učeň, zato ty předseda. Jasně... už to konečně chápu... já ti vlastně nikdy nebudu rovna... protože jsem mladší a jsem pitomá fotografka... že jo. A pak proč mám malé sebevědomí, proč se cítím před každým méněcenná? Copak to z tohoto není poznat? To že jsem před tebou rozbalovala ten balík, znamenalo, že se ti chci pochlubit a ty hned spustíš přednášku co a jak... typický pro tvoji povahu. Seberu se... a pojedu do pr**le... aby jsem z tebe nedělala blbce... že?
Hlas...
Asi možná mám hlas na sólovou zpěvačku, ale neumím ho do takové možnosti rozvíjet. Je to těžké, když do lidové školy umění na sólový zpěv berou jen žáky do 18 let :(. Je to těžké. Učitelé zpěvu nejsou zadarmo a na vyšší školy umění jsou talentovky a ty asi nedám. Hm... ach jo... kdyby si mě alespoň všimla nějaká skupina, ale jak když se stydím zpívat na jevišti. Snad mi divadlo pomůže :/.
12 hrdinů aneb fotím Řeckou Mytologii
Je to těžké... koukám na profilovky mých kamarádů a přemýšlím komu dám koho... což o to.. dámy jsou skoro rozebrané ale jsem zvědavá na pány... :). Mno legrace to není ale cítím takovou dokonalost. Něco zase tvořím, jsem to zase já :). Jen mít vlastní ateliér. No, ono by stačilo pozadí, reflektory s blesky a bylo by to.. ale kde na to vzít? Napadlo mne půjčit si od táty, ale jak mu to časem splatím? Místo by i bylo... jen na to sakra vzít!
Doba je stále stejná, jen lidé se mění....
Vždy jsem byla jiná než moji vrstevníci... tolik mě to štve a na jednu stranu jsem ráda. Od 2. třídy šikana... od 4. třídy myšlenky na létaní v oblacích z Nuseláku. A dnes? Malé sebevědomí, pocity viny, zdravotní problémy... labilnost. Děkuji pěkně všem co se na tom podíleli. Koukat na to z jiné stránky? Moc ráda, ale jak? Že mě připravili na život? Netuším, zdali to tak je... jsem lehce zlomitelná osoba, která se může klanět i tomu komu to není hodno. Není mi do zpěvu, když si toto uvědomuji. Co zbývá? Zkusit to změnit, ale jak sakra?! K psychoušovi nechci... minule mi moc nepomohl a antidepresiva myslím nejsou na místě. Co bude dál?...
A tak stále čeká...
Čeká dívka na toho muže, kterého tak odmítala... pije láhev vína a stále pláče. ˇFňuká jak jsi ho nezaslouží a jak je nedospělá. Opíjí se ve smutku a má chuť to vzdát. Je tak hloupá a naivní.... a ten její má úplně jiný pohled na celou věc. Neozývá se.... jí to tak bolí... tolik. Je to slabá holka, labilní a vztek se mění ve smutek a smutek v bolest. Poslouchá Pink Floydy a zabíjí se myšlenkami na jeho staré Já, které už dávno není na jeho staré lásky, které už pro něj nejsou.... jaká to ironie....
