Příspěvky
Bleach ^^
Chtějí popravit Rukiu, padouchové... kočka(tj. naše chlupatá mňoukající kočka) mi přivodila blouznivý sen o samurajském státě (příliš mnoho anime...).
Jak jsem řekla ráno: "Nechci nic předznamenávat, ale mám dojem, že dnešní den bude stát za ho**o."
today
měla bych se vážně učit...
dneska jsem si povídala s těžce zkoušeným člověkem, který svoje naplnění hledá v pomoci jiným, jako mnoho lidí tady... donutil mne přemýšlet nad mnoha věcmi
Ale sakra, proč MM připomíná listárnu Bravíčka: Ahoj lidi, miluju jednoho, kluka a vypadá to docela nadějně, poraďte jestli s ním mám začít chodit CoolEmoGothGril13... dopr**le, co je tohle za problém??? Vážně jsem myslela, že tu potkám lidi s vážnejma problémama, který budou potřebovat pomoct a nééé děcka kterým je nutný dát za odpověď větu: "Pokud jsi tak nedospělá a nedokážeš se rozhodnout sama, pak na kluka a lásku nejsi vůbec připravená."
Je mi z toho všeho fakt nablití...
"řežu se, protože mě můj kluk nemá dost rád, tráví moc času s kámošema. lucililinka 13"
Bááááááááááááááááááááááh.
Asi to tady vzdám,...
(btw: ty zpovědi jsem si vymyslela, zatím je nikdo nenapsal)
Realita
pokračuje aby mi zničila život.
Feleador, Feleador, Feleador... je to skoro až posedlost, přitom je to svět snad ještě osamnělejší a opuštěnější než ten "náš". Mrzí mně to, ale naneštěstí s mnoha věci se nedá nic dělat.
Svět, kde se schovávám umřel.
.-.
Rozpadat se na kousky, nedržet pohromadě.
Stačí malinký kamínek a do údolí se řítí lavina... a pak se ráno budíš s bolestí hlavy.
Snažím se to někomu říct, jen tak nadhodit... ale nikdo tomu nerozumí, nechápe, nevěří. Proč? Protože sakra nemám právo, nemám právo být, tam, kde jsem, jelikož mi nic nechybí. Nemám strarosti, mám normální život, nikdo mi neubližuje... Tak proč kruci???
Save yourself and let them suffer.
A pak jsem tak zlá, zlá, zlá... Zrůda!
Ani to nejsem schopná napsat, vyjevit sama sobě bez iracionálních příkras mé zvrhlé fantzie, která si donekonečna dál a dál něco namlouvá.
Jsem šašek, sama pro sebe i pro celý svět.
2.5
Jsem zrůda. Jsem monstrum. Jsem hysterická koza. A nemám důvod!
1.
Soubor depresivně dadaistických básní : Kloaka.
Jednou to fakticky napíšu^^
Ori'Yannu
Další osudem zkoušené děťátko.
...Mám strach o Sdg. Prožívá mizerný období, vážně nechápu, co jí nutí držet pořád tu super optimistickou hepy náladu. Ale holt v tomhle je lepší než já. Doufám, že jí nedostene depka, ta mrcha jedna zákeřná.
...Jsem úplně bez mozku (a to je sakra novina!).
Možná bych měla začít chodit víc mezi lidi. Jenom na to myslím a už mám husí kůži.
Tohle nejde
Asi vážně potřebuju pomoc... do háje. Co jsem zač?
21.04
Záznam:
15 km pochod... príma, jenom kdyby nebyla taková kosa, zas na mne leze nemoc.
Podívala jsem se na první díl Dresden Files, etě nevim zda-li i další díly budou tak dobrý, ale vypadá to velice slibně. Jenom ta má angličtina... Bůh žehnej YouTube!(ehm, jsem ateistka.)
18.4.
Jenom brečím celý den... občas v duchu, občas ve skutečnosti. Nevím proč - nerozumím tomu, proč se pořád usmívám, proč dělám vtipy, proč všem lžu, když se ve skutečnosti cítím taky mizerně? K tomu všemu se ještě přidal ten nesmyslný stres, proč by mě sakra mělo mrzet, že to zkazím... ale do háje copak mám právo něco takovýho cejtit? A cejtím to vůbec? Tlak na hrudi. Svíravý pocit. Jsou lidi se skutečnými problémy, s problémy, ze kterých mě mrazí jen na ně pomyslím... a já jsem přesný opak toho všeho. Kruci, vźdyť mi nic nechybí, mám všechno, tak na co si to sakra hraju.
Holt jsem legrační typ trosky. Leze na mne cynismus, asi se mi ulevilo...
17.4
Stres(ale nikdo ode mne vlastně nic nečeká.)
