Zpovědi

Začínám bejt závislej na práškách na bolest.

A nějak už moc nefungujou.

Ahoj, kde bych tu sehnal kontakt na admina, resp. majitele téhle stránky? Mám spoustu otázek, včetně peněz, které stojí toto fórum ročmě udržovat. Pak bych tenhle příspwvek tu (kdyby to šlo :D), smazal.
Takže docela simple dotaz, potřebuju si pokecat s někým, kdo to tu správcuje, nemusí to být vyloženě majitel, ale klidně nějakej admin, který o tom ví dostatečně a mohl by mi zodpovědět některé specigické otázky.
Díky!

Rozhovor s adminem/majitelem této stránky

Taky vám nefunguje zpovědnice nebo to spadlo jen mně a pár mejm známejm? Doufam, že to zase nahodí, ať někam můžu pravidelně blejt svoje výkaly.

Konec?

Proč jste to tu zase nechali chcípnout? Dyť je to lepší než ta zapr*ěná zpovědnice.

Mrtvo

Všímam si na sebe, že je celkom zaujímavé ako si chorý ľudia, alebo ľudia bez ruky či nohy prajú byť zdravý a dali by všetko za to chodiť alebo pracovať rukami...a ja čo som zdravý mám všetko, dom rodinu priateľku (ktorá zo mňa aj po 9tich rokoch robí kokota schyzofrenickeho) a ja neviem prečo som s ňou tak taký ako ja zdravý človek robí všetko preto aby zomrel, ja si fakt už myslím že najlepšia cesta pre mňa je smrť. Prečo ? Pretože sa chcem vyslobodiť z týchto spárov...vzťah tak komplikovaný že napíšeme si z dnešného rána citujem : dobre ráno láska chýbaš mi a moc ťa milujem...odpíšem že aj ja teba ale prepáč láska asi neprídem pre teba do práce lebo mám seknuty chrbat a je mi zle. A hneď mi na to odpíše že ju psychicky tyram, že z nej robím piču a zo seba chudáčika...sorry akože ja mám hraničnú poruchu osobnosti a schyzofreniu na začiatočnom štádiu a aj keď jej v dobrom hovorím nezamysli sa nad tým ako sa do mnou rozpráva do piče. Predvčerom sme išli do obchodného centra najesť sa hovorím si zaplatím to pozvem ju a ona ešte pred tým ako priniesli jedlo že zaplať to a dúfam zaplatíš aj kino, hovorím jej že zo jak do mnou rozprávaš, jedlo som nechal nech zaplatí ona...za mňa neplatila ja som jedol v inej reštike a zaplatil som si za seba a kino som platil ja...a ja som psychicky narušený a tyram ju...áno mojím alkoholizmom si "užila" dlho, ale bol som v resoci a nepijem a stále mi neverí, áno chápem to dôvera dá získava ťažko naspäť ale ako mám reagovať keď na každú vec má podozrieva, zle som sa vyspal posledné dva dni a mám seknuty chrbat že sa ledva hýbem ale som ochotný kurva ísť pre ňu do roboty aby nepicovala, hrozne zo mňa robí kokota, ja si dokážem priznať chybu, ospravedlniť sa za to čo nieje moja chýba, pomilovať ju keď potrebuje , ale ja som najhorší a psychicky ju tyram. Už ma dnes dostala do takého štádia že sa chcem zabiť, že fakt smrť je pre mňa východisko jediné...alkoholu som sa nedotkol ale mám kurva hroznú chuť sa najebat a poslať ju do pi.....ale to nič nevyrieši..chcem žiť šťastný a čistý život a veľa ľudí vrátane mojej rodiny mi povedalo že ona je pre mňa zlo a ona je môj hlavný spúšťač...hovoril som že nemajú pravdu ale čo ak to je tak , nieje potom chyba vo mne že také veci zo vzťahu by som mal zvládať ? Kurva ja už neviem ako ďalej a to som si myslel že som silná osobnosť ..

