Zpovědi

lidi newim co mám dělat.na horách sem se zabouchla do jednoho úžasnýho kluka a ted newim jak se z toho vylízat.a ted mě napsal na icko že mě moc miuje ale já si myslim že si dělá srandu nebo si mě splet

co si od toho mám slibovat???

nevím jak začít...ale tohle období je pro mě až moc těžký,nějak ho nezvládám,myslela jsem si že jsem celkem silná osobnost ale nejsem..ted me rozbrečí každá sebemenší kravina..nikdo mi neumí pomoct,lidi kterým to říkam jen řeknou to bude dobrý ale já prostě v to nevěřím.... tak jdu k věci... mám kluka s kterým jsem za týden půl roku dřív jsme byli nej¨.kámoši ale od velkých prázdnin jsme to dali dohromady...celkem máme dobrej vztah ale Pavel(můj kluk) se před měsícem odstěhoval z našeho města,jediný štěstí je že do našeho města dojíždí do školy...bydlí asi 18km od našeho měste...si asi řeknete že to není moc daleko..jj fakt ne..ale nejde o to že bydlí jinde jde o to že se nesmíme videt... byla jsem 2 tydny nemocná a on me po týdnu a třech dnech přišel navštívit bylo to krásný,pořád jsem si jen povídali a říkaly si jak se nám stýzkalo naše dotyky bylo uplně jiný než kdy jindy takový plný vášně proste tam byla cítit taková obrovská atmosféra..no nevím jak to popsat kdo zažil asi ví co mám namysli...přišel asi ve 3 a ve čtvrt na 7 mel jet domu busem...ale moje mača se na bydlí že ho v půl 7 odveze a pavel souhlasil...pavlovi volala ve čtvrt mamka a ptala se kde je.. a on že jede s moji mamkou autem..jeho mamka mu v tu chvili polozila telofon.. a ja se pavla ptám co se deje a on ze ji nastvaslo to že jede domu autem a ne autobusem...rikam dobry to bude v pohode ale to co prijde ted v pohode moc teda jako fakt nebylo..přijely jsme před jejich bárak a před ním stál ondřej(to je chlap co bydlí s pavlem,jeho mamou a brachou-není to přitel jejich mámi nic...jen proste kamarad ktery jim pomáhá a bydli snima nic vic..)pavel sedel vepredu a ja vzadu oby jsme vystoupili a ondrej zacal na pavla neskutecne rvat...mazal domu a delej pavel se zmohl jen na to mu rictˇ-co je zase? a ondrej na to delej mazej domu mama ti snad rekla jasne jak mas jet domu ne.. tak delaj bez domu... ja na ondru ahoj.. on nic tak to zkusim znova a ona v tu rano zacal na me jecet... čau doufám že jste si to uzily bylo to naposledy co byl pavel boleslavi....já jen cumela a nasedla do auta.. totálne vytočena jak já tak i mamka...obě jsme nechápali mamka se rozčilovala že snad ten benzín platí ona a ne oni...večer píšu pavlovi že se mu omlouvám že jsem nevedela že to bude tolik vadit že pojede domu autem...a on mi na to odepsal.. ze se nemám omlouvat .. že si mysli ze nas chteji rozdelit .. atd --- a od ty doby jsem ho nevidela telefon mi nebral a ani mi neodepisoval na smsky.. nic proste az ted o vikendu najednou prijel ... a vse je jinak...pri ho sám pustil .. ta nevim co si o tomam vsem mam myslet... co si myslíte vy???

nechápu o co mu jde...

Jsem blázen,všichni mi nadávají že sem vypatlaná když si s nima nechci povídat....třeba jen proto že nemám náladu...a proto mě odsuzují...asi si něco udělám abych jim nemohla překážet!

