Zpovědi

Já mám dost vážně dost...je normální že chodíte s klukem...a on měl kdysy úlet...a asi po roce si dá tu holku na libku do přátel..??!!!omg...já nvm fakt nevim co si o tom mám myslet....

díky za názor docela by se teď hodil....

mam priatela s ktorym som uz dlho, no znova zacinam mysliet na mojho byvaleho. Ja viem ze som asi hlupa, lebo viem za ma velmi miluje, ale ja sa bojim ze to nie je chlap pre mna. Ja som cudna a zvlastna a on je uplne normalny. Nevery na ducho**o a neberie ma taku aka som- nechce pochopit, ze som gothicka. Zatial co moj byvaly ma tak berie. Ale s mojim terajsim mi je fajn az na mnohe nedostatky. Spovedam sa za to ze ho v myslienkach silne podvadzam....

mozno sa vam to zsa ako slaby dovod na spoved, ale kto to zazil pochpy....

Takže já se vám vyzpovídám... mám odpustit své kamarádce, která mě pomlouvala, a pak mi na to řekla, že jsem si to zasloužila? Já říkám, že ne.

Myslím, že se mnou budete souhlasit.

mám odpustit kamaradce ktera mi ublizila???nebo to uz nejde???

poctemi aspon vy prosim

opustit anděla, nebo člověka?? jsem tak strašně prázdnej

já nevím už jak dál....ztratila jsem přátele..nedokáži přestat si ubližovat. Pořád se musím řezat, ubližovat si nevím jak přestat....musím pořád myslet na smrt a bolest ...jak přestat ????

už bez toho nedokáži žít....

Jsem zase sám....Vlastně pořád....A znovu sem měl chut neco si udělat ...prostě skončit...

Chci jenom najít tu pravou a normálně žít!

neni nic nez prach a smrt mrvolna unava co znas vytahuje posledni chut do zivota a jakekoliv cinnosti.... nevim nevim co se to deje dalsi propadani se nekam ? ja uz nechci! delam proti tomu vsechno mozne ale nejde to sakra proc to kurva nejde ! proc je secko takove jake je cim sem si to zaslouzil cim jak strasnym pruserem sakra?!??!?! uz em nebavi se plazit v tech srackach porad se snazit zvedat porad dokolecka jak id**t co nechape ze uz tu davno nema byt... uz nechcu ..... ale musim nic jineho nezbiva..

zasrana existence zasrana deprese zasrany secko

Neutekla jsem,nedokázala jsem to....

Nevím jestli je to dobře,ale bylo to moje rozhodnutí,už prostě nemám chuť řešit jestli je to dobré nebo špatné,je moje....

Paradoxem je,že jsem fakt chtěla pryč,ale prostě to nešlo...

Jsem slaboch,ale přesto jsem na sebe pyšná....

Vím že tohle je spíš do fóra ale tady to bude lépe vidět, je to spíše taková žádost než spověď. A teď o co mi jde, prosí všechna děvčata aby nekončili vztah, promiň ale budeme jen kamarádi. Vím sice že i my hoši to děláme ale alespoň víte jak je to nepříjemný. Dneska se mi to stalo, ale opravdu bych rád kdyby mi radši rovnou dala košem a řekla že mě už nechce vidět, bylo by to lehčí i pro ní,

Mno, tak snad si z toho vezmete nějaký ponaučení

Sakra som tak strasne nervozny. Zajtra sa mam stretnut s jednou babou. To ze za nou cestujem cez polovicu krajiny je jedna vec. Druha je ze mam strasne obavy ze zasa nieco pokaslem. Ze urobim alebo poviem nieco co sa jej nebude pacit. Ja mam totiz taku schopnost pokaslat aj to co sa pokaslat neda.

Mam z toho strach aj sa na to tesim zaroven.

Ale našla jsem si skvělou kamarádku,která umí podržet,nepomlouvá mě a můžu se na ní kdykoliv spolehnout...Tak jak odcházejí staré lásky a přicházejí nové,tak i kamaráky přicházejí nové a lepší....

BUDE TO DOBRÉ-UVIDÍŠ

Jsem jako papírový drak. Vítr si se mnou hraje jak chce a já se pomalu ale jsitě lámu...

Ahoj Magiko...Vím jak ti je,bo já mě taky všechny mé nejlepší kamarádky zradily.taky jsem nevěděla co dělat,když mě holka kterou jsem znala od svých 3 let začala pomlouvala bylo to drsný období no...

