Zpovědi

tahle nepříjemná věc se mi stala nak onci školního roku...stala se mi taková nepříjemná věc a jedna holka za mnou po tom dost chodila...myslím si že jen kvůli tomu aby se zviditelnila...
měla ráda jednoho kluka...a chtěla abych sní a snim a z pár lidma šla ven...tak jsem šla proč ne.ten kluk se mi taky líbil ale ona to nevěděla...proč jí to taky říkat když jsem věděla že se urazí...jenomže on jí potom řek že se mu líbím...bylo jí to líto a už se se mnou moc nebavila...já jí řekla že bych nikdy nepodrazila...asi po týdnu jsem to nevydržela a řekla jí že se mi líbí..nechtěla jsem to před ní skrývat..myslela jsem že to vezme protože na tom nebylo nic špatnýho...ale ona se urazila a nesnáší mě kvůli tomu...řekla jsem jí že se jí nebudu omlouvat že nemám za co..a ona o mně ve škole rozhlašovala že jsem mrcha a podrazačka jako bych jí ho přebrala a chodila snim ale já nic takového neudělala nechápu to...kdybych byla taková mrcha jak o mně říkala...nemusela jsem jí to vůbec říkat a potichu jí ho balit...mohla jsem snima chodit dál ven a bylo by mi jedno že je na mě naštvaná...mohla jsem jí ho zbalit i po tom co se na mě naštvala....
a co mi na to řekla ona?že kdybych bylas taková kamarádka jak si myslela že bych ho vůbec ráda neměla...jenže když se mi někdo líbí tak tomu přece neporučím...ona mě taky donutila abych se rozešla z jednim klukem a po půl roce jsem se dozvěděla že ho milovala...taky jsem se na ní za to nezlobila a ona když jsem jí tohle připoměla řekla že je to něco úplně jinýho!!!!!nevím...ale přijde mi že je to její chyba né moje......

ať nad tím přemýšlím jak přemýšlím pořád nechápu její chování...

No tak asi to bude dlouhý...
Takže začalo to u kamaráda na chatě... Tam sem se seznámila s jedním klukem. Líbil se mi hned jak sem ho viděla... Kamarádce taky /ale to není důležitý/... Setkávali sme se vždycky u kamaráda na chatě... Dlouho nic nebylo, téměř jsme se spolu nebavili nic... I když se mi líbil, tak sem si ho moc nevšímala, protože v tu dobu měl holku... Nevím, kdy nastal ten zlom přesně, ale asi někdy na začátku prosince sme se spolu začali bavit víc a víc... Byl moc fajn a zrovna měl problémy se svojí holkou, tak sme to probírali / sice jen na icq, ale to je jedno/... Rozumněli jsme si... Někdy kolem Vánoc se s nim ta holka rozešla... To už sme si psali možná trochu víc jak kamarádi, ale pořád nic... Trochu jsme řešili Silvestra /měl se konat na chatě, kde sme se poznali.../ Tak nějak jsem cítila, že se mezi náma něco stane... Taky že jo... Byla sem s ním celej večer- jen jsme se líbali.. Ale ten večer byl krásnej!! Asi v půl druhý sem musela dom, tak mě šel doprovodit...
Každej / nej kámoška a lidi z chaty/ si mysleli, že to bude pokračovat i já sem si to myslela... Ale najednou přišel nějakej zlom... Zlom, kterej způsobil jakejsi odpor, že je to moc lehký s nim teď začít chodit... Nechápala sem se... Sem hrozná, když mě někdo moc chce, tak ho téměř automaticky odmítám... Tak sem ho začala odmítat... ...Chudák to nechápal / není divu :'( / Chovala sem se opravdu hrozně, otřesně ale to sem v tu chvíli neviděla... Byla sem jak zaslepená... Byl do mě zamilovanej asi měsíc... Pak to asi vzdal... a šlo to tak nějak do ztracena... No teda ne, kamarád říkal, že mě nesnášel... Během února začal chodit s jednou holkou a pak se s ní rozešel /myslím, nevím to přesně, v tu dobu sme se spolu vůbec nebavili.../ Pak asi v březnu (někdy ke konci/ byla další akce na chatě... Tam sme se kupodivu bavili.. A to bavení skončilo úletem... Po úletu se nic nedělo.... Občas sme si psali na icq a nic... Ale teď v červenci jsem si na něj nějak vzpomněla... A začala sem na něj myslet... Tak sem si s ním psala a nějak sem se ho zeptala jestli by nešel ven.. Jen tak pokecat... Byl překvapenej, že chci jít ven, pře když chtěl jít on tak sem se asi vymlouvala .... No tak sme se domluvili a šli jsme.. Bylo to moc fajn.. Ale tak nějak sem to nehrotila, a on taky ne... On stejně druhej den odjížděl pryč a já za pár dnů taky... Pak sme se viděli minulý pondělí... Na chatě, jak jinak... Následoval úlet / teda nevim, z mí strany to už úlet asi nebyl... už sem o tom přemýšlela trochu jinak.../ ... Pak sem mu psala pár smsek atd a on neodepisoval.. zamilovávala sem se do něj..čím víc neodepisoval, tím víc sem ho chtěla... Pak sem to nevydržela a napsala takou "slohovčičku" ... Na tu mi odepsal... že si to naše chození nedokáže představit a že potřebuje čas- at mu dám čas nebo at na něj zapomenu... Nedivila bych se mu kdyby se mnou vyběh, fakt sem se chovala strašně, ale lituju toho... Moc :( .... Sakra co mám dělat... Proč sem si to takhle zkomplikovala...

