Chci zjistit, jestli je to normální jev, nebo nějaký error, na který bych se měl zaměřit...
Dejme tomu, že máte fakt dobrou kamarádku (dámy kamaráda) - v podstatě osobu nejbližší. Znáte se od dětství a za tu dobu jste celkem dost myšlenkově synchronizovaní - přesto, jde o vztah ryze kamarádský, prakticky v něm absentuje nějaká erotická přitažlivost..
A teď dejme tomu, že si tato osoba po letech marného hledání najde partnera..
Je normální být v mírném šoku a žárlit..?
(Tím myslím spíš na toho partnera, nikoliv na to, že tím přijdete o parťáka na spoustu aktivit, nočním in-line bruslením počínaje)
Já nevím, přijde mi to mírně divné (uvažuji-li, že jsem ji vnímal fakt jen jako kamarádku), na druhou stranu je to už asi 3 minuty, co jsem si přečetl SMS, kde je takto zdůvodněno, proč nejde dnes v noci bruslit a divný pocit žárlivosti nemizí... Možná hraje roli i to, že jsem naspeedovaný přemírou kafe, ale, ale ,ale....vyhodilo mne to z emocionálního balancu o kterém jsem si myslel, že je neotřesitelný, tápu v chaosu a nemůžu se zorientovat...
(Jo, asi bych měl se psaním počkat, až se nějak zkoncentruji, ale, jednak právěto vypsání mi většinou nejvíc pomáhá, druhak mne fakt zajímá názor jiných, emocionálně více prosycených lidí, například právě zde)
Diskuse ke zpovědi
Obscene Extreme,tam bych jela z fleku.
Ale to je mimo mísu..
Inu,emocionální stránka člověka je nestabilní a nemá vůbec nic společného s racionalitou..A občas si v nich člověk vyoře čumák(teda nos).Nemá smysl se tím(pocity,city a podobné věci) zaobírat..Prostě to ber tak,jak to přijde a tak,jak myslíš,že je to nejlepší.A je suoer,že se ti tvé poprvé líbilo.Tohle nemůže říct každý.
Njn...
Ne, nic takového jsem neokecával...
Na druhou stranu, ve výsledku to mělo menší dopad než bych si kdy býval dokázal představit...
...a také zasáhly další vlivy, které způsobily, že si teď vůbec nerozumím a jediné co vím, že ať už to skončí jakkoliv, celá ta situace mne změní více, než cokoliv jiného v mém dosavadním životě...
Předně - můj vesmír se roztříštil na nekonečno malých částic, které se rozlétly do prostoru prolnutého zoufalstvím z prázdnoty...
ALE
Vzápětí se začaly shlukovat do nových obrazců, v jejichž středobodě byla jedna věta, kterou Hanča řekla - že neví, jak by reagovala, ani kdyby nebyla zadaná..
A kolem téhle věty se začal utvářet nová racionalita... Velmi rychle...
Tři dny jsem byl v zajetí chaosu a totálního rozkladu, podporovaného mimo jiné neschopností usnout na více než 5 hodin...
Pak jsem se náhle probudil s čistou hlavou, dokonale klidný a opět prakticky bez emocí a to i ve vztahu k Hanče.. Zvláštní..
Mno a v sobotu jsem vyrazil na přehlídku výrobků jedné známé, nejlepší české corsetiérky a tam jsem zahlédl "na molu" jednu velmi zajímavou slečnu a zjistil další věc - téměř vždy předtím, když jsem potkal nějakou zajímavou slečnu, tak jsem si prostě vzpomněl na Hanču a to mne zablokovalo. Irracionální, vím, ale já tenhle blok nikdy nedokázal spolehlivě překonat - a najednou byl pryč...
...jediný blok, který zůstával ve hře, byl ten, že na tuhle slečnu nemám. Jenže dotyčná je tak trochu predátor a já jsem se ji též nějak zaujal... Neskutečné... Absolutně jsem nechápal... A ještě méně jsem chápal, když se mne zeptala, zda chci u ní přespat... Já..? To není možné, jak mi taková andělská bytost mohla mít o mne zájem... Ale kývnul jsem...
