Detail a diskuse u zpovědi

Žili jsme spolu. Bylo to krásné..Pouze jsme měli spoustu práce..i doma. Přišla jsem o práci, přestali jsme spolu komunikovat..myslel si, že jsem stále naštvaná, ale to nebyla pravda. Cítila jsem se sama..na všechno.. Dostala jsem se do deprese a on též. Přestal chodit do práce, jen ležel u mého tabletu a hrál. Už jsem ječela, ať vypadne..protože mi ten stav už přišel neúnosný. Chtěl jet domů za rodinou a ptal se mě, jestli se má vůbec vracet. Ze všech problémů jsem se sesypala. Pak přijel a strávili jsme spolu hezký víkend a zase jel..omylem jsem se mu přihlásila na fb /nezkontrolovala jsem si přihlašovací údaje/ a zjistila o sobě spoustu nehezkých věcí, což mi později vysvětlil tak, že z toho už byl zoufalý a potřeboval se svěřit třetímu /nestrannému/.Rozešla jsem se s ním. Pak jsem mu popřála šťastný život s kýmkoliv, s kým to tak bude cítit. Nakonec se to zvrhlo v komunikaci o nás a co nás trápí a štve a uvědomili jsme si, že máme oba pravdu. Přijel, hezký víkend a všechno..odjel. Pak byl nemocný, chytil to ode mě. Další víkend chtěl přijet, ale nepřijel, protože jsem mu řekla, ať nejezdí, když má naplánovanou pomoc se stěhováním kamarádce. Nakonec jsem za ním jela já. Všechno bylo takové zvláštní..dva lidi v depresi inu a nakonec jsem utekla, protože jsem se stejně cítila sama. Chce zůstat doma. Já za stávajících podmínek nemohu být ani ve víkendovém vztahu šťastná a zároveň ho nechci ničit tím, že bude žít se mnou v těchto podmínkách..mám ho ráda a nemůžu se dívat na jeho posmutnělou jakoby depresí strhanou tvář. Chci se zabít, protože takhle /v těchto podmínkách žít nemohu/. Myslela jsem, že mi pomůže utéct a zlepšit životní situaci pro to, abychom se spolu měli dobře. Chtěl si najít práci u nich, pak byt a že se pak přistěhujeme, ale to není tak jednoduché. Stále mi tvrdí, že mě má rád.. Ale nedokáže chápat mé potřeby a bezvýchodnost mé situace..a do azylového domu, kde to vypadá jako na romské ubytovně se synem skončit nechci. Přijde mi jako dobrý nápad, aby až syn šel k otci v rámci střídavé péče, bych se zabila. A on mi na to řekl, že si mám lisknout. Nutím ho od pondělí, aby si dojel pro věci. Nakonec jsem ho donutila, aby si pro ně přijel, že je jinak hodím do popelnice a chci zpět klíč. Ale nevím, jak se mám chovat a zároveň nechci, aby mě viděl brečet /což je to jediné, co dělám téměř pořád, což stejně považuje za manipulaci/. Popřát veselé Vánoce, šťastný Nový rok a ať si ten dárek dá hezky pod stromeček a sbohem, už se nikdy neuvidíme..já tady stejně brzy nebudu?