Zpovědi

Včera sem se usmířila se svou nej kámoškou a ona mě dneska opět zradila...řekněte mi co mám dělat??? Jo, jasně mužu ji to vyčíst a pak se s ní přestat bavit, ae ona je opravdu to jediný co mam i když je to sakramentsky málo a ikdyž by to bez ní bylo asi lepší....ae co mám sakramensky dělat??

Já ji nenávidím...

Detatka moje,vy kteri me tu mate radi,radite mi a pomahate mi,omlouvam se vam za to jak se nekdy chovam,za tuhle zpoved,atd.Uz to ale opravdu nedavam,vim ze se opakuju,ale to opakovani je psychyckeho razu,chodim k psycholozce i k psychiatricce,ze zacatku jsem brala cely prasky,ted mam brat pulky a beru zas cely,protoze mam deprese,trapi me vsechno co jsem tu psala 9.7.,14.7.,atd.ze vseho jsem vydeptana,jsem na tom mizerne,cvicim,malo jim,samy jogurty,dietni veci,...,je mi porad zle,jeste me do toho boli tri osmicky co mi rostou(zuby moudrosti),toci se mi cely svet,ze vseho mam strach,vseho se bojim,...

Hnusný víkend,ale vše je vyřešeno, ta, kterou miluji si našla někoho jiného během jednoho dne:D že by láska na první pohled? Ta se kterou teď je mi včera zakázala se bavit s někým koho za prvé miluji a za druhé znám mnohem déle s tím, že mi rozbije hubu....za celý večer jsem za moji láskou šla jen jednou, potřebovala jsem se na něco zeptat a její nová slečna mě chytila pod krkem, potom to pokračovalo i venku:( Ta, kterou miluji se samozřejmě zastala jí...je fakt, že žárlím, ale na druhou stranu chci ať je šťastná...ale nechci ji ztratit..ze dne na den:(

Ožrala bych se...je toho na mě moc a navíc pořád chybí ten pravý človíček, který by mě podržel...

Připadám si jako přežívající schránka, jako něco nepotřebnýho, nevyužitelnýho, odhozenýho...

Sem totálně v pr**li. Moje srdce je roztrhlé na dvě půlky a v každé je jiný kluk kterého mám ráda. A nejhorší na tom je že jednomu jsem svým rozchodem ublížila v době kdy mě nejvíc potřeboval, má problémy doma i ve škole, byla jsem opilá a podvedla ho, né úplně ale vyčítám si to a budu ještě hodně dlouho. pak jsem mu dala kopačky a dala se dohromady s klukem který se mi delší dobu líbil. Jenomže on mě pořád miluje, odpustil by mi všechno jen abych se k němu vrátila a co teď? Když mu řeknu ano podrazím dalšího kluka který mi věří. Když mu řeknu ne už nikdy to nepůjde vrátit zpátky a já nevím jestli by nám to teď vyšlo. Oba je mám stejně ráda a za ten podraz si připadám jako největší děvka. Chtěla jsem si vybrat menší zlo a jediný co mě napadlo byla rychlá smrt. Už nevím jak dál :(

A co teď?

Mám problém.Můj kluk se se mnou rozešel kvůli hádkám a má čas do pondělí jestli se ke mě vrátí.V úterý byl u mě a dal mi sám od sebe pusu když odcházel a když sem se ho ptala za co to bylo tak mi řekl že to bylo na dobrou noc.Když byl včera v hospodě tak mi kámoška říkala že se na mě díval jak přišel tak se na něj kámoška dívala a říkala že se na mě díval skoro furt a že na něm bylo vidět že žárlil na Maru vedle kterýho sem seděla(seděla sem mezi kámoškou a Marou na gauču skoro u baru kde seděl i on)Potřebuji radu jestli si myslíte že se ke mě vrátí a upřímě.

Potřebuju vědět co si o tom mylíte.Help....

Lidičky, stává se ze mě frigida nebo nevim. Mam super vztah, skvělýho kluka, je to zlatíčko. Ale skřípe nám to v posteli, já vůbec nechci, nebaví mi to... Ještě tak styk samotnej, to se dá, ale chci to dycky co nejrychlejší. Teď nemůžu, pže mam nějaký problémy, takže ho musím (to slovo to přesně vystihuje - beru to jako povinnost ...) uspokojovat ručně nebo orálně. Jenže mě to děsně nebaví. Asi tuším, proč to tak je - protože mi to nejde, za čtyři měsíce, co jsme spolu, jsem ho "udělala" jen dvakrát. Při sexu je to OK, ale jakmile se toho mám chopit já... Ztrácím chuť, když to k ničemu nevede. Přijdu si jak dřevo, strašně potupně. Komunikace v posteli je dokonalá, říkáme si, jak jo, jak ne, ale stejně to nejde. Milování je moc hezký, to jo, ale sex není jen o tom. Jsem z toho jelen a bojim se, že mě to nebude bavit už vůbec. Chudák, teďko se pořád dělá sám. Zatím má pochopení, ale až mu dojde trpělivost? ... Je to pěknej kluk, přitažlivej, takže tady problém taky nebude, líbí se mi. Já sama jsem orgasmus zažila jen svépomocí, takže to taky asi hraje roli, že mi to nepřináší nic moc. Z toho sem taky v pejru. Nečekám rady, pokud si s tím neporadím sama, těžko mi někdo pomůže, jen by mě zajímaly názory. Nechci bejt frigida. Dřív mi to bavilo víc, i když občas mi to taky lezlo na nervy, pže to bylo moc dlouhý, většinu času jsme trávili sexuálními praktikami, ale dalo se to. Teď sem v hajzlu. Sex beru ve vztahu tak nějak jako povinnost, něco, co ke vztahu prostě patří a chlapi jsou po tom jako diví a když nebudu sexuální bohyně, budou si hledat náhradu. Těžko říct, kde se tohle v mým podvědomí vzalo, ale je to tam docela zafixlý.
Na druhou stranu se nebráním téměř ničemu, mám ráda experimenty a tak. Ale k čemu to, když neni chuť

Snad jsem nezapomněla na nic

Lidi....proč už mě nebaví žít?? Proč nemám žádný důvod se radovat ze života?? Samé proč,proč,proč....Už mě to tu fak nebaví, drží mě tu jen naděje...naděje že se možná něco stane...můžu tak čekat do nekonečna...tohla pro mě není život, to je utrpení.

