Ahojky lidičky, už jsem tady dlouho nepsala, tak se jdu zbavit restu 
. Dneska jsem dočetla jeden román. Vždycky o prázdninách šáhnu po nějaké té červené knihovně, je to už mým zvykem, takové fajn čtení, ale tohle nebyl historický román, kdy si člověk říká, že se to stalo a nějak to patří k té době, nýbrž nějaký ze současnosti a to ve mě začalo vyvolávat hodně otázek. Hlavně tu, jak vlastně poznám, že jsem potkala člověka, se kterým chci zůstat do konce života? Jde to? A existuje opravdu taková láska pro všechny, nebo je jen pár šťastlivců, kteří se zamilují takhle doopravdy a zbytek bude mít pár partnerů za život, kteří sice budou super, ale nebude to pravé....Už si opravdu připadám jako beznadějný romantik, který čeká asi na něco, co vlastně neexistuje. Občas mám pocit, že jsem jak nevěsta z kresleného vtipu, kdy sedí jako kostra na lavičce v šatek a s kytkou a pod tím je napsáno: „Čeká na toho pravého“. Občas mě samotnou vyděsí, že jsem v pomalu 21 letech s nikým pořádně nechodila, protože když už jsem potkala nějakého chlapa, se kterým bych chtěla být, tak on o mě nestál. Mám takový pocit, že přitahuju kluky, o které já nestojím a mě přitahují takoví, kteří by o mě i stáli, ale stejně to nakonec nevyjde, protože se stane něco, co tomu zabrání.
Já bych se nejraději umlátila tou knížkou za to, že jsem ji vůbec četla. Teď budu sedět a přemýšlet nad tím, jestli náhodou nechci něco, co vůbec neexistuje a měla bych se raději otočit a místo těch chlapů, které chci teď, se snažit chtít ty, kteří chtějí mě....ale to je hodně těžké, protože ani jeden z nich není takový, se kterým bych vydržela. Já jsem člověk, který se stará o hodně lidí, dělá jim vrbu, a podle mých kamarádů také velmi dominantní osoba a já vedle sebe potřebuju někoho, kdo bude oporou mě a ne někoho dalšího, o kterého se budu muset starat. Chci rovnocenného partnera, který mi bude přítele a zároveň milenec....to toho fakt chci tolik? Bojím se, že skončím jako jedna vedlejší hrdinka. Budu s chlapem, kterého budu milovat, ale on mě bude mít rád a bude se mnou spíše z vděčnosti než z čehokoli jiného....a to já nechci....chci lásku....a jsem tam, kde jsem byla na začátku.
Sorry, že je to tak dlouhé, ale já to ze sebe potřebovala dostat.
Diskuse ke zpovědi
Knižky ani filmy nemají cenu. Je to jenom krásná představa někoho jiného.
Nejlepší bude, když vyrazíš a budeš svojí knížku psát sama.
Dení snění je krásná věc, ale taky nebezpečná, hrozí, že se člověk může ve svém snu zatoulat a taky už se nemusí vrátit. 
A co vypnout khihu a vyzkoušet si real?mm..... 
Přidávám se do fronty na jednoho PRINCE , jsem na tom stejně. Bude mi 22 a nějak na mě pořád nepřichází řada. Ale pořád věřím ....
No, tak asi takto, věř mi, že nejsi sama, Mě je 20 a mám ten samý problém, Murphyho zákony u mě platí skvěle...koho chci já, tak nechce on mě nebo to prostě nejde a kdo chce mě, tak se u mě neobjevuje ten zájem. No jo, asi musíme čekat, chjo
heh, tak Offinčina situace mi připoměla tu moji 
....ráda bych pronesla něco moudrého a smysluplného, jenomže co, když už to všichni tak krásně řekli a vystihli.... snad jen- nehledej úporně ze všech sil, zkus jednou povolit a "ten pravý" přijde...tvoje srdce to pozná 
Uz to necti....je to kniha...tady realita... ju?