Do téhle chvíle jsem s žádnou ženou nešukal - jednoduše proto, že než k tomu mohlo dojít, tak mne většinou o dost dřív udolala nuda.. A domníval jsem se, že je to hranice, kterou nelze mimo dlouhodobější partnerství a z něj vyplývající souhru, překročit, aniž by to byla zase nuda a fiasko..
Jenže tentokrát to bylo úplně o něčem jiném... Byla první, s kterou mne to fakt bavilo - a tak jsem tuto hranici překročil... A bylo to úžasné... Domů jsem dorazil až druhý den pozdě odpoledne, vyčerpaný, zmatený, ale ve zvláštní pohodě...
Mno... O 6 dní později už jsem byl v jejím doupěti opět... Je to pár hodin co jsem se vrátil...
Pořád cítím určité zmatení, určitý zvláštní pocit - jakousi rozpolcenost soudů o tom, zda jednám, či nejednám správně... Ano, jednám lidsky, ale to o správnosti nic nevypovídá... A stále mne překvapuje mimo jiné i ta lehkost, s kterou celý tento milenecký vztah vznikl, i určitá smířenost s tím, jak může být (ne)stabilní..
Asi jsem se během těch uplynulých 3 týdnů dost změnil... K lepšímu, nebo k horšímu...? Nevím a nejsem si úplně jist, jestli vůbec má smysl nad tím přemýšlet...
Tak či onak, už se hrozně moc těším, až se mi vrátí z Obscene Extreme...
Chybama se člověk učí...Ale zase víš,co ti na to řekla a jak to vidí ona.Všechno má své pro i proti..
Doufám,že jsi jí neříkal,že přátelství mezi mužem a ženou v podstatě neexistuje a nezačal si to obkecávat.To pak člověka dorazí.
Bohužel chápu
Udělal jsem oboje - ta mizerná gramatika a stylistika předchozího příspěvku je právě z toho Morgana...
Nedělej ani jedno. To první kvůli ní, to druhé kvůli sobě. Udělej něco jiného.
Mno... Možn jsmem měl být méně obecný a o něco upřímnější - nešlo tam jen o kamarádské city... Zdaleka ne...
Tak či onak:
Nejblbější nápad dne...
...vytáhnout dotyčnou ven a všechno jí přiznat...
Druhý nejblbější nápad dne:
Jít vyhlastat zásoby Morgana přátelům, kteří mi říkali "Nedělej to"...
Jo jsem id**t a zase jsem to celý zvoral. Jako vždycky.
budu jenom opakovat ostatní - je to normální.
Jak to říct..Můj nejlepší kamarád mi řekl,že přátelství mezi mužem a ženou v podstatě neexistuje..
Může se projevit touha po něčem víc..I když si myslíš,že erotická přitažlivost tam prostě není.
Tvůj pohled na jiného člověka se může měnit..I po letech se ti postupně může začít přitahovat.Zní to šíleně..Ale někdy se to fakt stává.
Prý se říká,že přátelství je druh lásky..jako máš rodičovskou lásku,lásku mezi partnery..
Černá duha: Ten tvůj tendenční výklad toho, co napsal, je docela vtipný. Bohužel ti schází poněkud lidský pohled. Myslím si, že až bude planeta plná perfektně naprogramovatelných robotů, potom snad budeš mít pravdu.
Falkon: Ty jsi fakt neuvěřitelnej, co třeba svý nejlepší kamarádce (která tě nikdy nepodrazila narozdíl od tebe) přát štěstí a lásku? Ty místo toho upřímně doufáš, že jí co nejrychleji odkopne, jako promiň ale k tomu nemám slov. Aspoň se snaž před ní tyhle svoje myšlenky skrýt. Ať žije kamarádství.
Black_Rainbow:
Asi ano... Ovšem jistou roli určitě bude hrát i to, že za těch cca 20 let mne nikdy nepodrazila, vždy na ni bylo maximální spolehnutí...
