Zpovědi

Ahoj.. už ani nevím jak jsem narazila na tyhle stránky, ale všimla jsem si téhle zpovědnice.. Nechci se očistit od hříchů nebo tak, žádný jsem nespáchala. Snad jen jeden jediný a to ten že jsem se narodila. V posledních pár měsících trpím neúnosným stavem deprese. Nemůžu spát, nemůžu myslet... nemám vůbec chuť nic dělat... Uvažuju že to všechno skončím.. na všechno zapomenu.. nebude mě nic tížit... Jsem ztracená..

Ahoj.. už ani nevím jak jsem narazila na tyhle stránky, ale všimla jsem si téhle zpovědnice.. Nechci se očistit od hříchů nebo tak, žádný jsem nespáchala. Snad jen jeden jediný a to ten že jsem se narodila. V posledních pár měsících trpím neúnosným stavem deprese. Nemůžu spát, nemůžu myslet... nemám vůbec chuť nic dělat... Uvažuju že to všechno skončím.. na všechno zapomenu.. nebude mě nic tížit... Jsem ztracená..

ahojky lidi možná bych to sem psát neměla ae potřebuju se svěřit..nevim možná ani nechci poradit ae chci se prostě svěřit jelikož sem uplně v pr.... protože mi asi pred 10minutama napsal můj strejda že mi umřel děda a já nevim co mám dělat jenom brečim a brečim sem pěkně v haji sem ráda že sem to vůbec dokázala napsat jelikož jinak nekomunikuju sry že vás tim otravuju

:ó(((

Proč mam furt pocit že tenhle život nežiju ale přežívám??? Proč, ať dělam cokoli, mě nic nebaví???
Teda jediný co mě baví je sedět, kejvat se dopředu a dozadu a čumět do blba.....co s tim ksakru mam dělat??

staka jsem tam a neskocila,prekonala jsem se a zmenila svuj zivot...stala jsem pred kolejema....vlak uz jel a svitil do cire noci,...stala jsem ......dnes si jdu vybrat uspory....vsechny......stehuju se.....pryc.....od nej....od rodicu.....do....ja ani nevim kam....budu se divat na inzeraty bytu atd......na rok mi ty penize vystaci....ale pak....co bude?....co budu delat....ale neco se majde.....sem rada ze jsem jen stala a a neudelala to.....sem rada....

Zítra zase kupa starostí! Už mě to nebaví! Moje matka jenom spí (nedělám si pr**l, je to tak!)a já abych se o všechno starala! A nejhorší je že moje malá ségra mi to nijak neusnadňuje-spíš naopak! Místo aby se ráno oblíkla a v klidu se mnou šla do školy, tak ještě nechce vstávat, nadává mi a nechce se mnou nikam jít. A prý že mám na ni být hodná- to tak pomáhá-je to ještě horší! A co táta? Toho zajímá jenom hospoda a já se pak modlím aby se vůbec v noci vrátil domů když jsme doma samy! Nebudu se radši nijak vypisovat protože vím, že mi asi budete zase jenom nadávat ale nemám to doama nijak lehký:)
Máma: nevěnuje mi nijak velkou pozornost
Tata: no comment
Prarodiče: Staví barák a serou na mě:(

Neřešte to, ať odepíš jenom ten kdo soucítí- jo a nepište že si moc stěžuju když nemám žádný problémy protože to už tu bylo a je to jinak než si myslíte!

ach jo už prostě nevím co mám dělat... začátek školního roku a já v tom zase plavu. jako vždycky jsem si nabrala plno povinností a koníčků a na školu mi nezbývá čas a ani nálada. A tak na to všchno kašlu. a nejhorší je že se ráno nemůžu dokopat do školy.tak tam prostě nechodím... jo já vím že jsem hovado ale jsem prostě děsně líná a než bych dělala to co mě nebaví tak raději budu mít plno zameškaných hodin.

nepotřebuju poradit ani odpustit:) jen jsem se chtěla vypsat...

lidičky potřebuju poradit....ohledně vztahu se svojím přítelem....jsme spolu teprve dva měsíce a vše je krásný ale dva dny se mi vůbec neozval....až dneska....když jsem se ho ptala co se stalo on mi odpověděl , že neví co s ním bylo ale, že jeho city ke mně se nezmělly, že mě miluje jenže já nevím co si o tom výpadku mám myslet pls pomůže mi něgdo ? děkuju

vím že bude hůř ale nemůžu tomu zabránit. možná si to přeju a možná ne. stane se to co se má stát. nebudu nikomu v ničem bránit. i já sám dělám už přes rok děsný chyby a pořád dokola. nechci je dat dokupy, chci je dělat dál ale bolí to z části v určitou dobu. ale já chci trpět. chci si vrátit všechno zlý co jsem udělal, chci tím trpět jak nejvíc to půjde. dávám tomu týden. pak to přijde.

celou noc jsem si kousal do rtu až se mi spustila krev, drápal jsem rukou do země až jsem si jí sedřel do krve.

