Zpovědi

Jsem nejvíc happy člověk.S Kubou se to vyřešilo.Sice pořád fetuje ale já už na to seru.Pročistila jsem si hlavu.A úplně moc mi to pomohlo.Jsem naprosto vyrovnaná samozřejmě do tý doby než vlazu do toho ústavu co si říká škola to zas budu na dně protože zkoušky jsou za dveřma a já mám pocit že čím víc se to blíží tím míň toho umim.Ale to je fu** nějak to zvládnu ono je to v podstatě jedno pokud mě vezmou na tu školu kam sem si dala přihlášku tak je to jedno.Jsem strašně vděčná za vaše rady,protože jsem je poslechla a úplně sem vypnula.A moc mi to pomohlo.DĚKUJU!!

Jenom jsem chtěla abyste to věděli

Strach z lásky...ano, možná je to normální, pro někoho chvilkový zápal...Ale já se ládky bála vždy...Začalo to hlavně v mých osmi letech, kdy se rodiče rozvedli, když jsme všichni žili šťastně, ale najednou spolu s tátovou bouračkou na povrch vyplavalo i to, s kým se vyboural...ze šťastné rodiny se staly trosky....táta se odstěhoval a máma ve dne v noci brečela...a pro nás děti (ještě s bratrem, tehdy mu bylo 6) to taky nebylo moc dobrý...pak si máma našla přítele...byl fajn. Když chtěl, byla s ním strašná sranda a uměl prostě lidi pobavit. Ale jen pár dní, pak byl nepřijemnej, hádal se a nadával. Viděla jsem, jak je máma nešťastná. Několikrát s ním skončila, ale pak se k němu zase vrátila. Proč prý? Milovala ho. Pak jsem si přítele našla já...bylo to nádherný, tak, jako to ze začátků krásný bývá...bydlel za Prahou, takže za mnou do Prahy dojížděl...viděli jsme se vždy tak jednou, dvakrát za týden, občas i jednou za dva týdny...Bylo nám krásně, pořád to bylo hezčí a hezčí...nakonec jsem se s ním vyspala....kvůli němu....aby se mu to líbilo....pak to začal vyžadovat pořád, kdekoli, kdykoli....začala jsem si připadat jako stroj...ke všemu se pak přistěhoval do Prahy, ke svýmu bratrovi...jeho bratr je povrchní id**t....a můj kluk, dříve tak skvělý, se začal měnit, začal bejt přesně takovej, jako je jeho bratr. Stala se z něho nechutná a nicotná kopie a ke mně se choval jako ke kusu hadru. Nemohla jsem to s ním vydržet, nakonec jsem se s ním rozešla, i přes to všechno, že jsem ho pořád strašně milovala... Přešla jsem to, navázala nový vztah a bylo mi fajn... jenže nový vztah taky rychle skončil, bylo to jenom takové to chvilkové zapálení, radost z toho, že je tam něco nového. No a pomalu a jistě se mi začal vracet ten pocit, že moje láska úplně nevymizela a občas mám pocit, že bych dala všechno za to, kdybych s ním byla znova. Bojím se, asi bych byla blbá, kdybych ten vztah zase navázala. Ale v tomhle jsem stejná jako mamka - taky se ke svému příteli vrátila, i když věděla, že se to zlý vrátí, ale milovala... Já teď také miluji....

Zatím v sobě všechny pocity dusím, ale bojím se, že vyplavou na povrch....

Doktoři mi řekli, že mám dva roky života! Vím, že poslední rok budu umírat v bolestech a chci to ukončit už teď. Jenže nevím jak a mé způsoby nejsou úspěšné.

Dlouho jsem tu nebyla. Taky jsem neměla dlouho depku. Tak nějak jsem se z toho na chvíli dostala. Ale bohužel je to tak trochu zpět. Snažím se s tím bojovat, ale asi to prohraju. Posledni impuls byl ten, že jsem si myslela že se mi začíná dařit. Omyl. Poznala jsem fajn kluka, ale ten fajn kluk píše mě i kámošce takové hezké zprávy, jako by nás chtěl, ale obě...Dopadá to tak vždycky. Ne stejně, ale dost podobně. Prostě vždycky z toho vylezu asi nejhůř já. I když si říkám o nic nejde, pro jedno kvítí slunce nesvítí, ale co když to tak bude pořád? Co když budu pořád sama? Klukům se nelíbím, na to jsem si zvykla, ale...Prostě mě to deptá a asi víc než by mělo.

