Zpovědi

Nechapem preco ma to tak zobralo...preco mi neodpisuje??????????? odvtedy co sa dozvedel ze ho lubim mi nenapisal a ani neodpisal..to preco?

I must forget, but I can´t... :´(

Takto to už dalej nejde. Poslednú dobu má neznesitelné a ťažké depresie,nemôžem to zniesť,najväčšiu depresiu mám zo samého seba,pretože som taký hajzel,taký d**il,svina,proste neznášam sa,mám depresie aj z okolitého sveta,aký sú zlý,hnusný,a hlavne z toho,ked si niekoho vážim,tak oni mna nie,ked niekoho milujem,tak ona mna nie,čo mám robiť?stále to silnie a silnie,nemožem sa tomu ubrániť

Pomôžte my ľudia.Aspon aby som ich nemal väčšie

V úterý jsem nešla do školy... prostě jsem si došla pro razítko k doktorce a pak jsem s kámošem seděla v baru... Ale mrzí mě, že jsem ho překecala, ať jde se mnou za školu... Začal vytahovat na světlo to, co se mezi námi stalo... Kdysi jsme spolu ulítli... n má teď přítelkyni, ale říkal mi, co by se stalo, kdybychom spolu byli na VOŠce... Že by se neudržel... Taky chce odjet po škole na Floridu a začít znovu... řekl mi, že bychom mohli odletět spolu... Ale nejsem rozvracečka partnerských vztahů... A navíc se mi líbí ještě jeden kluk...

Pokud neodjedu s ním, tak sama... Já musím začít novej život...

člověku, se kterým jsem už tři roky, nedokážu už říct, že ho miluju...
a on nic neví...nedokážu mu to říct... už jednou jsem mu ublížila, nedchci znova, ale už to nebude jako dřív...

nevím, jak dál

lidičky..on tohle nejni takovej problém,ale prostě....mám jednu velkou chybu....sem strašnej snílek....pořád sním o tom,že jednou potkám velkou lásku....jenže,vím,že je realita jiná a to hodně...a pak dycky návrat do té reality je pro mě těžkej....já to beru zvládám,ale potřebuju tohle všechno někomu napsat.....cu totiž vědět jeslti je někdo takovej jako já.....mno tak se ještě jednou omlouvám,že vám to sme píšu,ae musím to někomu říct (napsat).....

co si o tom myslíte..??...

je mi zle chodím s klukem a přitom miluju jinýho .kdo nezažil nepochopí jak moc je těžký něco ukončit a zase začít .navíc ten muj pan tajemný odjíždí na 3 měsíce do prahyna soutěž vytanči si svůj sen takže se na něj budu moc koukat už jenom v televizy.tudíš nemá cenu rozcházet se se svým přítelem .tenhle kluk už se podle mě nevrátí.prožila jsem s nim tolik krasnej věcí tolik krásnejch večerů a nocí a ted bude pryč. prostě pryč zítra odjíždí a já už ho možná nikdy neuvidím.říkal že kdybych nechtěla aby jel stačí říct a on zůstane ale to nemůžu udělat ikdyž bych tak moc chtěla.ale tohle by jsme si stejně potom vyčítali oba dva at už dřív nebo později.nemuzu tohle udelat.vřera jsme seděli v objetí asi hodinu a oba jsme brečeli že musí pryč.nikomu nepřeju zažít tu bezmoc nevědět co dělat. viděla jsem ho brečet šeptal mi že mě miluju a že se vrítá ale já už to mu nevěřím .proč mi ho osud poslal do cesty když mi ho zase tak rychle sebral,,,,,???

