Příspěvky
Woooow
Bola som na tom najdokonalejšom filme, ktorý bol ako šitý pre mňa!!! Sherlock Holmes 2!
kurva
nikdy jsem se tak netěšila na kramy..prosim prosim ..když se sere tak se sere
Zase ti vrabci
Zobali vrabci zobali
hydraulické roboty
z hadiček na ně stříkaly
natlakované oleje
křidýlka si v nich máchali
než je to spláchlo do stoky
až přijdou jarní přívaly
do polí ta se rozleje
Sezobnem vrabce v oleji
namleté v teplém rohlíku
kyselé deště zvracejí
duhy v odstínech zelené
Všemu se hrubě zasměji
obejmu těžkou techniku
a pomodlím se v naději
že je to všechno smyšlené
Recept Kouzlená sedma
1) Přestaň si zlé věci v životě tolik brát; trochu nadhledu do života neškodí.
2) Všechno zlé je pro něco dobré; stále si to opakuj!
3) Na chvíli si sedni a vzpomeň si co jsi chtěl dělat předtím, čemu jses chtěl začít věnovat. Vybav si proč ses tomu nevěnoval, proč jsi se k tomu nedostal a pak zvaž jestli na to nyní máš a pokud ano směle do toho; není většího balzámu na srdce i duši než vlastní sny a jejich uskutečňování.
4) Vem si nějaký blok nebo kus papíru a napiš si do sloupce čeho chceš dosáhnout; např.: Koupit si playstation, ... atd.; pak si vyhledej, třeba na netu, kolik všechno stojí a začni postupně šetřit nebo hledat cestičky jak se k tomu dostat je-li to něco většího 
Opravdu na dlouhou dobu tě to zabaví a posune v životě zas o něco dál 
5) Nikdy nebude tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř; buď tedy šťastný za to jaké to nyní je, protože máš štěstí, že není ještě hůř. To je mantra zasraných optimistů; jsem jedna z nich 
6) Uvědom si jedno, v životě se vždycky něco zesere, ale ty sám o sobě se to musíš naučit využívat ve svůj prospěch, ke svému vývoji a obohacování, protože to jsou cestičky, lépe řečeno, menší turbulence, které ti však neublíží naučíš-li se padat a následně se postavit a jít po neprošlapané cestě, jež se ti tím najednou otevřela. Je to jako přerod do nového života, spíš do nové jeho části. Važ si jí.
7) Nakonec se zamysli a zkus si vybavit všechny chyby, které jsi udělal. Nijak si nenadržuj, buď k sobě krytický až si analizuješ události tak se od té chvíle snaž, aby jsi byl ty sám lepší. Je snadné na druhé svádět vlastní pochybení, ale nejde to dělat do nekonečna. A věř mi, vždycky je někde tvoje chyba, ikdyž malá. Zdokonaluj sám sebe a budeš lepším, šťastnějším a vyrovnanějším člověkem než jsi nyní.
..
nesnesitelnost mé povahy se zacina dostavat na povrch..
Karel Plíhal..
Jaro
Sedím v kanceláři
a dívám se z okna na jaro.
Je jaro.
Šéf vedle mě dřímá.
Dřímá, ale nespí.
Šéf nikdy nespí.
Odevšad klapou psací stroje.
Všechno klape.
Jako datlové v lese.
V jarním lese.
Nejsem v kanceláři, jsem v lese.
Na vařiči bublá černá káva.
A není to káva, je to potůček.
Černý potůček.
Je jaro.
Všechno klape.
Jsem kancelářská krysa.
Přemýšlím a obrůstám mechem.
Nejsem krysa, jsem pařez.
Kancelářský pařez.
Šéf taky obrůstá mechem.
Kancelářský šéfpařez.
Zívá a pod očima má kruhy.
Letokruhy.
Šéfletokruhy.
Je jaro.
Všechno klape.
Všechno dřímá, ale nespí.
Všechno obrůstá mechem.
I potůček.
Černý potůček.
Sedím v kanceláři
a dívám se z okna na jaro.
Je jaro.
Všechno klape.
Karel Plíhal..
Radostné vyhlídky
Až mi bude tak sto deset,
přijde Bůh a zmáčkne RESET.
The Raven
Edgar Allan Poe
Havran
Oné noci, sláb a znaven, hlavu těžkou jako kámen,
Do prazvláštních starých spisů byl jsem zrovna ponořený.