A je to tu zase
Ahojky. No... vítej má černočerná depko. Upřímně řečeno, je mi hrozně. Uvědomila jsem si tolik věcí, opět... nechápu, proč mi spusta věcí dochsází až takhle pozdě. Opravdu to nechápu, ale co nadělám... prostě mi to trvá jen trochu déle... Ale to že možná cowboy se mnou chtěl prožít zbytek života... to mi došlo až včera, kdy jsem si vzpomněla na tu sms. Sakra musím jít dál! Chci aby Martin byl můj budoucí manžel, milující otec mých a jeho dětí a zároveň chci aby jsme v budoucnu byli šťastní! Takže musím odejít od minulosti abych byla prřipravena pro budoucnost! Nezabývat se zbytečnosti a hlavně lidmi, které nesnáším. Oni mi nesmí kazit život... na to nemají právo a já si ho nesmím kazit jimi. Asi opravdu se budu muset zbavit úplně všeho... i Ell... anebo ji přinejmenším poprosit, aby nepsala o Ondrovi... i kdybych se na to měla ptát. Ach jo... Martine, prosím já vím že mám chyby, že jsem depresivní člověk, že jsem vzteklý hysterik ale MILUJI TĚ! Ach kéž bych měla odvahu mu to říct... Martine, vezmi si mě! :,(
A je to tu zase
Ahojky. No... vítej má černočerná depko. Upřímně řečeno, je mi hrozně. Uvědomila jsem si tolik věcí, opět... nechápu, proč mi spusta věcí dochsází až takhle pozdě. Opravdu to nechápu, ale co nadělám... prostě mi to trvá jen trochu déle... Ale to že možná cowboy se mnou chtěl prožít zbytek života... to mi došlo až včera, kdy jsem si vzpomněla na tu sms. Sakra musím jít dál! Chci aby Martin byl můj budoucí manžel, milující otec mých a jeho dětí a zároveň chci aby jsme v budoucnu byli šťastní! Takže musím odejít od minulosti abych byla prřipravena pro budoucnost! Nezabývat se zbytečnosti a hlavně lidmi, které nesnáším. Oni mi nesmí kazit život... na to nemají právo a já si ho nesmím kazit jimi. Asi opravdu se budu muset zbavit úplně všeho... i Ell... anebo ji přinejmenším poprosit, aby nepsala o Ondrovi... i kdybych se na to měla ptát. Ach jo... Martine, prosím já vím že mám chyby, že jsem depresivní člověk, že jsem vzteklý hysterik ale MILUJI TĚ! Ach kéž bych měla odvahu mu to říct... Martine, vezmi si mě! :,(
Potřebuji Tvou náruč....
Ano, potřebuji tě, ale nechci tě budit. Krásně spíš. Zato já spát nemohu, musíš přemýšlet. Je mi smutno, chybíš mi. Spoustu věcí se mi opět zdá bezvýchodných a jen málo chybí k slzám. Dala bych si víno a byla vzhůru do rána, ale proč? Nevidím důvod. Být v pokoji a poslouchat tvůj dech je krásnější než sedět sama v kuchyni a popíjet. Potřebuji něco změnit, potřebuji vyjít ze stereotypu... který denně zažívám u sebe. Je to hrozný přemýšlet o věcech, které nejsou důležité a neumět je házet za hlavu. Ach jo, kdyby to tak bylo jednoduché. Nikdy jsem to neuměla, ale je to moje častá příčina depek. Taky hodně přemýšlím o budoucnosti. Budu ho bavit? Vážně nám to vydrží? Co když ho zklamu, nebudu dobrá žena?? Nejsem holka, která by chtěla lítat z jednoho vztahu do druhého. Chci už mít toho pravého a začít žít. Odstěhovat se od rodiny, mít práci a časem i rodinu. Co se týče užívání života... hm.... Představuji si to ve formě... plavání, in-line, pařba na PC či tancování na parketu až do rána. Je těch věcí hodně a vše tu vypisovat nemůžu. Martin... to je tak krásné jméno. Chci mu ukázat že já jsem ta, která se vždy pokusí mu pomoc, ta která by byla schopná pro něj udělat cokoliv, aby byl šťastný a hlavně, že jsem ta která ho miluje.
Hodně často vzpomínám na začátky. Zima... zvláštní. Opět jsem navázala vztah po lednu, v únoru. Zvláštní období, ale miluji ho. Všude bílo, když je sníh. Miluji totiž úlety v počasí. Když horko tak 37°C a když zima tak klidně 20 pod nulou.
Zpět k Martinovi.
