Zpovědi

Ach jo proč mi dělají zle různé řeči různá kritika na mou osobu,...proč si hned neuvedomim to že si za něco kolikrát můžu sama a nedokazu poznat rozdíl mezi kamarády, známými a partnerem.Mám pocit že se všichni chovají stejně .Čím to všechno je?

Ahoj lidi tak Vás tu zdravím a chtěla bych se tu trošku otevřít. Tak nějak před rokem jsem měla chlapa který mi tvrdil že mě miluje a chtěl bydlení postupně kvůli mé psychice prej ať si zvyknu na všechny povinnosti a tak dále takže první u rodičů.Mame se to od začátku nezdálo a měla různé řeči a on misto toho aby mi dodal podporu začal mít též řeči i když jsme byli chvili u nás a já se někdy chovala zvláštně. Chvilkama podle sebe a pořád jsem to řešila protože mě to štvalo a těžko jsem to zvladala, chvilkama podle něj ze strachu z různých řečí reakcí, a tak dále. Těžko se do toho dali dát city.Ono to vše bolelo už tak.Jsem zjistila že mi dělá zle jakákoliv kritika ať už ve zlém například : Tobě nevadí jak vypadas? Měla by jsi zhubnout, nosit jinou podprsenku,...různé řeči.I ohledně vaření, a tak dále. Se nějak mos nedokážu bránit.To tak nějak mám už od dítěte, žádná podpora od nikoho a tak dále, trpělivost se mnou,...je to na dlouho povídání. Set řeba snažím dělat něco pro sebe a jak není nějaký výsledek tak jsem z toho zoufalá naštvaná na sebe,...si někdy říkám že chci umřít.Nemám se sebou trpělivost .Si kolikrát říkám že bych si něco uvařila? A nevím co co bych si tak dala,...teď vidím že mi to nejde,...ne tak jak by mělo jsem naštvaná,...na nervy,stále v napětí. Se nějak nedokážu hodit do klidu skoro nic mě nebaví, je mi na nic.Těžko to zvladam vše.Kinezologie mi nepomohla jsem pár měsíců bez prášků a je to na pr*.

Říká se, že míň je někdy víc.. Když se nad tím člověk zamyslí, lecky je i nic víc, než míň.

Před pár dny mě opustil přítel. Prostě se sbalil a odešel.

Teď 6.8. by to byly dva roky, co jsme měli být spolu. Já ho milovala. Když jsme spolu byli cca rok a půl opustil mě poprvé. Že musí přemýšlet, týden byl pryč, pak mi jen poslal SMS, že se semnou rozchází. Další den už volal a omlouval se, že je toho na něj moc. Prosil, ať se k němu vrátím. Řekla jsem mu jako hloupá zamilovaná husa ANO. Byla jsem s ním, psala jsem mu závěrečnou práci do školy, nutila ho se učit, připravovat. Měl semnou chodit do tanečních, ale řekl, že až na podzim a slíbil mi, že mě do té doby určitě neopustí. Když se vrátil, slíbil mi též, že se nevrátil jen kvůli škole, ale protože mě miluje.

Dostudoval, a najednou si zázrakem uvědomil, že mě nemiluje, sbalil se a odešel, že musí přemýšlet, jestli se vrátí nebo ne.

Už jsem to podruhé nemohla snést to jeho přemýšlení a hned jsme to ukončili. Na co jsem měla čekat když mě nemiloval?

Láska a nenávist jsou sestry a bolest je jejich matka...

:'(

Ahojky je spravné pozorovat to jak se k Vám lidé chovají a chovat se podle toho k nim?

Stalo se vám někdy, že jste byli podvědomě spojeni s druhým člověkem? Včera mě rozbolel zub, jeho taky. Bez důvodu. Hloupost, že? (A to není jediná věc, která se nám takhle stala.)

Ahoj lidi máte se?

Taky máte takovej problém s prokrastinací ? :D

Jsem jediná komu tak hrozně nejde anatomie ?:D

Co vede člověka k tomu, aby začal řešit problémy alkoholem? A proč ti, kteří mají sklony k alkoholismu, o tom nechtějí slyšet? (A pak jste nejhorší, protože jste na to upozornili.

Je normálne, že niekoho máte,milujete ho ale páčia sa vám aj iné,iní...? Ako to,že pre niekoho prestanú existovať všetci naokolo a niekomu sa proste stále páči niekto...Miluje potom ten, pre koho neexistuje už nikto iný viac? Aký je rozdiel v láske jedného z týchto dvoch ľudí a druhého? Viem..u každého je to ine...ale aj tak Nechcem počuť nič o pudoch..

Co vše je přípustné mezi friends with benefits? Líbání a objímání na rozloučenou a na dobrou noc? Vodění se za ruce? Hlazení po tváři? Přespání?

Nechci již víc posrat posrané..

Není to moc zpověd,spíše žádost o radu. Co děláte proti stresu? Jsem hrozná trémistka,jakmile mám písemku,praxi, mám jet někam kde to neznám nebo musím někde vystupovat, začnu se celá třást že ani neudržím tužku, nejsem schopna se najíst, neumím se nadechovat a mám nepříjemné píchání v hrudníku. někdy i brečím. Neumím se nijak uklidnit,zkoušela jsem různá dýchácí cvičení o kterých jsem se dočetla,ale nic z toho nepomáhá. V takovou chvíli jsem naprosto nepoužitelná. Mám kvůli toho problémy s váhou,protože přes školu jsem co chvilku ve stresu a mám tyhle stavy.

Nemáte s tím někdo zkušenost?...

