Detail a diskuse u zpovědi

Lidičky, stává se ze mě frigida nebo nevim. Mam super vztah, skvělýho kluka, je to zlatíčko. Ale skřípe nám to v posteli, já vůbec nechci, nebaví mi to... Ještě tak styk samotnej, to se dá, ale chci to dycky co nejrychlejší. Teď nemůžu, pže mam nějaký problémy, takže ho musím (to slovo to přesně vystihuje - beru to jako povinnost ...) uspokojovat ručně nebo orálně. Jenže mě to děsně nebaví. Asi tuším, proč to tak je - protože mi to nejde, za čtyři měsíce, co jsme spolu, jsem ho "udělala" jen dvakrát. Při sexu je to OK, ale jakmile se toho mám chopit já... Ztrácím chuť, když to k ničemu nevede. Přijdu si jak dřevo, strašně potupně. Komunikace v posteli je dokonalá, říkáme si, jak jo, jak ne, ale stejně to nejde. Milování je moc hezký, to jo, ale sex není jen o tom. Jsem z toho jelen a bojim se, že mě to nebude bavit už vůbec. Chudák, teďko se pořád dělá sám. Zatím má pochopení, ale až mu dojde trpělivost? ... Je to pěknej kluk, přitažlivej, takže tady problém taky nebude, líbí se mi. Já sama jsem orgasmus zažila jen svépomocí, takže to taky asi hraje roli, že mi to nepřináší nic moc. Z toho sem taky v pejru. Nečekám rady, pokud si s tím neporadím sama, těžko mi někdo pomůže, jen by mě zajímaly názory. Nechci bejt frigida. Dřív mi to bavilo víc, i když občas mi to taky lezlo na nervy, pže to bylo moc dlouhý, většinu času jsme trávili sexuálními praktikami, ale dalo se to. Teď sem v hajzlu. Sex beru ve vztahu tak nějak jako povinnost, něco, co ke vztahu prostě patří a chlapi jsou po tom jako diví a když nebudu sexuální bohyně, budou si hledat náhradu. Těžko říct, kde se tohle v mým podvědomí vzalo, ale je to tam docela zafixlý.
Na druhou stranu se nebráním téměř ničemu, mám ráda experimenty a tak. Ale k čemu to, když neni chuť

Snad jsem nezapomněla na nic