štve mě že už si naše parta nikdy spolu pohromadě nikdy nezajde ven..tak jak sme to dělaly předtím..bylo to fakt super,jenomže pak se to prostě po*****..! Já bych stála o to aby to bylo jako dřív,ale oni už ne,mají jiné názory a sou mezi sebou pěkně rozhádaní...Sakra ani nevim co bych dala za to aby to bylo jako dřív..jenže už nebude...jenom proto že sou všichni tak tvrdohlavý a nedokážou hodit ty blbosti co se staly za hlavu!

Lidi co se to s váma stalo?

mám smůlu, na všechno...nikdy nebudu spokojená, nemám nic, co bych chtěla, proč se vždycky všechno hezké pokazí:(???já už to nedávám....nesnáším svůj život

proč nejde vrátit čas a udělat něco jinak aby se to nestalo, nebo jel epší ani nevědět...snažila jsem se předtím utíkat, ale už neni kam prostě me to dohnalo..nvm co s tim..strašně to bolí...ja už nemůžu...šla bych to zaspat...bože...proč chce všechno čas..?! nemohlo by to odejit samo a rychle...asi ne co..ale ja už nemůžu a nvm jak se toho zbavit...nechci čekat až to čas zpraví...tak co mam dělat..?

kdyz varim tak mi stoji....jo,my zene se to libi,ale co mam delat v praci,ja sem kuchar...nejsem divnej,vzrusujem me vareni....ach jo,jdu neco ukuchtit

zena chce abch varil porad,ale ja uz sem vycerpanej

Nevím, jak začít... Mám strach z toho co příjde. Nebojím se zítřka atd., ale co bude třeba po maturitě, když už nebudu bydlet s rodiči, když už nebudu vídat svojí segru, tak jako teď, když budu mít svoje děti a nebudu se vídat s rodiči. Prostě si to bez nich nedokážu představit. Hrozně se bojím stárnutí. Chci aby všechno zůstalo tak jak teď. Já chci furt být taková jaká jsem, nechci být starší. Nechci vidět stárnou své rodiče...Prostě bych nejradši zastavila koloběh života...

...

Kvůli ní je mrtvá. A teď zabiju já jí.

Byla sem s jednim klukem a s rodici na dovolene,pred dovolenou sme se seznamili,ale nesnaseli sme se!!!Jenze pak se tu objevila jedna holka ktera se mu strasne llibila a shodou okolnosti to je moje kamoska a ja mu rekla ze mu dam jeji cislo pokud se ke me bude chovat slusne!!!Chorvatsko bylo uzasne a slusne se ke me choval a dost zacal se mi libit a strasne,jenze potom sme jeli domu a tyden po tom sem mu napsala a on me odfakoval stejne jak me odfakovaval pred tim a ja myslela ze se zblaznim.No ale nejhorsi je ze za tyden se s nim mam videt a rozhodla sem se ze ho znicim!!!!

Doufam ze mi to schvalujete prosim reknete!!!

Nesnáším... to.. tu ..pořád sem..lezu,ale nevím proč..

jsem dilina

soničko já jediná jsem ti mohla pomoct ale neudělala jsem to. je mi moc líto že jsi někde v nebíčku. Ale třeba se tam máš líp než tady...

budu na tebe vzpomínat ještě hodně dlouho...

Ahoj... jsem prý moc hezká holka kluci říkají,že bych měla být modelkou,ale přitom jsem ještě žádného neměla a to je mi 16...už jsem zoufalá.. taaak co dělám špatně??

pomoc..

Sice už je to delší dobu ale stejně to pořád bolí. Milovala jsem člověka, kterej mi moc ubližoval a nejen fyzicky ale i psychicky, vim že nejsem jedina ale stejně to boli. Určite to zažilo hodne z vas at už holek nebo kluků na tom nezaleži. Dotedka mam problem se nekomu svěřit. Pokaždý když sem se po dlouhe dobe odhodlala a myslela jsem že jsem toho človeka znala tak me zradil.. Znova a znova.. Pomalu začínám věřit tomu, že človek nemůže věřit nikomu, jen sam sobe. Neni to ale smutny, dkyž se človek nemůže s nikym podelit o radosti i strasti? Třeba mam jen smůlu a vždycky potkam špatny lidi, ale doufam že se to jednou zvrtne a potkam nekoho, kdo opravdubude stat za moji duveru a nezklame ji.
Kolikrát uřž jsem se řezala alenidk yjsem to nedotahla do konce, nedokazala bych to udelat človeku, pro kteryho znamenam všechno a kterej me vychoval. Nemůžu ji tak ubližit, tak jak ubližili oni me

Včera se mi zabil kamarad .... :( a ja jsem věděla že mam ědělat něco víc než jenom ho utěšit ..a ja husa sem mu ještě řekla že to nikomu neřeknu když podřezal ruku ( viz.jiná zpověd ) ... tak ted už je to opravdu konec .... Ja se z toho zblaznim .. podřežu se taky ...vždyt už do toho stejnak nemam daleko všechno je špatně ....

Já jsem tak hrozně naivní :( :(