Zpovědi

Připadam si jako blázen ... cely život si stěžuju na to jak sem nešťastna a jak je život nespravedlivý ... a když jsem štastná,myslím doopravdy štastna tak to všechno pohnojim ... připadam si jako fetak .. rada bych si šlehla trochu štestička ale v nitru se neustale snažim předavkovat se utrpením ...

je mi fakt mizerně ....

V mým životě je víc chlapů, než kterejch bych tam potřebovala. Historie se už zase opakuje. Přesně před rokem jsem měla kluka. Měli jsme problémy, už to ani nebyl hezkej vztah a najednou se v mým životě objevil (znova) jeden kluk - David, ten, se kterým už jsem chodila tolikrát, ten, kterej se mi nikdy nelíbil, kterej nikdy neposlouchal stejný věci a ten, se kterým jsme měli vždycky tak rozdílný názory - a přes to všechno mě vždycky děsně přitahoval. (Neříká se tomu chemie? :)) No nic, vytáhnul mě z tamtoho vztahu, užili jsme si jako vždy náš asi měsíční příval vášně a ádios, zase za pár měsíců se to zopakuje. Jenže - teď, přesně po roce, mám naprosto skvělýho kluka, se kterým si rozumím, se kterým můžu mluvit, kterýho miluju a on miluje mě... A co se neděje? Zase se objevil David. Někdo, kvůli někomu bych byla schopná pálit mosty, mám pro něj šílenou slabost. Nechci ubližovat současnýmu příteli, protože vím, že si to nezaslouží, ale jsem taková, dá se to tak klidně i říct - svi*ě, mrcha, která je nestálá a dá se říct, že mi "jeden nestačí." Nikdo mi nemusíte radit, ať se na Davida vyseru, to vím, ale nevím, jestli to dokážu, spíš mi jde o to, mám tohle říct Danielovi (můj současný pířtel)???

radši nic dodávat nebudu...

Můj přítel mi slíbil že nebude 3 tejdny hulit, protože sem mu řekla že mi to vadí. Dneska je to 3 tejdny co to slíbil tak sem se ho zeptala jestli to vydržel.Řekl že nevydržel. Je to lhář a nemůžu mu asi dál věřit i když bych chtěla....dá mi strašně moc velkou práci někomu začít věřit a u něj mi to taky trvalo dlouho než sem mu začala věřit...a on to takhle posral...řekla jsem mu budto hulení nebo já...řekl že já...nechci mu nic zakazovat ae nechci ani chodit s vyhulencem! já mu taky slíbila že se nebudu sebepožkozovat a snažim se to nedělat! tak proč se nesnažil i on? proč je to další člověk který mi lhal?

Proč mám takovej pocit že mi takovej luxus jako je opravdový přátelství, láska, štěstí nebo třeba i obyčejný život byl odepřen?? Proč se prostě musim furt topit v depkách a myšlenkách či vzpomínkách který na mě pomalu dopadaj jak kovový závoj pod kterým už nemůžu ani dýchat??? Proč každý večer když se po třech hodinách rozhodnu že usnu doufám že už je to naposled, že zítra se už neprobudím?? Proč v sobě cítím jen chlad který je stále studenější, jen prázdnotu a tmu ve které tápám a nemohu najít nic co by mi tu tmu prosvítilo??? Proč se cítím jen jako prázdná skořápka, jen...jen individuum který sice vypadá jako člověk ale je bez duše,bez většiny citů, bez života??? Nemusíte odpovídat.

jo a proč se lidi staraj o mou sexuální orientaci???

Proc se hloupe myslenky vraceji jako bumerang, proc se nedokazu zbavit toho neuveritelneho pocitu vinny, vinny na necem co sem ani ovlivnit nemohl. Tri roky. Kratka nebo dlouha doba? Tolik bych chtel se zase po tom parku projit a jen si povidat. Jit a zase ji videt... ne takovyto romanticky prochazeni se drzeni se za ruku a tokat otom jak se laskou muzem sezrat. Jen jit vedle sebe a zase si jen tak povidat o hloupostech, otom jaky by to bylo kdyby veverka mela kridla a konecne se mohla proletet.... Jak by asi vypadaly zhudebnene myslenky... Vzpominam a nemel bych. Myslenky se odvraceji tam kam by nemely a ja vim proc ale nevim jestlije to spravne nebo spatne. Nevim kam se podivat protoze ta naruc nikde neni. A co chci od vas vsech tady? Ani uz nevim. Snad jen proc se zkousite tak hloupe si ublizovat a zabijet se. Ublizujete lidem co vas miluji. A tarpite je i roky potom co se vam to konecne povede, a jak to dopada? Ze vas miluji i po tech letech. Mely by vas nenavidet ale na to nemaji. Jen padaji do tmy, mozna i obrovolne. Tak proc zase brecim v koutku a vzpominam na nekoho kdo tu uz neni... Proc se trapime lidmy...

zpoved nezpoved, problem neproblem. deeepka jako svine a podobny kkotiny ? ne to ne. snad jen. Splin nad tim co tu neni. Nad zitrkem.

jak člověk změní postoj k něčemu? k něčemu důležitému... je to důležité pravděpodobně i pro celý život... dřív to bylo v pořádku, ale něčím se to změnilo a já nevím, co s tím... neumím se k tomu postavit čelem

omlouvám se za žádost o radu

Mám pocit že tím co píšu a řikám jsem někomu způsobil blíže neurčené špatné pocity a to jsem nechtěl. Doufám že to chápe

city? důležité aby člověk žil ale co když kvůli nim umírá?