já...nevim jestli to nemá spíš patřit do deníčku,ale...já potřebuju radu...
kámoška si na podzim vzala do hlavy,že je tlustá a musí zhubnout...už dala dolu deset kilo a teď se mi svěřila,že má problém...u každýho člověka komentuje jeho tlušťku...už skoro vůbec nejí,dělá se jí blbě ze všeho mastnýho,moc toho nesní,půlku brambory maximálně nebo tak...už nejí nic,co dřív milovala atd...chtěla po mě radu,co s tim dělat,ale já fakt nevim...potom mi řekla,že chce dát ještě 6kilo dolu,teď jí to sluší,k její vejšce a postavě to je akorát a všichni jí to říkáme,ale...ona dělá jako,že neslyší a...já se bojim,aby to nebylo pořád jen hubnout,hubnout a hubnout a nedošlo to až...k anorexii....

terýsku,promiň,ale já nevim jak ti pomoct...a strašně moc bych chtěla,pže tě moc miluju,ty to víš,seš moje bestová kámoška a já ti nedovedu pomoct....:'(:'(:'(

Oni budujOu vztah.. Dneska mi tO matka řekla... Že jí pry řekl:" Nemůžeš si se mnou budOvat nový vztah, dOkud tO nemáš vyřešený s manželem.." Chápete? Ten pedOfil a úchyl, cO mi nabízel, že se se mnou vyšuká buduje s mOu matkOu vztah... TO si hO matka jakO pOtOm vezme a budem žít pod jednOu střechOu jakO "šťastná rOdinka"? nemůžu to matce říct... Nemůžu tO říct nikOmu... Přísahala jsem, že to nikOmu nikdy neřeknu,ale já tO už v sobě prostě dusit dál nemOhu!

ten chlap mi zničil živOt!

jsem nAstvANA......mocinky me mrzi A stve ze porAd nemAm zAdneho klukA!.....kAMoskA uz mA ASik 6. A jA porAd nic ...drive jsem si to ANi tAk moc neuvedomovAlA Ale ted kdyz mAJi kAmosky kluky A jA ne tAk me ot stve A slA byhc do spousty kluku Ale je tu problem , ze zAdnej nestoji o me!......uz z toho celkem blAznim ze nemAm klukA A jsem sAmA!..jeste kdyz vydim zAmilovAne pAry jAK se libAJ,..... tAk si ploste rikAm ploc i jA nemAm tAke stesti??!!...

hlozitAnsky me to stve!...ALe vic me to mrzi ze jsem porAD solo.....A citim se nekdy sAmA!....

Takže....strašně moc dlouho jsem tady nebyla a potřebuju se alespoň někde vymluvit, protože poslední dobou mě nikdo nevnímá a neposlouchá...
Do pátku jsem si myslela že jsem relativně spokojený člověk. Mám úplně super kámošky, nový kámoše z lesárny z lyžáku(k tomu se ještě vrátím) supr kluka a basket který mě moc baví...
Aha....asi někde nastala chyba. Za prvé na lyžáku jsem potkala jednoho kluka-vpohodě, skvělej na pokec,hodný,milý.... Když se dozvěděl že mám kluka prý z toho byl docela v šoku...za tohle se nenávidím:( Přitom jsem se tam s ním jen bavila,ale tak každý si to může vyložit jinak že...
Teď k tomu klukovi...v pátek(btw v den kdy jsem mu chtěla napsat, jestli náhodou nemá čas ptz sme se dlouho nevideli) mi napsal, že se poslední dobou nějak nevidíme-tím to začalo....došel k tomu že už ho nemám ráda a že chce aby to bylo takové jako KDYSI.....že prý se radši rozejdeme ale přitom mě strašně miluje....já jsem se do toho rozhovoru nějak nezapojovala, ten den jsem měla moc dobrou náladu a nechtěla jsem si ji kazit,tak jsem si ji taky nekazila.... a on mi všechno vyčítal-že kvůli mě nemůže ani spát,že pořád přemýšlí...že jednostranný vztah nemá cenu....všechno tohle řešil i v sobotu.....že kdybych chtěla tak si na něj čas najdu....přidala se k němu i moje nej kámoška, je na jeho straně to je jasný....prý jsem na něho hnusná a on si to nezaslouží...on zase říká že jsem vůči němu arogantní....
a když už jsme tu diskuzi "ukončili" tak začala zase nová....vážně už mě to nebaví, nevěděla jsem co psát, takže jsem psala pořád "nevím..."...tím pádem se to řešilo pořád víc a víc... já už vážně nevím co dělat, potřebuju poradit:( a omlouvám se,že jsem se tak rozepsala ale jinak to nešlo:(

kdyžtak mějte se mnou chvilku strpení:)

je vim je to blbou ale urcite vetsina lidi se setka s tim ze miluje nekoho ale on ji/jeho vlastne nechce....teda ja to ano nevim ale dostala sem radu,od nej splnila sem ji ale stale nic.porad na to myslim a chci si to zmenit,zapomenout ale nejde to....

no je to takej malej problem ale pro me celkem neprekonatelna prekazka...zejtra mam jit hrat s kapelou ale strasne se bojim ze to poseru...jako je to spis jenom takova zkouska prej mi to vsechno vysvetlej ale stejne...umim jenom par akordu a nakje ten rytmus snad dam dohromady ale fak se bojim a sem nervozni...a jeste k tomu se silene stydim....vubec nwm co s tim mam delat je tomuj velkem sen hrat ale hrozne se bojim a stydim...urcite to dopadne spatne jkao dycky vsechno...

jaxe nemam stydet?...

