Zpovědi

Lidi, jsem strašná... jsem na všechny kolem sebe hnusná, když si ze mě třeba někdo udělal blbou srandu... ale nejhorší na to je, že si to uvědomím vždycky až hrozně pozdě, než abych se omluvila a mělo to nějaký smysl...

Co s tím mám dělat?

Mno.... jak bych začal..... spíš jednoduše.... Už to je víc jak dva měsíce a já pořád cítím stejnou lásku. Skrývám to. Bolest která neni vidět je jak oceán ve kterym se jednou musim utopit.... teď plavu... ale co pak?

Asi si koupim kruh.

ahoj mám problém jsem v 9 a musím bohužel tedka když je nejduležitější ve škole na operaci ...mám strach ale né z toho že se nepovede operace ale stoho že se nedostanu na střední možná to zní bláhově a nikoho takovýho neznáte ale chci bejt prostě učitelka a bojím se že se to nepovede a neudělám kuli pitomí operaci přímačky ...mám strach :((já pak nechci dělat práci co mně nebude bavit

Zase se to vrátilo.Ten pocit že jsem na světě uplně sama.Jak kdyby ten pocit štěstí co sem měla uvnitř sebe začal umírat.Je mi zle.
Pomalu ale jistě strácím chut žít.Chtěla bych se zase smát ale ono to nejde

Proč??

Koukám,že teď mají všichni nějaký šťastný období... To jsem ráda. A já mám období,klidu. Jenom pořád nevím jakou mám vlastně teď náladu...

Miluji ho, nevím proč.
Láká mě jako cizí skvost,
a tak zaplatím, za svou hrabivost.
Hledám ho ve svých sklepeních,
životem odpykám si hřích.
Ztrácím se v jeho pohledů
ale oči se dívají dolů.
Když jsem s ním okolní svět není.
Krásné oči na mne hledí.
V noci ho vedle mít,
ve dne na ulici s ním jít.


Ach jo... :( :,( :,(

:,( I love you!

tak opět říjen a zase ten podzim...jenže každoroční špatný pocit z podzimu už druhým rokem nepřišel, loni kvůli někomu, kdo mě (jak sem později zjistila) nejspíš vůbec nemiloval a teď kvůli někomu, kdo mě opravdu miluje, ale i když se zas tak dlouho neznáme, tak ta láska hřeje za chladných pozimních dní a vypadá to, že ještě dlouho hřát bude...

A pro vás, co tak šťastní nejste, mám jednu radu - nehledejte štěstí, vážně si vás najde samo!!!

Žila jsem si spokojeně v poklídku než mi ho tá druhá vzala

pomstu!!!!!!!!!!!!

Byla jsem šťastná!!!!!!!!!!! ale lidi kolem mi to tak záviděly že to všechno pokazily !!!!!!!!!!!!!§

a t ak to chodí každý den

já tento termín nepoužívám, ale nevím, jak to mám jinak říct, tak teď říkám, že to je depka... nálady se střídají příliš často, chvilku pocity štaští, během chvilky se to úplně převrátí... myšlenky mám takové pomotané, zmatené, většinou černé, někdy až takové, které hraničí s koncem všeho... a taky myslím na jednu skutečnost, kterou bych změnil možná i rád, ale na druhou stranu si říkám, že to je zbytečně a stejně bych to nedokázal... já ne... asi budu muset ty myšlenky překrýt jinými myšlenkami

zase nevíte nic konkrétního

Jestli si pamatujete negdo zpoved ze fcera tak dodavam,ze je konec... nic se nespravilo... a ja umiram

Jsem poslední dobou strašně moc náladová.. Ještě ped chvilkou jsem poskakovala po bytě a tancovala a najednou se mě zmocnila nějaká hodně blbá nálada a já se užírám všemi věcmi, co mě kdy trápily... Ale poslední dobou mě trápí to, že nemám žádného člověka, kterýmu bych se mohla svěřit naprosto se vším. S rodičema si moc nerozumím, skoro o ničem s nima nemluvím. Kamarádky mám a mám je i ráda, jenže každá je jiná a bohužel žádná neni taková, který bych stoprocentně věřila a svěřovala se jí se všema svýma trápeníma. Já kamarádky mám spíš na zábavu a na takový to bezstraostný plkání. Svoje problémy si řešim sama u sebe v hlavě...