Poslední dobou jsem strašně agresivní, arogantní a ironická, bohužel k lidem,které mám strašně ráda a třeba to tak nemyslím, ale stejně musím vždycky říct nějakou hnusnou poznámku...co s tím?

ano,ten vecer me poznamenal.je to horsi.je to schyza,je to utrpeni,je to jasny,proc se hrala ta hra..ten klub a ta holka tam..je to schyza jak svin,je to v pici.zrovna kdyz slo vse k lepsimu. mam rada ty,kteri to vi..miluju ty,kteri to nikdy nepochopi...tebe,ktera/y to proste nechapes a ani nemuzes.neni i je to tva vina..posrana za@&#!ana hra...jako cely svet...nereste.porezane cele zapesty podel..nemelo to zadny vyznam.

nereste.....nevim co delat.............nikdo neporadi pac nechape.

Uhm zpověď, z čeho všeho se člověk vlastně může zpovídat? No to je stejně jedno .Tak to nějak shrnem .Moje kamarádka(nerada říkám nejlepší, ale prostě jenda z hodně blízkých osob) se strašně změnila…spíše ona prý vždycky byla taková jen já si to nepřipouštěla jak říkají ostatní(no jo co je mi po ostatních, že, ale já už to tak taky cítím).Stejně za necelý rok se stěhuje do Prahy a potom mi to může být jedno tak to nebudu řešit jako vždy .Další na programu je zhodnocení mé situace… tak nic neumím v ničem nevynikám…a to je přesně to čeho jsem se vždycky bála spadnout do blbýho průměru no a už jsem tam a víte co je nejhorší ztratit naději a ta mi právě zdrhla…no však ať jsi jde stejně se vrátí .Chtěla bych udělat tečku a začít od znova, všechno, kdysi se mi to povedlo, ale povede se to i teď?A tak končím svou zpověď která se propadne za chvíli mezi tu stovku další a za pár týdnu už si na ni ani nikdo nevzpomene Takže nic neřešit, problémy počkej i do zítra a nemusíte se bát , že by někam utekly

.../^';[[pl;''[[';;.'';[ppp[]/;!@##$$%%^^^&&*()

CHjo...MáM náladu plnou prázdnoty a bezmoci..CHtěla bych se jen prostě vypovídat..SNad si někdo dokážete představit co to je deprese plná víčitek proč zrovna já??...proč zrovna já máM kluka kterej je absolutně nespolehlivej, proč v devatý třídě mám ty nejhorší známky jaký sem kdy měla...PROč se na mě koukají všichni tak jko by mě neviděli jenom kvuli tomu, že nevědí jak se mnou jedna...NEjsem blázen..sem je sama..HOOdně sama...

JEn sem se chtěla někam vypovídat...

Znáte ten pocit že neustále před něčím utíkáte? Že se potřebujete schovat, ale je to stále za vámi? V poslední době jsem utíkal ke knížkám nebo jsem psal, ale už nemůžu. Nejhorší je že ani nevím před ČÍM vlastně se snažím zmizet.

dost zašmodrchané co?

Jaký smysl má každý den vstát a pokračovat? Už ho prostě nevidím. Mám spousty známých,ale nikoho komu bych se mohla svěřit a kdo by mi pomohl,o vztahu si mohu díky svému vzhledu nechat jen zdát,když už se někdo najde tak mu jde pouze o sex. Jediný kdo by si všiml že sem zmizela sou naši a to jen díky tomu žebych nepřišla domů. Nenávidím se za to jaká sem, páč je jisté, že si za to mohu sama!

omlouvám se,že zabírám místo zrovna něčím takovým

Co se to děje.Jen par dni bez sve lasky a už chce pauzu.Když jsem se ji ptal jestli mě miluje řekla mi ano,doufám.Dostal jsem z toho strach.Jsem s ni osm měsíců a nechci se s ni rozejít.To je poslední věc,kterou bych chtěl.Mam snad přistoupit na jeji pauzu a čekat co se stane...

Mam čekat??

Sem šťastná, že se mají ostatní dobře, všechno jim vychází, mají se fajn a mají-li problémy, tak to umí výtečně skrýt. Ale tu pohodu jim tak závidim.Ale tak strašně moc. Proč mam zas náladu na nic, nic se mi nedaří a všechno mi vadí? že by to bylo počasim? tomu nevěřim...prostě newim

závist je strašná věc

To njlepší co vymyslíš je svoboda, svoboda ta je k nezaplacení...

23. listopadu to bude 2 roky, co jsem viděla umírat mého nejlepšího přítele. Je mi po něm strašně smutno...Dala bych vše za to, abych mohla být s ním... zdá se, že člověk potřebuje celý život, aby se rány v jeho srdci zahojily.

Je mi taky bohužel hrozně smutno. Sypou se na mě problémy ve škole i v kroužku a navíc i doma!

Taky vaši rodiče neuznávají adopci černouška na dálku???

Je mi smutno... Jsem šíleně zamilovaná,ale můj protějšek je hokejista a bohužel nemá zrovna moc času a když už,tak jen chvíli. Sakra,já potřebuju jako každej člověk něčí blízkost a podporo,vždyť nejsem nějak náročná,ale prostě ho strašně potřebuju u sebe a on má zrovna trénink,zápas,nebo spoustu jiných aktivit,snažíme se oba,ale já si připadám tak sama... Proč si nemůžu najít aspoň jednou v životě aspoň trochu vyhovujícího partnera?

je to taaaak těžký...

beckova stupnice :Váš počet bodů : 58;
Tak si myslím,že to všerko vysvetluje.Mám šialenú náladu,najradšej by som so všetkým skončila.Ale nemôžem.A to kvôli tebe!A predsa ma nenávidíš...alebo sa aspon tak tváriš....

PREČO JE ŽIVOT TAKÝ ŤAŽKÝ????