Prostě nezapomenu, jak stál v 6:30 na Královce a jel mne vyprovodit. Nebo jak jsem za ním dojížděla do práce. Tolik jsem se ho bála, ale neuvěřitelně mne přitahoval. Musela jsem vždy připravit. Namalovat, upravit vlasy... Naše sezení v čajovně... Strange Transmissions... Ještě teď když zavřu oči... cítím studený vánek a adrenalin v žilách. Podvečer..... je to divné to říkat v létě, ale těším se na podzim. Asi možná vím, co mi chybí, ale nevím jak toho dosáhnout. Chybí mi dobývání. Opět jsem dobyta.... Dokonce mám pocit, že si se mnou nějakým způsobem hraje. Ne, ve zlém úmyslu. To si nemyslím, ale je-li to způsob "terapie", jak nemít depky a přemýšlet o konečném dospění, tak se moc nedaří, protože se opět začínám topit.....
Zamyšleno občas slzy
Přemýšlím, od včerejší jízdy z party u Petry musím jen přemýšlet a může za to blbej nápis na lavičce: "Moje srdce bije pro city". Ach jak moc mě to vyděsilo, když jsem se měla rozhodnout mezi rozumem a citem, tenkrát v únoru. Už je to skoro 5 měsíců, co jsem s Martinem šťastná, ale jen tak na to vše nezapomenu. Jak v dobrém tak i ve zlém. Docela mne to změnilo. Docela dost. Je mi smutno. Tolik bych chtěla udělat takových špatných věcí, jako vrátit mu to všechno stejnou mincí, vrátit mu taky dárky, které mi dal, psát mu maily. Proč? Já nejsem jako on, já se chci nad to povznést a říct je to minulost, netahat to do přítomnosti, ale tak lehce to nejde. Zrovna minulé pondělí jsem se s ním strašně pohádala a bylo mi opět řečeno, že jsem mu zase vrazila nůž do zad a že to mi jde. Fajn, to byl útok! Na ten jen tak nezapomenu. Bože, vysvětlete mi, proč mi při těch vzpomínkách tečou slzy? Když jsem najednu stranu ráda, že je to za mnou?? No každopádně od té doby se zase spolu nebavíme a obávám se, že tohle je na delší dobu. Ono je jednoduché někoho označit za svini a házet na něj špínu. Píše mi, kolik toho ztratil a jak ho to mrzí. Hm... funny. Co vše jsem asi mohla ztratit já? Já jsem z tohoto boje nevyšla jako vítěz, ale já tam zůstala jako těžce raněná a jediný, kdo při mne byl.... byl Martin. Je to smutné, ale je to tak. Díky tomuto boji jsem ztratila třeba přátelé, kteří kdysi tvrdili, že ať se děje cokoliv, vždy mí přátelé budou. Jakmile jsem se s Ondřejem rozešla, skončila dobrá komunikace mezi mnou, Evou, Honzou a Helčou. Je mi z toho smutno. Byli to mí dobří přátelé, tolik plánů jsme měli. Je dobře, že Kubíček je ještě tak malý, nic nechápe. Jediný Leoš se udržel a zůstal přítel a proto si ho vážím.
Měla bych být vlastně šťastná, našla jsem přítele, který si mne váží, který ví, co chci. Čeká na mne, než přijedu domů, přitulí se ke mně a drží mne v náručí. Je mi s ním nádherně a jsem šťastná.... musím jednou pro vždy si osedlat koně a odjet ze Západu....
Dobré ráno... lidičky
Do dnešního rána mne vzbudil Martin... no vzbudil, spíš mne pěkně vylekal, jak vystřelil z postele. Ještě něž odešel do práce, jsem chvíli musela přemýšlet. Co mi ještě zbývá a nějak mě z toho přepadl smutek. Uvědomila jsem si, že mi docela chybí ta včerejší zkouška. Táta nechtěl, abych tam šla...a já ho poslechla. Pak mi přišla docela hezká smska od Ondry na dobrou noc. Prý jsem jim chyběla... hm... no, popravdě, neřekla bych, kněžnu na zkoušení tam měli... a já věřím, že jsem nahraditelná, jako každý jiný. Musím na chvíli utéct do jiného světa, kde jinak plyne čas a musím načerpat sílu, když ani už spát nemohu....