O půlnoci chmurné, temné, náhle ťukot probere mne,
Zaklepání velmi jemné - těžkých dveří tiché chvění.
Povídám si: “Někdo přišel navštívit mne po setmění.
Návštěva - nic víc to není.”
Roční dobou této scény prosinec byl zablácený,
Onen čas, kdy žhavé uhlí stíny židlí v duchy změní.
Tolik jsem chtěl, ať už svítá - ať už v duši nepřemítám;
Nad knihami, které čítám, toužil jsem, ať skončí snění
O překrásné Leonoře, již tak v ráji zváti smějí -
Zde však pro ni jména není.
Ztichlý sedím u závěsu v dosud nepoznaném děsu,
Jejž to sukno způsobilo šustěním a šelestěním;
Srdce tluče, strach s ním hází, konejším se proto frází:
“Někdo přišel - někdo vchází, toť návštěva po setmění.
Je to tak - nic víc to není.”
Potom jsem však nabral síly, neváhal již ani chvíli
Pronést slova: “Pane, paní, prosím vás za odpuštění,
Na mne však již padlo spaní, vy jste přišli znenadání,
Vaše něžné zaklepání vypadalo jako snění -
Stěží znělo!” - vtom již dveře dokořán jsou otevřeny; -
Temnota, nic víc tam není.
Dlouho stojím jako němý, hrůzné věci zdají se mi,
Nevěřícně pozoruji divné, strašné noční dění;
Ticho do výšky se klene, ticho jako olověné,
Jenom slůvkem porušené: “Leonoro?”, šepot, chvění,
Já to šeptnul, teď zní zase: “Leonoro!”, šepot, chvění,
Ozvěna, nic víc to není.
Navracím se dovnitř bytu, v hrudi šlehá plamen citu,
A zas slyším zaklepání - již o něco hlasitěji.
Jsem si jist a nedivím se: “Je to na okenní římse,
Půjdu tam a přesvědčím se, hned naleznu vysvětlení -
Duše má nechť utiší se, záhada má vysvětlení-
Vítr jen, nic víc to není!”
Okno již je otevřeno, v něm dvé křídel rozestřeno-
Statný havran, dávný rytíř, vstoupil mezi okenice;
Nevyčkával ani chvíli; bez pozdravu míří k cíli,
Sedá si na mramor bílý, Palladiny světlé líce,
S výrazem, jenž patří králům, na ty sošné, božské líce
Used havran - a nic více.
Jeho vznosné vychování přimělo mne k pousmání,
“Ebenový ptáku,” říkám, “ač je krátká tvoje kštice,
Bídná sketa jistě nejsi; se svým přímým důstojenstvím
Odtamtud spíš přiletěl jsi, noční tmy kde zeje jícen -
Prozraď mi, jak zní tvé jméno tam, kde podsvětí má jícen!”
Havran řekl: “Nikdy více.”
Rozmlouvati se zvířetem, a tak jasně - můj ty světe!
Ta odpověď, to je pravda, málo smyslu měla sice,
Řečnění to bylo plané, přec však - komu se kdy stane,
Že ve chvíli požehnané pták mu vletí do světnice,
Pták či zvíře usadí se nade dveřmi do světnice
A má jméno “Nikdy více”?
Avšak, sedě na mramoru, havran ustal v rozhovoru,
Jako by chtěl celou duší za ta slova navždy skrýt se.
Žádný zvuk už nepronese, jeho peruť nepohne se,
Až pak můj dech poozve se: “Vztahy hasnou jako svíce -
I on zmizí za rozbřesku - naděje jsou jako svíce.”
Tu on řekl: “Nikdy více.”
Klid je pryč, já žasnu znova, jak jsou přesná jeho slova.
“Bezpochyby umí,” říkám, “jenom tuto chmurnou píseň.
Obestřen byl touto hudbou od pána, jenž, stíhán sudbou,
Tíživou a lítou sudbou, ztratil barvu ze své líce.
Naděje, že odpluje ten temný smutek z jeho líce
Není _Nikdy - nikdy více’”.
Havranovo povídání stále svádí k pousmání,
Sedám si tak, abych viděl jeho i vstup do světnice;
Nořím hlavu do sametu, myšlenky mi víří v letu,
probírám tu divnou větu, havranovu hrůznou píseň,
Zlopověstný jeho zjev a podivínskou jeho píseň,
Ta dvě slova: “Nikdy více.”
