Příspěvek

.-.
Rozpadat se na kousky, nedržet pohromadě.
Stačí malinký kamínek a do údolí se řítí lavina... a pak se ráno budíš s bolestí hlavy.
Snažím se to někomu říct, jen tak nadhodit... ale nikdo tomu nerozumí, nechápe, nevěří. Proč? Protože sakra nemám právo, nemám právo být, tam, kde jsem, jelikož mi nic nechybí. Nemám strarosti, mám normální život, nikdo mi neubližuje... Tak proč kruci???
Save yourself and let them suffer.
A pak jsem tak zlá, zlá, zlá... Zrůda!
Ani to nejsem schopná napsat, vyjevit sama sobě bez iracionálních příkras mé zvrhlé fantzie, která si donekonečna dál a dál něco namlouvá.
Jsem šašek, sama pro sebe i pro celý svět.

0 komentářů