To jsem vážně tak špatná?

on mě s tou sestrou bude srovnávat pořád. já už tohle fakt nemůžu,prej sem rozmazlenej fakan co doma ho**o dělá (zatímco sestřička je plná ochoty a lásky,že?)..jenomže jak on to může vědět? nijak,jenom příde a zkazí mi náladu-už ho mám plný kecky. v sobotu sem měla zase "svůj den" s náladou pod bodem mrazu a on si příde a začne buzerovat..pak sem se kvůli němu pořezala a já tohle dělat nechci,sakra nechci,ale úplně cejtím tu tíhu na hrudi,jako kdyby na mně ležel obrovskej kámen. horší je že až mě uvidí rozbrečenou tak mi zase začne nadávat a když si náhodou všimne těch jizev tak du do blázince ani nemrknu.i když tam možná patřím..díky tati

...já sem troska,já to vím...ale nemůžu jinak,já se řezat nechci :(

Mám udělat první krok? Je to podivné..na icq mi píše, že mě miluje, a že mi to dnes slušelo atd... ale když jsme spolu tak mluvíme jen o hloupostech..jo...klidně spolu mluwíme i dvě hodiny a stále máme téma, ale já bych chtěla něco víc nežli spolu mluvit...ted jsme byli na lyžáku a byli jsme sami v pokoji... místo toho aby mě třeba políbil tak jsme blbli a hráli polštářovou bitvu...váleli jsme se po sobě a smáli jsme se, ale i tak jsem chtěla aby bylo něco víc nežli ten večer jen kamarádství..nechápu to.... takže pokládám jednoduchou otázku... Mám udělat první krok?

Strašně se trápím!Se školou a hlavně smíma kamarádama!Moc někdy nezapadám do kolektivu protože jim připadám hnusná zrůda!Ale naučila jsem se bojovat!A to my dodává sílu ale někdy se stane že si zabrečím

Můj život je na nic-nikdo mě nechce

achjo, zítra zase pondělí a já musím na tu d**ilní praxi, nejraději bych tam nešla, že bych se na to vykašlala a zůstala doma, jenomže pak bych z toho mohla mít problémy ve škole, vědět , že mě nepřipustí k maturitě tak se na to vykašlu.....

....nic extra....

Dofrasa! Preco aspon raz v zivote nemôže vyjsť niečo tak ako ma?! Konecne som spoznal dievca s ktorym si dobre rozumiem no zije na opacnej strane krajiny. Uz mi to pripada, ze vsetko okolo sa deje akurat mne napriek.

Je mi hrozně. Teď jsem se rozešla se svým klukem.Padla na mě nálada, které jsem se bála ze všeho nejvíc.Tuhle náladu jsem měla asi tři měsíce před tím, než jsem s ním začlala chodit.Teď ji mám znova. Mám strašný strach. Strach z toho, že zůstanu už sama. Vždycky jsem měla problém se seznamovánín. Je to stále horší. Žádný kluk mě nechce. Připadám si nadbytečná. Je mi na nic. Vy, kteří tenhle pocit neznáte asi nevíte o čem mluvím, ale já mám opravdu strach, že zůstanu na vždy sama. Nevím jak to popsat, abyste tomu rozuměli i vy. Nevím na koho se mám obrátit, komu se svěřit, jsem sama, kamarády nemám. Teda ne takové, kterým bych se svěřit dokázala. Myslím, že jsem zralá na psychologa. Jsem tu prostě na světě navíc. Po všech jen řvu, chovám se jak id**t, všechno dělám špatně, jen nemám odvahu to skončit, bojím se co bude po smrti.

minule som uverejnila svoju báseň na net, sice si ju precital len jeden clovek, ale ohodnotil ju 5 bodmi, i ked je to malickost, potešilo ma to, a velmi po vcerajsej depke velmi velmi....

viem, ze to do spovednice nepatri, ale neako som musela...

Přišla na mě děsná depka...Ten příšernej pocit naprostý osamělosti a nepochopení...O to je to horší že je aspoň jeden člověk, na kterym mi doopravdy záleží, ale on mi nikdy neřekne že jemu na mě taky...a tak sedim v koutku a brečim...

Mám jen jeho a on mi nikdy neřekne "mám tě rád" nebo "záleží mi na tobě"...a přitom nikoho jinýho nemám...

ja neviem co ma to napadlo, jednoducho toho bolo zrazu privela a uz som nevedela ako dalej...prisla mi pod ruku ostra vecicka a...rezla som..

Já mám za asi dvě až tči hoďky sraz se svoji bejvalou nejlepší kámoškou !!! a jestě s jedním kámošem !!! ale mám z toho trochu strach !!!! Mám strach, že všechno bude jako dřív, ale to já nechci !!! a taky mám strach, že se to všechno vymkne kontrole !!!! 6e na sebebudeme ječet a podobně !!! já jsem fakt asi blázen, ale . . . . .

