Zpovědi
Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.
rada ...
prosila bych Vás všechny o radu ... nedávno jsem se seznámila s jedním klukem (Michalem) ... je děsně krásnej všechno ... až se stalo to,že jsem se zamilovala a on taky,ale pak později jsem se začínala dozvídat věci typu,že denně pije,furt někde leží ožralej,všechny peníze utratí za chlast ... tyhle věci mi ho prostě natolik zhnusili,že ta láska k němu se vytratila ... moc mě to mrzí,ale prostě někam odešla láska a já ji už nenašla ... přitom on je mladej je mu teprve 17let ... no tak vše jsem mu anrovinu řekla a rozešli jsme se ... jenže on mi teďka denně píše na ICQ jak zase v noci pil a že přišel celej politej od alkoholu ... mě ho bylo líto ... chtěla jsem mu pomoct ... proto jsem mu nabídla pomoc,ale jenom jako kamarádka ... on to odmítl ... řekl,že by na mě nemohl vzhlížet jako na kamarádku když mě miluje a já tohle plně chápu ... napadlo mě,že bych se k němu vrátila ... jenže já bych v tom neměla city jen on ... já vím nejhorší je s někým chodit ze soucitu,ale já vím,že už párkrát skončil v nemocnici kvůli tomu jak se zřídil ... já se jen bojím,že si něco udělá .... něco se mu stane a já si to budu do konce života vyčítat ... sám řekl,že se mnou by všechno bylo jiný ... odnaučil by se pít ... změnil by se prý ... proto mě napadá zda bych nešla do toho vztahu sice bez citů,ale myslím,že v týhle situaci by možná bylo lepší jít do toho vztahu ze soucitu a možná bych ho zachránila ... co by jste udělali vy? ... šli by jste do toho vztahu nebo se už o něj nezajímali? ... nechali ho být? ...
prosím pomozte ...
Ahojky lidičky... Potřebuju se s někým podělit o svůj příběh a tady mi to přišlo nejideálnější... Ještě než začnu psát, musím vám předem sdělit, že MILUJU jednoho kluka, kterej se jmenuje ONDRA... On mě nesnáší a myslí si o mě, že jsem největší kráva na světě... Já ani nevím proč...... !!!!!!!!!!!
Takže....Začalo to asi takhle.... -Z 21.června na 22.června jsme spali se třídou ve škole... Už se stmívalo (bylo asi 8.hodin) a na mě zase přišla ta moje depka.... Proto jsem raději odešla ze třídy tajně do šaten druhýho stupně, seděla jsem tam a v ruce jsem měla mobil, ve kterým jsem měla Ondrovu fotku... Musela jsem se na ní pořád dívat ... Pak jsem si najednou řekla, že bych mu mohla napsat smsku.... V ní stálo tohle : Čau, proč si myslíš, že jsem největší kráva na světě ? A proč nemůžeme bejt kámoši ? Nečekala jsem, že mi odepíše, ale stalo se.... Najednou mi přišla smska od něj... Bylo v ní napsáno : Prostě ne.
Tahle smska mě fakt dostala.... Myslela jsem si, že půjdu do druhýho patra a skočím z okna... Neměla jsem u sebe žiletku, nic... Bylo mi fakt strašně... Ani jsem netušila, že mě holky ze třídy a paní učitelka hledají, protože jsem nikomu neřekla kam jdu a pryč jsem už byla dlouho... !!!! Nakonec mě holky (Adriana s Gábinou) našli u šaten na zemi. Když viděli, že se topím v slzách, začali mě rychle utěšovat .... Nakonec jsem se uklidnila, ale nevím, jak by to dopadlo, kdybych měla po ruce žiletku nebo něco podobnýho... Holky si se mnou o tom pak popovídali a já už byla v klidu ... - Kvůli Ondrovi jsem začala kouřit, pít a řezat se do ruky (a to jsem šesťačka)... Prostě už nevím jak dál ... Já vím, že je to mag...a debi...., ale stejnak ho MILUJU .. !!!!