Nelituju příliš pozdě? :(

Dnešní den zase patří mezi hrozný v mým životě.Dneska mě tata málem domlátil a chytl rapla začal mi nadávat co si vůbec o sobě myslím atd..jen kvůli tomu že si matka zas stěžovala..já už nemám sílu každej den poslouchat bud od mamky anebo tatka a aj báby jakej sem hajzl že kdyby věděli co ze mě bude tak by mě ani rači neměli prostě řeknu jim svůj názor a už jsem u nich za d**ila!!oni mě prostě nechápou a ani se o to nesnažijou já se jim nemůžu ani sničím svěřit protože matka by mě ještě za to naliskala.já už fakt nevím jak to tady mám vydržet to se nedá..žít v neustálích výčitkách a nadávek to už prostě nedávám...!!Kdyby jste někdo věděli jak to bude možný aspon trochu to doma přežít tak poradte díky moc a sorry za chyby...!!

Myslím, že to bude znít velice hloupě, ale poslední dobou mívám doma děsný strach, nevím jestli to je tím stresem, ale kdyz jsu doma sama, tak u nas musi nekdo spat, protoze bych z toho do rána zcvokla.. Mozna to je i tím, ze jsem měla doma pár takových zážitků, které nejdou rozumně vysvětlit.

Nevíte nákou radu? Na žádnou psychynu nepujdu..

jen jsem tak přemýšlela.. proč jsou lidi na sebe tak hnusný.. proč někdo je schopný pomlouvat, nadávat člověku, klterýho ani pořádně nezná, nic o něm neví.. necháou, co z toho ten někdo má, k čemu mu to je?? copak to, že někoho začnu drbat za zády nebo před ostatníma?? a když se ten někdo pak začne bránit, tak to ještě použít proti němu?? není to o tom, že y se něo takovýho dělo mě, ale jen jsem se zamyslela.. když tohle vidim mezi ostatníma lidma.. jen čekám, kdy i já se mezi ně zařadím, protože když se mi něco nelíbí a nesouhlasím s tím, tak se většinou ozvu.. a to se nevyplácí.. proč třeba někdo kritizuje něčí názory a přitom sám ví o tom kulový.. to mě štve, to rýpání, poučování, nadřazenost některých lidí.. dlouho jsem tu nebyla, hodně dlouho.. neměla jsem důvod.. ale teď jsem to musela ze sebe někam vypsat..

tak tady zase sedím... rozklepané ruce, slzy v očích, husí kůže, běhá mi mráz po zádech... proč tohle? je to i moje vina... neměl jsem být takový... ale stalo se, tak jako vždycky... ale ne, to bude dobré, zítra to bude jinak, nic se nestane... je to kvůli mně

to nic není, urbajo, nic se neděje... dýchej...

