Zpovědi
Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.
Našel se mi snoubenec.Dneska přijel,jako by nic.Prostě přijel a ještě měl tu drzost mi říct,jak Danča vyrostla.Nic ani slovíčko vysvětlení. Bolí to,moc to bolí.
Pak,když jsem se vrátila z procházky s Dančou našla jsem ho doma strašně smutnýho,všechno mi vyklopil....Řeknu vám síla,byl na Havjaských ostrovech Pearl Harbor,před pár dny se tam utopil jeho bratr je to fakt děsný....Není na tom teď vůbec nejlíp...
Prosím neodsuzujte mě,ale chci s Dančou utéct...někam pryč.Vím,že by se mělo problémům postavit,ale já už nemůžu,prostě ne...balím kufry a padám....Svůj kufr mám zbalenej,ještě Dančiny věci...
Už nemůžu,nejde to!
Ahojky lidičky,
opět jsem se po dlouhé době dostala sem na MM a dnes se mi naskytl i důvod na napsání zpovědi.
Dneska jsem totiž potkala člověka, který byl mou velkou láskou, někteří z vás můj příběh asi znáte, ti, kteří ne, tak vám ho někdy povyprávím, ale to by bylo opravdu na dlouho.
Jde o to, že utnul jakýkoli kontakt mezi námi a já jsem ho postrádala, ne jako lásku, s tím jsem se už nějak doufám smířila, že spolu nebudeme, ale jako přítele, kterým byl a byl mi asi nejbližším člověkem vůbec. No a půl roku jsme spolu prakticky nemluvili. Dneska jsem ho potkala, když jsem přestupovala z jednoho vlaku do druhého...a jelikož bydlíme ve stejném městě, tak jsme jeli zbytek cesty spolu.
Bylo to zvláštní, ze začátku jsme měli problém najít téma a pak už to bylo zase jako dříve....a já nechápu to, že mě to ještě po tak dlouhé době dostává a že pro mě stále tolik znamená.
Proč?
P0roč nedokážu odolat? Proč se nechávám strhnout city, které nechci... proč zase začínám mít ráda? abych se opět spálila??? láska je sice krásná, ale bolí...
cítím něco více k osobě, která je slepá, které, i když jsem to řekla, tak s ní to nijak nehne... možná proto, že je o něcomladíš než já...
mrzí mě to.. zase jsem zklamala sama sebe....:'(
A zas som sa predviedla v matike 4 z pytagorovej vety...ale mame sancu si to opravit...2 hodiny som sa to drvila...PLS srzte mi palce.
Mna porazi ak to zase pokaslem...a fotrovci ma zabiju
Už nemůžu, nemám chuť nic podnikat, nemám chuť smát se, nemám chuť žít. Připadám si jako věc. Použít a odhodit. Pořád jen brečím. Za chvíli mi praskne hlava. Otec si stěžuje, že s ním máma nemluví. Ta zase nadává, že jí s ničím nepomůže (samozřejmě, že jeden druhýmu to neřekne do očí) kamarádka (teď sí tím nejsem jistá) mi řekla, že se moc upínám na bratra a sama pořád mluví o své sestře a o svých problémech doma, druhá řeší přítele. Ale že já mám nějaký problémy, že se cítím sama, jsem smutná, zamilovaná, opuštěná, to nikoho nezajímá.
Všichni se chovají, jakobych já byla bez problémů. Připadá mi, že o mě nikdo nemá zájem. O moje problémy, myšlenky, starosti, radosti, prostě o nic. Jsem jen věc.
Nemůžu
Trapka Tereza zase mele tu svou.Už fakt newím jak jí mám říct že já za to nemůžu když si z intráku udělala učitel srandu.Je vadná.Dnes se mě holky ptali co mezi náma je.Ale všechny mi řekli at na ni dlabu.Bude to asik nejlepší
takže jsem zamilovaný... nešťastně (asi)... ale co se dá dělat, už jsem se s tím smířil a řídím se heslem: "Človek nemusí vlastnit to, co miluje. Skromnému člověku stačí vědomí, že to milované žije." dělejte to tak i vy ostatní, protože jinak se budete zbytečně trápit a to určitě nechcete... já jsem strašně moc rád (a taky jsem jí to napsal), že můžu být aspoň její kamarád... asi jsem to schovával někde uvnitř sebe, možná jsem si to nechtěl přiznat, ale teď už to vím - miluju tě...
a ještě něco... zase naopak... dvě holky mi nějak sdělily, že jsou do mě zamilované... ale je to přes internet, já nevím jestli to tak je, ale přesvědčil jsem se že to je možné a nevím co teď...
jenom jsem to potřeboval někam napsat... ale neprozradím kdo je ta slečna
Ahojda lidi...mám tady takovou zapeklitou situaci...moje kámoška má kluka..nevim moc se mi nezdá ale o to tak nejde..pořád ji tvrdí,že má zaracha a nebo tak....a přitom ho často vídám,jak se poflakuje venku...ptala sem se ho na to a on,že neví a že jí nechce ubližovat a takový...nechápu to,ale on o tom nechce se mnou mluvit...poslala sem ho teda za tou kamóškou,aby si to s ní vyjasnil sám...ale nechce...a tak nevim jestli jí mám říct,že jí takhle mlží....jo asi bych měla....ale ona je teďka opravdu šťastná už jenom z toho pocitu,že někoho má..nevim,ale teďka je mimořádně v pohodě...nemám na to,abych jí potom tahala z depek kdyby se rozešli...a na to sama nemám..a ještě k tomu se jim do toho nechci motat...nic mi do toho není...Měli by si to vyřešit sami...nerada se montuju do jiných věcí....přece si to nevezmu na triko...proč bych dělala tu špinavou práci za toho hnusnýho sraba.....???? a vůbec s tou kámoškou si teďka moc nerozumim...myslim,že by si myslela,že je chci jenom rozdělit..