Zvláštní...
Ahoj, dnes mám zvláštní náladu. Možná je to tím, že celý víkend jsem strávila sama anebo v práci. Mám dnes v plánu si ji trochu zlepšit a zajít pak na latéčko. Hlavně je zvláštní ten můj stav. A mluvím o Ondrovi. Tolik chci být s ním kamarádka a doufám, že časem budu. Oba to snad chceme, jinak by jsme nedělali naše "sezení" a nepovídali si o minulosti, přítomnosti a možné budoucnosti. Tolik bych mu přála dívku, která ho pochopí a dá mu to co on žádá. A tím myslím pochopení. Já ho začínám chápat až dnes. Začínám chápat co čím myslel a jak to podal. Nikdy se nechce vnucovat a u mne ani nemusel. Nikdy bych nikoho nenutila do pokory a vlezdopr**leství. Je to stejně zvláštní... Jsme v neutrální diplomacii, oba toužíme po změně ke spojenectví a cosi nám oběma brání. Je mi z toho dost smutno. Ale upřímně... čím víc ho poznávám, tím víc si uvědomuji, že jsme stejně na stejné vlně, nebo alespoň na podobné. Taky zjišťuji, že opravdu Martina mám ráda, či lépe... asi ho miluji. :)) Což znamená, že 3. osoba je pod zámkem, 2. přihlíží a doufám, že mění názor, aby se spojila s 1. osobou, která na sobě musí taky trochu zapracovat.....
Vše chce čas, trpělivost a ROZUMNOU cestu vysypanou kamínky CITŮ.
Proklaté emoce...
Vztek zastavila až cigareta...
Ano, zase jsem je nezvládla... je to vážně občas děs. Ale ať se mi nikdo nediví, že je nezvládám. že někdy vybuchnu jako sopka a srší láva. Oni neví co v sobě mám, když mně někdo rozčílí. Rozčílili jste mne a potom jen lituji, co dělám... i když tentokrát jsem z držky nevypustila žádné ošklivé slovo. Ale aby jste věděli... já nejsem zas taková měkota...
Snažím se je ovládat, nejde to... jsou hranice, které se rozšiřují pomalu a moc mi tedy nepomáháte je zvětšovat, ale naopak, docela je zmenšujete...
Ach jo... mám to udělat nebo ne? Toť otázka... naštvu ho, nebo vybuduji obdiv? Uvidíme, půjdu si dát sprchu....
Dnes...
Dnes je tak snový den. Je krásně, teplo, či možná i horko a my s Martinem musíme tvrdnout tady... tady v práci. Já ve sklepě, kde tak hezky není a on někde v budově, kde je k nesnesení. Tolik, bych chtěla s ním vyrazit na koupák např. do Strašnic nebo přímo do akváče, akorát by tam asi bylo dost lidí. Co naplat, prostě musíme tu být. Nejlepší je to, že mají přijít bouřky a zase to bude v háji.
Jéé... já o vlku a vlčák mi volá :)). Mno.. každopádně se těším na to září, kdy bychom měli jet k moři... už se těším až zabořím nohy do písku... a šťípne mne nějakej krab :D. Nikdy jsem u moře nebyla a fakt se ta moc těším. Není to jediný sen co bych si chtěla splnit...
Koukat s ním na hvězdy by bylo taky úžasné....