Lhala jsem svému klukovi,.......kvůli tomu jsme se rozešli..mrzí mě to...

Je to tady..... je konec... ale nechápu to... bez důvodu ...jsem uplně v háji..... řekla že mě miluje, chce se mnou být do konce života a nechce o mě přijít .. ale nechce se mnou být teď... dává to smysl? mě ne.... nevím co mám dělat.... miluju jí jako nic na světě, umřel bych pro ní, zabil bych pro ní..... z toho se nevzpamatuju... nepřežiju to bez ní ... nejde to...

Co mám dělat?

Právě jsem zažila jeden z nejhorších otřesů ve svém životě... Moje nejlepší kamarádka utekla z domu, je už 4. den u mě a já jí kryju. Prý zdrhá před pasťákem. Hledá ji policie... Odmítala telefony rodičů. Nechci ji ztratit!!! Dnes volala mamině, která byla moc a moc rozčílená, ale vypadá to, že jí odpustila a do pasťáku nepujde... Prý zdrhala hodně často. Také lhala svému klukovi, který se o ní bál. Ona se ale domu bojí, její táta prý hodně pije... Nevím co s ní... Bojím se, že mi ji odvezou:'(

Co bude dál?

Chci se odstěhovat!!!

POMOC!!!

Bolej mě záda a nemůžu nikomu říct aby mi je namazal, protože tam mam asi 18cm dlouhej šrám a nikdo se o něm nesmí dozvědět.

Zasloužim si (už konečně) trest smrti?

achjo uz me to stve zrovna sem se pohadala s babi stve me jak me furt kontroluje treba sem dneska jela od svyho kluka a prijela sem v pul devaty aona uz cekala na nadrazi...nvm jak ji mam vysvetlit ze mi bude 15 a budu mit obcanku takze me kontroluje az mots...

prosim poradte

takze tuto neni zpoved ale stíznost a pisu to sem jako posledni vec co ode me muzete cekat!!!hned na zacatku to pisu a stejne me tu kazdej sprca za to ze to sem pisu a vylejvam si to tu zvykam si CHCI JENOM RICT ZE TU NA MM KONCIM pac me lidi pekne serete x( budto nekoho sprcate za to jak pise..a nebo za to ze poslal xchatovyho smajlika a bůhvi za co jeste a myslim si ze semnou souhlasi aj vic lidi jen se to boji rict to uz je moc tuto a ted sprcate me ze pisu taky divne a je mi to absolutne volny ty woe nekdo se de zpovidat..a vy napisete odpoved na styl psani driv bylo mmko lepsi ae ja do toho nemam co kecat..nechodim sem dlouho..ae tedka je to jen..dalsi priblbly neco x(

A PROSIM VAS..ONI VEDI MYSLIM SAMI NA KOHO TIM MÍRIM..NENI TO NA CELY MMko TAK SI TO ZAS NEKDO NEBERTE MOC OSOBNĚ x( par veci jim leze totiz na mozecek

par lidem dekuju za pomoc..je fakt ze mi nekdo dobre poradil..ae to sou asi tak dva tri lidi

ps..jo sou v tom chyby..nepisu carky..pisu nespisovne..bla bla bla..
a taky me sprcate za to ze to nedava smysl..klidne takze tutim bych tu rad skoncil a kdyz si na neco vzpomenu tak vam to sem mrsknu nekdy

takze se mejte a treba se podrezavejte dal to uz neni ma vec x(

Strašne nenavidim moju /niekedy/naj kamosku!!!kolko krat ma zradila,oklamala,poohovarala a stale som jej odpustila!!ale nadysla ta chvila ked sa to muselo skoncit!a tak som jej to ppovedala!ale zacala my hovorit ty si nikdy nbola moja kamoska a dobre som ta vyuzivala ked som nemala s nikym is von.. a tak som jej dala facku!bolo to v skole a potom sa proti mne spriahla cela trieda ublizovali my nadavali! a nakoniec som dostala 2 so spravania len koli mojej hupej kamoske.....

da sa ta facka odpustit????????

