Zpovědi

Tak jsem zase tady...tady,abych mohla část mého trápení vynést na světlo světa...ale ani vlastně nevím o čem bych tu mluvila,je toho tolik co mě tíží...tak např. včera jsem plakala,zase jsem plakala...můj bráška,má opora byl včera na vyšetření a neřekl mi jak dopadnul a já to tak moc chtěla vědět,ptž jsem celej ten den na něj myslela a nevím nic. děsí mě,co se za tím skrývá. Dál matka...moje matka je nekonečný téma,o kterým se můžete bavit do nekonečna.Jenže tak moc mi ubližuje.Jezdím ze školy pozdě domů,chodím se doučovat matiku a účetnictví,ptž jsem díky psychickýmu kolabsu strávila doma něco přes měsíc,takže musím dohánět školu a ona mi včera vyčítala,že pořád jezdím domů pozdě a kde má důkaz,že jsem opravdu na tom doučování apod.tak moc mě to na ni mrzí, páč já se opravdu snažím jak můžu abych to všechno dotáhla a doučila se to a ona má takovýhle poznámky, přijde mi že se snažím zbytečně...Dál moje ,,láska"..pořád na něj myslím a pořád mě to strašně bolí a nevím si s tím rady...
Taky mi strašně chybí AKi ...je to tak nádhernej poit mít ji nablízku a krásnej pohled (aspoň na okamžik)na šťastného Desttinyho. Už abych ji zase viděla...
Brácha za í o weekendu jede,Peťa(malej brácha)bude u táty a já budu doma s matkou sama,vydána jí na pospas...
Píšu stupidity,vím to,ale prostě potřebovala jsem kousek toho,co nosím v sobě dostat ven
odpusťte...
prostě cítím,že už nemám sílu jít dál, vždycky když se zvednu ze země,jakoby to bylo jen proto,abych na ní znovu mohla spadnout
Připadá mi,že nemám žádnou cenu, jsem zapomenutelná bytost,kolem které denně projdete s pocitem,že příště už ji vidět nemusíte,připadnu si jako bych tu ani nežila,jakbych jen z dálky pozorovala svůj život...život...co je vlastně život.co je reálné a nereálné...chtěla bych výst a mít normální život..ale co vystihuje slovo ,,normální"
bojovat?to napadne každého-bojovat za svůj život a za své sny, ale proč?
dala jsem si cíl(ani už nevím proč),...dožít se 18-asik pro ten pocit dát si pivo bez toho aniž byste pak museli zdrhat před fízlama:D...ne sranda,chci se dožít 18,ptž doufám v svobodu,doufám v to,že už pojedu sama za sebe,takže i život by měl být přijatelnější a mé slovo by mělo nabít větší váhy...Ale bylo mi dáno najevo moji matkou,že se mými 18-tinami nic nezmění... ale proč|,jen proto,že ji festivaly typu masters nebo brutall připadají jako něco nenormálního,celej můj život jí přijde nenormální,ale proč bych měla jet podle ní....V 15jsem dostala křídla,s kterými jsem se někdy alespoň trošku povznesla nad zem. To byly chvíle,kdy už jsem začla žít trochu jinak...A teď když mi bude 18,chci vzlétnout,roztáhnout křídla a letět...chci letět za svojí svobodou,svým životem a svými sny...ale mám strach,že já neroztáhnu křídla nikdy...nikdy nepletím,protože tu bude vždycky někdo,kdo má křídla spoutá:'-(

sem blbá...omlouvám se...asik mě stejně nechápete

vždycky nebo ne vždycky ale za poslení ai dva roky jsem si myslela že ke štěstí potřebuju okolo sebe odně lidí,ale došlo mi že to tak není mám dva nejbližší a ty naplnujou celej muj život...oba je moc miluju a jsem za ně ráda....nechápu proč jsem byla předtim tak slepá... ale jsem ted štastnější

aspon vím na koho j spoleh proste všechno chápu,vyznám se v sobě...

Když jsem řekla, že se na něho vykašlu a budu ho ignorovat, v tu chvíli jsem to myslela vážně.........když jsem řekla, že už ho nemiluju, v tu chvili to byla realita.......tak sakra proč? proč když ho vidím, se mi vracejí d**ilní vzpomínky jak sme spolu byli??? ty nádherné procházky....úžasné okamžiky??? nechápu to.......vždyť už k němu nic necítím..........navíc on si se mnou tak hrál.....a taky pořád hraje.......

chci ztratit paměť....

Na něco jsem dneska přišel... Po tomhle už NIC neberu vážně... Zjistil jsem, že jdu proti všemu a všem (a to ne úmyslně...). Ale je to ve mě, chci to změnit, ale už se o to snažím roky (věděl jsem to dávno, jenom dneska jsem si to uvědomil)...