Když takhle koukám na filmy, na slaďáky, na komedie a tak, tak skoro ve všech, je něco, co se týká lásky. A to samý v knížkách. Víte, já bych strašně ráda chtěla mít přítele. Nejsem taková, že bych si připadala děsně out když nemám kluka. Vždyť já jsem ještě žádnýho neměla. Já bych chtěla poznat takovej pocit, když mi někdo říká, jak mě má ráda, jak se s někým můžu procházet po večerní Praze, jak se k někomu můžu přitulit... Jenže já prostě čekám na toho pana Dokonalýho. Jenže to se asi nedočkám. Já mám děsně velký nároky. A nebo ne, oni nejsou tak velký. Stačil by mi kluk, kterýmu bych měla důvěřovat a kterýmu bych mohla říct cokoliv. Jenže bydlim na vesnici a už nějakých 10 let vídám každý den pořád ty stejný lidi a nepotkávám nikoho novýho. A taky jsem strašně stydlivá. Tak doufám, že se to s nástupem na střední změní a já si najdu kamarádku, který bych věřila a kluka, který by mě měl rád takovou, jaká jsem...

Ach jo, to je děsně zmatý... Jenže já se chtěla někam vypsat...

Ahojky lidičky,
je podzim, většina lidí má na podzim deprese a tak...a já...se zakoukám...už 3. rok po sobě, tohle období je pro mě prokleté. A nikdy mě ten chlap nechce....tohle je už fakt jak prokletí

s pritelmi chodiwam kazdej patek do podniku.nekdy si i wipieme,protoze je tam nuda...wydy,kdyz jsem bila mimo,letela jsem na jedneho kluka,kteri mne ignorowal.jednou mi bolo steho,ze mne ignorowal strasne zle.kdyz jse to dozwjedel,nejspis mu to bilo lito,a uwjedomi jsi,ze chce se mnou chodit,ja sem si wsak nebila ista,ale zekla jsem,ze jo,protoze jsem se nedokazala diwat,jak by bil odmitnuty.on je totisto az moc hodnej kluk.jak jsem snim pomaly chodila,widela jsem,ze na wic nez pusu se nezmoze. jednow nemohl ist wen,a muj iny kamarat wytahl wen kluka,kteramu se libim,on taky neni na zahodeni...no a ja jsem si wypila a bozkawala se snim,ikdys sem chodila.uwjedomuji si,ze alkohol to neosprawedlnije,ale muj kluk mi nedawal,co jsem potrebowala......a tet mam strasnou depresi,protoze wim,co jsi budu wsichni omne ted myslet a naise,kdyz jsem to chtela tomu klukowi zict,a omluwit se mu,on to uz wjedel od nekoho ineho a zekl mi,ze on wi,co dela alkohol,a nezlobi se,ale je tomu nemuzu wjezit,ze mu to newadilo:(

ja wim,ze chiba bila aj,ze jsem pila,ale posudzujte tet,co som udelala klukowi,ne ze jsem pila

Každý den chodím do Borského parku přemýšlet o životě atd.Včera mi přišla na mysl jedna otázka.Proč jsou lidé na světě(nemyslím,že se z něčeho vyvinuli či tak,ale jaký to má smysl)???Vždyť akorát ničíme přírodu???

Chtěla bych,aby mi někdo dal na mou otázku odpověď.

Jsem totálně mimo.Nepochopím jak jsem se mohle před 2-ma lety přátelit s Lindou Hauerovou(DeathDealer).Prostě to nepochopím.Předtím byla jakžtakž milá,ale teď?!

Musela jsem to ze sebe dostat

Já jsem taková blbka!!! Už potřetí u mě na koleji spal jeden kluk... Říkejte mu třeba Pan H.! Kdybych nebyla tak pitomá a hlavně kdybych se nebála ze čtvrtka na pátek sama v pokoji, tak by se nikdy nic nestalo... ale takhle... Dívali jsme se na dvdčko a zase se to stalo... Jako každou noc, co u mě spal, jsme se začali líbat a málem jsme se spolu vyspali... Nakonec jsem to zarazila... Nejsem do Pana H. zamilovaná, líbí se mi jiný kluk, a proto bych to celé chtěla nějak zastavit... Radši se budu bát sama, než dělat něco, co může ublížit jemu i mně... Navíc jsme v pátek byli venku na vodnici a kamarád Pana H. začal narážet na něco takového, že si Pana H. vydržuje nějaká starší paní... Prý mu kupuje kredit a bůh ví, čím si to on zasloužil... Musím si s Panem H. promluvit, ale bojím se...

Bez komentáře...

Jak jsem psala minulou zpověď,tak mi někdo napsal,že na mě s pubertou dojde též.Jenže podle rodičů a mé doktorky jsem prožívala pubertu kolem 9-ti let

Omlouvám se,že to píšu jako zpověď,ale jinak mi to nenapadlo

Hadky bezeslov sou nejhorsi,ted nevim kde je nevim nic... to cekani me asi zabije...

Nuže, vlivem zpovědi své minulé teď táži se vás: Zda ukončiti mám vztah tento jež smyslu již pozbyl dávno, dále jít a započít vztah nový, smysluplnější, či dál jak světice věrná čekati mám, zda ozve se či jinak vyřeší se tato záhada?

Za spůsob psaní svého já hluboce se omlouvám, leč nálada má již tomu chtěla, že dnes budu takto psáti...