Příspěvek

18.4.
Jenom brečím celý den... občas v duchu, občas ve skutečnosti. Nevím proč - nerozumím tomu, proč se pořád usmívám, proč dělám vtipy, proč všem lžu, když se ve skutečnosti cítím taky mizerně? K tomu všemu se ještě přidal ten nesmyslný stres, proč by mě sakra mělo mrzet, že to zkazím... ale do háje copak mám právo něco takovýho cejtit? A cejtím to vůbec? Tlak na hrudi. Svíravý pocit. Jsou lidi se skutečnými problémy, s problémy, ze kterých mě mrazí jen na ně pomyslím... a já jsem přesný opak toho všeho. Kruci, vźdyť mi nic nechybí, mám všechno, tak na co si to sakra hraju.
Holt jsem legrační typ trosky. Leze na mne cynismus, asi se mi ulevilo...

0 komentářů