Jak? Jak se dá změnit postoj mysli...?

Vim,že jsem celkem mrcha,ale proč dycky naletim ? snažim se pomáhat, snažim se změnit k lepšímu,ale pak přijde někdo kdo mi to vyvrátí a vrátí mě zas tam kde jsem začala...Tak proč pomáhám já když se mi to vždycky takhle vrátí ?? já mam taky srdce a duši a taky mě to dost bolí....Tak proč tu jsem ??...

ách jo...

Mam jednu kamarádku a pákrát k něčemu došlo a ona asi nepochopila že oní mám zájem a řikal sem jí to ale ona rekla že ne nechapu že semnou něco má a pak se na mě vy@@@!!!re

aaaa....ja ho tak nesnasim...ale mam ho i docela dost rada....o kom je rec?????o mym kamaradovi....mam ho rada jako kamarada....ale on me zrejme vic....to by bylo celkem v pohode kdyby to nevykladal na potkani vsem krome me....a skoncilo to tak ze si ted o me vsechni ve tride povidaj jak sem na nej hnuzna a at mu to teda reknu ze je to jen kamarad....ale jak mu to mam asi tak rict, kdyz to povypravel vsem krome me ....a prece jen se tezko odpovida na neco co cloveku vlastne este nikdo oficialne nerek....on je fakt moc hodnej a ja mu nechci zas ublizit.....(priblizne to samy se stalo asi pred pul rokem...)....aaaaa.....

neocekavam ze mi odpustite....je to blbe napsany ale jinak se to nedalo popsat...

Dneska jsem sekla s modelingem... Byla kvůli tomu doma hrozná hádka... Potom jsem si přečetla horoskop a bylo tam, že se nemám vzdávat příležitostí, které mi v minulosti byly nabídnuty... A že ve všem dneska pravdu mít nebudu...

když tak o tom přemýšlím...

maja triedna mi nechcela dat basne na sutaz, pretoze podla nej je to sutaz moderneho rymu, ze sa basne rymovat nemaju... ale ja to tak robit neviem. co teraz?

Atˇ už to konečně přestane,úplně se toho všeho děsim,newin,co mám dělat,ani,jestli mám být na tomto zatraceným místě ,mnou přezdívané ,,DUCHŮ´´..vždy,když do do prvního patra našeho baráku,tak slýchám velice zvláštní zvuky...ale nikdo tam není.vidím je všude....není to tak dávno,co mi zkapala babička...co jsem ji sakra udělala?Já přece nikomu nic nedělám...nechci je vídat,nechci je slyšet,nechci tu být tak co mám kušva dělat?děsím se dne,kdy jí zase uvidim........vůbec,nevím,co se to se mnou poslední dobou děje...nikomu nedůvěřuji,už ani sama sobě...za vším vidim nějakou levárnu...asi mi brzo praskne hlava,ale asponˇ,že mám svoji Lol....nechci jí nijak ubližovat,prostě mám blbý období.....

vim zijeme jenom jednou a clovek si ma ten kratkej zivot uzit naplno ale me to nejak nejde. Kazdej mi rika proc sem tak uzavrenej clovek ale ja proste neumim vsechno zvladat, uplne vsichni a vsechno me stve,nemam komu se sverit . tech problemu je tolik a ja sem uz moc slaba abych to vsechno unesla, ja uz proste nemuzu.a tohle ma vetsinou jen jediny reseni ktery prinasi ulevu... sebeposkozovani nebo drogy je spatna vec a ja nechci, ja se nechci nicit ale co mi zbyva... vsechno je proti me

muselo to ven

do haje..ja sem to zase udelala,zas sem se porezala...ja sem zklamala sama sebe..aspoustu jinych lidi kteri mi verili...a doufali,stejne jako ja,ze uz to skonci....

ja to nedokazala

Sakra žijeme jen jednou tak si to pořádně užijte!
Nechci slyšet žádný slova jako-kupuju žiletku a takový hnusnárny.
Vzpamatujte se!
Jsou přeci mnohem horší věci, než že vás nechá kluk, nebo že jste dostali 5 ve škole!
Může vás potkat něco hrozného. A teprve potom si uvědomíte, jakou hodnotu má život! A TO NEVYČÍSLITELNOU !!

Uvědomte si to ! Bude vám líp.

vím že už je to možná trapné,ale mám poslední dotaz ohledně tohodle!chci se vás zeptat máte někdo piercing potřebovala bych ssi s někým ohledně toho promluvit!moc by mi to pomohlo,jaké to je ed s tím jaké to bylo jaká byla bolest a vše kolem toho,celkem mám strach ale to je jeden zz mých snů!ale nechci bejt hnusná vůči rodičum,ale vím že nkdy s jejich nazorem bych ho mít prostě nemohla!!ani v 18 ne!a to už je asi pozdě!

