Zpovědi
Tato Zpovědnice zde slouží všem bez rozdílu.
Vypište se ze svého problému a dostaňte rozhřešení.
Zároveň rozhřešení můžete dávat ostatním.
Nechcel som mat deti, lebo som sa obaval, ze by zdedili moju temnotu a vady, ktore v sebe mam. Roky plynuli a tato obava slabla a slabla, az sa skoro uplne stratila. Nasiel som si zenu a zalozil rodinu, aj ked s obavou o to, aby nase deti nezdedili to temno po mne. Obaval som sa mat syna... Postupne sa nam narodili traja synovia. Postupne ako rastu vidim v nich moje vady, vidim v nich rast aj to temno, ktore ich bude o par rokov zozierat zaziva, tak ako zozieralo mna.
Milujem Vas. Prosim odpustite mi... Odpustite mi tu bolest, to utrpenie, ktore budete zazivat... Prosim odpustite mi, ze ste to zdedili po mne.
Blíži sa deň mojich narodenín... Sľúbila som si, že ak sa nič nenapraví, skončím to trápenie sama.. Už len pár dní, ale nič sa nezmenilo a zrejme ani nezmení, zázraky sa nedejú..a to som v nich ešte posledný polrok verila. Teším sa, že bude koniec tohto zúfalstva, tešim sa, čo bude potom. Snáď to vyjde...
Nemuselo to tak byť...
Psycho stav, práznoty .Cítím se tak hrozně sama, není nikdo kdo by mě obejmul, pochopil a zaplnil tu nicotu ve mě... den za dnem umírám uvnitř sama sebe
A4SR
Fakt už mě to tady nebaví. Můj život se ted točí jen kolem alkoholu a práce. Chci umřít,vždycky jsem o tom přemýšlela,ale myslím,že po těch letech mám konečně odhodlání opravdu uskutečnit tuhle mojí prosbu.
HELP ME
Bože, ak si...dovoľ mi s ním byť ešte chvíľku...
Keď si človek myslí, že všetko najhoršie prekonal a nič ho nepoloží... Sakra... pomaly sa trápiť, alebo tomu dať rýchlu stopku a zbaviť sa bolesti... Keby som nebola taká sračka, ale ďalších 8 tohto svinstva, na to už nemám.
Nemá mi kto pomôcť a ja si sama nepomôžem...
Prosím.. ľudia..
nemůžu se přestat řezat
Říkala jsem, ze nikomu nic zlého nepreju. Ale s tebou se změnilo hodně věci. Hodně věci se zkazilo a ztratilo. Jako moje vůle se usmat. Nepreju ti to. Porad ti nepreju nic zlého, možná proto, ze to nejhorší už te potkalo. Ale nepreju ti nic dobrého, co teď nově mas. Nezasloužís si už ode mne soucit ani odpuštění. Nezaslouzis si totiž nic dobrého. Možná, se to vsechno zlo, cos vypustila do světa zhmotni, a pohltí te. Už bych te nesla zachránit.
I když jsi můj nejslabší článek
Těším se na Vánoce
Toto je suprovej adventní kalendář...
https://play.google.com/store/apps/details?id=org.example.samuel.Advent_Calendar_free
Jako kdybych najednou nechápala jeho myšlení...
Nikdy jsem ho do ničeho nenutila, natož do vztahu se mnou. Ani by mě to za těch x let nenapadlo. Prostě si řekl, že to se mnou zkusí. Zkoušel to proto, že mě chtěl mít rád. To jsem vůbec nepochopila, protože nikdy nikoho nedonutíte k tomu, aby vás měl rád. A já se ani nesnažila jej k někdy k něčemu nutit.
Taky mi nevadí, že si našel jinou, kterou miluje. Naopak. Jsem vždy ráda, když je šťastný.
Jen jiná prostě myslela jinak. Nechápu tuhle připomínku. Jako by za x let, co mě zná a co jsme byli přátelé, mé myšlení neznal.
Navrhla jsem mu přátelství.
Nechápu, proč s tím má najednou problém? Vždyť jsme přátelé byli i poté, co jsem ho kdysi připravila o panenství, což si vzhledem ke svému stavu tehdy nepamatuji. Proč bychom nemohli být přátelé i nadále, když jsme jen prostě zjistili, že jsme partnersky nekompatibilní a on si prý našel jinou?
Dříve jsme byli pár let kamarádi, ale stali se z nás partneři. Vždy žil prací a přišlo mi to chvályhodné.. Brala jsem, že má čas v neděli. Postupně to ale došlo do fáze, že byl v práci nejen v sobotu ale i v neděli. Tohle trvá už měsíc a půl. Týden mi ani nenapsal.
Takto s partnerem odmítám fungovat.
A zároveň o něj nechci přijít alespoň jako o kamaráda, protože zastává v mém životě důležité místo.
Co dál?
