Zpovědi

snad to odejde... ale já se znám, zase to je jenom na chvilku a potom mě to zase popadne a začnu litovat, jako bždy... vždycky litujeme věcí, které jsme neudělali, já nejen že jsem něco neudělal, ale udělal jsem něco jiného... co bylo, bylo a já už nechci mít v hlavě žádné otázky a nechci slyšet žádné odpovědi... není minulost ani budousnost, je TEĎ a já chci žít přítomným okamžikem... dokážu to? nejspíš ne, ale za pokus to stojí a k tomu mi pomáhej Noha :)
omlouvám se za sobectví, někteří ho na mně možná nevidíte, ale je tady a musí tady být...

probuďte mě

proč jsem jen taková kráva? nevím, jestli to je mnou nebo mojí kámoškou, že se naše kamarádství totálně pohřbilo. já sama si ale ničeho z mý strany vědoma nejsem. ale s tím už jsem se trochu vyrovnala. ale proč jsem proboha úplně zahodila tenhle rok láskou k někomu, kdo mě bere jen jako kámošku? a proč jsem byla tak blbá a dělal si naděje, proč jsem nepoznala, že mezi náma nic bejt nemůže? a teď...proč si připadám tak zmatená, já ubohá malá naivka? a proč, sakra proč, se trýzním ještě víc, když poslouchám od UDG - Hvězdář, i přesto, že mě tto vždycky rozbrečí? a proč to sem píšu, když tím ještě víc rozedírám starý rány? asi abych se někomu vypovídala....mám ale přece tolik skkvělejch přátel( jmenovitě Sabinku, Oinku, Fandu a Honzíka ), tak proč to nedokážu říct jim. proč se nedokážu někomu vypovídat a jen tak vybrečet na rameni? to ta moje trapná falešná hrdost, já vím...ale ulevilo se mi. a chtěla bych se touhle cestou Petrovi omluvit ( i když si to nikdy nepřečte ), že jsem mu tenhle rok znepříjemňovala život a furt jsem ho provokovala a nic jsem mu neulehčila.aspoň, že jsem mu to neřekla, no. jenže když je člověk zamilovanej, tak se někdy nedokáže poznat, co je dobrý a špatný. a ivo: změnila sem se možná já, možná ty, v každým případě naše přátelství určitě. uvidim, třeba se to na táboře všechno vyřeší a třeba taky ne...každopádně ti chci poděkovat za tu spoustu krásnejch zážitků, který jsme spolu zažily. o by asi bylo tak všechno. musim vypnout ty UDG, protože už stejně nemůžu brečet.

kdo byste mi třeba chtěl napsat, protože má stejný problémy nebo jen tak nebo že má taky rád UDG, tak můj mail je kimney@atlas.cz a moje ICQ je 223-151-769

Citim se strasne sama. Chodim se zenatym muzskym,ktery sliboval nas spolecny zivot. Ted uz vim,ze sve sliby nikdy nespli,presto se s nim nedokazu rozejit. Cekam a doufam.......Nemam chut zit

mám kluka, jsme spolu už dlouho a on si těď začal psát s nějakou holkou, napsal jí že se mu líbí apod. dal jí ICQ ale řekl mi že by mě nepodvedl a že by řekl že má holku. Ale ona po něm dost vyjíždí a mám pocit, že se něco stane.Prostě znáte takovej ten blbej pocit.Ale nevím co mám dělat ,protože on neví že já to vím, dozvěděla jsem se to náhodou a né že bych ho kontrolovala. Nevím co mám dělat aby ho nechala být.Nechci o něj přijít, ale můžou být jenom kámoši.Ale mám z toho špatnej pocit.