láska je krutá a slzy pálí nejhorší je když laská je v dáli

Chci pryč...být sama...někde daleko od všech! Nemůžu si pomoci a stále musím psát, o tom co se stalo. Jsem človíček, který má velký problém projevit city, svěřit se a důvěřovat, ale teď to chci napsat. Všechno, co mě trápí! Jen snad ze všeho nejvíce láska. Byla jsem teď týden mimo domov a radovala jsem se z pocitu, že se na lyžáku odreaguju a budu mít pořád na očích jednoho kluka. Místo toho se všechno zvrtalo. Celé dny jsem chodila jako tělo bez duše, stále na něj myslící, dal mi i naději a krásnou, ale to co udělal jsem si opravdu nezasloužila...Vzal mi totiž tu nádhernou naději, kterou mi prvně dal. Jednoho dne jsem to už nevydržela, dívat se na něj, jak stále flirtuje s jinýma, rozbrečela jsem se jako malá holka a chtěla si to vynahradit kouřením (toho taky moc lituju, protože jsem začala jen před měsícem a to jen z nervů, navíc by to do mě nikdo neřekl). Pobavila jsem se o tom všem s jedním kámošem a on mi řekl ať si s ním promluvím na rovinu, že to bude nejlepší, tak sem ho poprosila ať mi ho zavolá, šli sme k němu do pokoje a ze mě všechno lezlo jak z chlupaté deky. Nakonec se mě zeptal, jestli je pro mě jen kamarád...já neodpovídala - tedy, bylo to jasné. On mi ale oznámil, že má holku...(pořád to nedokážu pochopit a stále mi to zní v hlavě). Nejhorší je, že jsem další dva dny na lyžáku ležela a tupě zírala do stropu a kazila si poslední dny. Neměla jsem chuť k jídlu, něco dělat, spát se mi nechtělo, hudba mě nutila k pláči, byla ze mě total troska. Naštěstí jsem neudělala nějakou blbost. (možná že to tak všechno mělo být, ale další zraňující okolnosti mě tlačí níž a níž) Já totiž k němu stále cítím něco víc, než co jsem cítila ke kterémukoli klukovi. a to mě mrzí hodně, navíc se mezi mnou a mojí nejlepší kámoškou něco děje. Ona je stále střed pozornosti a já jsem jen nepatný její stín. Ona dostane vše, kluky, lásku, báječnou rodinu, vynikající výsledky ve škole, zatímco já se snažím udělat vše proto, abych byla taky tak dobrá, stále mi to něco nedovoluje... Nevím už jestli mám plakat, smát se, bláznit, či porušit pravidla, aby si mě někdo všiml, aby mě ocenil, pochválil, jen tak letmo pohladil, věnoval mi úsměv, polibek, objetí, poskytnul útočiště, zkrátka a dobře, aby tu byl, když všichni ostatní odejdou...

prosím...tak moc si chci povídat a pomoci jiným, jen chci šanci!

Člověk si chvilku odskočí a nechá se přihlášenej na ICQ a na MM a hned mu leze fotr do deníku a čte si, co si s kým píšu... A když mu říkám ať od toho vypadne? ,,A proč?" ,,Protože mám svoje soukromí snad, ne?" ,,Tady soukromí nemáš, no..."
Mám sto chutí dát mu za to zas*aný špiclování facku... Už se vidím rozsekaná v příkopu, kdybych se mu já hrabala ve stole nebo v kompu!

Není s ním řeč. tak jak mám teda docílit, aby mě nechal žít a dál si s*al svůj život?!

uz hodne dlouho se mi libi jeden kluk,o dva roky starsi,kdyz sme byli mensi,byli sme neco jako kamosi...kamoska se nabidla,ze by mu mohla rict,ze jsem do nej paf...jenze...bojim se,ze odmitne,nebo se mi vysmeje a pak to bude vsem vykladat...nevim,jestli nemam kamosce rict,at se na to vybodne,ze bude lepsi,kdyz se ho ptat nebude a ja budu nadale v nejistote,ani mi neni jasny,jestli vubec vi,ze ziju,no...ale to asi vi...poradte,prosim...ma se ho kamoska zeptat?nebo ne?

diky vsem...;)

Všechno se stále a neustále mění. Čím? Netuším... Kde je chyba nevidím. Na co čekám? Na sníh, ale to je jako čekat na déšť v suché pustině. Sníh byl, a to: krásný, bílý, něžný, milý, jemný, tajemný, proměnlivý..., ale nyní už není. Stejně tak, jako roztál sníh, roztálo i srdce jedné mladé dívky, doufající v lásku,...neopětovanou! Je tak křehká, její srdce, její láska, její víra, její důvěra a její duše a sny. Ví, že to, co už bylo, vrátit nelze, ale jistá naděje v ní stále přetrvává. Vím že: "Za mraky je vždy slunce!" Mám ráda život, život mě, ale cestu, kterou se dám musím zvolit sama...

A stejně se mnou budeš dál, ty si ten déšť, co po tváři stéká!

mno...byla sem na horách, sice nemůžu lyžovat a připadala sem si jak vězeň, ale bylo tam krásně...sem byla na pokoji a uviděla nůž vzala ho do ruky a hrála si, to dělám často...ale pak sem řízla a byl to tak osvobozující pocit, že sem to udělala zase...pořezala sem si ruce, ramena a nohy...nesmím to dělat, vím! ale bylo to tak...nevím, znáte to...už to neudělám! ale k***a proč tomu nevěřím?

co dodat

Omlouvám se že tak sprostě! Sere mě že musim jít k babce! Přijedou tam malý haranti a já si s nima musim hrát!:( Sou strašně rozmazlený! A sou ta HOVADA!