. . . mám z toho prostě strach !!!

Pohřvila jsem své sny a rozhodla se vstoupit do života bez očekávání a nadějí.Mám strach,že to nebude nejlehčí,každé ráno vstát,dýchat celý den,v nic nedoufat, a druhý den znova, znova a znova.Ale možná to bude bolet míň, než chodit večer spát s vědomím, že nic nevychází tak, jak bych si přála.

Blázni to mají snazší .....

Byl ples a ja myslela, ze tam budu s moji nej kamoskou, ale to se nepovedlo, protoze ona mela listky k sezeni, ja na stani, ona tam byla s pritelem, ja s pribuznyma a s kamaradama. Obcas za mnou prisla, pokecaly jsme a bylo vse o.k. Az do doby, nez nasla me a meho kamarada, jak se libame venku. Nic nerekla, jen sla dal. O.k., myslela jsem si, je to moje vec, tak co na tom vid? Ale uz zamnou vickrat neprisla a kdyz jsem ja za ni, vmetla mi do obliceje, ze jsem se s nim libala a proc rikam, ze jsme byli jen venku. Rekla, jsem, ze je to proste moje vec a ona hm a otocila se, tak jsem sla zase zpatky ke stolu, kde jsem sedela. Ona za chvili odesla a uz tam neprisla, ani se nerozloucila nic. Kdyz jsem prisla domu, napsala jsem ji, ze jsem ji to nerekla, protoze vsude kolem byla spousta lidi a ja nechtela, aby to hned vedel kazdej a ona napsala, ze vsechno konci, ze nej kamaradky si nelzou atd. To nebyla lez, jen jsem to nechtela rozebirat tam. Ona mi taky nerika hned vsechno a ja to ani nechci... No kazdopadne se semnou ted nebavi, odseda si odeme a nechce semnou mit nic spolecnyho... Nenecham si nadelat na hlavu, ani za nikym nelezu, ale ztrata nej kamaradky proste boli a to nezmenim...

Nevim, co jsem timhle chtela rict, ani co chci, abyste psali... Jen jsem asi potrebovala nekam tohle vsechno napsat

včera jsme byly na takový větší pařbě ,ale strašně jsem se ožrala!pomoc.........

pomoc

Až se zase dostanete do deprese, zkuste popřemýšlet kolik máte opravdových kamarádů, kteří jsou k vám vždycky upřímní, kteří pro vás sami od sebe přijdou nebo vám napíšou ať jdete s nima ven nebo na nějakou akci. Já jsem to zkusil, a zjistil jsem že žádného...

ja uz takhle dal namuzu sakra....uz ne....mama na me jeci kvuli kravinam, ze prej segre se nic takovyho stat nemuze, ze vzdcyky vsecko jen ja....co sem ji skara udelala, ze me posledni dobu tak nenavidi...segra na me rve kvuli pocitaci....a ja uz toho mam fakt dost...nemuzu nikam ani jit a uklidnit se pac me nikam nepustej...mam uz nervy v haji....nejni to jen tohle, ale jen to cely dokoncuje...cela se jen klepu a premejslim o smrti...porad....a uz nemuzu....:'(....kdyby aspon nasi mi dali pokoj a ja se mohla doma uklidnit...jenze ani to nemuzu...musim mit kamenou tvar, mlcet a poslouchat jak na me dalsi a dalsi lidi rvou...co sem komu udelala, ze ten muj zivot musi vypadat takhle....

....vzdyt ja to nechci udelat, nesmim, ale nenapada me uz jiny reseni...

byla jsem naivni myslela sem si že to mezi nami bude klapat....ale spletla jsem se...hrozne jsem zarlila na jeho kamosky...a to se mi nevyplatilo...zacala sem na nej byt hnusna i na jeho kamaradky a on se mnou ted nemluvi!

Je mi to hrozne lito,promin lasko....:(

už to vypadalo že jsem konečně našel svoje štěstí... ale byla to jen iluze... :( nikdy ho nenajdu... nechápu proč jsi to všechno dělala...!!! nevím jestli ještě můžu někomu věřit...

chtěl jsem ti jenom pomoct tak proč jsi tak krutá?!!