Právě jsem četl destiniho zpověď a připomělo mi to že bych to sem taky mohl napsat. Já svojí matku nenávidím tak jak se nenávidět dá, ale i víc, i jak se nedá. Můžete mít nepřítele, nebo si představte osobu kterou nejvíc nenávidíte a vynásobte to tak 1000x. Moje matka je ta největší svině jaká vůbec může být. Celeý můj život mě jen schazuje a nadává, nemá pro mě vlídného slova. Nejdříve jsem jí miloval a bylo mi líto že ona mne asi ne. Mám sestru která je maminčin mazánek na můj úkor. Nikdy mi v ničem nepomohla, nepodržela mě, nebo mi jen tak nedůvěžovala v nějaké činnosti. Když jsem byl na základce tak jsem neměl zrovnapřepychové známky ale všichni ríkali že jsem chytrý jen že na to kašlu. Když šlo o to rozhodnout se kam dál rozhodl jsem se pro informatiku. Matka říkala že nemám šanci ani na jedno z kol ale já si pojistil že jsem si dal na obě kola. A na první kolo jsem se dostal. To byl pro mě veleúspěch. Překonal jsem sebe, překonal jsem svou matku, překonal jsem svou sestru, překonal jsem všechny! Celiá rodina měla radost a gratulovali mi a tak dále ale matka nic....... postupně co jsem na tý škole byl jsem k ní přestal cokoliv cítit. Asi mě nesnášela ale mě to bylo jedno, necítil jsem nic. Vůbec nic. Ale pak přiěšel zlom v mém životě, kámen který vám spadne na hlavu a rozrdtí vám srdce. Má sestra odešla z hotelovky na SOU a matka přece nemohla dopustit abych já, černá ovce, nenáviděný článek, smítko špíny, mohl mít lepší vzdělání než její mazánek sestra (sestře nic nevyčítám, nemůže za to, docela mě i držela) a tak šla ke mě do školy a zařídila aby mi řekli že mě vyhazují. To pro mě znamenalo odchod z informatiky. Zdrtilo mne to, ale bylo mi divné že mi to nedali vědět předem. Po 2 měsících jsem se tam šel podívat na mé spolužáky a povídal jsem si s jedním profesorem a ten mi to řekl. V tu chvíly se má bezcitná duše naplnila hněvem, lítostí, nenávistí. Hlavně nenávistí. Teď už s matkou nebydlím a je mi skvěle. Nechci jí už nikdy potkat, bavit se s ní, ani o ní slyšet. Nenávidím jí z celého svého obrovského nasraného srdce!
Ještě že mám skvělého otce, je to ten nejskvělejší člověk a vždy mě držel, jinak bych tu už asi nebyl.
Diskuse ke zpovědi
No jo no... už s nima nejsem tak už mi to je jedno
Ikary-san: svatá pravda
Grover: vijimka potvrzuje pravidlo.....
a jak se rika vozi mlyny melou pomalu.. ale jiste
Mas muj plny obdiv za to jak dokazes bojovat proti nepřízni osudu.Ani samotna smrt nezrani nase krehke city tak jako dyka v nitru duse zabodnuta rukou nasich nejblizsich.Tato rana se nam bohuzel nikdy nezahoji a pri jakekoliv nevylecitelne vzpomince v srdci krvaci.Verim ze te bez ni ceka budoucnost naplnena laskou a stestim.
jenže držím se svého pravidla... nikdy NIKDY bych nevztáhl ruku na ženu ať už by udělala cokoliv..... vím že bych k tomu měl právo ale nemohu to udělat.... je mi z ní zle..... mam v plánu hodně zbohatnout a vytřít jí zrak.... už teď beru 3x víc než ona hehe
tak presne za tohle si mel zani prijit a dat ji perz drzku jak jen muzes.....
Náhodné moudro a přísloví
Na zaačínající nemoc se snadno najde lék. (Gratius Faliscus)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©