Průměrná životnost většiny mých "přátel" je přitom cca 2 roky, než mne z nějakého malicherného důvodu, nebo kvůli nějaké směšné částce hodí přes palubu/prodají...
Každopádně, přes určité uklidnění, že to tak není a že ty SMS tak nemyslela, ve mně stále přežívá takový divný extrémně tíživý pocit...
Nevím, nevyznám se teď v sobě, emocionálně ani racionálně..
Nezbývá než čekat, jak se situace vyvine a mezitím zkusit zauvažovat nad dopady jednotlivých alternativ...
Ono je také celkem pravděpodobné, že ten vztah nebude mít příliš dlouhé trvání - z dalších dostupných informací čiší řada nesrovnalostí. Vlastně to vypadá na pickupera. V takovém případě bude asi nemile překvapen a pravděpodobně rychle zmizí hledat snadnější kořist...
Pigggsty:
Jenže já bych čekal, že vzhledem k téměř totální absenci emocí a zkušenostem s mizivou, snadno kontrolovatelnou úrovní žárlivosti (a to ještě pouze v rámci partnerského vztahu) v minulosti, se mi něco podobného nemůže stát...
Že mne něco takového psychicky rozloží, na jeden den vyřadí a v dozvucích se to potáhne zatím nevím jak dlouho, to je zcela mimo mé chápání...
Fakt ta série SMSek na mne měla stejný efekt, jako bych četl, že ji právě srazila rozjetá lokomotiva... Svět kolem se roztočil a já už se několik dní potácím v jakémsi paralyzujícím transu, nechápu se, nechápu co se děje okolo a doufám, že to přejde dřív, než chcípnu hlady či vyčerpáním... Infarkt mi snad nehrozí...
Taky jsem ze začátku žárlila na partnerky spolubydlícího, ale přešlo mě to, myslím, že je to normální. Když jsem byla malá, tak jsem taky žárlila na matčiného nového partnera, atd...
Myslím, že v tom není nic víc než jen kousek našeho sobeckého já - které máme každý, protože se ten dotyčný už nebude věnovat jen nám...
Pokud v tom tedy opravdu není víc, srát Tě to přestane ;)
Žárlivost je normálním jevem i mezi kamarády stejného pohlaví, je to běžné.
Nepřipadá mi to normální, jsi zbytečně žárlivej a majetnickej, uvědom si, že se svět netočí jen kolem tebe a začni se chovat dospěle a ne jako děcko, kterýmu vzali hračku.
Lidé jsou prostě majetničští a druhé si přivlastňují, aniž by si toho byli vědomi. A pak nám někdo "sebere kamaráda", tak to chodí
Toť otázka, jestli jen "dělit", nabo jestli se ukáže natolik žárlivým, že mi bude načas zcela "zabavena"...
(Byť v takovém případě je pravděpodobný rychlý konec, protože chvíli hru "na puťku" vydrží, dlouhodobě ne, ale přeci jen..)
Toť otázka, jestli jen "dělit", nabo jestli se ukáže natolik žárlivým, že mi bude načas zcela "zabavena"...
(Byť v takovém případě je pravděpodobný rychlý konec, protože chvíli hru "na puťku" vydrží, dlouhodobě ne, ale přeci jen..)
Myslím si že na tom není nic špatného, taky se mi stalo něco podobnho s kamarádem... a ted jsem šťastná že se má dobře. Ono to přejde, stačí chvíli počkat
Taky si myslím, že je to normální stav. S kamarádkou jste si byli/ jste velmi blízcí, ale najednou se svým způsobem musíš o ní "dělit" s tím, že ty si nejspíš až na tom druhém místě. To vede k žárlivosti, ale podle mě je to normální (znám to sama). Ale neměl by si jí přát nic zlého, to vede k zášti, spíš se snažit s jejím partnerem též vycházet dobře, když už pro nic jiného jí by to mělo udělat radost
Neboj se, uplně normální. podle mě přátelstvímezi mužem a ženou vždy obsahuje trochu touhy po něčem víc, i když si to neuvědomujeme.
Náhodné moudro a přísloví
O svá přátelství člověk musí neustále pečovat. (James Boswell)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©