Pořád čekám na lásku, že přijde. Nebaví mě to, ale mám to v sobě asi nějak zákodovaný. Když zavřu oči, tak je se mnou takovej můj vyfabulovanej anděl a já se těma snama s ním živím. Třeba jsem viděl, jak za ostatníma v nemocnici někdo přišel a celou dobu jsem si představoval, jak u mě sedí. Přijdu si potom jak slabá s*ačka. Nepotřebuju nikoho, žádný berličky. Tyhle myšlenky jsou otravný. Za mnou by taky mohli přijít lidi, ale já o to neměl zájem. Ani vlastně potřebu. Ale pozoruju u sebe hlad po lásce, po erós nebo po tý manželský. Sou to takový ty klasický incelovský trápeníčka. Nejspíš jen příroda mě chce dokopat k páření, ale já na ní kašlu. Já bych už radši kdyby to nějak umřelo samo. Chci být sám a věnovat se jen sebeléčení a svojí práci.
Příroda je ho*ado
Diskuse ke zpovědi
Fake it till you make it, Bublinky :)
takže problém je v nenaplněný touze... tak to neokecávej nějakejma, jakože to vlastně nechceš....chceš, jen tě bolí, že to nemáš. vítej do tohohle posranýho světa, kde skoro každej touží po něčem, co nemá a často i mít nemůže:))))))
Heh, k tomuhle dodám, že občas je dobré si dávat pozor na to co si přejem, mohlo by se nám to vyplnit.
Děkuju, Grae, za milý komentář.
Ahoj Wolfe, zkusím to vzít z druhé stránky a jít na lásku logicky :D (šílená představa), ale už mi to párkrát pomohlo se hnout z místa i v životě.
Z toho jak situaci popisuješ chápu, že jde i o tvé vlastní rozhodnutí - resp nerozhodnutí co chceš víc.
Neboť jedna tvá část říká - chci být zamilovaný.
Druhá říká - Chci být sám.
A ty sis ještě dostatečně jasně neřekl že chci to nebo ono se všemi klady i zápory toho rozhodnutí, tomu rozumím, občas je těžké rozhodovat.
Za mě bych ti řekl: Nech tyhle své části chvilku být a než budeš řešit lásku / sám sebe - rozhodni se co chceš. Zvaž svoje cíle, motivace, potřeby. A prostě se rozhodni pro cestu, po které chceš jít.
Ale až se rozhodneš, tak se neohlížej na tu druhou a prostě jdi 
. Nejde se hnout a přitom pořád koukat na vrátka od své bezpečné zóny, to prostě nejde.
V nejhorším po " pomyslných 30km" na cestě hledání lásky zjistíš, že je to k ho... a vrátíš se zpět a vyrazíš po cestě - jsem sám.
Ale tahle stagnace jak ji popisuješ a jak ji chápu mi přijde ještě horší než nějaký čas běhat po světě a prostě zkoušet .
A co se týče obavy, někdo se bude trápit kvůli tobě.
Hele, ostatní mají svobodnou vůli ne? Přece nikoho nenutíš aby tě miloval atd atd, pokud s tebou bude, bude mít starost je to za a) přirozené když máš někoho rád a za b) rozhodnutí toho člověka
Každý z nás je odpovědný jen za své vlastní emoce a chování. Nikoliv za chování a emoce druhých.
No toť za mě, držím palce ať se daří.
Problém je ten, že chci bejt zamilovanej, ale nikdo kolem není a než bych hledal, tak radši si přeju, aby to šlo pryč. Navíc jsem nemocnej a nechci, aby se kvůli mně někdo musel trápit, kdyby se to zhoršilo.
No ale ta si s tou univerzální přece neodporuje, ba naopak! Tak v čem je problém?:)
No jo, ale právě po tý partnerský já toužim a nechci :D
Hemmm, každá opravdová ducho**ost je o lásce. Teď samozřejmě nemyslim nutně tu partnerskou:)
No erós myslim lásku komplet, musel jsem to nějak odlišit od třeba kamarádů, protože o ty v tomhle nemam zájem. Co v životě má smysl, spousta věcí. To si každej vybíráme sami, a to je krása svobodný vůle. Já bych radši zasvětil svůj život nějakýmu badání ve smyslu vědy a duchovna a lásku nepotřeboval.
takže pokud tomu správně rozumím...nějaká část tvojí psyché ti dává najevo, že toužíš po lásce, ale ty tou představou (že tu lásku potřebuješ) pohrdáš. aha. a co vlastně na tomhle světě má opravdovej smysl?
fakt nejsi divnej, že se ti pořád ta touha vrací, naopak....vracíš se do správnýho bodu, kde všecko začíná a končí. nemá to nic do činění se slabostí nebo sračkózností. je to princip vší existence. (jo a nevim, co míníš tou erós, pokud tím míníš jen nějaký naplnění fyzickejch potřeb, asi tušíš, že o tom tady nepíšu.)
chápu, že touha po nenaplněný lásce bolí. nevidim nic špatnýho na tom si to přiznat, a místo brečení vyslat signál, že si ze srdce upřímně přeješ naplňující lásku zažívat. zní to moc triviálně?
jen je často potřeba vyřešit nejdřív něco, co by asi taky bylo téma pro tebe. i ta tvoje představa anděla (mimochodem, každej i reálně máme svý duchovní ochránce a průvodce, což se opravdu nedivim, protože život na tomhle místě je pěkně těžkej..) by mohla bejt pro tebe dobrým předmětem sebezkoumání. čílíš se, že nikoho nepotřebuješ. no, primárně možná ne. kdybys byl v pohodě s láskou k sobě sama, třeba bys netoužil po tom, že ti někdo druhej vykompenzuje něco, co fatálně chybí v tobě ke vztahu k sobě sama. každá zdravá láska musí začínat u jedince, kterej sám sebe zdravě miluje. jinak bude vztah patologickej. jasně, každej v sebelásce máme svoje větší či menší limity, ale když je to hodně blbý, vztah ani nemůže přijít. nebo stojí za pendrek. protože tě ke vztahu nevede nějaká dejme tomu čistá potřeba lásky a sebesdílení, ale spíš snaha o náplast na něco, co tě stejně dřív nebo pozdějc dožene, abys vyřešil nejdřív to.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Pohromy připomněly povinnou úctu k bohům. (Livius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©