Zpovědi

prostě nemužu...nemužu zapomenout na ty dvě krasný hnědý oči....na to jak se na mě divali když jsem odchazela...tak jako....neodcházej mi...pojd ke mě,vrat se mi....aaaaaa to proste nejde...ja vím že musím ...ale nejde to...ny ten pohled se nezapomíná...a zvláš z těch dvou náádherných hnědých očí...jak je mam dostat pryč???

to nepujde...jen tak se ven z mojeho srdíčka nedostanou :(

Proč mám pocit, že všichni lidi kolem mě, které jsem považovala za kamarády, byli kamarádi jenom když se jim to hodilo a bylo by jim úplně fuk, kdybys skočila z mostu...

Existují dva lidi, u kterých jsem si jistá že jsou to kamarádi, jenže se vůbec nevídáme, jenom přes ICQ...

proc mi neodepisujes strasbe me to boli kdyz o me nejevis zajem a to ze si na me porad koukal to bylo nadherny ale vim ze uz se asi nikdy neuvidime

Proc me trapiiiis?

Ja vám nevím lidi ale k čemu je tu zpovědnice.Když si vezmete, že v kostele vám kněz odpustí a očistí od všeho špatného.Proč tedy tady to taky takhle není. K čemu tomu člověku je když bude vidět že mu nikdo neodpustil..Já myslela že zpověd má pomoc a ne ještě víc strazit na kolena..!!

Jen úvaha

31.10 to bude rok, co jsem na dobro skončila se satanismem . . . hodně to pro mě znamená, i pro mé přátele. Jsem hrozně ráda, že jsem to všechno zvládla, protože teď se cítím vážně sgvěle a můžu být na sebe hrdá . . . . !! Už žádné řezaní, ani deprese, jen štěstí . . . .

Díky za vaši pomoc, když jsem to potřebovala . . . . radujte se se mnou prosím . . . .

Za chvíli to bude rok, rok co na neho nemuzu zapomenout. Myslela sem si, ze uz je to vsechno zamnou,ale kdyz sem ho potkala, za se brecim. Ja uz se nechci trapit kvuli nemu. I kdyz si za to muzu sama, ja vim byla to chyba. MOC toho LITUJU. Byla sem na neho zla a protivna. Promin mi to!
vi nic po cely ten rok.

Proste sem to musela nekomu rict, nikdo jiny nevi nic po cely ten rok. Forgive me for my mistakes!

nevim jestli jsem vám tu psala před třemi nedělemi že mi umřel děda a že sem se kvůli tomu moc trápila...nejhorší na tom je že se mi zdá že už nic nezvládnu jelikož i přesto že mi předtim ten děda umřel tak mě to tak nezbouralo jako když mi minulej tejden zemřela další ke mě příbuzná osoba kterou jsem měla nadevše ráda moje prababička vůbec jsem nevěděla co dělat a psychicky jsem se zhroutila také sem byla na jejim pohřbu a když sem ji viděla tak jsme řvala na novo jako malá želva nejhorší je že se z toho pořád nemůžu nějak vzpamatovat a brečim neustále před usnutím...do toho mám problémy se svým klukem...a k tý babičce je eště jedna věc ae to je moc složitý a trvalo by to než bych to sem napsala jelikož to mě bolí eště víc protože moji "milovaný"příbuzný z fotříkovi strany(s kterými si již dva roku úspěšně nestýkám a ani s nim)udělali babičce než umřela hnusný podrazy ona je totiž z jeho strany a byla to jediná osoba s kterou jsem se z té strany stýkala možná už se v tom nevyznáte velice se omlouvám ae neměla jsme to kde říct...a ty podrazy jak sem psala tak byli například že ji vypakovali z jejího baráku do nemocnice a za jejími zády se chystali ho prodat nebo že na smrtelný posteli ji nechala mýho otce sestřenka podepsat papír k závěty aby dědila atd....když sem je viděla zas všechny na pohřbě tak sem byla jimi zhnusena a ani jsem se s nimi nebavila snad mě všichni chápete...jinak se mějte všichni fajnově a líp než já...napsala jsem sem tu důležitější část toho co jsem potřebovala říct ten zbytek jsem nenapsala jelikož jak sem úplně na začátku napsala byla by tato zpověď o hodně větší než je...

nemám co dodat

totálně sem se zabouchla do lukáše jenže to má háček lukáš je kluk mí sestřenky kterou mám strašně ráda a je pro mě strašně důležitá....nevíte jak bych se mohla odmilovat?