Klika (pár věcí se mi podařilo nepovorat)
Prázdná (rozčiluje mě to: houpačka - nálada, výbuchy smíchu, "všechno je v pohodě" a najednou zase znova ... tohle je vážně k smíchu)
Rozhovor se Sdg(o smrti, lidech co odešli, lidech co zůstali a o tom jaký to je vidět své blízké trpět a vědět, že jediné co hojí, je čas(a kdovíjestli).)
Jsem špína
K mnoha důvodům pro toto prohlášení se přidal ještě další: Zapomínám na Feleador, místo, kde se schovávám.
Gravity
Still the road keeps on telling me to go on...
Baby
Did you forget to take your meds???
5P
Máš i ty všech svých pět pé???
P[aradoxy.]
P[ředstírání.]
P[seudoproblémy].
P[ošetilé pitomosti.]
P[uberta].
Já ano...
3.4.07
"Once upon a time we had a lot to fight for
We had a dream, we had a plan..."
Přestože jsem měla dneska až z pr**le kliku, vím, že se to vrací.
Jsem šílený zapisovatel do deníčku, hlavně proto, že jsem si zakázal psát podobné výlevy na blog. A ventilovat je, jak se zdá, přeci jen musím.
2.4.07
Ani dnes jsem se nezabila.
Pokonila jsem matiku. Ale nestěžuju si, zatím to nebyl tak hroznej den. Kdyby mi pořád neteklo z nosu.
Děkuji, děkuji... 31.03
Díky Kamčo, Marve, Šprte, Mytchi, Padawane... Měla jsem se fajn.
Díky za to, že jsem zase mohla jít sváma. Byli jsme na "rekonstrukci" bity u Sudoměře - pořád se dívím jak na mne ještě můžete mít nervy. Díky, díky... jsem ráda. Mám klidnou, příjemnou náladu.
Hmm, ale není to fér, co? Že někteří mají meče a zbroj a my se můžeme jenom dívat a závidět. 
Išel Macek do Malacek, éj.
Potřebovala jsem sešity...
"Ahoj, co tu děláš? Mělas ještě zůstat doma."
"Co blázníš?"
"Jéé, čau. Ty ale vypadáš hrozně."
"Dobře, že seš tady, byla tu nuda..."
Se vším souhlasím, bylo mi zle, vypadala jsem ještě hůř než obvykle(jo, i to je ještě možný), ale sakra já potřebovala ty sešity.
Chvilkama jsem měla dojem, "that at least someone cares"(<česky to nende). Jasně, jsem nahraditelná, nejsem nic, ale přišlo mi, že nejsou všichni zhnuesný, otřesený, nešťastný z toho, že mě vidí, že ještě existuju, že jsem nechcípla. Možná je to zdání. Ale i tak mi to zdání pomohlo, nepodlomily se mi kolena, nechytla jsem žádný záchvat.
Nechápu lidi, kteří tvrdí "nenávidím lež". Já lži miluju, obzvlášť ty milosrdné. Pravda by mohla být totiž ještě mnohem mnohem horší.
[imagine]
Hm. Mám přímo probouraný imunitní systém. Zase jsem nemocná (za tenhle školní rok je to... mmnt... asi po 5, úhrnem 7 týdnů absence, v celkovém rozsahu to nevypadá tak příšerně, ale jen o tom člověk začne přemýšlet...).
Musím ubrat ty třitečky, zdá se mi to, nebo nedokončuju myšlenky?
Byla jsem vžycky taková pobledná, kašlající, smrkající, brečící třesoucí se (+balblablabla) troska, nebo jsem k tomu úspěšně dospěla dlouhodobým tréninkem?
Kdokoliv...
Jenom ať tu nejsem sama...
Nadpis, nadpis... co to jednou zkusit bez něho?
Potřebuju křičet. Křičet, jak nejvíc to jde. Potřebuju plakat. Plakat dokud se nezblázním bolestí hlavy.
Ale hlavně bych potřebovala své alter-ego. Kde je? Kde je ta mrcha cynická, nepříjemná? Potřebuju ji, aby se mi zase vysmála, aby mi opět na rovinu řekla, jaká jsem husa pitomá. Aby se mne znovu zeptala, no co si to hraju... Ale je tu jen mé pokroucené, kňučící já.
Ani na MM se necítím zrovna dobře... a Zpovědnice mi připomíná listárnu nějakého dívčího časopisu. Achjo, je mi z toho všeho nanic.
I am a prayer for your loneliness.
Zas čučím do zářící obrazovky... Co tu vlastně hledám? Mám dojem, že při nejbližší příležitosti vyzvracím vnitřnosti. To ten tlak v hrudním koši. Čím to sakra je?
Co to se mnou je?
Paradoxy. Směšné stavy. Samota uprostřed davu. Zkrátka a dobře můj ambivalentní vztah k víkendům zas nabírá obrátky.
Maličkosti...
