Detail a diskuse u zpovědi

Vzpomínky zůstanou a to je dobře... Ty to zvládneš a až to zvládneš, budeš zase silnější...

člověk nesrovnaný s minulostí nemá budoucnost...jak krásně se to říká

Člověk by se měl občas ohlédnout, aby věděl, co za sebou nechává....

Proti svému zvyku ti odpovím v bodech:
1. Kdyby se hloupé myšlenky nevraceli, nepovažovali bychom je za hloupé, protože bychom je zapoměli.
2.Když se tvé myšlenky obracejí podle tebe špatným směrem, je to špatně a měl bys je zkušit zaplašit.
3.A něco na mou (a asi i naši) obhajobu: já osobně se nesnažím nikomu ubližovat a pak ho trápit, protože to nesnáším...

Ikary: Odpověď máš jistě v sobě, víš, že by byla hrdá a šťastná. Ale taky si myslím, že víš, že by nechtěla, abys žil jen jí a vzpomínkami na ni....ona je s tebou stále, bude tvou láskou, jen už tu nebude fyzicky. Nedávno mi jeden člověk řekl, že naše životní láska nemusí být láska, se kterou strávíme celý život. Málokdy se to stane, spíše pak potkáme člověka, se kterým jsme šťastní, ale ne tak prudce, je to takové to trvanlivé štěstí, které nám vydrží snad zbytek života...žij s ní, ale zároveň bez ní.

katusenka. Pisu ji. Obcas premyslim co by mi v ten moment rekla. Priznam se ze z tech veci mi zatim snad ani jednou neporadila spatne.

Kdyz porad vim ze tu neco chybi je jedno jak moc se to snazi zahnat jako moc se koukam do predu. Jak moc planuju prvni z veci co mecasto napada kdyz neco dokazu a sem konecne statny je co by na to rikala? Byla by taky tak stastna a hrda?

Protože lidé jsou to nejdůležitější, co nás v životě potká. Pokud jsou pro nás důležití, tak na ně nezapomene nikdy...to je jako ten citát z Anny a krále: Člověka vždy překvapí jak malou část života tvoří okamžiky hlubokého významu. Většinou skončí ještě než začnou. Přestože ozáří budoucnost a způsobí, že na jejich původce se nedá zapomenout.
A ona to je pravda....zkus se zamyslet, co pozitivního ti dala do života. No a pokud si to uvědomíš, tak je stále s tebou, ve tvém srdci, tak s ní třeba mluv....možná tě uslyší a odpoví.

Neohlížet se je mnohem jednodušší, když před sebou máte Cíl.

myšlenky a vzpomínky ti nikdo nikdy nevezme.... ale zbytečné se nimi trápit...

neohlížení je pro mě skoro stejně těžší než přesvedčování sama sebe že se nic nestalo že to byl jen sen...

No me to neohlizeni nejak nevychazi. Rozhodne ne v rijnu jinak to docela i jde. A ten drat do oka... viz Rusty mikro pribeh na nastence.

Co se týče vzpomínek, tak kdysi jsem si slíbil, že se nebudu ohlížet. Funguje to. Je to lepší než drátem do oka. O trochu.

Chtel bych ji mit zase z5.. tak strasne moc.

ztráta blízké osoby se vždy na člověku podepíše, důležitý je zachovat si ty nejlepší vzpomínky, co na ni máš
hlavně nesmíš dovolit, aby tě ovládly pocity z minulosti

Netrápíme se lidmi. Trápíme se city avzpomínkamy. A vzpomínky hned tak rachle nezblednou, tak jako bolest, kterou přináší. Postav se tomu, i když se ti to zdá jako prohranej boj. Život stojí za ten boj a bůh ví, co ti přinese zítřek. Tak hodně štěstí.

Myšlenky neovlivníš...svět je hnusnej a ještě horší je že se to nikdo nepokouší změnit. Pocit viny je hnusnej, hlloupé myšlenky otravné ale nebyly bychom bez nich jen prázdné schránky něčeho co by měla být duše??? časem to přejde, časem se vše zahojí ae nejhorší je že se zapomíná hodně špatně a na některé věci se nedá zapomenout vůbec.