Stačila jedna diskotéka a ten nej týpek je fuč! A já jsem tam k sakru nešla!!! Mohla jsem tomu zabránit:D

Hezčího kluka jste neviděli:D:D:D:D

Jsem pěknej srab... Za celých 14 dní jsem si nedokázala s Panem H. promluvit... Bojím se, mám strach... Ale za celých 14 dní se nic mezi námi nestalo, což je dobře... Doufám, že mi to takhle vydrží... Navíc mě pozval na kafe jeden fajn kluk... Teda byla to sázka a on prohrál, takže ho nezvu já, ale on mě... Ještě jedna věc - moje kamarádka mi říkala, že její přítel si myslí, že chodím na akce prváků naší fakulty kvůli tomu, abych tam sbalila nějakýho týpka, což opravdu není pravda... Docela mě dostalo, co si o mně myslí...

...

Příští čtvrtek mi přejede moje Sára, moje sladká italka Uvidíme se víc jak po dvou měsících!!! Ale jen na 3 dny...pane bože!!

Občas mi to tu přijde jako trapárna s nesmyslnými zpověďmi, které jsou o ničem. (Říkám, že jen občas.)

Nestojím o komentáře, je to jen má zpověď!

ahoyky lidi...já nevím jestli je to problém každopádně to musím nějak někomu říct...prostě loni jsem se potácela v depresích řezala jsem se...hodně hulila a strašně jsem se z toho snažila vyhrabat...četla jsem memento, my děti ze stanice zoo a spousty dalších a připadalo mi to neobyčejně romantický...chtěla jsme taky něco takovýho...našla jsem si kluka narokomana....ale to už je ted pryč...mám hodného přítele jsem šťastná ale poslední dobou mám podivej pocit prázdnoty...nevím čím to je...:( proč to je...jsem šťastná....jenže já nevím ...

Připadam si jako blázen ... cely život si stěžuju na to jak sem nešťastna a jak je život nespravedlivý ... a když jsem štastná,myslím doopravdy štastna tak to všechno pohnojim ... připadam si jako fetak .. rada bych si šlehla trochu štestička ale v nitru se neustale snažim předavkovat se utrpením ...

je mi fakt mizerně ....

V mým životě je víc chlapů, než kterejch bych tam potřebovala. Historie se už zase opakuje. Přesně před rokem jsem měla kluka. Měli jsme problémy, už to ani nebyl hezkej vztah a najednou se v mým životě objevil (znova) jeden kluk - David, ten, se kterým už jsem chodila tolikrát, ten, kterej se mi nikdy nelíbil, kterej nikdy neposlouchal stejný věci a ten, se kterým jsme měli vždycky tak rozdílný názory - a přes to všechno mě vždycky děsně přitahoval. (Neříká se tomu chemie? :)) No nic, vytáhnul mě z tamtoho vztahu, užili jsme si jako vždy náš asi měsíční příval vášně a ádios, zase za pár měsíců se to zopakuje. Jenže - teď, přesně po roce, mám naprosto skvělýho kluka, se kterým si rozumím, se kterým můžu mluvit, kterýho miluju a on miluje mě... A co se neděje? Zase se objevil David. Někdo, kvůli někomu bych byla schopná pálit mosty, mám pro něj šílenou slabost. Nechci ubližovat současnýmu příteli, protože vím, že si to nezaslouží, ale jsem taková, dá se to tak klidně i říct - svi*ě, mrcha, která je nestálá a dá se říct, že mi "jeden nestačí." Nikdo mi nemusíte radit, ať se na Davida vyseru, to vím, ale nevím, jestli to dokážu, spíš mi jde o to, mám tohle říct Danielovi (můj současný pířtel)???

radši nic dodávat nebudu...