Nejsem si už ničím jistá

mam strach, že to ztrácí smysl
nechci aby to tak bylo

možná poznáš Ty, jehož se to týká

nevim co mam dělat,rozešla se se mnou holka,která pro mě znamelnala celej svět,a najednou z ničeho nic mi píše,že mě má ráda,ale že už mě nemiluje,že všechno vyhoslo,co ke mě cítila,sem totálně na dně,nevim co si o tom mam myslet,nevim co mam dělat.fakt sem jí miloval.

nevim co dál

Tak pokračuju...
Jsem zpátky,s tou dívkou jsem si promluvila. Řekla mi,že se jmenuje Martina,je jí 18,je z dětského domova a 3 měsíce,co jí z děcáku propustili bydlela u svého přítele.Jenže ten jí po čtvrt roce vyhodil z bytu a ona je od včerejška bez střechy nad hlavou. Zkoušela prý různé úřady,ale nikde jí nebyli schopní pomoci.(Což mě absolutně znechucuje.Hlavně,že bereme přistěhovalce,ale o vlastní lidi se nedokážeme postarat ) Poslala jsem jí do obchodu,aby si koupila,na co má chuť a pak u mě může bydlet.Stejně mám 2+1 sama pro sebe a v bytě je mi smutno,když to někomu pomůže proč ne. Řekla mi,že studuje na učňáku-na cukrářku.Ráda by obor dokončila a našla si práci.Myslím,že má čisté úmysly.Mám jí u sebe tedy nechat?

Podpoříte mě v mém rozhodnutí? Klidně mě upozorněte,pokud se vám něco nezdá,jsem hodně důvěřivá,díky

proč já?! dneska jsem šla na večeři s mým kluk a jeho rodičema máme sem to řekl a že proste přídu az se najíme atd...znátet o v restauraci kde je narváno to proste trvá..ale ne moje uzasna matka tohle nepochopi..pak sme si jeste na cjvili sedli venku abysme si popovidali apc pozitri odjizdim, ale né moje máma mi musí volat a seřvat ěm že nejsem doma podle jejich představ atd...stejně když tu sem tak nejsem s ni...a ta k sem to cely musela zkrátit...sem naštvaná jasne má strach ale ví že me dou doprovodit az e jsem s lidma který uz videla...a ze nejsem zádný malý dítě....naštvala mě...a ještě se jí prej mám omluvit..?! a jako za co ze sem sla na veceri a pak se chvilku prosla..?! nehchápu to a tohel me vzdycky dotáhne az na nervovej kolabs...nemůžu už jí zase ani vidět...a to sem s ni ted i chvili v pohode vycházela....

proč to dělá proboha nemůžu snad bejt chvíli štastná....

Prosím poraďte.
Včera se k nám před panelák nestěhovala nějaká bezdomovkyně. Nevypadá nějak sešle.Je mladá a na ulici není dlouho. Ráda bych ji vzala k sobě do bytu a pomohla ji,ale bojím se,aby to nebyla nějaká extrém ženská. Je hrozné dívat se z pohodlí domova,jak si tam dole "staví" postel ze všeho,co najde.

Mám ji vzít k sobě?

Ja potřebuju strašně moc pomoct. :( muj kamarad se dneska opil a přimo předemnou si podřezal žily ... a že pry už nechce dal žit a ja jsem se zhroutila jako maly spratek.Nic mu není ale ja kvuli tomu ted brečim a ja nemužu ..když si uvědomim že jsem to same udělal asi před dvěma mesíci tak je mi z toho špatně ... on si to nezaslouži je to skvěly kluk a ja ho mam rada a ja za to mužu !!! Měla jsem mu nějak pomoct ..ještě ted se mi klepou ruce..Mno ale to není to nejhorši .. jeho kamoš ktery tam byl semnou ho za tu skrvavenou ruku chitil a on se skroutil na zem v bolestech a brečel a ja taky .... Ten co ho držel ho nutil řict že se nikdy nezabije .. bože co mam dělat .. ??? ...

