Tak jsem zase tady...tady,abych mohla část mého trápení vynést na světlo světa...ale ani vlastně nevím o čem bych tu mluvila,je toho tolik co mě tíží...tak např. včera jsem plakala,zase jsem plakala...můj bráška,má opora byl včera na vyšetření a neřekl mi jak dopadnul a já to tak moc chtěla vědět,ptž jsem celej ten den na něj myslela a nevím nic. děsí mě,co se za tím skrývá. Dál matka...moje matka je nekonečný téma,o kterým se můžete bavit do nekonečna.Jenže tak moc mi ubližuje.Jezdím ze školy pozdě domů,chodím se doučovat matiku a účetnictví,ptž jsem díky psychickýmu kolabsu strávila doma něco přes měsíc,takže musím dohánět školu a ona mi včera vyčítala,že pořád jezdím domů pozdě a kde má důkaz,že jsem opravdu na tom doučování apod.tak moc mě to na ni mrzí, páč já se opravdu snažím jak můžu abych to všechno dotáhla a doučila se to a ona má takovýhle poznámky, přijde mi že se snažím zbytečně...Dál moje ,,láska"..pořád na něj myslím a pořád mě to strašně bolí a nevím si s tím rady...
Taky mi strašně chybí AKi
...je to tak nádhernej poit mít ji nablízku a krásnej pohled (aspoň na okamžik)na šťastného Desttinyho. Už abych ji zase viděla...
Brácha za í o weekendu jede,Peťa(malej brácha)bude u táty a já budu doma s matkou sama,vydána jí na pospas...
Píšu stupidity,vím to,ale prostě potřebovala jsem kousek toho,co nosím v sobě dostat ven
odpusťte...
prostě cítím,že už nemám sílu jít dál, vždycky když se zvednu ze země,jakoby to bylo jen proto,abych na ní znovu mohla spadnout
Připadá mi,že nemám žádnou cenu, jsem zapomenutelná bytost,kolem které denně projdete s pocitem,že příště už ji vidět nemusíte,připadnu si jako bych tu ani nežila,jakbych jen z dálky pozorovala svůj život...život...co je vlastně život.co je reálné a nereálné...chtěla bych výst a mít normální život..ale co vystihuje slovo ,,normální"
bojovat?to napadne každého-bojovat za svůj život a za své sny, ale proč?
dala jsem si cíl(ani už nevím proč),...dožít se 18-asik pro ten pocit dát si pivo bez toho aniž byste pak museli zdrhat před fízlama:D...ne sranda,chci se dožít 18,ptž doufám v svobodu,doufám v to,že už pojedu sama za sebe,takže i život by měl být přijatelnější a mé slovo by mělo nabít větší váhy...Ale bylo mi dáno najevo moji matkou,že se mými 18-tinami nic nezmění... ale proč|,jen proto,že ji festivaly typu masters nebo brutall připadají jako něco nenormálního,celej můj život jí přijde nenormální,ale proč bych měla jet podle ní....V 15jsem dostala křídla,s kterými jsem se někdy alespoň trošku povznesla nad zem. To byly chvíle,kdy už jsem začla žít trochu jinak...A teď když mi bude 18,chci vzlétnout,roztáhnout křídla a letět...chci letět za svojí svobodou,svým životem a svými sny...ale mám strach,že já neroztáhnu křídla nikdy...nikdy nepletím,protože tu bude vždycky někdo,kdo má křídla spoutá:'-(
sem blbá...omlouvám se...asik mě stejně nechápete
Diskuse ke zpovědi
přesně tak..nepřestávět doufat, nepřestávej věřit, že vzlétneš..protože Ty vzlétneš 
a poletíš za svobodou.. jen ještě malinkou chvíli vydrž... Nejsi na to sama .-) máš desttinyho a vy dva to zvládnete 
Neřeš ji, prostě ji ignoruj. Vys*r se na ni, brácha tě přece podpoří. Při každé její narážce si zacpi uši, nebo ji to oplať! Nenech se!!!!!
kridla mas....uz jen chvile..mala chvile...a pak kridla roztahne...zacnes volne dychat...a sbnad okusis svobodu..jen nesmis prestat doufat a stale musis jit dopredu..at to jde ci nejde..krucek po krucku....male krucky delaji velke kroky....jen zatnout zuby a nepremyslet nad toim co se ted deje....vis ze stojim stale za tebou....a pomohu ti kridla rozvazat....a pomuzu ti vzletnout..jen ale bojuj...a nevzdavej nic..nenechavej se tim nicit..zij sve sny..mas prostor..ale nevis ho nejspis....ale je tam...zvladnem to jako jsme uz zvladli dost veci...je ver...a delej krucky ke svobode 
Kámošku takhle taky hrozně prudí máti...neustále,..nevím jestli vůbec jde ji vysvětlit,že fakt chodíš na to doučko??Však uvidi tvoje vysledky ne,nehcápu je mi tě lítooo,ale věřím,že do zvladáš..když tet máš dobrý vysledky ve škole,tak v osmnácti mužeš vyletnou ..a budeš mít budoucnost...z toho jak ses učila ji budeš mít jistě dobrou....ikdyž já uplně nevím jak se cítím,tak jsem ti musela aspon napsat,protože vím jak se cítí moye kámoška...nemohla sem si to přečíst a nic nenapsat...bud rada,že seš prič a nemusís sni porad byt,..jesrli je tak hrozná...držím palečkyx at si užiješ 18tky
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Tolik je na světě povah, co rozličných podob a tváří. (Ovidius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©