Ten pocit, kdy jsem k ničemu. Neschopna dopsat bakalářku, neschopna splnit všechny předměty na druhé škole, neschopna učit se na státnice, jen vidím, jak se mi to vrší na jednu obrovskou hromadu a já, místo toho, abych se s tím poprala, jdu spát, protože sny jsou přece tak jiné, bezstarostné (pokud se ovšem nezačnete budit s knedlíkem v krku ve dvě ráno, vyklepaní a propocení).
Už jsem říkala, že nemám ráda květen?

Jen si asi potřebuji sama na sebe zanadávat.

That moment when you're playing depression quest, and crying almost constantly, jealous of how awesome life that guy has, even with what is going on in his mind...

http://www.depressionquest.com

Nevím jestli to není omyl psát sem, ale nevím, jak dál. jsem sama, cítím se sama, je mi 30. když mi bylo 13 zemřela mi máma na rakovinu, vychovávala mě babička. Můj táta je voják a pracuje v cizině. Nestýkáme se. Vždy jsem toužila po vzdělání, diplomu z VŠ. Jediné co mám je dokončené vzdělání zdravotní sestry, ale nemůžu sehnat práci, protože nemám vysokou, minulý rok mě opustil přítel, se kterým jsem chodila 4 roky, plánovali jsme svatbu, ale z ničeho nic mě opustil a našel si vdanou ženu s dítětem v rozvodovém řízení, připadám si zbytečná a na nic, ale vím že musím jít dál, omlouvám se,že to tak ventiluju, už jsem myslela i na nejhorší-sebevraždu, to bych ale neudělala, už kv§li zvířatům, které chovám, prostě bojím se,že zůstanu sama

Dítě přijde od otce v neděli, trochu kašle. (Přitom v úterý byl zdravý jak řípa.) V pondělí fasované antibiotika. V sobotu dobráno, horečky nejdou dolů a hurá do nemocnice. Horečky pořád..další antibiotika..K otci nejde naštěstí, nechají si ho tam i přes víkend. V neděli je hospitalizována i jeho dcera. Byla týden u tatínka přeci.. Úplně normální přece ..A to má tatínek na jedno dítě střídavou péči (co 14 dní nemocné) a u druhého se o střídavou péči soudí..
A vůbec nevadí, že je děcko nemocné, ale předávání se konat musí i při nemoci dle poradny pro rodinu.

Příště mor, tuberkulóza,methicilin rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA), SARS či co? Úplně normální fungování systému ochrany práv dítěte?

dětinská, ale aspoň normální zpověď
pořádali jsme s kamarádem tradiční každoroční akci a po ní jsme šli vrátit sudy od piva a další věci, jeden nebyl prázdný, tak jsme ho nechali, že se vrátí později... obsluhující pán odnesl dozadu prázdné sudy (nepočítal je) a potom účtoval, kolik nám vrátí - podle účtu záloha za 5 sudů (vrtátili jsme 4) a já jsem si toho všiml, ale nic jsem neřekl... tím pádem jsme ho obrali o 1000 Kč
včera jsem byl na koncertě v klubu a někde mi vypadl z kapsy mobil... asi se nedá čekat, že na takovém místě by byli lidi, kteří nalezené věci odevzdají třeba na baru, a podle toho to taky skončilo... čert vem mobil, štvalo mě, že jsem ho potřeboval, ať se dostanu domů, a ta data v něm... teď mě štvou následující tiché dny v důsledku zlosti na sebe (když se mi vybavila skutečnost z první části této zpovědi) a zpytování svědomí

boží mlýny melou...

Nenávidím ji za to jak moc mu ublížila, chtěla bych ji zabít a každý den si to všechno vyčítám. Nejvíce si vyčítám to, že mu neumím pomoct a to i přesto jak moc ho miluji. Nad tímto vším přemýšlím téměř pořád, pokaždé když vedle něj ulehám a pokaždé když se vedle něj probudím. Když jsem sama je to ještě horší a prohlubuje se to.

Doufám že ta špína shoří v pekle a budou ji tam navždy mučit.

Ahoj lidi, tak už jsem tu zase :D Mám takovej menší problém - tíží mě samota. Přestože jsem zadán, jsem stále sám. Protože jsem sbalil ženskou, která se zdála úplně jiná, než co se z ní později vyklubalo. Zamiloval jsem se o 80 kiláků vedle, jenže jaksi ta slečna je zadaná. Což by také nebyl takový problém, protože jim to neklape přibližně stejně jako mně s tou mojí, kdyby se byli schopni rozejít. Takže jsem v tuto chvíli v šílené situaci a nevím jak dál. Neporadí někdo?

Otec mého dítěte si myslí, že mi udělá peklo ze života. Tahá mě po soudech, ve svých výpovědích lže o sto šest.. Mám z něho srandu, protože "mám povinnost" chudákovi předávat dítě, i když jsem ve škole. Na facebooku si mě zablokuje ale hlavně, že mi pořád volá.. Jeho hvězda mi ještě píše kraviny, myslíc si, co není za borku..Spíš mi přijde směšná..Když si ženská nabalí takového blba s malým penisem s mozkovou aktivitou opice s dvěma dětma,které má každé s jinou a jediné, co má je ego,o které si myslí, že si ho zvedne na druhých.. A mě to přijde už všechno opravdu vtipné.. Jsem zavrženíhodná? Neměla bych radši brečet? Nebo bych si měla nechat srát na hlavu? A může mi někdo říct, kam jsem dala mozek, že jsem se s ním vůbec někdy vyspala?

Zapalte mě, zlou čarodějnici!