Příspěvek

Potřebuji Tvou náruč....
Ano, potřebuji tě, ale nechci tě budit. Krásně spíš. Zato já spát nemohu, musíš přemýšlet. Je mi smutno, chybíš mi. Spoustu věcí se mi opět zdá bezvýchodných a jen málo chybí k slzám. Dala bych si víno a byla vzhůru do rána, ale proč? Nevidím důvod. Být v pokoji a poslouchat tvůj dech je krásnější než sedět sama v kuchyni a popíjet. Potřebuji něco změnit, potřebuji vyjít ze stereotypu... který denně zažívám u sebe. Je to hrozný přemýšlet o věcech, které nejsou důležité a neumět je házet za hlavu. Ach jo, kdyby to tak bylo jednoduché. Nikdy jsem to neuměla, ale je to moje častá příčina depek. Taky hodně přemýšlím o budoucnosti. Budu ho bavit? Vážně nám to vydrží? Co když ho zklamu, nebudu dobrá žena?? Nejsem holka, která by chtěla lítat z jednoho vztahu do druhého. Chci už mít toho pravého a začít žít. Odstěhovat se od rodiny, mít práci a časem i rodinu. Co se týče užívání života... hm.... Představuji si to ve formě... plavání, in-line, pařba na PC či tancování na parketu až do rána. Je těch věcí hodně a vše tu vypisovat nemůžu. Martin... to je tak krásné jméno. Chci mu ukázat že já jsem ta, která se vždy pokusí mu pomoc, ta která by byla schopná pro něj udělat cokoliv, aby byl šťastný a hlavně, že jsem ta která ho miluje.
Hodně často vzpomínám na začátky. Zima... zvláštní. Opět jsem navázala vztah po lednu, v únoru. Zvláštní období, ale miluji ho. Všude bílo, když je sníh. Miluji totiž úlety v počasí. Když horko tak 37°C a když zima tak klidně 20 pod nulou.
Zpět k Martinovi.
Prostě nezapomenu, jak stál v 6:30 na Královce a jel mne vyprovodit. Nebo jak jsem za ním dojížděla do práce. Tolik jsem se ho bála, ale neuvěřitelně mne přitahoval. Musela jsem vždy připravit. Namalovat, upravit vlasy... Naše sezení v čajovně... Strange Transmissions... Ještě teď když zavřu oči... cítím studený vánek a adrenalin v žilách. Podvečer..... je to divné to říkat v létě, ale těším se na podzim. Asi možná vím, co mi chybí, ale nevím jak toho dosáhnout. Chybí mi dobývání. Opět jsem dobyta.... Dokonce mám pocit, že si se mnou nějakým způsobem hraje. Ne, ve zlém úmyslu. To si nemyslím, ale je-li to způsob "terapie", jak nemít depky a přemýšlet o konečném dospění, tak se moc nedaří, protože se opět začínám topit.....

0 komentářů