Detail a diskuse u zpovědi

Dloho jsem se rozmýšlela, jestli sem mám napsat. Nikomu jsem vlastně neřekla, jak mi uvnitř je, jak se cítím. Ale asi bych to už neměla dál v sobě držet. Takže: Před třemi týdny se se mnou rozešel můj kluk. Vrátil se ke svý bejvalý. Okolnosti a věci kolem asi nemaj cenu říkat. Jen dodám, že ho to dost vzalo a sám byl z toho dost špatnej. Myslím, že byl upřímně nešťastnej, že se musel mezi náma dvěma rozhodovat.. Ale teď zpátky ke mně. Pořád se z toho nemůžu nějak vyhrabat. Dost mě to vzalo. Byli jsme spolu dva měsíce a fakt dost jsme toho spolu prožili. Byl mi strašně moc blízko. Jako snad nikdo. Chodíme na stejnou školu, takže se vidíme. řekli jsme si, že budeme kamarádi a že nemá cenu si nic vyčítat. Přece se nebudeme nenávidět, když jsme si byli tak blízko. Řekli jsme si, že kdyby jeden z nás něco potřeboval nebo mu n ebylo fajn, tak že se může obrátit tna toho ´druhýho.Ale já teď cejtím, že to tak nefunguje. Slíbil mi, že mi pomůže, ale cítím, že pořád přede mnou uhýbá. Nic mu nechci vyčítat a dělat scény, chci si s ním jen normálně povídat.. Mně je teď ty tři tejdny pořád nějak divně. Moc se nedovedu soustředit na školu. Přemýšlím co by, kdyby.. Cítím se strašně moc sama. Nedávám to navenej najevo, sle uvnitř je mi fakt na nic. Přátel moc nemám. Nejlepší kamarádku už vůbec ne. Jen pár známejch a tak. Zkrátka. Pořád se cejtím tak nějak prázdná a uvnitř mě to strašně bolí. Nemám komu říct, jak se doopravdy cejtím. Potřebovala bych se zase dostat do normálu. Nevím, co to se mnou je. Poradíte mi, jak na to??? Jsem bezradná.

Dát se dohromady. Začít zase žít a ýt zase v pohodě.Chci se s ním normálně bavit ( z mojí strany v tom problém neni)....