Můj přítel mi slíbil že nebude 3 tejdny hulit, protože sem mu řekla že mi to vadí. Dneska je to 3 tejdny co to slíbil tak sem se ho zeptala jestli to vydržel.Řekl že nevydržel. Je to lhář a nemůžu mu asi dál věřit i když bych chtěla....dá mi strašně moc velkou práci někomu začít věřit a u něj mi to taky trvalo dlouho než sem mu začala věřit...a on to takhle posral...řekla jsem mu budto hulení nebo já...řekl že já...nechci mu nic zakazovat ae nechci ani chodit s vyhulencem! já mu taky slíbila že se nebudu sebepožkozovat a snažim se to nedělat! tak proč se nesnažil i on? proč je to další člověk který mi lhal?

Proč mám takovej pocit že mi takovej luxus jako je opravdový přátelství, láska, štěstí nebo třeba i obyčejný život byl odepřen?? Proč se prostě musim furt topit v depkách a myšlenkách či vzpomínkách který na mě pomalu dopadaj jak kovový závoj pod kterým už nemůžu ani dýchat??? Proč každý večer když se po třech hodinách rozhodnu že usnu doufám že už je to naposled, že zítra se už neprobudím?? Proč v sobě cítím jen chlad který je stále studenější, jen prázdnotu a tmu ve které tápám a nemohu najít nic co by mi tu tmu prosvítilo??? Proč se cítím jen jako prázdná skořápka, jen...jen individuum který sice vypadá jako člověk ale je bez duše,bez většiny citů, bez života??? Nemusíte odpovídat.

jo a proč se lidi staraj o mou sexuální orientaci???

Proc se hloupe myslenky vraceji jako bumerang, proc se nedokazu zbavit toho neuveritelneho pocitu vinny, vinny na necem co sem ani ovlivnit nemohl. Tri roky. Kratka nebo dlouha doba? Tolik bych chtel se zase po tom parku projit a jen si povidat. Jit a zase ji videt... ne takovyto romanticky prochazeni se drzeni se za ruku a tokat otom jak se laskou muzem sezrat. Jen jit vedle sebe a zase si jen tak povidat o hloupostech, otom jaky by to bylo kdyby veverka mela kridla a konecne se mohla proletet.... Jak by asi vypadaly zhudebnene myslenky... Vzpominam a nemel bych. Myslenky se odvraceji tam kam by nemely a ja vim proc ale nevim jestlije to spravne nebo spatne. Nevim kam se podivat protoze ta naruc nikde neni. A co chci od vas vsech tady? Ani uz nevim. Snad jen proc se zkousite tak hloupe si ublizovat a zabijet se. Ublizujete lidem co vas miluji. A tarpite je i roky potom co se vam to konecne povede, a jak to dopada? Ze vas miluji i po tech letech. Mely by vas nenavidet ale na to nemaji. Jen padaji do tmy, mozna i obrovolne. Tak proc zase brecim v koutku a vzpominam na nekoho kdo tu uz neni... Proc se trapime lidmy...

zpoved nezpoved, problem neproblem. deeepka jako svine a podobny kkotiny ? ne to ne. snad jen. Splin nad tim co tu neni. Nad zitrkem.

jak člověk změní postoj k něčemu? k něčemu důležitému... je to důležité pravděpodobně i pro celý život... dřív to bylo v pořádku, ale něčím se to změnilo a já nevím, co s tím... neumím se k tomu postavit čelem

omlouvám se za žádost o radu

Mám pocit že tím co píšu a řikám jsem někomu způsobil blíže neurčené špatné pocity a to jsem nechtěl. Doufám že to chápe

city? důležité aby člověk žil ale co když kvůli nim umírá?