Pred mesiacom cca sa mmi začali stavy úzkosti, už vcelku dosť nepríjemne- búšenie srdca, pocit, že nemožem dýchať a pod. dosť blbo sa s tým žije a dosť to obmedzuje. Neviem dôvod prečo to začalo a neviem čo s tým. Niekto nejaká skusenosť ako si pomôcť? okrem liekov samozrejme...
nedá sa s tým fungovať
Moje nenavist k muzum je tak hluboka, ze uz nedokazu zadnemu duverovat, mam pocit, ze jim vzdycky staci pracovat min, ale stejne zenskou vyuzijou jak jen muzou, okradou, nemaji svedomi, lžou..
:'(
Myslím si, že ženy by nemali byť v politike..
...a tiež neverím ženám ako lekárkam
Jsem tady taky na základě e-mailu, který mi dorazil. Měla jsem docela temné obodbí, když jsem to tady navštěvovala, bydlela tady Hodně věcí se zlepšilo, že jsem v mysli poněkud temnější než ostatní a než bych hlavně chtěla já sama platí bohužel pořád. Alespoň si uvědomuju, že to tak je. Bohužel to asi přispělo k tomu, že se mi zrovna pomalu rozpadá vztah, který se snažím nějak zachránit, ale když se snaží jen jeden, je to těžké. V budoucnu mě tak čeká asi taky hledání nového bydlení. Třeba ale přijde taky nový začátek. Myslím, že jsem už mnohem dál, než jsem byla. Jen ten čas začal se třicítkou nějak moc rychle ubíhat. V podstatě je svět krásný a vlastně se mám dobře. Je třeba se do optimismu trochu přinutit. Začala jsem optimisty chápat - já starý realista až pesimista...
Každopádně díky za tohle místo a všechny možnosti, které nabízí.
Prišiel mi mail tak som tu, zaspomínať na staré časy a potešit sa tym ako sa moj život zmenil od čias, čo som mavštevovala tuto komunitu :) prešla som si veľa veci a etáp mojho života a áno pokročila som k lepšiemu a som aj o niečo mudrejšia :) návrat tuto mi ukázal, že sa moj život naozaj zmenil a že nikdy nieje tak zle aby sa to nemohlo napraviť...dik všetkým tuto, v meste mŕtvych a prajem Vám veľa radosti, sily na prekonanie životných prekážok a aby ste v živote stretli len dobrých ľudi ;)
Život vie byť fajn ..
Kašlal jsem na město mrtvých a přestalo fungovat. Už ale funguje!
Zapíjet antidepresiva pivem? Proč ne. Návod, jak se zničit? V tom jsem mistr. Nakonec si vyposlechnu, že jsem sebestředná a nevnímám, co mi říká. Mám panický strach ze všeho a on neví, jaké to je se přemáhat, abych ráno vstala z postele a neskočila z toho šestého patra dolů. Mám hledat možnosti, jak jít dál, hledat cesty, stoupat pomalu nahoru, ale já jsem ztracená v temném lese, bez světla a bojím se výšek. Nevidím dál, než na pár centimetrů před sebe a všechny ty fajn věci, co mi popisuje, že jsou mou zásluhou, musel udělat někdo jiný, páč já teď nemm pocit, že bych toho kdy byla schopna.
Žili jsme spolu. Bylo to krásné..Pouze jsme měli spoustu práce..i doma. Přišla jsem o práci, přestali jsme spolu komunikovat..myslel si, že jsem stále naštvaná, ale to nebyla pravda. Cítila jsem se sama..na všechno.. Dostala jsem se do deprese a on též. Přestal chodit do práce, jen ležel u mého tabletu a hrál. Už jsem ječela, ať vypadne..protože mi ten stav už přišel neúnosný. Chtěl jet domů za rodinou a ptal se mě, jestli se má vůbec vracet. Ze všech problémů jsem se sesypala. Pak přijel a strávili jsme spolu hezký víkend a zase jel..omylem jsem se mu přihlásila na fb /nezkontrolovala jsem si přihlašovací údaje/ a zjistila o sobě spoustu nehezkých věcí, což mi později vysvětlil tak, že z toho už byl zoufalý a potřeboval se svěřit třetímu /nestrannému/.Rozešla jsem se s ním. Pak jsem mu popřála šťastný život s kýmkoliv, s kým to tak bude cítit. Nakonec se to zvrhlo v komunikaci o nás a co nás trápí a štve a uvědomili jsme si, že máme oba pravdu. Přijel, hezký víkend a všechno..odjel. Pak byl nemocný, chytil to ode mě. Další víkend chtěl přijet, ale nepřijel, protože jsem mu řekla, ať nejezdí, když má naplánovanou pomoc se stěhováním kamarádce. Nakonec jsem za ním jela já. Všechno bylo takové zvláštní..dva lidi v depresi inu a nakonec jsem utekla, protože jsem se stejně cítila sama. Chce zůstat doma. Já za stávajících podmínek nemohu být ani ve víkendovém vztahu šťastná a zároveň ho nechci ničit tím, že bude žít se mnou v těchto podmínkách..mám ho ráda a nemůžu se dívat na jeho posmutnělou jakoby depresí strhanou tvář. Chci se zabít, protože takhle /v těchto podmínkách žít nemohu/. Myslela jsem, že mi pomůže utéct a zlepšit životní situaci pro to, abychom se spolu měli dobře. Chtěl si najít práci u nich, pak byt a že se pak přistěhujeme, ale to není tak jednoduché. Stále mi tvrdí, že mě má rád.. Ale nedokáže chápat mé potřeby a bezvýchodnost mé situace..a do azylového domu, kde to vypadá jako na romské ubytovně se synem skončit nechci. Přijde mi jako dobrý nápad, aby až syn šel k otci v rámci střídavé péče, bych se zabila. A on mi na to řekl, že si mám lisknout. Nutím ho od pondělí, aby si dojel pro věci. Nakonec jsem ho donutila, aby si pro ně přijel, že je jinak hodím do popelnice a chci zpět klíč. Ale nevím, jak se mám chovat a zároveň nechci, aby mě viděl brečet /což je to jediné, co dělám téměř pořád, což stejně považuje za manipulaci/. Popřát veselé Vánoce, šťastný Nový rok a ať si ten dárek dá hezky pod stromeček a sbohem, už se nikdy neuvidíme..já tady stejně brzy nebudu?