Katuš. Přece víš, že život není jako z románku. Jak víš, že bys nevysdržela s těmi, kteří o Tebe mají zájem? Zkusila si někomu z nich dát šanci? Řeknu Ti příklad z mého života. Seznámila jsem se s fajn klukem, psali jsme si přes Skype, skvěle jsme si rozuměli. Pak jsme se sešli. Představovala jsem si ho úplně jinak, najednou byl přede mnou klučík, bylo na něm vidět, že s holkama moc zkušeností neměl, byl takovej "lehce mimo", na můj vkus´, vůbec ne "můj typ". Přesto jsme si fajn pokecali. Řekla jsem si, že by z toho mohlo něco bejt, ale že mi to asi nebude vyhovovat. Na třetí schůze jsem si řekla, ne, z toho nic nebude. Ale pak jsme se líbali a řekl mi větu, která možná změnila můj život. Já: a až přijdeš domů, budeš se hezky učit, ju? On: Tak jo, ale Ty zas budeš chodit do školy, jo?... Díky němu jsem nesekla se školou a dokončila jsem ročník. Na dalších schůzkách stále byly pochybnosti, jestli si budeme dostatečně rozumět atd atd... Dneska? Je to skoro půl roku, co jsme se seznámili a našla jsem v něm svoji zpřízněnou duši. Je to, jak říkáš, Ten Pravý. Jsme spolu šťastní a i když mu občas ubližuju svými deresemi, stále mi pomáhá a snaží se mě držet nad vodou... Promiň za to rozepsání, ale chci Ti ukázat, že člověk, který se nám na první, druhý ale třeba i pátý pohled nezdá, může být nakonec ten pravý. Dej šanci každému a najdeš toho svého, věř mi.
... fakt jak nemoc// omlouvám, špatně jsem odeslala
Sestra mojí kámošky na tom byla rovnako a ted už něcopřes rok chodí s chlápkem starším o 14 let a je spokojená --> neboj se, to příjde. Mně to zrovna přepadlo teď a jsem z toho víc v pr**li než Ty z toho románu 
není o co stát, to mi věř, jednou to prostě přijde, nic s tím nenaděláš a jediné, co ti zbude, je se s tím srovnata žít s tím... je to f
Takovyhle veci neresit... normalne chod mezi lidi a "ono" to prijde samo...
Katušenka: hodně štěstí
Predator?Ty čteš Kinga? Ty nebudeš tak blbej hele.... 
Tak už vím, proč mě láska netrápí, to bude tím Kingem. Zkus to taky holka
Kiowa: Jo to já vím, nechci prince, chci chlapa, který ví, co od života chce, dokáže si zatím jít, chlapa, který je schopen postarat se o sebe i rodinu
princové nebyli, nejsou a nikdy nebudou, jsou jen lidi a mezi těma je třeba hledat, esli hledáš ve snech, tak se nic nezmění
Myslela jsem, že se jmenuji Lesanka.....ne Katušenka 
. Měla jsem ještě do nedávna podobné pocity, ale nějak jsem za poslední dobu ztratila iluze....... 
Tobě ale přeju toho prince
Ale prosim tě... Dyť to, že si s nikym pořádně nechodila vůbec nic neznamená.. Třeba je to všechno jen proto, pže se prostě neobjevil ten správnej.. Snaž se nikoho nijak zvášť nehledat.. Ono to určitě příde.. Neboj.. Držim palečky..
Predator:
Tak z toho nemůžu... (nic proti nikomu, jenom mi to přišlo extrémně vtipné )
Tuhle jsem pročítal Murphyho zákony a podobné věci a stálo tam: "Pokud tu není ten, koho miluješ. Tak miluju toho, který tu je." Víš co tím myslím. Nikdy nedostaneš přesně to, po čem toužíš, ale za pokus to stojí ne?... Možná se párkrát spálíš, ale jednou ti to snad vyjde... Prostě držím palce ;)...
Začni čítať knihy Stephena Kinga a zistíš, že oproti problémom, ktoré majú postavy v jeho románoch, tie Tvoje nestoja za reč.
na člověku nikdy na první pohled nepoznáš, jaký je, jestli dokáže upřímně milovat, jestli je takový, jakého bys chtěla... bohužel nezbývá nic jiného než čekat, až někdo takový přijde... 21 let není ještě pozdě, vlastně nikdy není pozdě
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Pokud se octneme v úzkých je snadné dát životu sbohem; statečně vede si ten bídu kdo dokáže nést. (Martialis)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©