Prosím vás poraďte mi, co mám dělat .. Já věřím, že vy mi dokážete poradit... !! Já už se nechci každej den topit v slzách.... !!! HELP ME !!!
Takze: sorry ze som tu dlho nebola a teraz k tomu podstatnemu...zistila som, ze nechcem byt ako chodiaca mrtvola, ako som pravdepodobne doteraz vyzerala...on ma zmenil a to bolo zle...chcem sa zmenit znova, ale na nieco lepsie...ok, budem stale nosit ciernu ale chcem sa usmievat, pretoze smutno som zabila vela a to bola chyba
I want new start, new chance...:)
ahojda přátelé,pokaždý se tady směju kdyš čtu ty zpovědi otom že je člověk neštastně zamilovanej tak se chci omluvit posledních pár dní se v kuse lidem omlouvám poněvač vim že dělám chyby takže lidičky netrapte se neštastnou láskou moc to bolí a netrapte se vůbec kvůli ničemu aspon se oto snažte
odpuste mi a žijte naplno
tak jo, změna začala... aspoň někdo mě k tomu donutil... nevím proč, nevím jak, ale přece... a já ti za to upřímně děkuji... takže kdybyste mě tady neviděli, tak se nedivte, nic se mi nestalo... jenom dělám to základní, co potřebuju...
urbaja bude konečně jiný
a je to tu, bylo 29.6.2007 a já jsem opouštěla svou 9.E... protže je čs a já musím jít na střední... meli jsme rozlučák a na tom rozlučáku jsem brečela v kuse 2 hodiny... protže vím že už je nikdy pohromadě neuvidím. ach jo.... milacky moji, hrozne me boli srdicko.... kluci se tam moc snazili, tancili s námi, a utírali nám slzy... a me to bdue chybet.. hrozne moc.. nzova brečím.. stačí si jen na tech 9 let vzpomet a jsem.. zase v pr..... !!! ach jo
milacci moji chybite mi
Máte někdo nějakej tip jak přežít prázdniny??? Co dělat když kámošky nemaj čas nebo nechcou s vámi trávit volno??? Můžete mi poradit co mám dělat abych se nenudila??? Dny jsou dlouhý,nuda je děsná tak co má člověk dělat???
Trošku divná zpověd já vím ale jsem unuděná už ted a ty prýzdniny oficialně vlastně ještě nezačaly!!
tak jsem ty přijímačky udělala.. neskutečně se mi ulevilo.. že jsem to zvládla a nezvorala to, jak by mi bylo podobný.. ale mrzí mě jedna věc.. a to, že budu od října svojí lásce tak daleko.. on to má odtamtud domů hodně daleko a nemyslím si, že se mu bude chtít jezdit každej víkend domů.. z počátu ještě možná, ale pak uvidí, že to je docela komplikovaný a že je mnohem jednodušší tam přes víkend zůstat.. a to mě děsí.. teď přes prázdniny jsme skoro pořád spolu, jsem šťastná jako dlouho ne, ale představa podzimu a začátku školy je jak černej mrak na obzoru.. nechci na něj nějak tlačit, naléhat na něj, aby myslel i na mě atd., ale já netuším, jak to bez něho tak dlouho vydržím.. bude se mi strašně stýskat a navíc se asi ukoušu žárlivostí, když ho nebudu mít u sebe.. jsem hrozná, to vím.. navíc, jak o tomhle začínám přemýšlet, tak jsem na něho fakt hnusná, chvílema mu všechno vyčítám, kvůli všemu se hned urazím, rozbrečím.. ptal se, co se děje, ale já jen zamumlala, že nic.. nedovedu se s ním o tom bavit, bojím se, že by to skončilo hádkou a nadávkama, jak na mě kašle atd. (znám se..) navíc mám jet na tábor, kde on jede taky jako vedoucí.. a mam strach, co tam jemu (a ostatním) předvedu za scény.. protože toho občas jsem schopná a dojde mi, jak se chovám, až se zpožděním..
vím, že bych mu to měla říct, ale nechci si zase hrát na hysterku..