Je pre mňa vyslobodenie smrť ? Myslím že áno

Pořád čekám na lásku, že přijde. Nebaví mě to, ale mám to v sobě asi nějak zákodovaný. Když zavřu oči, tak je se mnou takovej můj vyfabulovanej anděl a já se těma snama s ním živím. Třeba jsem viděl, jak za ostatníma v nemocnici někdo přišel a celou dobu jsem si představoval, jak u mě sedí. Přijdu si potom jak slabá s*ačka. Nepotřebuju nikoho, žádný berličky. Tyhle myšlenky jsou otravný. Za mnou by taky mohli přijít lidi, ale já o to neměl zájem. Ani vlastně potřebu. Ale pozoruju u sebe hlad po lásce, po erós nebo po tý manželský. Sou to takový ty klasický incelovský trápeníčka. Nejspíš jen příroda mě chce dokopat k páření, ale já na ní kašlu. Já bych už radši kdyby to nějak umřelo samo. Chci být sám a věnovat se jen sebeléčení a svojí práci.

Příroda je ho*ado

Fu, idú mi myšlienky že prečo žijem keď sa dojebavam závislosťou, normálne mi príde sebevrazda , šak kks narodim sa znova a budem žiť iný život, mám myšlienky zabiť sa a chcem to spraviť, čo je na Tom zle ? Nič na Tom nevidím, namiesto toho aby som dojebal život ostatným kurva , dojebem radšej seba, som nevyliečiteľný alkoholik. Dá sa mať takú diagnózu ? Alebo by ma mali zavrieť do kostola s pedofilmi a púšťať mi 24/7 modlitby ? Čo mi pomôže ? 6 liečení po 3 mesiacoch plus jeden resoc 1,5 roka, a pijem, kurva jak sa mám napraviť, jak mám zmeniť hlavu, myslenie ? Ja sa chcem naozaj zabiť, 0944 281 719 je to tak vážne že sem dávam aj číslo lebo dobrý ľudia tu sú.

Mŕtvy Človek

Dva roky som čistý od alkoholu, pervitínu a marihuany a včera som dal z každého. Mám taký hnusný pocit zo seba, zase od začiatku ale ja sa nezlomim a nespadnem znova tam kde som bol !!! Len som to musel povedať. Ďakujem. Alkoholik..abstinujuci, znova od dnes

Prej nechci pracovat, prej jsem jen vyžírka, co si užívá důchodu (si asi myslí, že si za prachy jezdím na dovolené a kupuju značkové hadry, opravdu vás mohu ujistit, že takhle dnešní invalída nevypadá). Jsem rád, že z invalidního důchodu vůbec vyžiju. Zapíchl jsem to s nedokončenou VOŠkou, mám maturitu. Troufám si říci, že v tom oboru, který jsem vystudoval jsem dobrý. Přesto práci na zkrácený úvazek v oboru, který jsem vystudoval, nemohu najít. :(

Už tu toho čecháčskýho mindsetu a závidění mám po krk, pomohlo by mi přestěhovat se do jiné evropské země nebo je to všude stejné? Co myslíte? Že bych zbytek té energie vložil alespoň do něčeho, co by mi do budoucna přineslo větší pohodu než tohle.

.

Nedokázala jsem si udržet to místo, kde se mi tak moc líbilo. A tolik jsem se snažila. Vydala jsem ze sebe to nejlepší a opravdu měla výsledky. Dřela jsem jako kůň, uplatnila všechny své znalosti, snažila se inspirovat druhé, ale i tak na mě byly vytvářeny nátlaky a útoky. Prosila jsem ty, co stáli nade mnou, aby mi pomohli, aby zahročili. Místo toho jsem se dočkala jen to, že ti výše postavení jen útočníky opatrně prosili, aby toho nechali. Trvalo to měsíce a já jsem to pak už nezvládla. A pak mne coby kámen úrazu vyhodili.

A to jsem je tolik prosila o pomoc a prosila a prosila. Nikdo mi nepomohl. Dnes už to, co mne těšilo nemám. Nemám a sotva kdy budu mít - možná vzdálené podobné, ale ne přesně toto a tam, kde to bylo. Z jistých důvodů to pro mne bylo velmi důležité, abych fungovala zrovna na tomto místě a na této pozici, protože to pro mne mělo prostě osobní obrovský význam. A stačilo jen, aby útočníky zastavili a zakročili. Možná nemusel být ten zásah ani pro útočníky fatální, jen pohrozit. Neudělali nic. Místo toho vyhodili mne a já nyní nemám nic.

