Zpovědi

Už som akoby na dne,všetko to čo som chcel my chýba,byť proste s dievčaťom ktoré milujem,som s nou presne táý chvíla,prídem pozdraviť a ona my povie že sa jej ľúbi moj kamrát. A ja som si povedal: Prečo som ju zoznámil s mojimy kamošmi?ona sa mu lúbi ale on ju nechce pretože vie že by my urobil velykú dieru v srdci a že by som ho neznášal,proste len tak ma nechá že sa jej ľúbi druhý,a obidvaja sme si povedali že sa milujeme a stále budeme spolu. A som v riti zase bez dievčaťa,a zase my to chýba

Toto ja nepochopím,časom možno áno

Kluka kterýho jsem milovala a možná ješště miluju, tak jsem mu napsala že je to d**il. Dozvěděla jsem se totiž že o mě roznáší to nejhorší. Nevím co si o něm myslet.

Comám teď dělat? Myslela jsem si že to je ten pravej.

moje pocity:


… Jsem lidskou osobou… spíše jen schránkou… Jsem chladná jako led, ztratila jsem emoce a pocity… Neumím dát najevo radost a lásku… Můj pohled je lhostejný, oči touží vidět krev a smrt… Touží vidět větší utrpení, než jaké prožívá jejich nositel…

…Vnímám světlo… malý plamen, ale ostrá záře prudkého světla… Vítr mi šeptá slova smrti do ucha… A zároveň zhasl moje světlo… Moji jedinou naději…Moji jedinou šanci… Mezi prsty mi teče krev…má rudá vzácná kapalina… Nechává za sebou cestičky a míří k zemi…

…Vím, že už nemám sílu… sílu dál bojovat… že jen přežívám… přežívám na utopické myšlence, však se jen topím v temnotě… Jiskry v mých očích pohasínají, už se mi nechce ani dýchat… zavřít oči a nic nevnímat…

…Přesto se ptám… „Kde jsi? Kde jsi ty vysvoboditelko? … Kde jsi má spáso… můj temný sne…“

…Brousí svou kosu… Jak krásně zní ten zvuk jejího ostří… jak krásný musí být lesk toho kovu…

…Byla jsem jako divoký kůň, nespoutaný a s bojovným duchem… přesto své srdce jsem držela na dlani a bylo snadno zranitelné… a ta dýka do něj prochází… klesám… padám… topím se…

…Srdce mi krvácí… rána se už nemůže zahojit… není šance záchrany… „Tak kde jsi? Proč otálíš?“

..Bolest v mém těle narůstá a já se bojím… Jen ležím, ve stínu a ještě dýchám…Cítím krev, která mi teče z těla…Ten spalující žár, ten drak v mém těle mi rozdrásal vnitřnosti… ta má touha… to ona mě zničila…

…dříve jsem byla nevinná… pak jsem se změnila v něco, co nedokážu pojmenovat… má duše je prokletá… Není pro mě jiné východisko, než počkat na ten hlavní úder… úder, kterým to všechno skončí…

…Po železném ostří bude zase stékat krev…má krev… stejně prokletá a chladná…a ona! Ona se bude na mě usmívat, ta Spasitelka v černém hábitu… bude se těšit… bude se těšit tomu, že bude mít někoho po boku… že nebude sama…na své nekonečné cestě…

…Vítr zadul už silně, vrány, které nade mnou bdí… roztáhly svá křídla a letí pryč… jejich krákání mi trhá uši…tak ostrý zvuk… bolí to…

…Dech se mi krátí… přestávám vnímat… nejsem schopná už zaostřit zrak… všechno je rozmazané a točí se… někde v tom středu se objeví… Ona, ve svém černém plášti… se svou kosou…Svou kostnatou ruku mi podává… Je tak studená…

…

...

Připadá vám taky někdy že vám někdo ukradl dětství,mládí a vhodil vás rovnou do tohoto hnusnýho světa...od kterého se raději občas otočím zády páč bych některé lidi musel zabít když vidím co vytváří...uvědomění tím se podle mě liší děti od dospělích...bezmocnost cokoli změnit na tomto světě mě dohání k šílenství...proč nemůže být svět šťatnějším...???