Přes veškeré zanícení nemám slova k postižení
Bytosti, jež do srdce mi vpaluje své zřítelnice;
Hlavu, v níž se honí zmatky, převaluji tam a zpátky
Na polštáři z jemné látky, na nějž padá světlo svíce,
Ona však na modrý samet, na nějž padá světlo svíce
Neulehne - nikdy více!
Vzduch je těžký - předzvěst bouře, tu však cítím vonné kouře,
Serafové přicházejí, takřka v letu kráčejíce.
“Bídníku,” já vzkřik’, “teď Boží balzám do rukou ti vloží,
Ztraceno jest, po čem toužíš, Leonory krásné líce,
Tak pij do dna, zapomeň na Leonory krásné líce!”
Havran řekl: “Nikdy více.”
“Proroku se strašnou mocí! - Ptáku, ďáble vševědoucí!
Ať tě seslal Pokušitel, či snad bouře, zmítajíc se,
Zahnala tě do pustiny, tam, kde domov nehostinný
Obývají hrůzné stíny - pověz, prosím převelice -
Jest útěcha v Gileádu? - volám, prosím převelice!”
Havran řekl: “Nikdy více.”
“Proroku se strašnou mocí! - Ptáku, ďáble vševědoucí!
Volám Nebe - volám Boha, jehož ctíme bez hranice -
Řekni duši plné bolu, myslící na Leonoru,
Zda v edenu budem spolu, políbím ty krásné líce,
Dívku z ráje, Leonoru, políbím na krásné líce.”
Havran řekl: “Nikdy více.”
“Končím s tebou, ptáku, běse,” křičím na něj, hněvaje se.
“Vrať se k bouři, tam, kde zeje noční průrva, pekel jícen!
Ani stopy ať tu není po tvém lživém navštívení,
Neruš moje osamění - ihned odleť ze světnice!
Vyrvi zoban z duše mé a ihned odleť ze světnice!”
Havran řekl: “Nikdy více.”
A ten havran černošedý stále sedí, stále sedí,
Ve svých drápech stále svírá Palladiny bílé líce;
Jeho pohled nitro plení, je to démon, propad’ snění,
Jeho stíny v divném chvění plovou, na zem padajíce;
A má duše z těchto stínů, jež se chvějí, padajíce,
Nevystoupí - nikdy více!
Jsem tu zpět
Jsem zase zpátky. Něco mě táhlo zpět.
...divný svět...
Zbytečně složitý.
VIVA LA ZOOLOGY...
Smirakovi
Jihlosu, ty zebroto, nemas co delat, ze tady smirujes? :D
i ja jsem divny
Precetl jsem si tvuj denik, rty se zvrasnily usmevem, oci zvlhly zalem.Dnes jsem byl na zabave, spusta krasnych zen a divek, jedine ceho jsem byl schopen, bylo divat se na ta krasna stvoreni, usmivat se jako menecenny a rikat si "ani vy se ji nevyrovnate", ac jsste sebenadhernejsi, ve vasich ocich nepla ta zar, ve vasich ocich nevidim dokonalost. v nedokonalosti. Oproti ni, jste nic! Vim, ze to ctes, vim, ze to nemas jednoduche, vim, ze se bojis toho co te ceka, ale at se stane cokoli, chtel bych byt tvou oporou. Je to krok do neznama, kdyby karkulka v pohadce tusila co se stane, nevstoupila by do lesa.........kdyby to slo, vymenil bych svuj zivot za tvuj, alespon na tech par hroznych chvil.............*nez komentáře* mozna vic, nez si sami myslime
hladina nebezpečně stoupá
Říká se, že když ti někdo hází klacky pod nohy, máš si s nimi zatopit.
Ale co když se na člověka valí samé sračky? Pohnojit si s nimi záhonek?
Je divná
Je prostě divná............proto mi na ní tak záleží :) I žárlivost patří k tomuhle všemu, není člověka bez chyb. Právě ty chyby nás dělají jedinečnými. Jak praví jedno přísloví "Uč se svými chybami" ........névím jak ostatní, ale co se mě týká, nejsem učenlivý typ a když se chci něco naučit, chvíli to trvá :) Kritizovat sama sebe je dobré, ale jen v určité míře. A když už se člověk dostane do takvé, třeba žárlivé situace(vždyť jsme jen lidi). možná by bylo lepší to v sobě nedržet, ale říct o tom tomu druhému ;) Je důležité mluvit. No a co bych tak dodal na konec? *Bez komentáře*
nic vic než nic
Nedokážu žít žádným vztahem .. ani přátelstvím .. je to pro mě mrtvá zóna .. jsem z toho trošku na nervy...
