Detail a diskuse u zpovědi

Chci pryč...být sama...někde daleko od všech! Nemůžu si pomoci a stále musím psát, o tom co se stalo. Jsem človíček, který má velký problém projevit city, svěřit se a důvěřovat, ale teď to chci napsat. Všechno, co mě trápí! Jen snad ze všeho nejvíce láska. Byla jsem teď týden mimo domov a radovala jsem se z pocitu, že se na lyžáku odreaguju a budu mít pořád na očích jednoho kluka. Místo toho se všechno zvrtalo. Celé dny jsem chodila jako tělo bez duše, stále na něj myslící, dal mi i naději a krásnou, ale to co udělal jsem si opravdu nezasloužila...Vzal mi totiž tu nádhernou naději, kterou mi prvně dal. Jednoho dne jsem to už nevydržela, dívat se na něj, jak stále flirtuje s jinýma, rozbrečela jsem se jako malá holka a chtěla si to vynahradit kouřením (toho taky moc lituju, protože jsem začala jen před měsícem a to jen z nervů, navíc by to do mě nikdo neřekl). Pobavila jsem se o tom všem s jedním kámošem a on mi řekl ať si s ním promluvím na rovinu, že to bude nejlepší, tak sem ho poprosila ať mi ho zavolá, šli sme k němu do pokoje a ze mě všechno lezlo jak z chlupaté deky. Nakonec se mě zeptal, jestli je pro mě jen kamarád...já neodpovídala - tedy, bylo to jasné. On mi ale oznámil, že má holku...(pořád to nedokážu pochopit a stále mi to zní v hlavě). Nejhorší je, že jsem další dva dny na lyžáku ležela a tupě zírala do stropu a kazila si poslední dny. Neměla jsem chuť k jídlu, něco dělat, spát se mi nechtělo, hudba mě nutila k pláči, byla ze mě total troska. Naštěstí jsem neudělala nějakou blbost. (možná že to tak všechno mělo být, ale další zraňující okolnosti mě tlačí níž a níž) Já totiž k němu stále cítím něco víc, než co jsem cítila ke kterémukoli klukovi. a to mě mrzí hodně, navíc se mezi mnou a mojí nejlepší kámoškou něco děje. Ona je stále střed pozornosti a já jsem jen nepatný její stín. Ona dostane vše, kluky, lásku, báječnou rodinu, vynikající výsledky ve škole, zatímco já se snažím udělat vše proto, abych byla taky tak dobrá, stále mi to něco nedovoluje... Nevím už jestli mám plakat, smát se, bláznit, či porušit pravidla, aby si mě někdo všiml, aby mě ocenil, pochválil, jen tak letmo pohladil, věnoval mi úsměv, polibek, objetí, poskytnul útočiště, zkrátka a dobře, aby tu byl, když všichni ostatní odejdou...

prosím...tak moc si chci povídat a pomoci jiným, jen chci šanci!