Nejlepší kamarád mý online-kámošky se zabil, protože ho šikanovali. Kvůli jeho rase a národnosti. Zabil se, protože to psychicky nezvládl. Chudák Kristin, jak jí asi teď je?
A my tu řešíme, co dělat když se mi líbí jeden kluk, který má holku a zároveň se líbí i mé kámošce.
Krucinál.
To snad ne! Proč?
Hřebíček do rakve.
Copak ti to nestačilo, ty huso hloupá? Nikdy nemáš naději.
Ale tentokrát se opovaž z toho zcvoknout. Mohla by ses aspoň někdy chovat jako [skoro] dospělá?
Další hřebíček do rakve, nic jiného to není... A jak si vůbec můžeš být tak jistá. Copak to zase není jen iluze... Co o tom vlastně víš. Jsi tak směšná.
Pondělí, 19.3.07
A tak jsem se zase nezabila.
Jsem jak přejatá něčím velkým a těžkým, možná parní válec. Ale žádné zlé černé myšlenky na obzoru. Zatím.
Vlastně to byl celkem fajn den. O ZSV vyloženě sranda. O ruštině jsme procházeli Chameleona (mám jen jednu větu: To je asi generála Žigalova!). Fyzika byla taktéž ftipná - "Tabulky budou přítomny", "Kyvi znamená pípůl?"... dokonce mám z minulého testu za dvě. Pěkně. Možná má nejlepší známka letost.
Jdu se učit kovy.
O.o neděla
Nechci do školy, já tam tak nechci...
Dneska se mi zase něco zdálo, znamená to něco, když se vám někdo objeví ve snech? Někdo cizí, tak cizí. Někdo kdo ani nezná vaše jméno.
Znamená to něco pro mě?
A venku tak prší, tma, vítr skučí, déšť. Takhle plakat nikdy umět nebudu.
Nepřipouštět si to...
Jo.
Zdál se mi divný sen, ne vlastně to byla realita. Krucinál, nemám potuchy, co to bylo... Noční zážitky se dost špatně zařazují.
Dost teď lžu, dokonce sama sobě. Legrační. Hlavně si nepřipustit pravdu (kdo se, sakra, prosí o upřímnost?) Násilím se musím donutit všechno překonat... vrátit se do stavu zhruba před dvěma lety(bez jedné věci). Samo to nejde. Hlavně si nepřiznat, jak moc padám ke dnu (hmm, vždycky si říkám, že to je konečně ono, konečně dno, od kterého se můžu odrazit... a pak zjistím, že to byl pouze zrychlený pád, dno stále v nedohlednu). Musím si vytyčit nějaké cíle, ne nedosažitelné, ale ne jednoduché, musím něco dělat i když nemůžu a nechci, jsem unavená... Konec s sebelítostnými kecy, za všechno si můžeš sama. Všechno je to tvoje vina. Nesvaluj to na svět. Děláš všechno špatně... Teď platíš! Trest.
A proto ty cíle, proto plány... přestože není východisko.
Příští týden...
*neveselý smích* Plány do budoucna?
Tak příští týden: Pondělí - test z matiky(goniometrické fce), test ze ZSV (základní listina práv a svobod). Odpoledka - fyzika (musím někde splašit dva protokoly laborek)
Úterý-test Ruština(ládno a núžno XD) a ještě scénka od čechova, test Chemie(kovy). Navíc tělák... a naneštěstí ještě to pitomý plavání.
Středa - nic (to se asi štěstím oběsím), co není může být.
Čtvrtek - test Fyzika(spousta příkladů a toerie, který nerozumim... jj, sjem tupá, nu), test biologie(BROUCI).
Pátek - odevzdat Státy pevninského mostu na zemák.
A to je jenom to, co si tak zhruba pamatuju... zbývá mi Ma, Fy i Bi... sakra a mám jenom dva dny. Pak už budu totálně v háji. Vlastně tam už jsem, tudíž mě zajímá co je to hloubš. Nejsem schopná cokoliv dělat. Vždycky to skončí stejně. A ani odreagovávání, který by ještě před půlrokem fungovalo zklamalo. Jep. Who's your daddy?
Sith happens
^^ asi tak. Hádám, že už jsem z toho nejrychlejšího pádu ke dnu trochu vybředla.
Když to nejde samo, půjde to násilím. Za všechno, co jsem (si) udělala či pociťovala, stejně můžu jen já sama.
Ale jsem sama a nic se neděje... Za cvíli zase začnu "přemýšlet". Ne.
Možná bych potřebovala od života dostat kapku víc přes hubu - trochu drastické, ale buď bych vyplavala nebo se utopila.
Ovšem za poslední 4 dny jsem promluvila možná dohromady 20 vět.
Potřebovala bych akci, společnost... jenom abych nemusela na nic myslet.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Komu štěstí příliš přeje, toho dělá hlupákem. (Publilius Syrus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©