Šli byste vy? Ano-Ne

Zase po půl roce, ta podivná prázdnota, rozešli sme se, ale to mě zas tak nevzalo...Poslední dobou se na mě valej problémy ze všech stran, škola, máma, vztahy...Cítím se jako prázdná schránka, nemůžu přijít na nic, co by můj život naplňovalo, hledám smysl živtota a cítím jako bych už nikdy nemohla být šťastná...

Jak mám najít životní jistotu a být šťastná???

je mi na bliti z me vlastni existence.... z toho ze mam takovou drzost tu porad byt otravovat sve okoli.....ze sem tak hnusnej a i prez svoji zbytecnost a postradaltelnost sem este neodesel.... nikdo me nebude postradat ...... smrt preci neni zlo! je mi zle z tech co si rikaji moji pratele z te co si rikala moje kamaradka... achjo :( je mi na bliti ze sveta z jeho spiny a z toho ze ja sem jeji soucasti a spinim jeji existenci... nemel bych tu byt takovy hnus co jen dela problemy a nem apravo existovat vlastne nechce ale co ho nuti tu byt? jak hrozny cin musel predchazet tomuto trestu

po půl roce jsem se rozesla s klukem strasne me to mrzi ale zaroven jsem za to rada ale furt k nemu neco citim jenze kdyz se vidime maximalne dva dny a to byl ten nej problem pro me

Zhřešila jsem... A teď mám výčitky svědomí... a připadám si hloupě... já... mám jednoho známého... mám ho moc ráda a občas to vypadá, že to mezi námi i jiskří - však víte jak to myslím - mno a posledně když jsme byli spolu na akci... tak se to... nějak zvrtlo a z jiskření bylo něco víc... prostě jsem se s ním vyspala. Jenže... já na tohle nejsem! A on má teď pocit, že by z toho mohlo být i něco víc... protože.... zkusili jsme toho fakt dost... Jenže, já to moc závazně nevidím. Spát s ním, klidně... ale chodit... ne! Cítím se hloupě, nechci aby si myslel, že jsem ho jen využila... k ukojení svých vášní a potřeb.

nechci aby si myslel, že jsem ho jen využila... k ukojení svých vášní a potřeb.

Je možné někoho milovat a zároveň ho v uvozovkách... "nenávidět"? Je to už starší záležitost,ale přišla jsem na to až dneska ta osoba mnou prý pohrdá.Bylo to kvůli tomu že prej jí lezu do života.Jenže Co byste dělali vy?Kdybyste viděli někoho pomalu umírat na rakovinu způsobenou kouřením?

omlouvám se za chyby..

Já už se asi ze všeho zblazdim včera mi psala kámoška že ji náš kámoš řek že ji má hodně rád(byl prej pěkně připitej)mno ale problém je v tom že on má holku a ona kluka, kterýho mám ráda mno tak ona mu na to řekla že ho má ráda ale že sou jenom kamarádi a víc by z toho nemohlo bejt nejhorší na tom je že hned ji Martin(to je ten kámoš)na to řekl že tím párem se de oběsit a utek ona šla domů a začla brečet pak mi oba psali na ICQ Nikki začala psát že je nešťastná že neví co dělat že se chce Martin oběsit a pak mi psal i on já začala z toho brečet a snažila sem se ho přemluvit ať neudělá žádnou blbost, že má holku tak aspoň kvůli ní on na to že ale miluje už dlouho Nikolu......a nejhorší na tom je že do toho mi začal psát ten Nikoli kluk že je nešťasntnej a tím už se to na mě valilo ze všech stran fakt nevim co dělat a co jim už odpovídat na dotazy typu"Co mám dělat"nebo"Proč to nechýpe"........já se z nich snad zblázdim a nejhorší na tom je že do mě eště z další strany pálej naši že mě zajímaj jen kamarádi že nic nedělám a že sem rozmazlenej a nevděčnej parchant........já už fakt nevim co mám dělat:(a do toho přemlouvat lidi kolem mě aby neblbli a neublžovali si.......už to na mě padá....bojim se že to nakonec skounčí špatně.....

Poraďte co mám dělat?:(

najít v sobě odvahu či zůstat srabem při setkání se svými biologickými rodičemi...?????

nvm

Bratranec sa spytal jedneho chalana co sa mi paci ze co si o mne mysli...a on ze sa len hram na drsnu a ze si myslim ze ho tym zaujmem, ze on ma rad nezne baby...lenze ja taka som, nehram sa kvoli nemu na neco...a ani sa kvoli nemu nezmenim, alebo...

zo mna babrie nebude, a asi nema vyznam sa zmenit...ale nici ma to, co s tym?