mam desnej strach,ze neudelam opravky,a ze zklamu ranec lidi na kterych mi zalezi!taky mam strach,ze svymu klukovi nemuzu dat tolik lasky,kolik bych chtela a kolik si zaslouzi,ale ja vic nejspis dat neumi,ale porad i to nejvic,co mu davam,co muzu mi pripada,ze je to porad malo.....
pche, tak se du zase jednou zpovídat. včera výzo, ale nebylo moc slavný, zas když to srovnám s těma předchozíma, tak sem v podstatě dopadla dobře a v tý matice po mně nemůžou chtít žádný zázraky, to je prostě všeobecně známej fakt. a pak si příde táta a dá mi...no 2 stovky s odůvodněnim, že je to vysvědčení špatný. šmarjá, sestra mívala i sedm čtyřek a dycky dostala litr a já..? neskutečně mě tim vytočil, tak sem mu řekla ať si ty drobný nacpe do řiti. hm, teď toho docela lituju, protože sem se nechala nasrat takovou ptákovinou a hlavně když pomyslim, že...že jednou mi to třeba bude všecko líto jakej mám vztah s rodičema, hlavně s tátou. já nevim, chce se mi z toho brečet a už nevim kdo je tady ten špatnej. já nebo on? nebo my oba? nebo někdo jinej? já už nevim...a sem docela mimo.
prostě se jenom nechci hádat kvůli každý ptákovině, jenomže copak to de? :(
Já si slibovala, že nebudu brečet poslední den ve škole . . . . ale ono to nešlo . . .všichni se tam bozbrečeli a já taky . . . a pak když nám třídní říkal jak nás má rád a podobné věci, tak jsem prostě neudržely slzy . . . .!!! Dokonce i třídní se tam rozbrečel, ale stalečně to maskoval . . . . .
Bože tohle jsou tak super lidi . . . . už se těšim na náš první sraz příští rok . . a taky na dnešní rozlučku . . . .
já už nevím co mám dělat. Pořád trpím. Pořád na něj myslím a nevím co mám dělat. Jak mám zapomenout na to že už ho nemůžu mít. Proč si musel vybrat jinou. Proč mi takhle ublížil? Máte někdo radu jak zapomenout
pomozte mi někdo prosím
Strašně mě štve jedna věc, od té doby co sem se rozešla se svým teď už bývalím, tak na něj musím pořád myslet! Já ho nemám ráda- to vím jistě!!! Naopak- sem ráda že už nejsme spolu, protože to naše chození mě docela ničilo..neustálé přetvářky, lžy a podváďění..skoro vůbec sme se spolu neviděly...ale zato teď se s ním vidím každý den!Jdu do školy-potkáme se, jdu ven, potkám ho, nebo prostě jdu jenom tak po ulici, a zase ho potkám..není den aby sme se neviděli! Přitom mě to přijde strašně trapné, chodit okolo člověka se kterým jste toho tolik prožily, a přitom dělat že ho nevidíte, že ho neznáte, snažíte se ho ignorovat a nevšímat si...přitom on dělá to samé, ale já vím že se na mě neustále ptá, a mojí kamarádce řekl že mě má pořád rád... A to mě akra už nejvíc štve!!!Copak už mě nemůže dat konečně pokoj?? Já se na něj snažím nemyslet, a vymazat ho s hlavy..ale copak to de když na vás každů chvilku někdo vybalí: On se na tebe vyptával, on tě má pořád rád... Do pr*e*le už! Proč se mě pořád sere do života???
?
Cítím se jako tělo bez duše. Jako kdybych ztratila důvod proč žít...pro koho žít. Jsem až po uši zamilovaná, ale on chce naslouchat jiné...mé nej kamarádce. Hrozně moc to bolí, občas udělá něco moc krásného pro mě, ale nevím, jestli by bylo lepší, aby dělal, že jsem vzduch. Protože mě to moc trápí, když vím, že jej mít nemůžu...že s ním být nemůžu. Všechno by bylo snad v pořádku a já bych se jim raději stranila z cesty, ale moje kamarádka ho nemiluje. Tak co s tím? Ví, že ho mám ráda, on mě jako kamarádku a tím, jak s jinou mluví, směje se, baví se a rozumí si s ní mě tak moc trápí a bolí. Nedokážu normálně žít.