Ps: Ja brečim :( :( :( a nemužu přestat :(:(:(

tak už mam sbaleno, zítra jedu na ten tábor.. na jednu stranu se těšim, vypadnu z baráku a na ty dva týdny budu mít pokoj od všeho tady.. ale na druhou stranu se bojim, že to tam nevydržim, že se pohádáme, že si nepadnu do noty s ostatníma lidma, co tam budou.. protože se neumim hned začít s každym bratříčkovat a plkat o takových těch nezávazných blbostech.. když někoho neznám delší dobu, tak se bojim, že se ztrapnim, že si o mně bude myslet, co jsem to jen za trapku..takže většinou jen mlčim, abych náhodou neřekla něco blbě.. a s tim "mym" jsme si to vyříkali, řekla jsem mu, co mě štve, co mi na něm vadí.. přiznala jsem se mu, že jsem už několikrát uvažovala o tom, že bych to s ním skoncovala, ale ten tábor mi to nedovolil.. vypadlo z něho, že to pro něho byl docela šok, že mě nechce ztratit, že ví, že se nechová podle mých představ, ale v určitých situacích si to neuvědomí a pak ho mrzí, že se naštvu.. neubránila jsem se slzám, nechtěla jsem brečet, ale nešlo to zastavit.. opakoval mi, že nemám plakat, že kvůli němu ne, že mi za to nestojí atd., ten večer byl na mě hrozně hodnej, vlastně jako dlouho ne.. pár dní mu vydržela ta snaha udělat mi radost, ale už to zase pomalu přechází.. a mam strach, že na táboře už to bude jako předtim.. a bojim se, jak budu tam reagovat na tohle všechno.. protože tam minimálně zezačátku budu neustále s nervama v kýblu.. navíc tam jedu jako zdravotnice a začínám mít hrůzu z toho, že se tam něco stane a já nebudu schopná nějak pomoct..

Já...
Omlouvám se Tobě, Peťo, ale nemůžu Ti odpustit. Nemůžu se přenést přes Tvou lásku. Neustále mě rozčiluje pomyšlení, že zrovna Ty mě máš rád. Mám toho po krk, jsem znechucená a... už o tom nejde nemluvit a dusit to.
Ondrovi se neomlouvám. Možná mám za co, ale nejsem si toho vědoma. Jediné co vím, že mu nevěřím ani nos mezi očima, vždycky, když promluví, čekám SPOUSTY PRÁZDNÝCH KECŮ A kdy přijde TA LEŽ nebo PONÍŽENÍ mé osoby a mých CITŮ. Teď bych nemohla s ním zase být a milovat ho, já nevím, možná jednou zase budu, ale dneska k němu chovám stejnou, ne-li větší zášť než k P.
A ten poslední... Zdeňa. Říkám mu zkažené ovoce. Je to satanista, ale s tím to nemá nic společného: já z něj prostě cítím něco nechutného, neurčitého, co mě od něj úplně znechucuje. Moje kamarádka mi v tom rozumí - cítí z něj to stejné taky. Není to zlo, prostě zkažené ovoce: z jedné strany pořád vypadá chutně, ale když už do něj člověk málem zaboří zuby, zjistí, že z druhé strany plod je přezrálý, zkažený.
Mám kvůli tomu všemu pořád výčitky svědomí.

Cítím se tak prázdná a zhrzená.

Ahoj všichni, mám takový problém a ten mě dost psychicky ubíjí. Mám přítele, s tím sem zatím necelý rok. Je mi s ním skvěle, ale hlavní problém je ten, že on je celkem hromotluk, takže někdy když mě chytne, tak mi něco udělá. Někdy se škádlíme schválně (štípnu ho já, štípne on mě - víte jak to je) , ale teď mě štipnul hodně a na obou rukách na stejné straně mam modřiny. Bábi jak to viděla tak mého seřvala a ten si to potom vyřídil se mnou, že se se mnou rozejde, když ho bábi podezřívá a já nechci protože my dva si ve všem rozumíme. Snad ve všem. Mi ty modřiny nevadí. Já sem mu taky udělala.

