Příspěvek

20.6.2011
nechápu to... lidé, které znám skoro celý život se o mě vůbec nestarají. zajímá je jen jejich úspěch/neúspěch, nedokážou mi dát to, co potřebuji, podpořit, potěšit nebo alespon mě vyslechnout. (už delší dobu mám pocit, že si lidé kolem mě vždycky "zacpou uši" když začnu říkat něco osobnějšího-možná si tak zvykli, že já poslouchám je? nebo je problém ve mně?) Naopak člověk, se kterým se znám necelé tři měsíce mě dokáže potěšit na těle i na duchu během pouhých 7 minut na telefonu. Je to tím, že mě miluje? že já miluju jeho? nebo tím že se jemu jako jedinému dokážu alespon trošku otevřít? nebo tím, že se o mě jako jeden z mála doopravdy zajímá? acho jo kéž by nebyl tak daleko... miluju ho tak že se asi zblázním. Proč není praha alespon o polovinu blíž :(

0 komentářů