Dnes sem se pvznesla uplne nad vsechno, tak sem zvedava jak dlouho mi to vydrzi dekuji vsem za podporu a nazor co se tyce me kamaradky, sice me tam nepustili, ale vytukavala sem JI morseovku na dvere, operace dopadla uspesne a snad to povede k dalsim uspesnym vecem.

dekuji za nadeji

Moje máma se pokusila o sebevraždu... Řikala že jí nemáme rádi a že já ji vůbec neposlouchám a... spoustu věcí. Nevím co mám dělat (:( Vím, že budete řikat, ať jsem na ni milá a tak,ale já se o ni bojim. Že to zkusí znovu, že by potřebovala pomoc. Ale to ona si prostě nepřipustí.

Je to jako noční můra... :(

Nechápu....sem vůbec člověk?Mám srdce?Tluče,ale jakoby nebylo....trápím se,když bych mohla být štastná....je to jako alarm jen se mi,koho neznám zas tak dlouho začíná přibližovat a poznává víc mých"tajností"a já ho odkopnu...i když bych s ním byla moc ráda.....myslím,že se mnou nemůže být nikdo štastný...ne doopravdy štastný....nikdy snad neuvěřím nikomu natolik,abych předním neměla žádná tajemství a vystojí to snad někdo??Není zrovna důvěra věrná sestra lásky?Radši mě nepoznávejte....bolelo by vás to....ale ne tak jako mě.....

nejhorší na tom je,že mě baví se trápit....baví mě být jiná něž ostatní...ale já jiná nejsem...sem jenom zbabělá a zlá...

Bože za co.Tak blbou,pitomou a namyšlenou máti snad nemá nikdo jen já.Někdy sou chwilky že si s ní rozumím a že se s ní dá i mluwit.Pak se to najednou wšechno zhroutí jako domeček z karet.A začneme se hádat.Chci aby to už wšechno konečně jednou pro wždy skončilo

At to už skončí

no tak som sa teda rozhodla...zostavam so svojim frajerom uvidime ci je to spravne...vcera som mala rozluckovu noc s druhym..nic velkeho snad mi to odpustite...dufam ze to bolo posledny krat a ze budeme kamarati...ale mam pocit ze je to zacarovany kruh..stale si poviem posledny krat potom sa matko so mnou nebavi aby na mna zabudol a ja zase spadnem kde som bola...

miestami si myslim ze mi to vlastne takto vyhovuje...ale v skutocnosti nie, furt im hovorim aby so sebou nenechali zametat a oni nechavaju...

takjo,nwm jak mam začít,celej mu příběh je strašně moc složitej ale snad to dokážu...V zimě mi napsal ´muj bejwalej že mě mocinky moc miluje a že ce aby sem se k němu wrátila a páč já ho miluju tak sem mu řekla že jo....každej den mi řikal že mě moc milje a že ce bejt pořád jenom se mnou ale pak ....za dwa tejdny...se se mnou rozešel...prej že sem na něj moc mladá...njn 2 roky sou welkej wěkowej rozdíl!:(nejdříw sem si toho ani moc newšímala páč sem si myslela že to takhle skončí ale pak asi za tejden sem ho potkala a začalo se mi po něm stýskat...asi měsíc sem skoro poříd jenom brečela...we dne-we škole,doma,w noci-skoro nikdy sem nespala,zhoršila sem se we škole a na wšechno sem začla kašlat...wšecfhno mi bylo úplně jedno...a pak jednoho dne sem zase brečela a měla sem po ruce nůž...wzala sem si ho a začala sem si rýt jeho méno na ruku..ale tim to neskončilo...asi ze tejden sem si začala rýt žiuletkou na nohu...měla sem na stehnu vyrytý jeho jméno...no a pak sem se pokusila zabít...byla sem kwůli tomu u psychološky ale nic mi nepomáhá...dneska mi to zase chytlo...wysrala sem se na školu a byla sem u kámošky kde sem si celou dobu řezala do nohou....sem na tom záwislá ale já neci...neci to už dělat!!!!

