Detail a diskuse u zpovědi

Právě jsem četl destiniho zpověď a připomělo mi to že bych to sem taky mohl napsat. Já svojí matku nenávidím tak jak se nenávidět dá, ale i víc, i jak se nedá. Můžete mít nepřítele, nebo si představte osobu kterou nejvíc nenávidíte a vynásobte to tak 1000x. Moje matka je ta největší svině jaká vůbec může být. Celeý můj život mě jen schazuje a nadává, nemá pro mě vlídného slova. Nejdříve jsem jí miloval a bylo mi líto že ona mne asi ne. Mám sestru která je maminčin mazánek na můj úkor. Nikdy mi v ničem nepomohla, nepodržela mě, nebo mi jen tak nedůvěžovala v nějaké činnosti. Když jsem byl na základce tak jsem neměl zrovnapřepychové známky ale všichni ríkali že jsem chytrý jen že na to kašlu. Když šlo o to rozhodnout se kam dál rozhodl jsem se pro informatiku. Matka říkala že nemám šanci ani na jedno z kol ale já si pojistil že jsem si dal na obě kola. A na první kolo jsem se dostal. To byl pro mě veleúspěch. Překonal jsem sebe, překonal jsem svou matku, překonal jsem svou sestru, překonal jsem všechny! Celiá rodina měla radost a gratulovali mi a tak dále ale matka nic....... postupně co jsem na tý škole byl jsem k ní přestal cokoliv cítit. Asi mě nesnášela ale mě to bylo jedno, necítil jsem nic. Vůbec nic. Ale pak přiěšel zlom v mém životě, kámen který vám spadne na hlavu a rozrdtí vám srdce. Má sestra odešla z hotelovky na SOU a matka přece nemohla dopustit abych já, černá ovce, nenáviděný článek, smítko špíny, mohl mít lepší vzdělání než její mazánek sestra (sestře nic nevyčítám, nemůže za to, docela mě i držela) a tak šla ke mě do školy a zařídila aby mi řekli že mě vyhazují. To pro mě znamenalo odchod z informatiky. Zdrtilo mne to, ale bylo mi divné že mi to nedali vědět předem. Po 2 měsících jsem se tam šel podívat na mé spolužáky a povídal jsem si s jedním profesorem a ten mi to řekl. V tu chvíly se má bezcitná duše naplnila hněvem, lítostí, nenávistí. Hlavně nenávistí. Teď už s matkou nebydlím a je mi skvěle. Nechci jí už nikdy potkat, bavit se s ní, ani o ní slyšet. Nenávidím jí z celého svého obrovského nasraného srdce!

Ještě že mám skvělého otce, je to ten nejskvělejší člověk a vždy mě držel, jinak bych tu už asi nebyl.