Nechci radu, stejně bych se podle toho neřídila. Nechci odpuštění, protože je to neodpustitelné. Nechci trest, sama se vytrestám dostatečně. Nelituju ničeho, co jsem kdy udělala, ať to bylo sebehnusnější. Tříská se to ve mně, jedna strana křičí, co jsem za zrůdu, druhá křičí, že pokud to za to stálo, tak je to ok. Tak jsem si o sobě myslela, že budu čestná a hodná holka, že uklouznout se dá, jednou, možná dvakrát, že se to dá všechno napravit, pokud se budu snažit. A snažím se? Ne-e.
Říkám si, jakej mam vlastně vtipnej vzah. Já se mu tím vším víceméně vysmívám a on si občas prostě vyleje zlost. Ale jinak dostávám jména těch nejroztomilejších zvířátek a jsem úžasná, dokonalá, bla bla bla...
Říkám si: zastav to teď, dokud to ještě jde. "To si spolu ještě vyřídíme" rozhodně nevěstí nic dobrého. Proč to nejde, proč to nemůžu prostě skončit se vším všudy, navždycky?

Čistě zpověď, čistě se vykecat. Nic víc, nic míň.

rozešla sem se s jednim klukem a mám s toho stašny deprese víčitky svědomi...... on mě asi fakt měl hodně rad furt mi něco kupoval někam vzal a ja mu to nevracela. cítila sem že ho nemiluju že miluju jinyho a on to asi taky tušil. je mi ted hrozně. nechtěla sem mu ublížit ted nevim co mám dělat.......

5689

ááá už zas začíná období, kdy můžu říct, že už nemůžu..doma se to na mě sype..ale tot ak newnimam..jedinej můj swět je mauri..myslim si že ho trapim..ale nedělam to wědoomě..ja ho nechci trapit..asi ho trápim swým chowáním..asi máme moc složitej wztah aby ste to pochopili jak bych chtěla..ale to newadi:)miluju ho moc:)a já mu důwěřuju..jenže moc žárlim..na wšechny..na jeho kámoše..na bejwalku..nejwíc mi wadí, že sme řekli že zmizíme z netu..a oni nas nechtějí nechat odejít..nebo newim..nechci ho trápit a trápim sebe nechci tak žárlit.nezasloží si to..moc mě to mrzi mauri:'(nemám přece práwo mu něco zakazowat nebo tak..:'(ale ty lidi mě děsně waděj..kdykoli se o někom z ich mluwi hned mam depku:'(..=sem na něj nepřijemna:'(to si nezaslouží...
ikdyž wím že mauri taky žárlí:'(
btw mauri je muj přítel kdo by newěděl:)

tyo doufám,že to přečtete:Dasi nechci radu..možná to jen chci napsat..pardon:(

Ahojky lidičky, už jsem tady dlouho nepsala, tak se jdu zbavit restu . Dneska jsem dočetla jeden román. Vždycky o prázdninách šáhnu po nějaké té červené knihovně, je to už mým zvykem, takové fajn čtení, ale tohle nebyl historický román, kdy si člověk říká, že se to stalo a nějak to patří k té době, nýbrž nějaký ze současnosti a to ve mě začalo vyvolávat hodně otázek. Hlavně tu, jak vlastně poznám, že jsem potkala člověka, se kterým chci zůstat do konce života? Jde to? A existuje opravdu taková láska pro všechny, nebo je jen pár šťastlivců, kteří se zamilují takhle doopravdy a zbytek bude mít pár partnerů za život, kteří sice budou super, ale nebude to pravé....Už si opravdu připadám jako beznadějný romantik, který čeká asi na něco, co vlastně neexistuje. Občas mám pocit, že jsem jak nevěsta z kresleného vtipu, kdy sedí jako kostra na lavičce v šatek a s kytkou a pod tím je napsáno: „Čeká na toho pravého“. Občas mě samotnou vyděsí, že jsem v pomalu 21 letech s nikým pořádně nechodila, protože když už jsem potkala nějakého chlapa, se kterým bych chtěla být, tak on o mě nestál. Mám takový pocit, že přitahuju kluky, o které já nestojím a mě přitahují takoví, kteří by o mě i stáli, ale stejně to nakonec nevyjde, protože se stane něco, co tomu zabrání.
Já bych se nejraději umlátila tou knížkou za to, že jsem ji vůbec četla. Teď budu sedět a přemýšlet nad tím, jestli náhodou nechci něco, co vůbec neexistuje a měla bych se raději otočit a místo těch chlapů, které chci teď, se snažit chtít ty, kteří chtějí mě....ale to je hodně těžké, protože ani jeden z nich není takový, se kterým bych vydržela. Já jsem člověk, který se stará o hodně lidí, dělá jim vrbu, a podle mých kamarádů také velmi dominantní osoba a já vedle sebe potřebuju někoho, kdo bude oporou mě a ne někoho dalšího, o kterého se budu muset starat. Chci rovnocenného partnera, který mi bude přítele a zároveň milenec....to toho fakt chci tolik? Bojím se, že skončím jako jedna vedlejší hrdinka. Budu s chlapem, kterého budu milovat, ale on mě bude mít rád a bude se mnou spíše z vděčnosti než z čehokoli jiného....a to já nechci....chci lásku....a jsem tam, kde jsem byla na začátku.

