Detail a diskuse u zpovědi

moje pocity:


… Jsem lidskou osobou… spíše jen schránkou… Jsem chladná jako led, ztratila jsem emoce a pocity… Neumím dát najevo radost a lásku… Můj pohled je lhostejný, oči touží vidět krev a smrt… Touží vidět větší utrpení, než jaké prožívá jejich nositel…

…Vnímám světlo… malý plamen, ale ostrá záře prudkého světla… Vítr mi šeptá slova smrti do ucha… A zároveň zhasl moje světlo… Moji jedinou naději…Moji jedinou šanci… Mezi prsty mi teče krev…má rudá vzácná kapalina… Nechává za sebou cestičky a míří k zemi…

…Vím, že už nemám sílu… sílu dál bojovat… že jen přežívám… přežívám na utopické myšlence, však se jen topím v temnotě… Jiskry v mých očích pohasínají, už se mi nechce ani dýchat… zavřít oči a nic nevnímat…

…Přesto se ptám… „Kde jsi? Kde jsi ty vysvoboditelko? … Kde jsi má spáso… můj temný sne…“

…Brousí svou kosu… Jak krásně zní ten zvuk jejího ostří… jak krásný musí být lesk toho kovu…

…Byla jsem jako divoký kůň, nespoutaný a s bojovným duchem… přesto své srdce jsem držela na dlani a bylo snadno zranitelné… a ta dýka do něj prochází… klesám… padám… topím se…

…Srdce mi krvácí… rána se už nemůže zahojit… není šance záchrany… „Tak kde jsi? Proč otálíš?“

..Bolest v mém těle narůstá a já se bojím… Jen ležím, ve stínu a ještě dýchám…Cítím krev, která mi teče z těla…Ten spalující žár, ten drak v mém těle mi rozdrásal vnitřnosti… ta má touha… to ona mě zničila…

…dříve jsem byla nevinná… pak jsem se změnila v něco, co nedokážu pojmenovat… má duše je prokletá… Není pro mě jiné východisko, než počkat na ten hlavní úder… úder, kterým to všechno skončí…

…Po železném ostří bude zase stékat krev…má krev… stejně prokletá a chladná…a ona! Ona se bude na mě usmívat, ta Spasitelka v černém hábitu… bude se těšit… bude se těšit tomu, že bude mít někoho po boku… že nebude sama…na své nekonečné cestě…

…Vítr zadul už silně, vrány, které nade mnou bdí… roztáhly svá křídla a letí pryč… jejich krákání mi trhá uši…tak ostrý zvuk… bolí to…

…Dech se mi krátí… přestávám vnímat… nejsem schopná už zaostřit zrak… všechno je rozmazané a točí se… někde v tom středu se objeví… Ona, ve svém černém plášti… se svou kosou…Svou kostnatou ruku mi podává… Je tak studená…

…

...