Příspěvky

S úsměvem
Do boje jdi vesele, neboť mrtví, kteří se nesmějí, jsou oškliví.

0 komentářů

Mělo se to stát
Žiltekám jsem dala definitivní sbohem. Někde je mám, někde je mam schovaný, ale docela nechtěně jsem zapomněla kam. Ale to nevadí, je to dobře. Chci bejt bez nich. Už jsem bez nich dlouho, říkám, že už to chci bez nich zvládat.

Táta to ví. Táta to všechno ví. Když zjistil, že se řežu, brečel. Bylo to hrozný. Už jenom proto končím.

Kdy vlastně ubližování začlo? Já nevím, ale už v deseti nebo v devíti letech jsem si hodně často loupala strupy a bouchala se do kloubů na zápěstí. Před rokem to teprve přešlo na žiletku. Bylo to něco skvělýho.

A taky jsem tátovi (prostřednictvím blogu) řekla, jaký to pro mě bylo, když říkal, že se odstěhuje a že s náma nebude. Bylo mi osm. Poslední dobou na to hodně často vzpomínám a pořád mi to nahání slzy do očí a asi ještě dlouho bude, spíš to tak bude pořád...

0 komentářů

Je to hrůza....
Sem pořád zavřená doma, je to jak na psychině...Skoro 3tejdny doma, bez šance vyjít ven, kvli zápalu plic...A přesto všechno zvládám....Sama se divim a řikam si, jak jsem dobrá...Ale zas tak dobrá asi nebudu....Netušim....
Ale co je ještě větší hrůza....včera sem měla o tom svym řezání debatu se svým klukem....Vypadá to, že mu na tom záleží víc jak mně, on je moje jediná opora...A toho se bojim....vždycky když mám v někoho důvěru, tak se mi to vymstí - danej člověk mně buď hodí klacek pod nohy, nebo všechno co sem mu řekla vykecá dál....A toho se bojim...........Ale sama sobě blahopřeju, za nějaký 4dny to bude MĚSÍC nez JEDINÝHO říznutí, škrábnutí...prostě čehokoli...já vim že měsíc je strašně málo, hodně málo...ale pro mě je i jedinej den bez žiletky krásnej, a tak sem ted plná optimismu, tak doufam že to nepomine tak rychle jako minule a předminule...

0 komentářů

Tak sem si zavzpomínala na časy tak před čtyřma měsícema....
Dala jsem to i do křivd....musela jsem......
Je to už dlouhoo....hooodně dlouho....ale stalo se to, a na to nezapomenu....už nikdy mu nic neřeknu.... řekla sem mu mý největší tajemství, nebo ne tajemnství, spíš tu hnusnou závislost vyvolanou problémama....nejdřív se choval jako nejlepší kámoš a snažil se mě postavit na nohy...ale to se rychle změnilo....když sem se navenek snažila tvářit vesele, aby lidi okolo mě nebyli otrávený kvůli mý blbý náladě, vyčet mi, že všechno předstíráma že si hraju na chudinku...tohle mi řek NEJLEPŠÍ KÁMOŠ - v tý době - hned potom jsem se zařekla že už mu NIC neřeknu...a kvůli tomu, jak mi pomáhal, jsem se řízla znova...kdyby mi do očí každej řek, že sem kráva, a že chci být řezáním zajímavá, všechny bych v klidu odfu**ovala....ale od něj to bylo jako studená sprcha....kvůli němu jsem se v tom vezla dál a dál a dál a nemohlo to přestat.....ale mám štěstí...potkala sem lepšího člověka a s nim citim že to zvládnu......a ten zkurvysyn už mi neublíží, jenom nesnášim ten jeho pohled, jak rád si prohlíží ty moje jizvičky....nesnášim ho a přesto se s nim bavim.................sem kráva...

0 komentářů