Tak fakt nevim..
No tak abych vysvětlila situaci.Chodím do školy na gympl a teď jsem jakoby v devítce.Jedna moje "kamarádka" odchází pryč(dostala se na uměleckou školu).Na začátku roku se mě zeptala jen tak letmo jestli s ní a ještě pár lidma budu na výletě, řekla jsem, že asi jo.Pak jsme se o tom dál nebavili, a když jsem ji oznámila, že prostě s nimi nebudu(protože na všechny výletech bývám s jinýma a musím uznat, že je s nima větší sranda....a nehádají se vůli kravinám).No a ona na mě normálně začala řvát vypadni a takový, nevím co ji hráblo.....je to taková úražlivka a myslela jsem jsi, že ji to přejde(už je to 3týdny),ale ona se se mnou pořád nebaví....nezdraví nic....dokonce jsem se ji jak blbec třikrát omlouvala .....ale ona nic....mám ji ráda prostě jsme jsi rozuměli a tak....a vůli takové kravině dělá jakoby mě neznala....tak nevím je to fakt tak hrozný aby se se mnou člověk nebavil??
já fakt už nevím
V neděli sem měla pocit,že se na mě taky obrátilo štěstí,ale jak vidim-mýlila sem se....já už nechápu vůbec nic!Svoji budoucnoost vidim asi tak,že mě už nic hezkýho nečeká...proč teda žít?má to cenu?
ach jo
Tolik jsem se těšila na dnešní den, že konečně budu ve škole a s mýma nej kámoškama, jenže hned od 7 ráno se mi všechno hroutilo pod rukama. Při poslední hodině toho na mě bylo příliš a já se rozbrečela. Vtom mě vyvolala učitelka, abych před třídou přečetla referát...to mě trochu rozveselilo, ale už cestou domů jsem zase řvala. Proč jsou lidi tak zlí? Kdyby aspoň nebylo problémů doma. Jsem světu na obtíž a on je na obtíž mně. Nikdo mě nechápe, všichni mě opouštějí, protože jsem hrozná. Cokoliv udělám i řeknu, je špatně. Ha ha ha, kde je ten můj pověstný optimismus?? Se mnou se prostě nedá žít... Ani já se sebou ne...
Už nemám co ztratit
Pisem si s jednym dievcatom uz dost dlho. Pred casom prezivala tazke obdobie a vtedy som jej dost pomohol tym ze som bol jediny kto ju chapal. O nieco neskor mi napisala ze ma lubi. Ja som bol v soku a nevedel som ako mam na to reagovat. Dlho som nad tym rozmyslal a zistil som ze mi na nej velmi zalezi. Citil som k nej nieco viac nez k ostatnym. Pocas tej doby sme sa velmi zblizili ale nikto nas nechape. Kazdy hovori ze to nemoze byt laska ked sme sa este ani nestretli. Tuto sobotu idem za nou lebo byva o 300 km dalej tak snad nam to vyjde. Je to velka vzdialenost ja wiem, ale ja ju naozaj lubim aj ked sa to zda nemozne a nechcem sa jej vzdat. Bude to tazke. Ale nie nemozne.
Nevzdam sa
Ten celej nadhernej pribeh zacal kdyz jsem onemocnel.Jedna d**ilní angína a co to zmohlo.Tejden jsem musel bejt doma a tudíž i bez své lásky.Až jednoho dne,bylo to úterý už zbývaly jen dva dny a já jsem byl zase volnej,se začla chovat dost hnusně ke mě.Prostě byla nepříjemná.Zeptal jsem se jí proč a ona odpoěděla proto....tohle chování se k ní nehodilo a mě se ani v nejmenším nelíbilo.Co mám ted s ní dělat?Mám se s ní rozejít...nebo počkat...Už toho je na mě moc....
Už toho je na mě moc...