Stále na něj myslím
Ahojky. Po rozchodu s Ondřejem, musím stále na něj myslet. Kdyby tohle četl Martin asi by nebyl rád. Když ono se dva roky nedá jen tak vymazat. Ten chlap se mi vždy líbil a vždy už asi bude. Psal, že jsem mu zanechala něco ze sebe... ale tak je to i naopak, což je možná dobře, ale stále o něm zjišťuji novinky atd... Je to fakt divný, měla bych být spíše šťastná a myslet na budoucnost, ale já chci aby i on byl šťastný a netrápil se kvůli mě. Ach jo, asi by bylo nejlepší na něj úplně zapomenout, ale copak to jde? Zažili jsme toho spolu tolik. :( Tolik mu to na těch fotkách sluší. Zajímalo by mne, zdali taky tak přemýšlí jako já... ne určitě ne. Takový blázen jako jsem já už snad nikdo není. Nevím... Martina mám opravdu moc ráda, ale Ondřejovi jsem provedla špatnou věc a tolik bych to chtěla dát do pořádku, ale copak to jde? Navíc, Martina to už docela štve, což docela i chápu. Nechci ztratit oba!!! Nechci. Ach jo, když jsem se rozhodovala mezi nimi, nikdy mne nenapadlo jaké to ještě může mít následky. No snad to časem vyšumí....
Po dlouhé době...
Tak jsem se sem vrátila po asi 5 letech, kdy MM nebylo v provozu. Je legrační, jak mne to asi nikdy nepřejde. Za tu dobu se toho stalo tolik, že ani možná nevím, kde mám začít. Snad tím, že jsem opustila Michala, ochutnala zakázané s Mirkem, poznala cowboye Ondřeje a strávila s ním 2 roky života a dostala se k Martinovi, který je skvělý. Ze základky jsem přešla na učnák, kde teď studuju posledním rokem. Jsem zvědavá, zdali mě vzali na nástavbu, ale pochybuji. :( No, aby nechybělo něco do měšce... našla jsem si brigádu v čajovně, kde pracuji už 2 rokem a jsem celkem spokojená. Všimla jsem si, že spousta přátel již na MM nechodí... škoda. Nebudeme již zavírat lidi do blázince apod. :)))
Tedy opět se na chvíli loučím.
Anne Bellatrix K.
Dnes
Je mi tak smutno! Proč s ním nemůžu být? Já jsem úplně vyřízená. Asi se s ním rozejdu. Sice bych to hrozně nerada udělala, prtože ho fakt miluju, ale co se dá dělat? Jinak to nepude! Já Tě opravdu miluju, ale takle se to nedá, opravdu!!!
Musím si s Tebou promluvit!!!
Ndherné, ale pravdivé! :,(((
Kolikrát se člověk dovolával Tvého jména,
kolikrát si člověk myslel,že přijde nějaká změna.
Kolikrát si přišel a podal ruku svou,
lidé ji nazývají-pomocnou.
Kolikrát si člověk říká,co pro Teb vlastně je.
A kolikrát si člověk přeje malý kousek naděje.
Naděje,že přijdeš a podáš ruku svou,
myslím tu bledou,bezvládnou,ledovou.
Kolikrát Tvé jméno vysloviti mám,
abys věděl,že čekám,dárek Ti dám.
Dávám Ti sebe,pojd´ ke mě blíž.
Nebojím se tě,vyndej ten bič.
Dávám Ti dárek,co přijmout fakt musíš.
Co to má bejt,fakt se mi hnusíš.
Schovej ten nůž,já se Tě bojim
duši Ti nedám,však máš tu svoji.
Neber mi ji,já ji mám ráda.
Byla to léčka,zkurvená zrada..
Hrob
Ahoj
To je už fakt nechutný!!! tak ta kráva si klidně napíše do hřbitova že já s Michalem chodim!!! No to by se jeden pobl.... kráva jedna!! Ano mám ho ráda ale jako kámoše co mě nikdy nezradí! Ach jo! Proč jsem jenom tak hodná... správně bych za ní měla jít a tu její klapačku vypláchnout jarem!
Věřím že to nebyla Nikita ta by tuhle nechutárnu NIKDY neudělala!!! No nic tak Čusík!
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Na dobrá předsevzetí není nikdy pozdě. (Quintilianus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©