Příspěvek

Mělo se to stát
Žiltekám jsem dala definitivní sbohem. Někde je mám, někde je mam schovaný, ale docela nechtěně jsem zapomněla kam. Ale to nevadí, je to dobře. Chci bejt bez nich. Už jsem bez nich dlouho, říkám, že už to chci bez nich zvládat.

Táta to ví. Táta to všechno ví. Když zjistil, že se řežu, brečel. Bylo to hrozný. Už jenom proto končím.

Kdy vlastně ubližování začlo? Já nevím, ale už v deseti nebo v devíti letech jsem si hodně často loupala strupy a bouchala se do kloubů na zápěstí. Před rokem to teprve přešlo na žiletku. Bylo to něco skvělýho.

A taky jsem tátovi (prostřednictvím blogu) řekla, jaký to pro mě bylo, když říkal, že se odstěhuje a že s náma nebude. Bylo mi osm. Poslední dobou na to hodně často vzpomínám a pořád mi to nahání slzy do očí a asi ještě dlouho bude, spíš to tak bude pořád...

0 komentářů