Říkanka
Vojenská četa nabroušených břitů
párala břicha vyděšených britů
V tísnivé chodby atomových krytů
mění se malby přepychových bytů
Avšak i v nich za zoufalého křiku
dočkáš se jenom bajonetu v břichu
Přetrhneš-li si však na smyčce míchu
nebudeš nikdy víc přátelům k smíchu
oproti díře po bolestném vpichu
budeš moct na věčnost prodlívat v tichu
tak jsem zistil ze steho stresu a ste honeni v praci me zacli ale dost rychle sedivet vlasy nato kolik mi je no asi bud vypadat jak zaklinač...
zaboha nemuzu nikeho okrast a nestidim se zato to ani napsat..a uz ani tady ta ruleta neni super sakra to je smula...:(
husty fakt ze jo ti duchodci jsou jako mor vsude jsou a delaji rady u pokladen a mysli si že když jsou oneco starsi ze jim celi svet lezi u nohou ale mladi jde stale dopredu a nemilosrdne ..
ruleta..
kurna ta ruleta to je hruza už jsem tam vyhral 1000 zlatych a zas jsem je projel...no nic jdu si vybrat z bankomatu do mesta... :D
Potřebuji Tvou náruč....
Ano, potřebuji tě, ale nechci tě budit. Krásně spíš. Zato já spát nemohu, musíš přemýšlet. Je mi smutno, chybíš mi. Spoustu věcí se mi opět zdá bezvýchodných a jen málo chybí k slzám. Dala bych si víno a byla vzhůru do rána, ale proč? Nevidím důvod. Být v pokoji a poslouchat tvůj dech je krásnější než sedět sama v kuchyni a popíjet. Potřebuji něco změnit, potřebuji vyjít ze stereotypu... který denně zažívám u sebe. Je to hrozný přemýšlet o věcech, které nejsou důležité a neumět je házet za hlavu. Ach jo, kdyby to tak bylo jednoduché. Nikdy jsem to neuměla, ale je to moje častá příčina depek. Taky hodně přemýšlím o budoucnosti. Budu ho bavit? Vážně nám to vydrží? Co když ho zklamu, nebudu dobrá žena?? Nejsem holka, která by chtěla lítat z jednoho vztahu do druhého. Chci už mít toho pravého a začít žít. Odstěhovat se od rodiny, mít práci a časem i rodinu. Co se týče užívání života... hm.... Představuji si to ve formě... plavání, in-line, pařba na PC či tancování na parketu až do rána. Je těch věcí hodně a vše tu vypisovat nemůžu. Martin... to je tak krásné jméno. Chci mu ukázat že já jsem ta, která se vždy pokusí mu pomoc, ta která by byla schopná pro něj udělat cokoliv, aby byl šťastný a hlavně, že jsem ta která ho miluje.
Hodně často vzpomínám na začátky. Zima... zvláštní. Opět jsem navázala vztah po lednu, v únoru. Zvláštní období, ale miluji ho. Všude bílo, když je sníh. Miluji totiž úlety v počasí. Když horko tak 37°C a když zima tak klidně 20 pod nulou.
Zpět k Martinovi.
Prostě nezapomenu, jak stál v 6:30 na Královce a jel mne vyprovodit. Nebo jak jsem za ním dojížděla do práce. Tolik jsem se ho bála, ale neuvěřitelně mne přitahoval. Musela jsem vždy připravit. Namalovat, upravit vlasy... Naše sezení v čajovně... Strange Transmissions... Ještě teď když zavřu oči... cítím studený vánek a adrenalin v žilách. Podvečer..... je to divné to říkat v létě, ale těším se na podzim. Asi možná vím, co mi chybí, ale nevím jak toho dosáhnout. Chybí mi dobývání. Opět jsem dobyta.... Dokonce mám pocit, že si se mnou nějakým způsobem hraje. Ne, ve zlém úmyslu. To si nemyslím, ale je-li to způsob "terapie", jak nemít depky a přemýšlet o konečném dospění, tak se moc nedaří, protože se opět začínám topit.....