Pls poradte mi jak s tim skončim a co mam dělat abych konečně zapoměla na toho h****a!!!pls wšem moc díky

tak....jsem tu asi pět měsíců a musim říct,že je to tady naprosto sqelý...strašně my to pomohlo....měla sem takový blbý období,samí depky a nálady a prostě tak mno....bohužel,ale když sem narazila na tenhle web,začalo se to zlepšovat.....bohužel i já se řadim k těm,kteří si ubližovali,ale díky spoustě dobrejch lidí,kterejch si za to strašně vážim,ale i díky tomuhle místečku sem se z toho pomalu dostávala....zezačátku to bylo těžký,ale pomohlo mi i to,že místo,abych si něco udělala,tak sem šla sem a ze všeho se vypsala...pak komentáře,rady a tak...i když se to nezdá,tak myslim,že se tady tak nějak všichni navzájem držíme nad vodou...a docela by mě zajímalo kolika lidičkám se tady už pomohlo...mam to tu ráda....tohle všechno mě určitě změnilo.....

neni co dodat

Už som akoby na dne,všetko to čo som chcel my chýba,byť proste s dievčaťom ktoré milujem,som s nou presne táý chvíla,prídem pozdraviť a ona my povie že sa jej ľúbi moj kamrát. A ja som si povedal: Prečo som ju zoznámil s mojimy kamošmi?ona sa mu lúbi ale on ju nechce pretože vie že by my urobil velykú dieru v srdci a že by som ho neznášal,proste len tak ma nechá že sa jej ľúbi druhý,a obidvaja sme si povedali že sa milujeme a stále budeme spolu. A som v riti zase bez dievčaťa,a zase my to chýba

Toto ja nepochopím,časom možno áno

Kluka kterýho jsem milovala a možná ješště miluju, tak jsem mu napsala že je to d**il. Dozvěděla jsem se totiž že o mě roznáší to nejhorší. Nevím co si o něm myslet.

Comám teď dělat? Myslela jsem si že to je ten pravej.

moje pocity:


… Jsem lidskou osobou… spíše jen schránkou… Jsem chladná jako led, ztratila jsem emoce a pocity… Neumím dát najevo radost a lásku… Můj pohled je lhostejný, oči touží vidět krev a smrt… Touží vidět větší utrpení, než jaké prožívá jejich nositel…

…Vnímám světlo… malý plamen, ale ostrá záře prudkého světla… Vítr mi šeptá slova smrti do ucha… A zároveň zhasl moje světlo… Moji jedinou naději…Moji jedinou šanci… Mezi prsty mi teče krev…má rudá vzácná kapalina… Nechává za sebou cestičky a míří k zemi…

…Vím, že už nemám sílu… sílu dál bojovat… že jen přežívám… přežívám na utopické myšlence, však se jen topím v temnotě… Jiskry v mých očích pohasínají, už se mi nechce ani dýchat… zavřít oči a nic nevnímat…

…Přesto se ptám… „Kde jsi? Kde jsi ty vysvoboditelko? … Kde jsi má spáso… můj temný sne…“

…Brousí svou kosu… Jak krásně zní ten zvuk jejího ostří… jak krásný musí být lesk toho kovu…

…Byla jsem jako divoký kůň, nespoutaný a s bojovným duchem… přesto své srdce jsem držela na dlani a bylo snadno zranitelné… a ta dýka do něj prochází… klesám… padám… topím se…

…Srdce mi krvácí… rána se už nemůže zahojit… není šance záchrany… „Tak kde jsi? Proč otálíš?“

..Bolest v mém těle narůstá a já se bojím… Jen ležím, ve stínu a ještě dýchám…Cítím krev, která mi teče z těla…Ten spalující žár, ten drak v mém těle mi rozdrásal vnitřnosti… ta má touha… to ona mě zničila…

…dříve jsem byla nevinná… pak jsem se změnila v něco, co nedokážu pojmenovat… má duše je prokletá… Není pro mě jiné východisko, než počkat na ten hlavní úder… úder, kterým to všechno skončí…

…Po železném ostří bude zase stékat krev…má krev… stejně prokletá a chladná…a ona! Ona se bude na mě usmívat, ta Spasitelka v černém hábitu… bude se těšit… bude se těšit tomu, že bude mít někoho po boku… že nebude sama…na své nekonečné cestě…

…Vítr zadul už silně, vrány, které nade mnou bdí… roztáhly svá křídla a letí pryč… jejich krákání mi trhá uši…tak ostrý zvuk… bolí to…

…Dech se mi krátí… přestávám vnímat… nejsem schopná už zaostřit zrak… všechno je rozmazané a točí se… někde v tom středu se objeví… Ona, ve svém černém plášti… se svou kosou…Svou kostnatou ruku mi podává… Je tak studená…

…

...