Piercing v pupíku!?

Nemužu pomoci těm, ktrerým bych chtěla... Jsem tolik slabá a svět je těžký, opravdu těžký...

Jak mám jenom přihlížet?

mýho kluka miluju ,...ale nemužu říct jesi ho mám rači než svoji nej kámošku...každeho mám rada jinak....sní jsem zažila strašně moc,ale sním taky,..ale je pravda,že holčičí věci se prostě nezapomínaj co sme spolu vyvedly a zase doufam vyvadět budem!!!!nech ci ztratit ani jednoho...prostě ikdyž si to asi nepřečtou.MÁM VÁS RÁDA OBA STRAŠNĚ MOC!ste tu pro mě sa já pro vás děkuju.

Dnes jsem poprvé zavítal na tyto stránky a nestačím se divit. Musím přiznat, že již nějaký čas nepatřím mezi školáky, ale myslím si, že některé vaše názory jsou dost zvláštní. Dost mě vadí to, že často píšete o smrti a zvláště pak vzkazy jednoho hlupáka, nebo nedej Bože - úchyla, který píše Nymphě. Trošku to připomíná scénář některých filmů, kdy nějaký psychopat někomu slibuje - vyhrožuje přez net.
Obávám se, že některé vaše názory a vzkazy mohou vést k depresím a nechci říct k čemu ještě. Asi každý inteligentní člověk se dovtípí.
Vím, že vám svým názorem nikomu nepomůžu, ale musel jsem vám to všem napsat a myslím, že někteří z vás by se raději měli zpovídat odborníkovi - psychopatovi. Není na tom rozhodně nic zlého a veliká spousta lidí to tak dělá a ani nikdo z okolí to neví. Ono i tak stejně není, za co se stydět. Ono v dnešním uspěchaném světě to není nic divného.

Přeji vám všem, aby jste našli lepší témata ke konverzaci a nepřemýšleli o smrti, ale spíš o krásách života.

Jetě se vám omlouvám, že píšu anonymně, ale některé z vás osobně znám a tudíž ...

Nemysli na to co bude, ale jak žít , aby jsi byl - la se svým životem spokojený -ná.

Stalo se mi něco podobného,..jen stím rozdílem,že se kamrádka zamilovala do kluka,kterýho jsem strašně milovala...,ale já ji to neřekla a chtěla jsem,aby byla štastná ona...Já se trápila a ona byla štastná,nic nevěděla...Jenže ona si ho přestavala všímat,nevážila si ho,..a já byla smutná,protože sem ji ho nechala,ale ona si snim jen pohravala,..jendou řekla že ho moc miluje,podruhe,že mu nenapíše,že se jí nechce,protože nemá náladu se snim bavit....Ani nebydlely ve stejném městě viděly se jednou za měsíc,..nemělo to cenu,jednou m i před ním vyklouzlo,že když spolu začli chodit,..Tak jsem ho pořád milovala....,ale tet už to tak necítím(ale pořád jsem cítíla)...on se sní najednou rozešel..už předtím se sní chtěl rozejít,ale nevím proč,....kámoška trpěla já taky..neveděla jsem co dělat probrečela jsem noci a nemohla z nikým mluvit co jsem to udělala...časem to začlo vyprchávat a my se začli o5 bavit....a já si uvědomila,že ho stále miluju,ta kámošška mi řekla,že sním mám být,když ho miluju...začli jsme spolu teda chodit,...nejdřív jsme litovala,ptože jsem poctila,sice malou,ale pocitila jsem u te kamaradky zmenu v chování...tak sem to udělala stím klukem sem se rozešla....nevydržela jsem to ...uplně jsme se sesypala,to se mi jetšě nikdy nestalo...faktže ne...musela jsem se k němu vratit naštěsti byl tak hodnej,že mě+ z5 vzal chvili to trvalo a začal mi,ale o5 věřit...kámoška to pochopila sme stale nejlepší kámošky našla si meitím 3 kluky...já stale chodím s tím svym vyvolenýám,..ikdyž začatek byl fakt zamotanej..sme spolu už tři měsice paradně nám to klape a ja je mám rada oba dva hrozně moc,...a přesto,že oni dva se tět nesnáší a já stím nemužu nic dělat..nedají si říct,...sem mrcha,že jsem si sním začla?

s tou kamaradkou je vše jako dřív,....ale bylo to ode mě hnusný...moc mě to mrzí,ikdyž ych to nevratila,možná udělal pár věcí jinak..

ploč jsou všici dobrý kluci zadaný....=(((((((((na mně nikdy nezbyde..

...

Proč??..já nechci...nechci to tak..rpčo se to stalo...Je možné??je vůbec povolené se podruhé zamilovat...=(

Ke všemu do bejvalýho..=(