Připadá vám taky tenhle svět tak šílený...

dneska jsem byl zkoušený ze ZSV (kdo neví co to je, tak prostě společenské vědy) a vím že jsem se předtím neučil... dostal jsem 4 a vím, že to je moje chyba... ale já se nedokážu přinutit k učení...

chci jenom radu jak se mám k tomu učení donutit...

ahojky... mam fakt skvelou kamoshku páju... do tedka se ji libilo par kluků, ale vcera mi neco rekla... hrozne bych ji chtela pomoct ale bohuzel nwm jak... :( takze k problemu :ma moc rada jednoho kluka ze starsiho rocniku, ale problem je v tom, ze se ten kluk libil us dawno predtim kátě, a ptz se celkem hodne paja bavi s kátou, tak by to asi kačenu pekne mrzelo, ze ji vlastne takhle zradila... a nevypadato, ze by toho kluka prestala mit jedna pozdejc rada... chjooo... co s tim...

doufam ze to chapete ptz moc vysvetlovat a popisovat situace neumim

Asi mám depresi =(!! Ze všeho se mi chce brečet =(, proč mi štěstí vydrží jen tak krátce?? Nic jiného nechci, jen být šťastná!!!

štěstí to je to co mi chybí ...

Může se člověk zamilovat do někoho, koho nemiluje? A do koho si ani nemyslí, že ho ani milovat nedokáže?

Může člověk přestat milovat toho, koho miluje? A zamilovat se do toho, koho by měl milovat?

...world je divnej...

miluju jednoho kluka...on mozna ke me taky neco citi...byl tady na prazdninach....dneska zase odjizdi domu...az ted pocituju tu lasku k nemu...ale je pozde...nemam na nej kontakt....zadnej....je mi mizerne...co sakra mam delat?!?!

poradte prosim nebo nevim co udelam...

Tak jsem byla u toho psychiatra i psychologa, ještě teďka je mi z toho na nic. Dala mi dvoje antidepresiva a řekla mi, že rpvní dva týdny mají opačné účinky, můžou prý vyvolat ještě větší deprese, nemusí mi být dobře, ale rpej to ty dva týdny musím vydržet. proboha jak to mám vydržet je to šílené:?-( pořád se třesu, je mi na nic ,jsem smutná, mám depresi za depresí a ať se snažím jak se snažím nedokážu se toho zbavit. CHvilkama je mi dobře, ale těch chvil je opravdu málo. V hlavě se mi honí tolik černách myšlenek. Strašně se bojím toho, že to nezvládnu, Prý mám bojovat, jneže já se bojím, že už je to silnější než já. Taky je ensmím vyaazovat a nesmím na ně pít. Prostě budu min. půl roku jíst nějaký prášky. Důležitý jsou ty dva týdny, jenže ono se řekne, že je to krátká doba,ale mě to připadne jako věčnost, chci aby mi bylo fajn ...
aspoň Desttiny mi pomáhá jak se dá...DĚKUJI TI.

slzy v očích

Zemřle jsi náhle,dne 3.3.2007.Nikdo to nečekal,ale nechal jsi kolem sebe velikánskou spoušt' citů a smutku.Nebylo ti ani 20,ale někdo to tak asi chtěl.Doufám,že na nás budeš vzpomínat jen v tom dobrám,a nebudeš se mstít našim slzám,protože ty tu byli pro tebe.

Milujeme tě,Pepo Šlaufi,odejdi v pokoji..

Byli tu benga... BOjím se, že příjde sOciálka... Já nechcu jít dO děcáku....

...ani já, ani malej...

Ublizuje mi slovy a obcas si to neuvedomuje.Jsem nemocna videla sem ho za 3dny hodinu(jinak jsme spolu od rana do vecera) zejtra sem k nemu mela jet,no prave mela.Z niceho nic napsal ze ma v planu neco jinyho z kamosema,dobry beru to asi si potrebujem uz od sebe odpocinout.Ale ja sem se na nej tak tesila... Ja nevim ani co ted citim to neni vztek,nebo ja vlastne nevim.Asi sem do nej moc zamilovana a az moc na nej zavysla.Co mam delat???Kdyz von ma kolem toho takovy reci,nedokaze nigdy nic napsat narovinu,vzdycky k tomu musi napsat nakou blbost kterou me nastve... Sem asi vuci nemu moc citliva... Co mam ale sakra delat abych dokazala bejt chvilku i bez nej???

Plosim pomoc....

Nesnášim jednu ženskou. Je to přítelkyně mýho táty. Asi se budou brát. Ale ona je taková mrcha. Táta asi nic neví. Nebo nechce vědět. Ale ona nám všem strašně ublížila. Mam chuť jí něco udělat. Když jí vidim, nejraděj bych se na ní vrhla a zakuchla jí. To, co se ve mně odehrává, když jí vidim, jsem ještě nikdy nezažila. K nikomu jsem ještě necejtila takou nenávist a odpor..

