Zpovědi

Mám toho dost, vždycky to je tak, že přijedu domů, ještě plnou hlavu školy, snažim se odpočinout, popřípadě něco naučit a ne, prostě doma se to nedá, jenom přijedu už je to hned udělej tohle, udělej tamto, ty na nic nesáhneš, prostě se jenom válíš, furt čumíš do počítače (ano, mám tam učení). Je tohle normální? Když přijedu, chci svejch pět minut klid, na kolejích do mě pořád někdo hučí, tak jsem ráda že se můžu zavřít do pokoje a mít klid. Fakt už toho mám nad hlavu...

A sem v tom zas...po..2-3 mesicich sem se zas uchýlila k ziletce...ted vidim tu krev jak pomalu teče..a ta krev...sem v tom zas...KURVA!

...neni co dodat...

Sem se svym pritelem uz 4roky mame spolu krasnyho 1.8let stareho syna. Nedavno se mi ozval muj byvaly co sem mela pred tim soucasnym on ma stejnou dobu pritelkyni,psali jsme si. Já nad nim ted porad premejslim, nemuzu ho vymazat z hlavy a neustale se mi o nem zda :(

to ale nejde :(

je mi smutno tak strasne moc mi oba chybi :(....nechci zase dalsi den kdyz nemam je protoze bez nich nevidim v nicem smysl...nebavi me tu byt a tvarit se ze se nic nedeje....

snazim se jit dal ale moc mi to nejde :(

Znáte ten pocit že jste úplně k ničemu? Nedokážu nic, ani se naučit na vyjebanej test, nic neumím, nic vyjímečnýho ani nevýjímečnýho...do toho ještě mí "přátelé" mnou snad i pohrdají, dělají ze mě blbce...nikdy mi nikdo nerekne: Jo, to se ti povedlo...taková nejkladnější reakce je prostě HMMM... co bych dala za jedno jediný milý slovíčko, upřímný....někdy si říkám jakou to má cenu, jaký je toho všeho smysl...a nějak jej nenalézám...a tak je to už 9 měsíců...

Nemusíte k tomu nic psát ani dávat rozhřešení...jen sem se potrebovala vypsat.

Těžko říct, jestli je to problém... ale sem s tím. Nedávno jsem se seznámila s mužem. Je totiž o pár (rozumějte o hodně) let starší, než já. Jenže je mi s ním neuvěřitelně dobře a já teď pořád zvažuju všechna rizika a prostě nevím, zda do toho jít. Ne kvůli nějaké budoucnosti na to je ještě myslím čas pomýšlet. Ale tak celkově...už se mi to párkrát stalo, jenže teď je ten věkový rozdíl ještě větší.
Já jsem v podstatě asi rozhodnutá, ale zajímal by mě váš názor... třeba mi to pomůže to rozhodnutí buď potvrdit a nebo jej ještě zvážit...

Snad to sem patří a nezaberu tady příliš místa :).

Absolutně jsem to nezvládla. Jsem prostě pitomá. Proč se vždycky přesvědčím, že to tak chci, že mi nevadí, že se mě na znovu vykašle, že se neukáže, neozve, že spí s jinýma ženskýma? Vždycky mi to říká. Vždycky mi řekne, že je to špatně, že bych měla jet domů, a že mi akorát ublíží, a já ho stejně neposlouchám a jenom mám ten svůj úsměv a říkám "Nestarej se o mě, buď zticha..." A pak tady tak sedím a nevím, co se sebou.

Seru sama sebe, protože si v tom pořád nejsem sto najít něco upokojujícího, nějaký nový náhled na věc, který by mi umožnil brát to tak, jak to je... A ne se v tom furt babrat.

pred ctyrmi lety jsem ztratila pri autonehode svou starsi sestru ktera pro me byla vsim...ona se o me od mala starala a mohla jsem se ji se vsim sverit byl to muj nejblizsi clovek a pak jsem ji ztratila ze dne na den...musela jsem si zvyknout na to ze uz ji nikdy neuvidim...v te dobe jsem na tom byla zle ale potkala jsem HO...on mi z toho pomohl diky nemu jsem byla zase stastna...dostal me z nejhorsiho a prozili jsme spolu nejkrasnejsi chvile...ale ted po trech a pul letech se se mnou rozesel...opustil me a ja si pripadam jako pred ctyrmi lety...uz zase nic nemam....nedokazu si predstavit byt bez nej...je mi zase zle tak moc zle....zacinam zase od zacatku uz zase ta sama tupa spalujici bolest ktera nechce prestat....

Sem lemra líná... měsíc si stěžuju, že nemám žádnou práci.. pak jí mám a den před termínem odevzdání se ožeru jako dobytek.. druhej den skončim s naprostou pracovní neschopností a jenom se flákám u netu... během několika hodin mám odevzdat práci, ze který mi chybí 10 stran textu... no a co dělám? Píšu o tom na net, místo toho, abych s tim konečně pohla :D Sem prostě lemra líná... a sem v háji :))

ááá!!

