Všechno se stále a neustále mění. Čím? Netuším... Kde je chyba nevidím. Na co čekám? Na sníh, ale to je jako čekat na déšť v suché pustině. Sníh byl, a to: krásný, bílý, něžný, milý, jemný, tajemný, proměnlivý..., ale nyní už není. Stejně tak, jako roztál sníh, roztálo i srdce jedné mladé dívky, doufající v lásku,...neopětovanou! Je tak křehká, její srdce, její láska, její víra, její důvěra a její duše a sny. Ví, že to, co už bylo, vrátit nelze, ale jistá naděje v ní stále přetrvává. Vím že: "Za mraky je vždy slunce!" Mám ráda život, život mě, ale cestu, kterou se dám musím zvolit sama...
A stejně se mnou budeš dál, ty si ten déšť, co po tváři stéká!
Diskuse ke zpovědi
Musis jit neustele v pred..nic netrva vecne...kazdej en je premiera..a my nevime co nas kdy potka..
Nemůže pršet věčně.
Náhodné moudro a přísloví
Lidem se zdá těžší to, co snášejí, než to, čeho se bojí. (Livius)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©