Ahoj, před asi rokem jsem se přestěhovala do jiného města, kde žiju s přítelem. S ním je všechno ok, na nic si u něj nemůžu stěžovat. Zpočátku to bylo hodně růžové, pořád jsme trávili čas spolu, pořád jsme někam chodili a něco vymýšleli. A to se postupně začalo měnit, on začal trávit více času s kamarády, připravovat různé přednášky a začal se více zajímat o sebe. Začal dělat věci jenom pro sebe..
A já jsem si ted uvědomila, že jsem na sebe celý rok úplně kašlala, nedělala jsem nic pro sebe ale všechno jenom pro nás dva. Je to dost nepříjemné uvědomění, takhle jsem nikdy dopadnout nechtěla... A najednou si začínám všímat, jak jsem vlastně celý rok hrozně neštastná, že mě přestalo bavit všechno, co nedělám s přítelem, že nemám vlastní koníčky ani vlastní kamarády. A když vidím, jak přítel dělá hromadu věcí, jak ho všechno baví a naplňuje, tak mu to přeju a zároveň závidím... (se závistí bojuju už dlouho, ale to je na jinou zpověď)
A chci to nějak změnit, akorát mám pocit, že na to vůbec nemám sílu, ani náladu a že vůbec nevím jak. A nejhorší je ta nespokojenost a beznaděj, vůbec prostě nevím jak to vyřešit, kde začít..
Nemáte s tím někdo zkušenosti? Jak se seznámit s lidmi? Kde se s nimi dá seznámit? Jak si najít vlastní koníčky? Jaké koníčky? Případně jiný náhled mojí situace? :D já vím, asi toho chci moc.. Ale prostě nevím...
Když jsem ještě bydlela doma, měla jsem hodně přátel a zájmů, chodila jsem na koně, do skautu, na procházky se psem. A o všechno tohle jsem tady přišla.. Nechci se vzdát a utéct domů schovat se mamince pod křídla, ale ted mi to připadá jako jediná rozumná možnost...
Jestli k tomu máš co říct, tak napiš, uvítám jakýkoli názor..
Diskuse ke zpovědi
Mám to úplně stejně... Ve středu mi došlo, že celý můj život se točí kolem budoucnosti, protože přítomnost nebyla vždycky růžové, stejně jsem ale měla co dělat. Teď, v novém městě s přítelem nemám nic. Jsme spolu pořád a jemu už to leze na nervy, já bych pro něj udělala cokoliv. On si našele koníček, který mne vždy zajímal, jenže se k němu přidat nemůžu, protože on nechce. A tak hledám něco jiného, i když si nejsem jistá vůbec ničím. Nic mě nebaví, nic mi nic neříká, nevím, co sama se sebou, protože moje sny jsou pro něj moc zavazující.
Zašel bych na ryby
koupil za pár šupů Arduino kit a stavěl robota
napsal bych povídku, naučil se rusky
a hrál na irskou píšťalu
vykládal tarot a modeloval virtuální 3D světy
nebo s úsvitem obíhal okolí
nebo dělal byznys
chodil na setkání Mensy
a donekonečna vařil složité polévky
a studoval ornitologii, mykologii a bylinky
stal se hercem v ochotnickém divadle
nebo se svobodnými zednáři budoval vnitřní chrám
a koupil si teleskop a pozoroval vesmírná tělesa
na souřadnicích mnou předem vypočtených
pravidelně plaval svou patnáctistovku
a šel bych do komunální politiky
organizovat úklid čtvrti a dětské odpoledne
a vrátil bych se k plastikovému modelářství
a sportovnímu hraní stolního tenisu či šachu
a odpoledním filozofickým setkáním v čajovně
a geocachingu
vybudoval bych zemljanku
udělal si zbrojní pas a vybíjel si hněv na střelnicích
a cvičil tai-chi chuan
zabíjel čas u stovek počítačových her
a čmárání graffiti po betonových zdech průmyslových zón
a vstoupil do občanského sdružení komínářů
a... a... a... a nebo tvořil strukturovaný životní plán, abych se zvládal alespoň pár zájmům věnovat pořádně. Stačí se rozhlídnout kolem sebe, všude jsou podněty k tomu něco dělat.
Mno... přiznám se že takový problém jsem nikdy neměla, protože jsem dost sobecká osoba. Takže pokud nechce partner se mnou provozovat můj koníček, dělám ho sama. A většina mých bývalých partnerů a i ten momentální si vždycky našli něco co by dělal.
Jinak jak si najít koníček a přátelé? Je to trochu složitější, opět najít sebe sama, ale řekla bych že by mohl zde pomoct postup, pokus-omyl. Nebo si vzpomeň co jsi dělala dříve a co tě bavilo. Pokud něco takového je, najdi si o tom víc, jdi na diskuze nebo si najdi místo, kde se lidé s podobným zájmem setkávají, např. nějaké kroužky. A lidé v těchto kroužcích by tě mohli pochopit a jít občas si s tebou někam pokecat... atd :)
Upřímně řečeno, já mám takových zájmů, že ani na všechny nemám čas. Už tak 2 roky nevím co je to nuda.
Každopádně,držím palce a doufám že jsem ti alespoň trochu pomohla ;)
Asi ti moc nepomůžu, ale mám dost podobnej problém. Je to zvláštní, doma jsem vždycky měla co dělat, když jsem chodila na střední, kamarády a tak... a teď je to nějak zabitý, asi to chce hledat...
jojo, tohle je častej problém lidí...když kvůli vztahu obětujou svoje koníčky a kamarády, a většinou ještě dobrovolně, protože v tý chvíli nepotřebujou nic jinýho, než toho druhýho. je to problém, a přesně...těžko se na to nějak navazuje. přecejen ale, není ti 35, nemáš děti, abys nikam nemohla atd. máš spoustu možností. a jak začít? moc o tom nepřemejšlet, a prostě začít. nový lidi se daj poznat ve škole, nebo skrz ty zájmy, internetový stránky... já nevim. zkus navázat nějaký kontakty, který si "ztratila", prostě s kým se už nestýkáš... záleží, jak daleko bydlíš, ale tak snad to není přes půl republiky. mohla by ses s někým seznámit i přes přítele. já si myslim, že je dobrý mít svoje kamarády, a taky nějaký párový. máme takhle pár dvojic, se kterejma jdeme ve čtyřech pokecat, nebo popít...
a kde najít zájmy.... to se moc ptáš
každej máme jiný zájmy. na procházky můžeš chodit i sama bez psa, do skautu bys možná taky mohla ještě něco dělat, i když už jako vedoucí, na koně můžeš chodit taky i tam, kde bydlíš. mě třeba naplňujou knížky, filmy, hudba, zkrášlování okolí,...........kdybych uměla malovat, tak bych asi občas i něco načmárala..no a tak dál.
takže co takhle výtvarná činnost, zkrášlování vašeho bytu, vaření, psaní, hodně lidí žere sport, nebo i jen ty dlouhý procházky..........můžete si pořídit i jiný zvíře než rovnou koně
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Kdo miluje ten přehlížení nemá rád. (Plútarchos)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©