Zdravím všechny, tak už jsem se vrátila z té psychiny. Osobně nepociťuju, že by mi mělo být líp, spíš naopak, mno uvidíme. Ale aspoň mám nyní možnost začít od začátku. ale to není to co bych tu chtěla řešit. Jedná se nyní už mýho bývalýho.Byli jsme spolu skoro dva měsíce,skvělej vztah,skvělej člověk, prostě to bylo něco skvělýho,ale pak to začlo nějak skřpíat a vztah se začal vytrácet resp.to krásný v něm a dny se staly všedními. nakonec se mi v den kdy jsme tohle řešili přiznal, že mě podvedl se dvěma holkama,takže jsem to ukončila.pak jsem se k němu po pár dnech vrátila, říkala jsem si časem to přebolí, ale ty víš že bez něj nemůžeš být. Ale pak,dva dny na to jsem se s ním rozešla. Myslím že je to definitivní nebo mu mám nějak odpustit?ale jak je to ve mě a jsem člověk, který zastává názor, že to může udělat jednou tak to udělá i podruhé, co by mu bránilo?Dalším faktem je to, že teď si chci dávat do pořádku svůj vlastní život, začít znovu,hodně věcí chci změnit, takže teďka bych prostě radši chtěla být sama, nikoho nezatěžovat mojí nemocí, mýma stavama a poslední položkou je to, že se prostě ještě necítím na vážnej a trvalej vztžah, pochyby se vrátili,strach se vrátil vše při starém a tak jsem opustila milovaného člověka.Jenže pořád se v tom tak nějak potácíme mno.Mnohdy se chováme jakobysme spolu stále chodili.Jenže včera mi řekl, že se chce změnit, on tak nějak věří v Boha a teď se mu chce odevzdat nebo co a to je mi nějak proti srsti, nebráním mu v tom, cítí-li to tak, ať tak také učiní,ale vím, že vedle sebe nemůžu mít někoho kdo je natolik jako on přesvědčený o odevzdání se Bohu apod...přesto ho stále nosím v srdci.Mám v tomhle vztahu nevztahu pokračovat nebo jej definitivně ukončit?něco mě k němu totiž stále táhne...

Připadá mi že se můj život čím dál víc začíná podobat telenovele.Mám přítele, ale zamilovala jsem se do svého velmi dobrého kamaráda.Jenže do mě se zamiloval jeho nejlepší kamarád.Je to takový zamotaný.No a ten kterýho já miluju mě nechce protože se bojí, že mu zlomím srdce, krom toho cítí prý povinost mě odmítnout kvůli svému nejlepšímu kamarádovi-ale toho já nemiluju...Chjo jestli existuje nějaká normální rada sem s ní...

Asi už začínám cvokovatět....

Lidičky, je to v hajzlu...ono se řiká, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš, ale já sem se o to přesto pokusila, jenže se to nesetkalo s úspěchem, už mě nechce, nevim proč, ale sem podivuhodně klidná, asi sem prostě potřebovala slyšet, že vrátit čas nejde a že nemá cenu truchlit a mrhat časem...člověk musí jít dál, tohle sem se doslechla a asi to i bude pravda. Jen přemýšlím, jestli jsem vlastně tu krutou pravdu chtěla slyšet nebo ne a jestli se na sebe mám zlobit, že jsem chtěla opakovat tu samou chybu podruhé...

Milovala sem ho, ale asi to tak bude lepší, i když to asi ještě občas zabolí, ale doufám, že jsem našla svůj vnitřní klid...

miluju ´jednoho kluka..byli jsme spolu venku a přijel tam jeho kámoš,... apředemnou řek,že myslel,že chodí se severinovou,když se s ní pře 4 hodinama kousal...tvrdí mi,že mě taky miluje

sakra co mám dělat..já ho miluju

Našel se mi snoubenec.Dneska přijel,jako by nic.Prostě přijel a ještě měl tu drzost mi říct,jak Danča vyrostla.Nic ani slovíčko vysvětlení. Bolí to,moc to bolí.

Pak,když jsem se vrátila z procházky s Dančou našla jsem ho doma strašně smutnýho,všechno mi vyklopil....Řeknu vám síla,byl na Havjaských ostrovech Pearl Harbor,před pár dny se tam utopil jeho bratr je to fakt děsný....Není na tom teď vůbec nejlíp...

Prosím neodsuzujte mě,ale chci s Dančou utéct...někam pryč.Vím,že by se mělo problémům postavit,ale já už nemůžu,prostě ne...balím kufry a padám....Svůj kufr mám zbalenej,ještě Dančiny věci...

Už nemůžu,nejde to!

Ahojky lidičky,
opět jsem se po dlouhé době dostala sem na MM a dnes se mi naskytl i důvod na napsání zpovědi.
Dneska jsem totiž potkala člověka, který byl mou velkou láskou, někteří z vás můj příběh asi znáte, ti, kteří ne, tak vám ho někdy povyprávím, ale to by bylo opravdu na dlouho.
Jde o to, že utnul jakýkoli kontakt mezi námi a já jsem ho postrádala, ne jako lásku, s tím jsem se už nějak doufám smířila, že spolu nebudeme, ale jako přítele, kterým byl a byl mi asi nejbližším člověkem vůbec. No a půl roku jsme spolu prakticky nemluvili. Dneska jsem ho potkala, když jsem přestupovala z jednoho vlaku do druhého...a jelikož bydlíme ve stejném městě, tak jsme jeli zbytek cesty spolu.
Bylo to zvláštní, ze začátku jsme měli problém najít téma a pak už to bylo zase jako dříve....a já nechápu to, že mě to ještě po tak dlouhé době dostává a že pro mě stále tolik znamená.