Prosím nemyslete si že je to sadomasochista.

ahoj možná si říkáte ,proč to píšu ted ale já sama ani nevím možná protože to na mně všechno padlo.
celej tenhle rok ve škole byl dost hroznej ,děly se mi špatný věci velký hádky s kámoškou který pořád ješte pořádně neduvěřuju,potom
zálažitosti s nasí pitomou matikářkou asi 4 x si mě kuli ní volal k sobě zástupce ředitele a náš učitel no a já mu to vždycky vysvětlila
a on to bral a pak mně i hájil ale nakonec stoho vznikly fámy že spolu něco máme a ta učitelka to proti mě s oblibou používala .
Ale pak se stalo něco s čím sem nepočítala moje ...no dalo by se otom i pochybovat kámošky mu řekly že ho mám ráda ,a já pak už uplně zoufalá
jsem šla za ním a snažila se mu vysvětlit že to není pravda ale on mi řekl že mě má rád a já se do něj postupně zamilovala .
Dokonce jseme spolu tancovali na školním plese.MEzi tím jsem si prošla i šikanou ,ztrácely se mi věci a třídní řekla že stím nemuže
nic dělat ,jak jinak taky že ....a tak jsem stím šla za další osobou který duvěřuju a to za naší angličtinářkou ,což je vážne suprová osůbka :)
a všechno jí řekla ona byla takový muj duvěrník celej školní rok a ted je toho na mně moc i doma musím to němkomu říct tak to tady píšu ,a navíc jsem
ted po operaci ,pak se až do konce prázdnin musím šetřit ,žádný plavání v bázenu žadný moře a žádnej sport :(proč já musím mýt takovou smulu
a navíc mi ješte škola chybí ale né to špatný jen moji tři duvěrníci :)ale ted je toho na mně moc a navíc jsem si prošla i sebepoškozováním a slíbyla
jsem že už to neudělám ale udělala ,sklamala jsem :(

zatracenej rok .....už mě to nebaví ..

Je tu tak prázdno a její oblečení voní pořád stejně jako dřív,stejně jako medvídek,kterýho držela v ruce,šily jsme ho jako malé holky ze zbytků látky,táta ho hned vyhodil,to co udělala je prý hřích a ona nemůže do nebe ale přitom byla tak laskavá a něžná,a tak moc moc krásná,je to divný,právě poslední dobou byla nejkrásnější,jako kdyby si ji andělé připravili aby se jim podobala,ale ona k nim díky nám nemůže a táta říká že je to tak správně,ale není,do pekla patříme my tři,neona.

Tak hrozně moc to bolí....

Jak se mám odmilovat??? Když mě on nechce??? A neříkejte mi že čas všechno vyřeší ptž to trvá už rok!

:(

Ještě prosím o radu.... moc miluju jednoho kluka, ale ten vztah je trochu složitější, on je zadaný a zatím to bylo jen o trochu mazlení a tak. Pořádně nevím na čem jsem a možná si něco jen nalhávám nebo neopak něco nevidím. Napsala jsem mu dopis a tím se mi docela ulevilo. Ale teď nevím co s ním, schovat ho někam na dno a dělat že nic nebo mu ho dát?

Ale moc děkuji za vaše názory, asi my trochu otevřeli oči. Snad .... doufám

Už to trvá půl roku ale je to složitější, je to kolega z práce a .... nemůžu ho dostat z hlavy, pořád na něj myslím.

Mít tak sílu na něj zapomenout.....

Moc miluju jednoho kluka ale ... je zadaný, a já to věděla od začátku. Přesto jsem to na něj zkoušela a od také. Nic moc nebylo ale vím že to je ON. Chtěla bych o něj bojovat. Ale trápí mě ona, nevím jestli snesu to že ho někomu beru.