Strach z lásky...ano, možná je to normální, pro někoho chvilkový zápal...Ale já se ládky bála vždy...Začalo to hlavně v mých osmi letech, kdy se rodiče rozvedli, když jsme všichni žili šťastně, ale najednou spolu s tátovou bouračkou na povrch vyplavalo i to, s kým se vyboural...ze šťastné rodiny se staly trosky....táta se odstěhoval a máma ve dne v noci brečela...a pro nás děti (ještě s bratrem, tehdy mu bylo 6) to taky nebylo moc dobrý...pak si máma našla přítele...byl fajn. Když chtěl, byla s ním strašná sranda a uměl prostě lidi pobavit. Ale jen pár dní, pak byl nepřijemnej, hádal se a nadával. Viděla jsem, jak je máma nešťastná. Několikrát s ním skončila, ale pak se k němu zase vrátila. Proč prý? Milovala ho. Pak jsem si přítele našla já...bylo to nádherný, tak, jako to ze začátků krásný bývá...bydlel za Prahou, takže za mnou do Prahy dojížděl...viděli jsme se vždy tak jednou, dvakrát za týden, občas i jednou za dva týdny...Bylo nám krásně, pořád to bylo hezčí a hezčí...nakonec jsem se s ním vyspala....kvůli němu....aby se mu to líbilo....pak to začal vyžadovat pořád, kdekoli, kdykoli....začala jsem si připadat jako stroj...ke všemu se pak přistěhoval do Prahy, ke svýmu bratrovi...jeho bratr je povrchní id**t....a můj kluk, dříve tak skvělý, se začal měnit, začal bejt přesně takovej, jako je jeho bratr. Stala se z něho nechutná a nicotná kopie a ke mně se choval jako ke kusu hadru. Nemohla jsem to s ním vydržet, nakonec jsem se s ním rozešla, i přes to všechno, že jsem ho pořád strašně milovala... Přešla jsem to, navázala nový vztah a bylo mi fajn... jenže nový vztah taky rychle skončil, bylo to jenom takové to chvilkové zapálení, radost z toho, že je tam něco nového. No a pomalu a jistě se mi začal vracet ten pocit, že moje láska úplně nevymizela a občas mám pocit, že bych dala všechno za to, kdybych s ním byla znova. Bojím se, asi bych byla blbá, kdybych ten vztah zase navázala. Ale v tomhle jsem stejná jako mamka - taky se ke svému příteli vrátila, i když věděla, že se to zlý vrátí, ale milovala... Já teď také miluji....
Zatím v sobě všechny pocity dusím, ale bojím se, že vyplavou na povrch....
Diskuse ke zpovědi
No já nevím, nechci oponovat.......srdce ti napoví???? Hm, pak to moje nejspíš lže.... a to je moje.... Tobě přeju Letadlo aby ti to úplně nejvíc dobře dopadlo...
Srdce ti napovi...ver tomu..pokud to tak ma byt..tak to tak bude...dej vsemu volnej prubeh...
Milovat je krasne...ale kdyz se nekdy neco pokazi..hodne to boli...
zalezi aj na jeho postoji ci bol nestastny ked si sa s nim rozisla ci vidi v sebe chybu ci je ochotny sa zmenit aspon as snazit...ja som bola v situacii ako tvoj chalan bola som ta zla takmer vzdy a preto myslim ze jednu druhu sancu si zasluzi...
Rid se srdcem. Ale pozor, aby to nebylo z blata do louze...
to se stává... ikdyž ti někdo ublíží, tak ho přesto můžeš milovat... ale nedovol aby ti znova ublížil, pokud se takhle změnil, tak na něj zkus zapomenout, já vím že to je těžké, ale je to určitě lepší řešení než aby ti ubližoval dál... najdi si někoho lepšího, někoho kdo s tebou bude hlavně proto jaká jsi uvnitř, s kým si budeš rozumět ve všem
Náhodné moudro a přísloví
Dobrý člověk nedokáže křivdit. (Publilius Syrus)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©