Přestala jsem kouřit. Kouřila jsem v přepočtu takových osum až devět let dvacku denně a kvůli sobě jsem přestala. Hodlám alespoň trochu změnit svůj život(doufám, že k lepšímu). Do cigaret jsem prostě strčila hodně peněz a k čemu vlastně? K ničemu, takže dělám v životě zásadní změny, které mi snad i pomohou najít si konečně chlapa svých snů.

Jebat cigára!

potrebuju pomoct mam problemi ve skole a neumela jsem je vyresit jinak nez se rezat je to uz 14dnu co se rezu a vzdycky kdyz se riznu tak se mi najednou udela lip ale pak mi tam ty jizvi zustanou uz mi na ne prisla mama ale ja jsem si vymyslela ze jsem se omylem rizla ale priste by to vijit nemuselo ona by na to prisla a budu mit dalsi problemi

jsem z toho uplne na dne bojim se ze si muzu udelat i neco horsiho protoze kdyz se rezu tak my to vubec nemysli

Dneska je to podruhý, co jsem se během pěti týdnů pořezala. Poprvé jsem z toho byla docela špatná, ale teď už mi to začíná být celkem jedno.
Už začínám asi fakt bláznit, ale jak by taky ne, když mi už i moje nejlepší kamarádky říkají, že jsem blázen. No a když k tomu připočteme ještě nemocnou matku a otce, se kterym si nerozumim, tak co z toho může vyjít??

už jsem z toho vážně unavená . . .

Sakra ... chtela jsem byt dneska doma.. je pátek a myslela jsem že je to všechno už zamnou .. přišti tyden jsem měla jit na akci ale jenom popíjet .. těšila jsem se... zrovna jsem přišla domů,kouknu na mobil a tam SMS od nej !!! Jenom jsem viděla to jméno orosilo se mi čelo.Psal mi jestli nejdem dneska na půl !!! na půl ..!!!! on ví že už to brát nechci ale že nemám vůli .. ani nevim jak jsem mu odepsala ..ale řekla jsem ANO !!! sakra .. ruce se mi spotily a zrychlil se mi dech ... krev mi odchazi z končetin a je mi špatně od žaludku ... mam absťak ... z jedný eSeMeSky ... ??? zatraceně ... jak se toho mám pak zbavit když mě všichni táhnou zpátky ??? Nemužu vidět jejich obličeje.. ani ten svůj .. je mi z toho špatně..

zkurvenej perník

Je to rok... co se neřežu.. a co nekouřím.. jen jsem chtela říct, že jsem to zvládla.. a byla jsem na to sama..

... mám ze sebe nejspíš radost..

Už opravdu nevím jak dál. Je to půl rok co mám nejlepšího kamaráda, ale abych řekl pravdu naprosto mě ničí ! :( Chovám se k němu jak nejlépe můžu, vždycky mu se vším ochotně pomůžu, neumímmu říct ne, znaméná pro mě všechno, ale místo toho aby mi za to byl vděčný tak na mě doslova kašle. Připadá mi, že jsem mu dobrý jen když něco potřebuje, nebo když se na něho ostatní vykašlou, ale nechci mu křivdit, protože to tak není vždycky, občas mě i překvapí.Opravdu nevím co dál, protože je to jeden z mála lidí, kterému věřím a v mém životě je takřka nepostradatelný. Díky němu je tohle moje nejlepší, ale bohužel i nejhorší období v životě.Doufám, že si to všechno brzy uvědomí a začne se chovat lépe...

V životě nejde nikomu věřit.

Tak se pan DoctoreX na paržskou žurnalistiku nedostane... Kdyby nebyl blbec... chybělo pár bodíků, přesněji pět. Utopila ho angličtina, kde získal jen 17 z 30ti.

Takhle se kazí život.

Fakt mě naštvalo, že jsme byla na podělaném testu a věděla jsem, že nemám šanci ho napsat, protože jsme se učila na něco důležitějšího. a učitel pak vytasil, že prej hlídací baba někoho zmerčila děsně opisovat a nevím jako proč se díval na mě když jsem tam hodinu pozorovala zkumavky a čekala až odevzdám poloprázdný papír. věděla jsem že to nemá cenu ani zkoušet. protože jsem fakt většinu nevěděla. kdybych opisovala tak bych snad ten test dala ni? doufám, že nemyslel mě kretén...

Blbá škola :( Člověk se to učí jak magor a pak dostane test co napíše 5 lidí z 25. Tak to fakt naštve!!!

No, pomaličku si namlouvám jednoho kluka. Snad mi to s ním výjde a pokud ne, alespoň nebudu muset mlátit hlavou do zdi a křičet na celej barák: " proč já blb to nezkusila?!" Držte mi palečky a pevně jinak mě tu se záchvaty deprese budete buset utěšovat do nekonečna

Naděje, zase je tu.

Včera se mě a mé sestry nevlastní otec zeptal, jestli by námvydilo, dklyb odšel.
Pravda s emá říkat, i dkyž to šlo ztuha..
"No, asi by to bylolepší.."Zněla naše odpověd, ale nevím, jestli jsme udělal dobře...

říkalo se to hůř, než sem si myslela