Detail a diskuse u zpovědi

Zdravím všechny, tak už jsem se vrátila z té psychiny. Osobně nepociťuju, že by mi mělo být líp, spíš naopak, mno uvidíme. Ale aspoň mám nyní možnost začít od začátku. ale to není to co bych tu chtěla řešit. Jedná se nyní už mýho bývalýho.Byli jsme spolu skoro dva měsíce,skvělej vztah,skvělej člověk, prostě to bylo něco skvělýho,ale pak to začlo nějak skřpíat a vztah se začal vytrácet resp.to krásný v něm a dny se staly všedními. nakonec se mi v den kdy jsme tohle řešili přiznal, že mě podvedl se dvěma holkama,takže jsem to ukončila.pak jsem se k němu po pár dnech vrátila, říkala jsem si časem to přebolí, ale ty víš že bez něj nemůžeš být. Ale pak,dva dny na to jsem se s ním rozešla. Myslím že je to definitivní nebo mu mám nějak odpustit?ale jak je to ve mě a jsem člověk, který zastává názor, že to může udělat jednou tak to udělá i podruhé, co by mu bránilo?Dalším faktem je to, že teď si chci dávat do pořádku svůj vlastní život, začít znovu,hodně věcí chci změnit, takže teďka bych prostě radši chtěla být sama, nikoho nezatěžovat mojí nemocí, mýma stavama a poslední položkou je to, že se prostě ještě necítím na vážnej a trvalej vztžah, pochyby se vrátili,strach se vrátil vše při starém a tak jsem opustila milovaného člověka.Jenže pořád se v tom tak nějak potácíme mno.Mnohdy se chováme jakobysme spolu stále chodili.Jenže včera mi řekl, že se chce změnit, on tak nějak věří v Boha a teď se mu chce odevzdat nebo co a to je mi nějak proti srsti, nebráním mu v tom, cítí-li to tak, ať tak také učiní,ale vím, že vedle sebe nemůžu mít někoho kdo je natolik jako on přesvědčený o odevzdání se Bohu apod...přesto ho stále nosím v srdci.Mám v tomhle vztahu nevztahu pokračovat nebo jej definitivně ukončit?něco mě k němu totiž stále táhne...