Už nemám šanci se dostat na takovou pozici. A tolik bych to chtěla. Nic podobného není. Jak s tím dál žít? Co mám dělat a hlavně jak pokračovat dál, když se co krok vzdaluji od toho, co jsem si tolik přála?

Co teď tedy dál?

Nevím pro co žít. Jak to najít?

Smysl života.

Koukám, že se tu hodně řeší práce. No, lidičkové. Já na tom nejsem o moc líp, mám těch poruch dost a s tím spojené velké kognitivní problémy, jsem v invalidním - ale je to bída, nedosahuje to ani na minimálku. Léčba, co by byla co k čemu je v nedohlednu a můj zdravotní stav se jen zhoršuje.

Jsem nezaměstnatelný kripl, s nulovými ambicemi v této společnosti. Už jsem se smířil s tím, že mě nikdo nechápe. Pokud mi místo ve společnosti nepřiřadí AI, tak už asi nikdo.

Memento mori

sere mě život, všeho je moc.

nemam co dodat :d

Vypadám teď jako živá mrtvola, fakt se rozpadám. Což mně to ani nevadí, ale lidi okolo to asi ponesou zase špatně. Já jsem rád, že vyjdu na sluníčko, ale mám teď všude vředy a strupy (asi nějaký akné z vlivu léků a jak se nípu, moc hodně). Mám všechno oblečení pořád od krve, teď jsem to všechno pral v ruce, protože pračka tu krev neodstraní, kde bylo nejhůř a hnisalo, tam jsem to zafáčoval, ale co udělám s obličejem, to nevím. Mám jít do práce a jestli se tam takhle ukážu, tak se mě budou štítit. Teď jdu ven na ulici a beru si covid masku, ale nejradši bych si zavázal obvazem celý obličej.

Zjistil jsem, že 100% na krev funguje žlučové mýdlo, doporučuju

Jsem k ničemu, našla jsem si novou práci, kde se dělá na normy. Normu se mi s vypětím všech sil podařilo splnit až po sedmi měsících. Je mi z toho blbě, ostatní jsou lepší, já se snažím a nejde mi to. Snažím se a k ničemu to nevede, v životě jsem hodně neúspěšná, nemám dobrou práci, nemám partnera, nemám děti, nemám peníze. Nic moc se mi nepovedlo, i když jsem se snažila. Jsem nemocná a nic nemám. Má cenu žít?

Jsem k ničemu, nic nemám a nic neznamenám

Nějak jsem utekl do vlastního světa a nedaří se mi dostat zpátky a řešit praktický věci. Mám spoustu úkolů a když na ně myslím, tak se mi začne chtít spát a všechno mě bolí.
Jsem sice po atace, ale už se to lepší. A neměl bych být tak moc na mobilu. Jsem ted svým vlastním nepřítelem. Proč?

V minulosti jsem Město Mrtvých několikrát pohřbil. Byla to chyba.

Vím, že se k lidem, které mám ráda chovám hrozně, jsem nepříjemná jen kvůli mým depresím a poruchám, ale připadá mi horší to, že to vím a stále to dělám.

Dá se tohle vůbec odpustit?

Kde jsou jen ti užasní mrtvý z tohoto místa?
Chybíte mi tu.....

Mrtvý?

Celej život v práci vyloženě dřu. Deset let dřiny v oboru, jsem zaplatila zkaženým zdravím a nadváhou. Poslední rok se dávám dohromady, pracuji brigádně přes firmu a užívám si to, protože do práce, jakožto brigádník, nemusím chodit striktně každý den. Člověk by řekl, že jsem vlastně dopadla skvěle, což také dopadla. Jen, mám někdy pocit, že práci nějak moc flákám. Myslím, že začínám být rozpolcená. Vím, že si zasloužím konečně pracovat jako člověk, ne jako otrok. Jak se však říká, "zvyk je železná košile." Cítím se za to trochu provinile.