Sakra já ho miluju!!!!! Ale priooooč???? Já už fakt dál nemůžu!!!!!!!! Koukám na jeho profil ... ikdyž tam nemá fotku tak cítím teplo, šimrání!!!! on je tak hezkej!!!!! A když mě hladí po tváři, po vlasech. Když mi něco hezkého řekne to je jako kdybych dostala ta nejdražší slova na celém širém světě!!! JÁ HO MILUJU!!!! Ale je mnohem starší než já. Alespoň že je to můj nej a nej přítel!!!

Ech musela jsem si oddechnout
Jsem normální??
ne nejsem!!!

to je dilema co??

Dnes ráno jsem vstal, osprchoval se, šel nakoupit a potom jel do práce. Od osmi do šesti jsem seděl v kanceláři. Potom jsem zase odjel. Včera ráno jsem vstal, osprchoval se, šel nakoupit a potom jel do práce. Od osmi do šesti jsem seděl v kanceláři. Potom jsem zase odjel. Předevírem ráno jsem vstal...

Let's do the evolution!

Par okolnosti me nuti bejt smutna,ale i vesela,snazim se bejt ok,ale muj vysnenej pierc nemuzu mit,a musi bejt stejne souhlas rodicu,ale v 18 je pozde...takze jak to udelat?dostala sem rada-zledovat si to a je to ok,ani to neboli..tak co...mam jit za svym snem??

ano nebo ne??

Nevím kde začít, nebo co zde napsat... Stalo se něco co se stát nemělo, někdo mi velice ublížil. I psychicky i fyzicky, nevím jak víc. To nehraje roli. Dva dny potom jsem nepozřela souso, nebyla jsem toho schopná, vnímala jsem jen slzy a bolest. Třásla jsem se jako sulc. Teď už je to trochu lepší, dnes jsem snědla dokonce dva suché rohlíky. Ale to není to proč píši. Zítra mě čeká velice důležitá písemka, která musí za každou cenu dopadnout dobře. Bojím se, e to zvořu, i když se teď cítím že to umím. Mám strach už ppředem, ale za každou cenu musím mít dobrou známku... Když jsem přišla ze školy, vykouřila jsem za sebou sedm cigaret. V životě jsem nekouřila a naopak jsem to odsuzovala a psnažím se od toho lidi odprosit. LAe prostě jsem bezmyšlenkovitě vykouřila těch sedm hnusnejch cigaret.. Šíleně mě to uklidnilo. Najednou jsem měla mysl čistou. A pustila jsem se do učení, nebyl jediný příklad, jenž by mi nevyšel nebo tak. Nechci tímto říct, že cigarety jsou dobrá věc, to vžádném případě!!! Ale jelikož na to nejsem zvyklá, tak to na mě asi takto zapůsobilo..nehodlám v v tom pokračovat..
A taky.. Odpoledne jsem asi na deset minut mezi učením zabrousila na PC (potřebovala jsem si vyzvednout důležitý mail). Kamarád se mě na něco ptal. Nechtěla jsem odpovídat, jednak z důvodu že jsem nechtěla aby věděla, že stále nejsem zcela v pořádku a jinak z důvodu, že jsem měla v hlavě tak trošku ,,zahuleno"(teda spíš v plících, že?) a taky protože jsem se musela jít opět učit... Řekl mi, že přede vším utíkám.. mžná, když se toho na mě valí příliš a já nevím co dál možná občas trochu jistými způsoby hledám cestu úniku(ale kdo ne?), ale jen v krajních případech. prostě jsem jen v tu chvíli nechtěla, aby si myslel že jsem pořád z toho ,,nahromadě" ...Ale tak nějk jsem.. a snad touhle cestou se mu omlouvám, že jsem opět utekla..

Asi je to dlouhé...ale chtělo to ven..

láska je náplň života....dodáví energii,sílu,je důvod proč žít....
TAK PROČ JÁ SE Z TOHO POHÁRU NESMÍM NAPÍT?!?!?!?!?!
to toho chci tolik??asi jo...o

jen jednou...okusit,jake to je...

Vsetko sa len zbytocne komlikuje. Uz je to vyse pol roka co spolu nie sme ale ja ju mam stale rad. Co vsak z toho ked ma niekoho ineho. Berie ma len ako kamarata. Chcel som na nu zabudnut ale nejde to. Snazil som sa jej vyhybat ale stale na nu musim mysliet. Nemozem jej to povedat, tym by sa vsetko len zhorsilo. Akoby ma to z vnutra zozieralo. Brani mi to aj v hladani si inej priatelky. Vzdy ked nejaku stretnem tak ju zacnem porovnavat s nou ale uz som u nej bez sance. Uz sme len kamarati. Neviem co mam robit.

Kam dalej??????????