,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".

Lidi, to je ale hrozný počasí,že? Prostě děs a hrůza!!! Byla jsem dneska úplně mokrá, než jsem přišla domů. Tak jsem se sušila, ale tak hodinu a dvě, asi budu nemocná!!((-:Je to ale jinak docela fajn, to víte, škola utíká, tak alespoň jedna věc pro radost!!((-: Doufám, že se máte všichni moooc fajna že vám všechno jde suprácky!!! ((-:Tak zatím...S pozdravem.

Asi bych to tu nepsala, ale potřebuju aby se mi alespoň trochu ulevilo. Chtěla bych...Kamarádím se s klukem, s kerým jsem dříve chodila, ale nějak nám to nevyšlo.Vím, že mě měl rád a pořád má a já jeho taky, ale teď jsme se rozhodli, že nic jiného nechceme než kamarádství, možná časem, že by se to mohlo změnit.Máme se sice rádi oba vzájemně,ale zatím nechceme nic víc. Ale dozvěděla jsem se, že si přidal jednu holku do seznamu a ta holka mi už v minulosti přebrala dva kluky, né umyslně, ale prostě se vždycky začala líbit těm, které jsem měla moooc ráda já. Teď se bojím,že se to bude opakovat i s tímhle klukem a že mi bude zase stejně zle, jak bylo vždycky, když se tohle stalo. Ta holka je sympatická, hezká, Jaký vy na to máte názor? Jsou moje starosti oprávněné? Neboprostě jen zveličuju? Děkuji!!

Život je pes!!!

Dloho jsem se rozmýšlela, jestli sem mám napsat. Nikomu jsem vlastně neřekla, jak mi uvnitř je, jak se cítím. Ale asi bych to už neměla dál v sobě držet. Takže: Před třemi týdny se se mnou rozešel můj kluk. Vrátil se ke svý bejvalý. Okolnosti a věci kolem asi nemaj cenu říkat. Jen dodám, že ho to dost vzalo a sám byl z toho dost špatnej. Myslím, že byl upřímně nešťastnej, že se musel mezi náma dvěma rozhodovat.. Ale teď zpátky ke mně. Pořád se z toho nemůžu nějak vyhrabat. Dost mě to vzalo. Byli jsme spolu dva měsíce a fakt dost jsme toho spolu prožili. Byl mi strašně moc blízko. Jako snad nikdo. Chodíme na stejnou školu, takže se vidíme. řekli jsme si, že budeme kamarádi a že nemá cenu si nic vyčítat. Přece se nebudeme nenávidět, když jsme si byli tak blízko. Řekli jsme si, že kdyby jeden z nás něco potřeboval nebo mu n ebylo fajn, tak že se může obrátit tna toho ´druhýho.Ale já teď cejtím, že to tak nefunguje. Slíbil mi, že mi pomůže, ale cítím, že pořád přede mnou uhýbá. Nic mu nechci vyčítat a dělat scény, chci si s ním jen normálně povídat.. Mně je teď ty tři tejdny pořád nějak divně. Moc se nedovedu soustředit na školu. Přemýšlím co by, kdyby.. Cítím se strašně moc sama. Nedávám to navenej najevo, sle uvnitř je mi fakt na nic. Přátel moc nemám. Nejlepší kamarádku už vůbec ne. Jen pár známejch a tak. Zkrátka. Pořád se cejtím tak nějak prázdná a uvnitř mě to strašně bolí. Nemám komu říct, jak se doopravdy cejtím. Potřebovala bych se zase dostat do normálu. Nevím, co to se mnou je. Poradíte mi, jak na to??? Jsem bezradná.

Dát se dohromady. Začít zase žít a ýt zase v pohodě.Chci se s ním normálně bavit ( z mojí strany v tom problém neni)....

Fajn. Dneska jsem to našim řekl. Sice ne natvrdo úplně všechno tak jak to je, ale trochu zaobaleně. Rozebírali to se mnou, čemuž jsem bránil. No je mi ještě hůř, a oni jsou taky dost v hajzlu, ale co už. Mám strach jak teď všechno dopadne...