Píšem to tu..možno ani tak nie pre seba a svoju úľavu ako pre človeka, ktorého už nemám ako inak skontaktovať.
Vieš, že som občas chodila na túto stránku tak snaď sa k tomu raz dostaneš...Toto je pre Teba.
Začalo to tiež v takéto ročné obdobie pred dvoma rokmi. To boli ešte nejaké nádeje a sny. Prišiel si do môjho života. Nielen, že si bol človek ktorého som tak strašne, strašne moc ľubila ale aj rodinou, najlepšim priateľom. Viem, pod tou kopou problémov, ktoré som mala so svetom, so sebou som zlyhávala, padala a vstávala.. až raz prišlo obdobie kedy som už nevedela vstávať a už som len padala a padala stále nižšie. Všetky problémy som prenášala na teba. Boli sme úplný opak jeden druhého... ty si bol pozitívny, usmievajúci sa človek, veľmi dobrý človek. A ja? Snaď to najhoršie čo sa môže tak úžasnému človeku ako ty stať. Našťastie si bol tak dobrý človek, že si dal šancu aj niekomu ako som ja, bol si pri mne v najhoršom, pomáhal mi, snažil sa nestratiť vieru v to, že aj zo mňa môže byť raz dobrý a šťastný človek. Ja som ti ubližovala, klamala, brala lieky bolo to jedno sklamanie za druhým a ty si mi dával šancu, milion šancí celé dva roky. Vieš..nech som sa správala akokoľvek zle, obviňovala ťa z mojich problémov a zlyhaní a nevidela to dobre, vždy som ťa tak neskutočne milovala a vždy po každom mojom zachvate nervov a depresií som prosila, neviem koho ale prosila aby ti doprial šťastie, keď ti ho nemôžem dať ja, keď vid´m, že pri mne sa z teba stáva úplne iný človek, začal sa ti vytrácať úsmev z tváre a všetko bolo zle. Vieš, nebolo tomo tom, že som nechcela niečo s týmto zlom urobiť...chcela, strašne...ale ono to nešlo, plakala som doma, plakala som všade, nevedela som ako pomôcť nám. Snažila som sa, prisahám snažila, ja som sa snažila vstať, napraviť, zachrániť... Hľadala som svetlo tam kde nebolo. Videla som, že je zle ale nedokazala som nájsť síl nato aby som to všetko zachránila. A jedného dňa si to vzdal, odišiel a nechal ma tu, nechal tu naše plány. Nemám ti to za zlé, nečudujem sa ti, nečudujem sa nikomu kto odišiel. Už to budú dva mesiace... A mne sa zrútil svet ešte viac. Dala by som všetko na svete, aby si mi aspoň zdvihol, aspoň sa somnou porozprával o všetkom. Po tom ako si odišiel, odišlo všetko, nemám nič...nemám teba. Kiežby som ešte niekedy mohla dostať ďalšiu šancu, bola by som pre teba tým najlepšim človekom na svete. Preto ťa prosim ak toto čitaš, ozvi sa..ozvi sa čim skôr lebo ja neviem dokedy vydržim, bojim sa ikaždeho dňa, nespím, nejem, len plačem...a pravdelne sa strieda domov s nemocnicou. Bez teba už nevstanem, tak prosím! prestaň na mňa zabúdať, si moje jedine svetlo v živote a ja ťa len chcem pri sebe a ľubiť ťa...
Prosim...
Náhodné moudro a přísloví
Zpěvem ohlásí labuť, že blíží se její smrt. (Martialis)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©