Chtěla bych zapomenout, ale nejde to...
přebrala jsem spolužačce kluka... jenže já ho miluju a on mě taky... jsem tak špatná?
Já sem zamilovaná....nešťastně zamilovaná....nebo já nevim totiž jestli mě on má rád... to neim a nejsem tak odvážná, abych se ho zeptala... dneska bylo výzo a on odejde... ((
Je to těžký ((
Vrátila jsem se ze svatební cesty a mám v hlavě dost zmatek. Nikdy v životě jsem nechtěla uvěřit tomu,že se lidi můžou změnit.Změnit tak,že je to opravdu navždy...
Nechápu,co se to děje s mým manželem. Je na mě jako cukrkandl. "Mišínko tohle,Mišínko támhle"...Jsem naprosto v šoku z té změny. Pořád mě obskakuje,pomáhá. Prostě...
Přemýšlím jen,jak se teď zachovat...
TOhle totiž není ten,do kterýho jsem se zamilovala,ani ten se kterým mám dítě...
Dokázala sem to.Tak mladá sem si podělala vlastní vinnou možná celej život,ale přesto jsem dokázala PŘESTAT SE SEBEPOŠKOZOVÁNÍM... A to je to JEDINÝ,na co můžu bejt pyšná,jinak je všechno na nic,ale můžu si za to sama,že sem tak blbá,,Čas nejde vrátit zpátky...
Ich verbrenne innerlich...
tak fajn, ted poradit chci (i když fakt nevím, jestli to něco vyřěší, ale jsem prostě vzteklá):
mám jednoho kamaráda, už dva roky. Známe se docela dobře, i když ode mně bydlí trochu dál, ale do toho města jdu v září na intr na školu. Musím říct, že se mi líbil snad od prvního odkamžiku, co jsem ho poznala, ale většinou to kvůli té dálce zůstávalo ve stavu "líbí se mi, je to můj kamarád, nebudu se s tim otravovat". Je to ale asi tak něco přes půl roku, kdy už to začínalo být docela nesnesitelné a tak jsem mu to řekla bez toho, že bych něco očekávala. On byl dost překvapený, ale časem si na to zvykl a pak dokonce mi začínal též projevovat tyhle sympatie, dokonce mi psal každý den z Rakouska atd. Ale pak se mezi námi něco změnilo a on se zase stáhl s tím, "že neví". Respektovala jsem to a snažila jsem se najít si někoho i jiného a jít dál, ale i když to nijak v sobě nepodporuju nějakými falešnými iluzemi (ani nemám takovou potřebu) a podobně, pořád ho mám ráda, to je prostě fakt a zjistila jsem, že nedokážu být s někým jiným. Ten člověk se mi hned zhnusí, jen co chce něco vážnějšího.
Tak jsem si řekla, že fajn, budu sama. Aspoň si oddechnu. Nějakou dobu jsme spolu nemluvili, ne že bychom se pohádali, prostě jsme nechtěli, ale pak se zase ozval, já to vydýchala, fajn, ale on to tak dělá pořád. Vždycky se ozve, já skáču metr dvacet, on si mi akorát poplače na ramínku, tam musí to, tam zas tamto a jemu se tak nechce a já nevím co, ale pak už mi zas dobrá nejsem. Že já jsem z něho hotová, zdá se mi o něm, jsem naštvaná a všecko, to buď fakt nechápe, nevidí, nechce to vidět anebo mi to prostě dělá schválně. JÁ UŽ SE V NĚM DOPR*ELE VŮBEC NEVYZNÁM.
Štve mě to, jak se mnou pořád mává a už nechci jenom sedět a čekat - please, co byste udělali Vy?
mám psychiku v hajzlu,¨jsem z5 v posychickým kolotoči,možná se uklidnim,možná to dopadne jako minule,ale radši ne,den je zase krásnej,žádný slunce,anarchy da best
Náhodné moudro a přísloví
Jednou když vypustíš slovo, už nikdy jej nevezmeš zpátky. (Horatius)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©