Příspěvek

Nepřipouštět si to...
Jo.
Zdál se mi divný sen, ne vlastně to byla realita. Krucinál, nemám potuchy, co to bylo... Noční zážitky se dost špatně zařazují.
Dost teď lžu, dokonce sama sobě. Legrační. Hlavně si nepřipustit pravdu (kdo se, sakra, prosí o upřímnost?) Násilím se musím donutit všechno překonat... vrátit se do stavu zhruba před dvěma lety(bez jedné věci). Samo to nejde. Hlavně si nepřiznat, jak moc padám ke dnu (hmm, vždycky si říkám, že to je konečně ono, konečně dno, od kterého se můžu odrazit... a pak zjistím, že to byl pouze zrychlený pád, dno stále v nedohlednu). Musím si vytyčit nějaké cíle, ne nedosažitelné, ale ne jednoduché, musím něco dělat i když nemůžu a nechci, jsem unavená... Konec s sebelítostnými kecy, za všechno si můžeš sama. Všechno je to tvoje vina. Nesvaluj to na svět. Děláš všechno špatně... Teď platíš! Trest.
A proto ty cíle, proto plány... přestože není východisko.

0 komentářů