Vím, že na to nejde nic moc říct, jenom to potřebuju napsat... Začíná se mi celé zdraví vymykat z rukou...

hele lidi...dlouho jsem tu nebyla...co je zac ta bejunka?ty jeji zpovedi jsou...vadny....

bejunka

Mam pocit,ze me nikdo neposloucha...ze kazdyho zajimaji jen svoje starosti a na starosti ostatnich kaslou....ja bych se potrebovala nekomu vykecat,ale nemam komu.vsichni pratele jsou nenavratne pryc...a kdyz naky jsou,tak je nezajimaji moje problemy,ale ja,i kdyz jim vrta hlavou uplna picovina,tak je posloucham...obcas mam chut se taky na vsechny vysrta jako oni na me,ale ja to neumim...tak co mam kurva delat?cim dal tim vic si to uvedomuju...nechci byt zavisla jen na svym klukovi a na lidech ktery vidim jen jednou za uherskej rok....

pratelstvi?tss...

Moch sem bejt mrtvej, praskla nám na dálnici guma ve 150 km rychlosti, naštěstí to táta uřídil, vedle nás to narvala nějaká žena do svodidel, nic se jí nestalo a do nás to taky nikdo nenapálil, no... asi to nezní moc zajímavě, ale kydž se ti to stane, je to adrenalin. Tátovo kamarád to rozdejchává ještě teď. Mě to zas až tak nevzrušuje, jezdim s tátou častějš. :)))No....my sme takový smolaři...všichni chlapi v naší rodině jsou smolaři, ale na druhu steanu to byla klika pěkná, ak nevim co si o tom myslet. No, tak já končim, abych tu moc dlouzho neotravoval...

bla bla bla.

Hej!ste tady jen banda d**ilu kteri odrazujou lidi k zivotu a JEN SE JIM VYSMIVATE jako treba bejunce...vubec ji nepomahate..curaci zajebani ...vy se tady jen bavite na jeji ucet tim jak se vona trapi..tak se vzpamatujte

bezte se zahrabat

Jeden kluk... Já to nechápu. Nechápu, jak jsem se do něj mohla tak bezhlavě zamilovat... Byla jsem taková husa, já jsem byla tak nesmírně pitomá, blbá, hloupá... Jen si se mnou pohrával, Jako kočka s ulovenou myší. Jako malý dítě, když si jídlo rozpatlá všude po obličeji, ale nejí ho. Jenom si se mnou chtěl pohrát. A pak mě odkopnout... Když si vzpomenu, jak jsem byla bezhlavě zamilovaná, kolik jsem si kvůli tomu vybrečela... Když si vzpomenu, jak hrozně hrozně moc mě to ničilo, když jsi flirtoval s jinýma... Teď už tjsem naštěstí rozumnější. A nemysli si, že si od tebe nechám srdíčko pošlapat podruhý. Ne, už ne. Už nejsem tak hloupá, už se mnou tvoje ubohý řečičiky nic neudělaj. A čím jsi mi tak ublížil? Když... když jsem viděla, jak se tulíš k mojí kámošce a den na to jsi mi řekl, že mě obdivuješ, jak jsi mi potom dal ten přívěšek... Víš jak moc jsem tě chtěla nenávidět? Ale ono to nešlo... Zdávalo se mi o tobě v noci... Tím jsi mi nejvíc ublížil, že jsem tě měla tak ráda...

Těžko je plavit se, když loď se kymácí. Těžko je milovat, když srdce krvácí. - Těžko a přece se mi to povedlo... Teď toho lituju...

Hm supr tak nemam jen strevni problemy ale navic asi i dychaci,dokourila jsem dnes ciga a dvakrat jsem zakaslala asi mi to jde na plice,...Je to v pici,navic porad ty moje problemy,atd.Vsak vite vsechni.

Dobrá. Cítím, že se blíží poměrně důležitý zlom v životě. Musím to být ovšem já, kdo spustí tu velkou vlnu událostí, které můžou navždy vyřešit problém, který mě nejvíc sdírá z kůže. První krok je svěřit se rodičům. Já ale nevím, jestli jim dokážu s klidem říct něco takového. S našima to není tak, že bych jim snad nevěřil, ale ve spoustě věcí se před nima stydím říct. Nevím, jak na to seberu odvahu, ale je nutné, aby to bylo co nejdřív, jen tak můžu předejít něčemu, čeho bych velmi litoval.

Tlačí mě situace, jsem z toho ve strestu, do toho škola, která taky hraje na všechno významnou roli, asi z toho všeho zešílím... Umím mluvit snad s každým, jen ne s rodiči...