Sorry, že je to tak dlouhé, ale já to ze sebe potřebovala dostat.

ahoj -chtěla bych vás poprosit o radu ...víte už přez rok jsem měla ráda jednoho kluka , ale už jsem se z toho dostala ...mno a před pár dny jsem byla na koupališti a tam mě přijala parta kluků mezi sebe -jakože mě pak pozvali na vodárnu atd...jeden se mi tam líbil , ale ten musel pak odejít a jeden se ke mně choval hezky ,takže jsem si řekla ,proč si nezaúletovat...takže to dopadlo , tak že sme se kousali a doprovodil mě i domů...po třech dnech mi zavolal ,jestli se nesejdem - tak jsem řekla jako že jo ...mno pak sme šli spolu i za ruce zase na koupák -všich brali jakože k sobě patříme , ale já sem to brala jako úlet mno a taky měli narážky - jakože on je takovej atd...mno najednou tam , ale přišel i jeden kluk který tam minule nebyl-hned jak jsem ho viděla ,tak sem věděla že dneska budem spolu a taky jo -když parta odešla a zbyli sme jenom já Lad´a a Mart´a - tak jsme šli do vody a tam sme se poprvé kousali s martou mno a taky i něco víc - samozdřejmě když se Lád´a nedíval mno Lad´a šel pak domů a já šla s Mart´ou- ten den byl z nejhezčích mího života . Ten večer jsem se ho zeptala jak to vidí mezí náma a on řekl , že si to řeknem na icq - mno ten večer jsem na icku nebyla , ale když jsem tam pak byla , tak sme si hezky povídali a ták a když jsem se ho na to zeptala tak řekl newim , ale já ho naprosto chápu , protože já to taky newím - samozdřejmě bych sním chtěla třeba chodit, ale co Lad´a...a taky si říkám, že bych mu to měla asi navrhnout jako první třeba se to jenom bojí říct první , třeba newí jak bych na to zareagovala ...Mno jsem z toho zmatená a newím co tětˇ.... ten rok co jsem se trápila mi úplně stačil ,jsem ráda , že jsem se z toho dostala a už bych nikdy tím nechtěla projíta doufám , že s Martínkem to bude jíný - jestli teda vůbec bude ...ale jedno vím jistě a myslím , že to zní šíleně , protože ho znám krátkou dobu , ale miluji ho...jenže co teda Laˇďa - on mě má asi rád , ale jak mu to mám říct- že ...mno newim

za každou radu děkuju!!

když jsem dneska odpoledne dorazila domů, plně na mě dolehly ty noční zážitky...byla sem uplně mimo, dokonce sem se cejtila mírně zneužitá i když sem si za to vlastně moha sama. Ale to není předmětem zpovědi...navečer jsem šla do práce - bylo to vážně super, snad poprvý v mim životě, kdy mě takhe bavilo něco, co prostě dělat musim... lepší než se užírat doma a litovat věcí, který už stejně nejdou vrátit. Všechno ze mě spadlo, cejtim se tak skvěle....:D

už se těšim na zítřek - práce, práce, práce! :))