Zamyšleno občas slzy
Přemýšlím, od včerejší jízdy z party u Petry musím jen přemýšlet a může za to blbej nápis na lavičce: "Moje srdce bije pro city". Ach jak moc mě to vyděsilo, když jsem se měla rozhodnout mezi rozumem a citem, tenkrát v únoru. Už je to skoro 5 měsíců, co jsem s Martinem šťastná, ale jen tak na to vše nezapomenu. Jak v dobrém tak i ve zlém. Docela mne to změnilo. Docela dost. Je mi smutno. Tolik bych chtěla udělat takových špatných věcí, jako vrátit mu to všechno stejnou mincí, vrátit mu taky dárky, které mi dal, psát mu maily. Proč? Já nejsem jako on, já se chci nad to povznést a říct je to minulost, netahat to do přítomnosti, ale tak lehce to nejde. Zrovna minulé pondělí jsem se s ním strašně pohádala a bylo mi opět řečeno, že jsem mu zase vrazila nůž do zad a že to mi jde. Fajn, to byl útok! Na ten jen tak nezapomenu. Bože, vysvětlete mi, proč mi při těch vzpomínkách tečou slzy? Když jsem najednu stranu ráda, že je to za mnou?? No každopádně od té doby se zase spolu nebavíme a obávám se, že tohle je na delší dobu. Ono je jednoduché někoho označit za svini a házet na něj špínu. Píše mi, kolik toho ztratil a jak ho to mrzí. Hm... funny. Co vše jsem asi mohla ztratit já? Já jsem z tohoto boje nevyšla jako vítěz, ale já tam zůstala jako těžce raněná a jediný, kdo při mne byl.... byl Martin. Je to smutné, ale je to tak. Díky tomuto boji jsem ztratila třeba přátelé, kteří kdysi tvrdili, že ať se děje cokoliv, vždy mí přátelé budou. Jakmile jsem se s Ondřejem rozešla, skončila dobrá komunikace mezi mnou, Evou, Honzou a Helčou. Je mi z toho smutno. Byli to mí dobří přátelé, tolik plánů jsme měli. Je dobře, že Kubíček je ještě tak malý, nic nechápe. Jediný Leoš se udržel a zůstal přítel a proto si ho vážím.
Měla bych být vlastně šťastná, našla jsem přítele, který si mne váží, který ví, co chci. Čeká na mne, než přijedu domů, přitulí se ke mně a drží mne v náručí. Je mi s ním nádherně a jsem šťastná.... musím jednou pro vždy si osedlat koně a odjet ze Západu....
30.6.2011
ach jo je mi smutno... at už je sobota... to ho k sobě přitisknu a už ho nepustím... miluju tě lásko a chci už tě mít u sebe :/
29.6.
chci ho strašně moc... nikdo mi tak nepomůže, nevyslyší mě, neposlouchá mě a nezajímá se o mne... miluju ho a on je tak daleko... a přijede až v sobotu... do té doby tady uschnu jako růže bez vody :(
Dobré ráno... lidičky
Do dnešního rána mne vzbudil Martin... no vzbudil, spíš mne pěkně vylekal, jak vystřelil z postele. Ještě něž odešel do práce, jsem chvíli musela přemýšlet. Co mi ještě zbývá a nějak mě z toho přepadl smutek. Uvědomila jsem si, že mi docela chybí ta včerejší zkouška. Táta nechtěl, abych tam šla...a já ho poslechla. Pak mi přišla docela hezká smska od Ondry na dobrou noc. Prý jsem jim chyběla... hm... no, popravdě, neřekla bych, kněžnu na zkoušení tam měli... a já věřím, že jsem nahraditelná, jako každý jiný. Musím na chvíli utéct do jiného světa, kde jinak plyne čas a musím načerpat sílu, když ani už spát nemohu....
Můj milý deníčku
Aneb papír snese všechno, i když ani není z papíru aneb vivat vrcholným technologiím.. když už jsem u těch vrcholných technologií-Milý deníčku, až se ztrátou mobilu jsem ocenila všechny funkce, co měl.. Už bych byla radši, kdyby byl v křemíkovém nebi..a ty, co ho máš, ať ti ta kapsa shoří na prach! Howgh
Zvláštní...
