Detail a diskuse u zpovědi

Nevím kde začít, nebo co zde napsat... Stalo se něco co se stát nemělo, někdo mi velice ublížil. I psychicky i fyzicky, nevím jak víc. To nehraje roli. Dva dny potom jsem nepozřela souso, nebyla jsem toho schopná, vnímala jsem jen slzy a bolest. Třásla jsem se jako sulc. Teď už je to trochu lepší, dnes jsem snědla dokonce dva suché rohlíky. Ale to není to proč píši. Zítra mě čeká velice důležitá písemka, která musí za každou cenu dopadnout dobře. Bojím se, e to zvořu, i když se teď cítím že to umím. Mám strach už ppředem, ale za každou cenu musím mít dobrou známku... Když jsem přišla ze školy, vykouřila jsem za sebou sedm cigaret. V životě jsem nekouřila a naopak jsem to odsuzovala a psnažím se od toho lidi odprosit. LAe prostě jsem bezmyšlenkovitě vykouřila těch sedm hnusnejch cigaret.. Šíleně mě to uklidnilo. Najednou jsem měla mysl čistou. A pustila jsem se do učení, nebyl jediný příklad, jenž by mi nevyšel nebo tak. Nechci tímto říct, že cigarety jsou dobrá věc, to vžádném případě!!! Ale jelikož na to nejsem zvyklá, tak to na mě asi takto zapůsobilo..nehodlám v v tom pokračovat..
A taky.. Odpoledne jsem asi na deset minut mezi učením zabrousila na PC (potřebovala jsem si vyzvednout důležitý mail). Kamarád se mě na něco ptal. Nechtěla jsem odpovídat, jednak z důvodu že jsem nechtěla aby věděla, že stále nejsem zcela v pořádku a jinak z důvodu, že jsem měla v hlavě tak trošku ,,zahuleno"(teda spíš v plících, že?) a taky protože jsem se musela jít opět učit... Řekl mi, že přede vším utíkám.. mžná, když se toho na mě valí příliš a já nevím co dál možná občas trochu jistými způsoby hledám cestu úniku(ale kdo ne?), ale jen v krajních případech. prostě jsem jen v tu chvíli nechtěla, aby si myslel že jsem pořád z toho ,,nahromadě" ...Ale tak nějk jsem.. a snad touhle cestou se mu omlouvám, že jsem opět utekla..

Asi je to dlouhé...ale chtělo to ven..