Křivdila jsem svojí nej kámošce . . . a to dost!! Myslela jsem si, že už jí na mě nezáleží, ale ono záleží a to hodně . . . V poslední době mi často říkala, že jí budu na té nové škole chybět a že sebudeme často vídat . . a já si říkala, jo hezky to hraješ!! Ale včera jsem se šla a řekla jí to, aby se o mě jako nebála . . . a vypnual jsem si mobil, protože jsem potřebovala být sama a přelýšlet . . . a byla jsem pryč skoro hodinu . . . po nějké době jsem si zapnula mobil a tam bylo asi pět nepřijatých hovorů od ní . . . zavolala jsem jí a ona mi říkala, jak se o mě bála a že je moc ráda že jsem v pořádku . . . dokonce spolu s našm bezva třídnimmě hledali všude možně . . . Mám ji fkt ráda . . . !!
a mrzí mě že jsem jí křivdila . . . hned zítra se jí musím omluvit !!
včera jsme slavili pálení čarodejic. Trochu jsme chlastali a grilovali.. Ale kuli tomu nepíšu. Ráno jsme hráli Dostihy a sázky. Docela mi to šlo a trochu jsem se vytahoval... Dostal jsem "dotaci od státu 2000". Radoval jsem se jaký mam štěstí a jeden kluk (náhodou můj nejlepší kámoš) utrousil "štěstí ve hře...".. A mě došlo že na tom přísloví něco je..
Asi jsou i přísloví, která říkají pravdu :(
Pokud si pamatujete můj minulý vzkaz ohledně zmizení mého "snoubence" tak zde je pokračování...
Už přes 15 dní o něm nic nevím,co an to říkáte teď? Pořád si myslíte,že je všechno ok?
Co sem komu udělala? Tohle fakt není život,jdu z průseru do průseru....
Nevim co se to se mnou poslední dobou děje..Nic nechápu..Skoro každy den brečim alespon tak hodinu, rozpláče mi uplná maličkost..Nic mě nebaví, nejsem schopná jít z kamarády ven..Nu skrátka nic. Zdá se mi jako kdybych se ztrácela sama v sobě a čím víc to řeším tím hlouběji se sama v sobě ztrácím.....Prostě se mi nic nedaří.......Všechno je to upnlně jinak než bych si přála, což se tíká kluka kterej je na mě naštvanej a asi se mnou do konce svého života nepromluví..Doma držíme tichou poštu a je to tu jak na hřbitově..A zdarví to je snad nejvíc co mě tíží.....
:(
ahoj.jmenuji se Hrozba.protože jsem hrozba.nikdy jsem se za to nestydel,ale stala jse situace,která mě navždy změnila myšlení o kladech a záporech našeho světa.potřebuji pomoct,poněvadž to nedokážu přenést přes srdce....
měl jsem dívku,ale ne ledajakou dívku,byla to dívka,kterou mi seslal sám Otec.nevěříte? já bych tomu také nevěřil,kdyby nespadl ten prsten,protkán tolika mocnostmi.od toho dne jsem věděl,že mi do rukou spadlo to nejcenější,co jsem kdy viděl.byla to moje inspirace,moje srdce,moje duše,muj smysl života....moje vše co jsem kdy hledal v sobě a nalezl to u ní..
jednoho dne,sbalil sem věci,láhev alkoholu,cigaretový smotek plný THC a hubu plnou slibů,že se nic nemůže stát.och jaký jsem to provedl omyl,nedokázal jsem potlačit chtíče a...políbil jsem.2x.ze zlosti?? z žárlivosti?? z OH skupiny a THC v těle??vím já? v tu noc jsem nevěděl,jak moc hlubokou jsem si vykopal propast.propast,jenž mi ovlivnila moje vše co jsem kdy měl.problém byl,že rýč jsem dostal od satana a já blbec eště s úsměvem mu vyhověl..
ráno..až ráno kdy slunce mě probudilo paprsky,až tehdy jsem si uvědomil,co ošklivého jsem provedl..zradil jsem.svoje slovo,svuj slib,sebe samotného,svoji dívku.pordřezal si žiletkou krk a podžezal ho i nevinnému člověku.
včera t vše vyšlo na povrch,zabublalo a slzy...tak ty se nedaly spočítat.učinil jsem neotřesnější chybu svého života,mé výčitky mě pojídají současně vnitřní,vnější a suchovní schránku života.Otče můj jediný,dokážu se dovolat odpuštění? bude mi to ku pomoci? budeš míti se mnou slitování? kdy ta bolest pomine,výčitky mě zabíjí...
co myslíte vy ostatní? je tohle odpustitelné? dá se na to zapomenout,když to vidíte každý den před svýma slznatýma očima? ANO?? je naděje. NE je trest.
kolik let mám eště pykat.nebo kolikero věčností mám eště trpět.
spas mě prosím Mesiáši..jsi ten jediný,kdo mi na tomhle světě zůstal...Amen
Před pár dny umřela dívka na které mi moc záleželo! Každý den když jedu do školy a ze školy musím projet kolem toho místa kde se vše stalo! Pokaždé se mi vybaví její tvář a začnu brečet. Nevím jak se vyrovnat s její smrtí a přeji si na vše zapomenout, ale nejde to!
Co mám proboha dělat! Připadám si, že jsem nemožnej!
když sem začal chodit z jednou holkou,říkala že už z bejvalim nechodí....pak s nim byxla jednou venku,sem se ho na ní zeptal a on říkal,že spolu chodí..tak sem jí poslal někam...
má vůbec cenu se s ní bavit?
Náhodné moudro a přísloví
Falešný přítel je jako stín, provází nás, jen dokud svítí slunce. (Calo Dossi)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©