Ahoj, dnes mám zvláštní náladu. Možná je to tím, že celý víkend jsem strávila sama anebo v práci. Mám dnes v plánu si ji trochu zlepšit a zajít pak na latéčko. Hlavně je zvláštní ten můj stav. A mluvím o Ondrovi. Tolik chci být s ním kamarádka a doufám, že časem budu. Oba to snad chceme, jinak by jsme nedělali naše "sezení" a nepovídali si o minulosti, přítomnosti a možné budoucnosti. Tolik bych mu přála dívku, která ho pochopí a dá mu to co on žádá. A tím myslím pochopení. Já ho začínám chápat až dnes. Začínám chápat co čím myslel a jak to podal. Nikdy se nechce vnucovat a u mne ani nemusel. Nikdy bych nikoho nenutila do pokory a vlezdopr**leství. Je to stejně zvláštní... Jsme v neutrální diplomacii, oba toužíme po změně ke spojenectví a cosi nám oběma brání. Je mi z toho dost smutno. Ale upřímně... čím víc ho poznávám, tím víc si uvědomuji, že jsme stejně na stejné vlně, nebo alespoň na podobné. Taky zjišťuji, že opravdu Martina mám ráda, či lépe... asi ho miluji. :)) Což znamená, že 3. osoba je pod zámkem, 2. přihlíží a doufám, že mění názor, aby se spojila s 1. osobou, která na sobě musí taky trochu zapracovat.....
Vše chce čas, trpělivost a ROZUMNOU cestu vysypanou kamínky CITŮ.
Proklaté emoce...
Vztek zastavila až cigareta...
Ano, zase jsem je nezvládla... je to vážně občas děs. Ale ať se mi nikdo nediví, že je nezvládám. že někdy vybuchnu jako sopka a srší láva. Oni neví co v sobě mám, když mně někdo rozčílí. Rozčílili jste mne a potom jen lituji, co dělám... i když tentokrát jsem z držky nevypustila žádné ošklivé slovo. Ale aby jste věděli... já nejsem zas taková měkota...
Snažím se je ovládat, nejde to... jsou hranice, které se rozšiřují pomalu a moc mi tedy nepomáháte je zvětšovat, ale naopak, docela je zmenšujete...
Ach jo... mám to udělat nebo ne? Toť otázka... naštvu ho, nebo vybuduji obdiv? Uvidíme, půjdu si dát sprchu....
20.6.2011
nechápu to... lidé, které znám skoro celý život se o mě vůbec nestarají. zajímá je jen jejich úspěch/neúspěch, nedokážou mi dát to, co potřebuji, podpořit, potěšit nebo alespon mě vyslechnout. (už delší dobu mám pocit, že si lidé kolem mě vždycky "zacpou uši" když začnu říkat něco osobnějšího-možná si tak zvykli, že já poslouchám je? nebo je problém ve mně?) Naopak člověk, se kterým se znám necelé tři měsíce mě dokáže potěšit na těle i na duchu během pouhých 7 minut na telefonu. Je to tím, že mě miluje? že já miluju jeho? nebo tím že se jemu jako jedinému dokážu alespon trošku otevřít? nebo tím, že se o mě jako jeden z mála doopravdy zajímá? acho jo kéž by nebyl tak daleko... miluju ho tak že se asi zblázním. Proč není praha alespon o polovinu blíž :(
Dnes...
Dnes je tak snový den. Je krásně, teplo, či možná i horko a my s Martinem musíme tvrdnout tady... tady v práci. Já ve sklepě, kde tak hezky není a on někde v budově, kde je k nesnesení. Tolik, bych chtěla s ním vyrazit na koupák např. do Strašnic nebo přímo do akváče, akorát by tam asi bylo dost lidí. Co naplat, prostě musíme tu být. Nejlepší je to, že mají přijít bouřky a zase to bude v háji.
Jéé... já o vlku a vlčák mi volá :)). Mno.. každopádně se těším na to září, kdy bychom měli jet k moři... už se těším až zabořím nohy do písku... a šťípne mne nějakej krab :D. Nikdy jsem u moře nebyla a fakt se ta moc těším. Není to jediný sen co bych si chtěla splnit...
Koukat s ním na hvězdy by bylo taky úžasné....
Grr
Aaaaaaaaaa!!!Si myslíte, že jsem asi úplně blbá co?!To bylo opravdu nenápadné.Nesnáším, když řešíš naše problémy beze mě! 
:(
Je to marné
Toho jsem se bála.Že to udělám znovu.Opět a zas mě pronásleduje moje zatracená minulost!Proč?!A ty mě ještě ke všemu nechápeš.Ani se nesnažíš mě pochopit..A pak se divíš, že jsem taková, jaká jsem..
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Největšímu štěstí se má věřit co nejméně. (Livius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©